pondělí 25. ledna 2010

Jak sem si šáhla

Copak se to tu slaví?
Hampus, Panda, Tom, Kim, Alex, Pejsek, Per
No nazdar! Tak vás zdravim z postele. Dneska sem nešla do práce, neb sem se už zase skoro přizabila.

Tohle už je starý, ale minulou neděli při cestě z hospody sem si způsobila otřes mozku při vyskakování z korby auta na úchvatnou ledovou plochu před Pštrosí farmou. Takovou pecku na znak sem ještě nezažila a Zack s Jerrym mě museli u polobezvědomí odnýst domů. Ale bylo to bezva. Žádný strachy.

Nejsem tady zdaleka jediná, kdo si ubližuje. V sobotu sme se se Psem pokoušely o rádobyprofi fotky, jak jedu ze skály a její poslední věta před tim, než sem jí udělala hozenym foťákem monokla, byla :“Zkus mě strefit“. Takže je teď modrofialová.
Včera sem se málem počůrala smíchy, když sem slyšela příběh o tom, jak ke svýmu zranění přišel José. José už sice bydlí na kopci, ale už když bydlel s náma, tak byl legračně frustrovanej, že tady nejsou žádný holky, a že ještě neměl sex. O to vtipnější je, že v sobotu se v T-Baru na kopci konala Sun glasses party,kde José konečně narazil na nějakou dívčinu, co s nim šla v noci po akci směr domů. José si to ale asi rozmyslel a řek jí, že jde spát, načež se ta borka urazila a začala se po něm sápat a mlátit ho a José před ní začal utíkat a natáhnul se a sedřel si ksicht . ROFL. Směju se ještě teď, když to píšu, ta představa je brilantní!

No a včera sem celý odpoledne jezdila ve snowparku, pilovala skoky (ne, Čarodko, nic nad 0 stupňů ještě neumim) a pak taky tu nešťastnou bednu, na který sem se docela šíleně přerazila. Takže teď pokaždý úpím na schodech, nechci si moc představovat, jak někdě něco drhnu a radši na den odpočívám. A díky tomu mám čas ukázat vám OLYMPIJSKOU POCHODEŇ.



Olympijskej oheň byl sice zapálenej sluníčkem už před několika měsícema na Řeckým Olympu, ale teprve 30.října se oheň dostal do Kanady a začala 106 dní dlouhá cesta slavné Pochodně přes všech 13 kanadskejch provincií a teritorií, přičemž jenom 106 nejšťastnejších měst (to je v případě Invermere trochu diskutabilní;) bylo poctěno jeho návštěvou. Mezi jmény 12.000 torchbearers se vyskytovala i jména takových velikánů, jako například Shania Twain nebo Sidny Crosby. A pak ještě někdo...

Ano, další haluz je na světě. Držela sem v ruce Olympijskou pochodeň. Třikrát.


V pátek to tady teda žilo. Obrovský oslavy, proslovy na podiu. Buřtíky zadarmo. Všude sportovci a slavný lidi. Palačinky se sirupem . Vlaječky ve vzduchu, nadšené výskání nesoucí se větrem. Coca cola byla štědrá tak, že dokonce i Pes, který Kolu programově odmítá, urval dvě flašky a vypily sme je pak dohromady s whisky. Maskoti roztomilí až na půdu. No ostatně, podívejte se sami, jak kolem běžel ten oheň.


Večer byl taky program na jezeře Windermere. Na pláži postavili podium, kde hrála tak super kapela, že sme po pěti minutách radši zalezly ohřát se do stanu s kamnama. Ale všude stánečky s pitím a jídlem...Sem vám ještě nepověděla o tý legrační dani, co tady maj, že ne? Aha. Takže oni tady maj na všechno daň asi 12%, a cenu uváděj bez ní, na což si tak nějak pořád nemůžu zvyknout. A ne teda, že bych byla nějakej matematik, na gymplu sem byla u Geřábka stabilně za čtyři, ale když je u stánku napsáno HOT DOG 2 DOLARY, tak se prostě nemůžu dopočítat, ale někdo mi třeba vysvětlí, proč sme za dva hotdogy platily šest...Tady si prostě nemůžete bejt ničim jistý. Jezero bylo nádherně vyzdobený, všude hořely ohníčky a dokonce tam lidi hráli curling. V osm pak byl ohňostroj.



Druhej den sem měla taky večer zážitek. Kamarádi Jessie s Izaackem mě vzali autem do Fairmontu.


Fairmont je nádherný letovisko s horkejma pramenama, co sou celorčně v provozu. Takže sme si vzali plavky, popojeli autem 20 kiláků a poráchali se ve velkym bazénu s třema různejma teplotama vody, kecaly pod super hvězdnym nebem (zjistila sem, že je stejný, jako naše nebe v Česku v létě. Je tady nějakej astrolog, aby mi to potvrdil nebo vyvrátil?) a tak vůbec. No ale co mě dostalo, byla naše cesta autem přes jezero. Kanaďani v zimě nepotřebujou silnici. Proč jet do druhýho města po silnici, když přes vodu je to kratší!!!
Takže to Jessie vzal suverénně přes písečnou pláž rovně a najednou sme jeli po velký kluzký planině rychostí 70 km/h a já se trochu křečovitě chytla sedačky a kroutila hlavou.

Na konec ještě musim postnout něco, co ocení hlavně Eliška, možná sestra, možná Péťa Š. a určitě Martinka N, zkrátka slepičky, co věděj, jak vypadá Luke a dokážou ocenit mojí English romance. Tady se fakt nedalo odolat.


Mimochodem, Will je taky pěknej pitomec(in your face!), za což si už skoro tradičně zaslouží ublíženou publikaci na tomto blogu. Naštěstí tyhle kopačky bolej jenom trochu. Svatbu sem zatim neplánovala, to je jenom škoda toho ksichtíku...Třeba se někdy poučim.

čtvrtek 21. ledna 2010

Eyes of Mars

Tenhle příspěvek je tak trochu pro mě, abych tohle video pořád nemusela hledat někde...



Ale třeba si taky ještě někdo jinej bude myslet, že spolupráce Franz Ferdinand a herečky Marion Cotillard je...nemám žádný květnatý slovo...skvělá.

P.S. Před dvěma dnama sem si sem dala počítadlo. Doteď to napočítalo 31 lidí. Čtyry sem já. Tak sem se zbláznila já nebo vy? Wow každopádně!

P.P.S. Minulej tejden se Rossovi ze Skotska (soudě na základě stalkingu na FB) narodilo dítě.
JO AHA.

pátek 15. ledna 2010

Hajzl růžovej sprej

Wishing I could take you here to feel the same feelings
Understand my thoughts about the sun,
About the lights,
About the way you can try to share my lights and frights,
Walking up the hill



Blog se pomalu ale jistě stává jednoměsíční záležitostí a to se mi nelíbí. Ale když on není čas! 4 dny v týdnu práce a večer pak člověka už jenom zajímá, jak se najíst a jít spát (pokud není neděle, kdy se de do RayRays, nebo pondělí, kdy se večer sportuje, nebo středa, kdy sou house party, nebo pátek, kdy je místní hokej a potom povinná hospoda „na jedno“)

Tak, už ste asi měli nějakej čas na zorientování se po Skalistých horách, takže přejdu k nejfajnovější části- mojí práci.
Když mi v srpnu napsali, že mi gratulujou a „ budete umejvat záchody“, byla sem trochu zaskočená, protože to nebylo zrovna to, co bych si přála, ale konečnej verdikt po necelých dvou měsících zní: každej chce bejt Room Atendant.

V Panorama je asi 450 zaměstnanců. Vtipný je, že Panorama už tomu neříkáme. Teď je to Manorama. Všude sou samí kluci!!! Poměr holek a kluků je dost zajímavej. Je jich tady asi tak šestkrát víc. No prostě horor.

…Pro mě ne :D

V našem HouseKeeping department je nás asi tak 80, takže sme největší grupa. Naše práce spočívá v systematickým vybírání lednic a drhnutí van. Ono je to totiž tak: V celym resortu je asi tak 10 různejch hotelů nebo apartmánů, který soukromě vlastněj boháči, pronajímaj to hostům na prázdniny a platěj Panu za to, že jim to tam udržujem čisťoučký. Jak sem řekla, milulu svojí práci, protože máme šílený výhody oproti všem ostatním. Pracuju sice za minimální mzdu, 8 dolarů za hodinu, ale maj tady vymyšlenej takovej šiblej složitej bodovej systém, takže když makáte pěkně svižně jako já, dá se PREJ vydělávat až 16 za hodinu, což už je i v součtu víc než maj manažeři. Sice nechápu, jak někdo může makat takhle moc, ale i mně se jednou (!) podařilo vydřít to na dvanáct za hoďku.

Ráno se sejdem v devět, všichni vejraj, páč sou unavený, já se zubim, páč sem zjistila, že sem ranní ptáče a po ráno mám super náladu a následuje rozcvička, kdy dvě minuty všichni předstírámě, že se protahujem a že si za zádama dokážeme spojit ruce. V našm HK zázemí máme skvělou vychytávku a sice bar, kde si můžem načepovat zadarmo Kolu, ledovej čaj nebo Canada Dry, takže den je pak ještě sladší. Pak nafasujem kyblíky (to je ta nejtrapnější část ehm…Ale na tom mym je aspoň nálepka Kungfu Pandy, a to sem si o ní ani neříkala) a klíče a modlíme se, abysme neměli Midstaye, což je jenom takovej menší úklid v průběhu pobytu, protože z midstay cleaning toho moc nekouká.

Takže ta lepší varianta je, že mě pošlou do Springs, LookOutu, Peaks, Tayntonu nebo Summitu a ve chvíli, kdy kartou (kartou!sem hustá) odemykáte dveře, přichází vzrušení z nalezenejch věrmlí.
Pravidlo zní: jídlo a pití je tvoje, peníze taky, všechno cennější označ samolepkou, že je tvoje, odevzdej a když se nikdo nepřihlásí, tak je to TVOJE. Takže Pes se teď asi bude každou noc budit úzkostí, že jí praví majitelé vyfouknou tu epes žůžo Sony kameru, co sme našly předevčírem.
Ale radost nemusíte mít jenom z kamery. Já si výskám i z šampónů, klučičích šortek Rip Curl, ponožek (ponožky sou totiž podle mě ta nejzbytečnější věc na světě. Ponožky mě prostě nezajímaj. Mám asi tak dvoje a nehodlám se zabývat koupí PONOŽEK. Taková blbina. Takže tydlecty vyperu a můžu je nosit. Dokud je za tejden neztratim), šminky (to je na rozdíl od ponožek aspoň užitečný na lov) atakdále.

Sem tady skoro dva měsíce a potraviny sme byly se psem kupovat dvakrát:) Protože co je krásnějšího, než když po ránu otevřete cizí lednici a najdete mlíko, jarní cibulku, pět piv, zbytek Smirnoff vodky, nějakej nechutnej česnekovej dipp, půlku nachos, máslo a cereálie.
A nebo: javorovej sirup, 16 piv, suši mořskou řasu, kukuřici a půlku džusu. Stává se ze mě mistr vaření ála „kočička s pejskem“ ( suverénně nejvíc překvapilol když sme s Pejskem dělaly na Vánoce bramborovej salát a ono to druhej den po odležení v lednici vypadalo a chutnalo jako bramborovej salát. To sem teda moc nepochopila, a všem dvaceti hostům, co přišli na naší Christmas party, to chutnalo) Odbočky sou jako sluníčko.


Pak se teda přestanete poplacávat po rameni se svým uklízecím partneremn (pokud ho máte, když ne, tak si plácáte jenom po sobě) a jde se na úklid. Každá jednotka má přesně určený, za jak dlouho by měla bejt hotová a podle rychlosti získávám body. Body získávám i když je třeba roztržený prostěradlo a musím do Maids Room pro jiný, což zabere nějakej čas. Taky máme body za to, když nás zdržej hosti a musíme si snima povídat (druhej tejden sem tady zachránila starou paní ze Srbska, co neuměla anglicky a ztratila se v úplně jinym hotelu a ona mě pak pozvala na strašně dobrý pirožky a já nemohla odmítnout, protože nám řekli, že pro hosty máme udělat cokoliv :D)

Mojí parketou v uklízení je jednoznačně kuchyň, na to sem machr. Naopak co se týče nahazování prostěradel na postel, to sem naprosto v Anetině stínu. Pak je tu taky to nešťastný drhnutí vany. To je nejhorší! Máme na to růžovej sprej a hrubou houbičku a musíme to vypucovat, až to hází prasátka. Prasátka sou roztomilý, ale ten sprej ne, a zpočátku, když mi klouby na pravý ruce teprve začínaly krvácet, tak sem se tomu ještě smála. Teď už se ty zatracený spáry ani nestačej zahojit, takže přemejšlim, že si pořídim na zbytek života palčák nebo hák. LEVÁ RUKA STÁLE SEXY….

Když mám (většinou mylnej) pocit, že je všechno eňo ňuňo, vytočim numero 65, čimž si na sebe poštvu Quality Checkera. Ten po mým odchodu nakluše a všechno VŠECHNO ošahá a strhne body za to, co se nepovedlo nebo co chybí.
Krásná věc je, že za každej Perfect Room dostanu dva dolary, který mi vyplatí až budu odjíždět, takže dobrá spořitelna. Taky tady hrajeme hru Poklad pirátského bosse, což znamená, že nám naši nadřízení (většinou děcka o tři roky starší) schovaj něco po pokoji a když to najdem, tak můžem v pondělí točit kolem a vyhrát placenej day off, tričko nebo umytí auta Bradovi.
Ty midstaye, to je vlastně taky dobrý. Když host odjede dom, dostane po nějaký době mail, kde se ho ptaj, jak byl spokojenej se službama. Když host odpoví a odpoví kladně, dostane dotyčný patnáct doláčů na útratu v místní hospůdce, což prostě znamená, že nám zaplatí čtyři pivka, protože kdo by to utrácel za vodu. Takže k penězům se dá dostat nádherně.

V pondělí se hraje dlouhodobej turnaj v Broomballu. To fakt existuje.
Teda hrálo se zatím jednou jednou, ale odteď budem s naším Housekeeping teamem Room Raptors zápasit kaýdej tejden. Protože holky sou většinou pitomoučký a nudný a nevěděj co je sranda a žádný by tam nepřišly, existuje pravidlo, že na hřišti musí bejt vždycky za každej tým aspoň jedna.
Hraje se v pěti včetně gólmana, pro ty, co neklikli na odkaz. Takže se nás samozřejmě zapsalo 52 a na zápas se dostavilo 20 lidí, z toho tři holky. Takže sem měla obrovský štěstí a docela si i zahrála. I když uběhat je to děsná fuška. Čímž děkuju tatíkovi za dlouholetou průpravu ve florballe, fakt se to hodila. I když sem na ledě (hraje se v botách na kluzišti s takovou legrační gumovou věcí nasazenou na rukojeť koštěte) musela vypadat jako strašný pako v porovnání s klukama a tou pitomou blondýnou, co hrála za protivníky a byla tak hustá, že jí chci okamžitě za manželku.

Prohráli sme krásnejch 7:2 a určitě to ještě příště vyladíme.

Další sportík je tady bruslení na jezeře Windermere.

Za deset doláčů na den si půjčíte brusle a na jezeře je prohrnutá dálnice o délce 15 (ale slyšela sem i o 40) km. Na jezeře je taky parkoviště. Led je prej tlustej přes dva metry, ale hej, asi bych si tam naší milovanou oktávku nepostavila…A je to taky ideální místo pro běžky. Je to rovný, takže se nemusíte nikam plahočit stromečkem, ani sjíždět s nohama, rukama a pusou roztaženýma do šířky hrůzou jak když sem jela z Růžohorek v roce 1996.

No a proč sem sem přijela?!? Přece abych boardila! Takže můžu leeeehce arogantně oznámit, že s Psem vzorně reprezentuje kočky z Čech, páč sme asi tak nejrychlejší holky na sjezdovkách a hochům solidně stíháme(ehm…mimo už ne, já při free rideu sotva vypadám namachrovaně). Ale stejně sem takhle jednoho dne vydala s Damonem na Tayton Bowl.

a


Damon neklečí. Stojí .

Kamarádů tady už máme moc a moc. Smutná zpráva je, že se už 5 lidí odstěhovalo na kopec. Dneska nás opustil José, na kterýho mě to dost mrzí, páč sme si slíbili, že se nepřestěhujem a zůstanem na farmě. A vzhledem k tomu, že to tady byl můj nejlepší kamarád, sem i smutná. Na druhou stranu sme vyfasovali 3 Švédy- Kima, Hampuse a Pera a Švýcara Chrise, takže tu není prázdno. Švédy už sme naučily, co znamená Myš myš.
A pro všechny tady máme přezdívky, aby nezaslechli svoje jméno, jak se před ním a o něm bezostyšně bavíme. Takže tu máme Včelu, což je Chillan, co nosí černožlutou bundu, Broučky-naši sousedi, protože maj roztomilej baráček, Pan Pejsek- důvod této přezdívky snad nemusíme vysvětlovat, Děvku-to je hrozná děvka, ale když ona je na vás pak tak hrozně milá, že pak zapomenete jaká je to děvka. Pučmeloud je náš tlustší spolubydlící. S Anet bojujeme o přezdívku pro Rickyho s jizvou. Mnou prosazovaný Žraločák nedokáže přebýt Psova jizlivého Mrňouska.

Babičku Zdenu by určitě zajímalo, jestli už sem se „od Denisky naučila mrknout na hochy“. Je to tady sranda. Stačilo by si lusknout, protože polovina 18 a 19ti letého osazenstva ze mě doslova šílí. Jeden peče muffiny, druhej jenom tak „kouká“ , třetímu už bylo dvacet, čtvrtej vypadá jako Luke Pritchard!
Starší a trochu normálnější se naopak nijak nesnažej, takže nevim, co je lepší. První tři tejdny mě tady stalkoval jeden Amík z kuchyně. Jezdil za náma, mlčel, šel za náma do vířivky, nebezpečně dokonalým chrupem a hranatou bradou se usmíval a mlčel. Byla s nim švanda. Pak mě jednou vytáhnul na večeři a po třech dnech nám zamyšleně oznámil, že musí domů za mamkou, protože je vážně nemocná a je v nemocnici. Za dva dny Vašek z kuchyňě povídá?“Cože? Toho přece vyrazili“. How sweet.

Jinak něco si tady se mnou začínat, COKOLIV! Je nebezpečný.
Tady toho teda vyhodili, první kluk, co sem s nim mluvila poprvý v RayRays si vykloubil zápěsí, skotskýho „ubožáka“ (Rimmer hadr), kterýho sem nemohla vystát jako spolubydlícího vyhodili, malej bráška Lukea Pritcharda už třikrát zaspal a vyrazej ho příště, Novozélanďan Matt co vypadá prej jako Lennon a co se mi líbil a dostával ode mě zmrzlinový poháry, si zlomil klíční kost. Wow!

Lifťáci sou všichni naši kamarádi, takže je na kopcích veselo, kuchaři a klucí zodpovědný za to, kolik kuřecích prstů a těstovin vám nandaj na talíř, k nám choděj na návštěvy (6 kuřecích kousků dneska!), i s dvěma Quality checkerama sme dobrý kámoši, takže se snažej přihmuřovat oka. Všichni zvou všechny na akce a musíme si pomáhat.

Dneska sem to protáhla. Tak snad mi to nadšení z psaní a že mám dneska trochu čas, vydrží na příště. Děje se toho celkem dost. Příště vám ukážu nový vázání, možná se dostanu k tomu Vancouveru a Whistleru a olympiádě, co si kupuju za suvenýr anebo tak něco…
A nepopřála sem vám šťastnej novej!


Ježišmarja, melíry tady stojej 120 dolarů. Tak zas rejži. Nebo co najdu...

sobota 9. ledna 2010

Topka 2009

Sem průhledná jak skleník. Žádný překvápko, co?

10.Arctic Monkeys – Humbug
Po Rokáči sem si myslela, že AM už ne. Pak přišly ty děsivý recenze, že je to na složitějěí poslech a pro vytrvalý posluchače. Ale můj verdikt je, že to zas tak moc odlišný od druhýho alba není. Na FWN byly skotačivý hitovky asi tři, tady žádná, nicméně, melodie furt silný.



9.Yeah Yeah Yeahs- Its Blitz!
Starý YYY sem předtim neposlouchala, ale tohle je nadčasový a navíc obsahuje tři nejnašlapanější uječený songy roku. Dulllll Life.


8.Franz Ferdinand- Tonight
Kletba třetího alba prolomena. Zas úplně jiný než předchozí dvě a možná ještě lepší. Posun správnym směrem. Plus No you girls, hit největší!

7.Animal Collective- Merriweather Post Pavilion
Je to takový nezávislý, experimentální, takže si připadám hrozně nezávisle když to poslouchám, ale na druhou stranu je to natočený tak přístupně a popově, že je nás asi po světě víc...



6.Phoenix– Wolfgang Amadeus Phoenix

5.Kasabian-West Ryder Pauper Lunatic
Kasabian mě doteď úplně míjeli, ale naštěstí sem v Inverness potkala borce, co mi je vnutil. A pak sme šli "sprejovat baráky"



4.Lily Allen- Its not me, its you
Lily, díky za ty texty!



3. Jamie T- Kings and Queens
Vypadá jak když neumí do deseti počítat, ale má ten nejvíc pure britskej přízvuk no...Tak nějak je mi sympatičtější než Mike, protože album neprokládá těma zvláštníma funkovejma věcma. A navíc je multifunkční a zazpívá cokoliv o čemkoliv s neuvěřitelnou kadecí. Když ho teda v rádiu necenzurujou.



2.Bondage Fairies – Cheap Italian Wine
Neuvěřitelnej experimentální mix hentai animáků, mimozemskejch samplů, divnejch textů a hlavně strašně CHYTLAVEJCH melodií.

1. White lies- Death
Sorry, nejlepší album vyšlo hned v lednu a doteď mě nepustilo. Už se zas těšim na Valentýna. Jenom si teda upřímně moc nejsem jistá jejich live vystoupeníma...



Další skladby:
Florence and the Machine- Kiss with a fist
Vloni vtipnej song od Idy, letos od Florence


Girls- Lust for life


La Roux- In for the kill, Quicksand, Bulletproof
Ta holka je jiná a má bezva hlas

The Films- Completely Raplaceable
Jednoduchý písničkaření, žádný velký umění

Karen O and The Kids- All is love


Julian Casablancas-Left and right in the dark


Guilty pleasure:
Britney Spears- 3
Ani letos se Britney nezbavím


Ne, nemám tu Horrors ani Xx. Nějak sem se do toho nedostala. Sou moc zádumčivý. Ale na druhou stranu...vloni sem napsala, že nepobírám Bloc party a ejhle!

Pozdrav Insejnovi za Be Independent! a že to nemusim na rapidu hledat sama:)
TsunamimuX, že se dělí o muziku, ke který bych jinak těžko přišla
Kajdě za Bondage Fairies, ano, tvůj dvouměsíční zásek chápu
Jarečkovi, aby se vrátil na lastko
A smutnim za F!lter...

Jak vy???