pátek 22. července 2011

Nesnášim víno

KIA ORA!
takže nějaký updatey, ne??
Poslední dva tejdny bylo vidět, že ste mi drželi palce, protože nás ze snadné práce přemístili na novou vinici. Dostali sme nové zadání: pracujte od úsvitu do soumraku až z vás opadá všecko maso a my vám dáme trochu peněz. A tam sme si zase uvědomili, jaký štestí sme měli předtim, pracovat na hodinovku lážo plážo :D

Na nový vinici Oyster Bay nás začali platit na kontrakt, čili podle počtu navázanejch větví. Cena byla krásná: 22 centů za wrapping a trocha trimingu (ostříhat a navázat) jedný rostliny. Výpočty nás utrvdili, že sme v háji, páč aby si člověk vydělal aspoň 100 dolarů hrubýho (což není ani minimálka), musí navázat 500 vín děnně. První den sme navázali 300...

Trošička zoufalství.
Následující dny se ale "začalo trochu dařit" a během tejdne sme se vyšvihli na špici a dokázali udělat těch pět set. Sluníčko svítilo a celkem to šlo, i když sme vydělávali míň než předtim a každej den sme se pak polozmrzačeně svalili do postele. Ehm, my vlastně žádnou nemáme, takže aspoň na matračku. Pak Loz onemocněl, tak sem musela makat sama. Dala sem si teda 7 dní v tejdnu. Pohodička. Byla sem oblíbenkyně, takže Lucy nebo manažerka Rose občas přiskočila a navázala pár kytek. A zbejval tejden poslední.

V neděli večer se však stalo něco, co sme neočekávali! DVA emaily!!! Jeden z Lake Tekapo, luxusní restaurace, kam sme si poslali životopisy před dvěma měsícema. A druhej tramtadadá
FLOCK HILL LODGE!
Tam sme si zažádali ve stejnou dobu a mezitim na to úplně zapomněli.

V prvnim případě nás zvou na pohovor a co se týáče Flock Hillu, Jason nám přímo nabídnul práci a jedeme tam v neděli.

Flock Hill je resort uprostřed Jižních Alp, vzdálenej asi 30 minut od našich stále vysněných ski resortů Broken River a Craigieburn. Mt. Hutt, kam sme plánovali koupit permici, je asi hodinu a půl odtud. Slyšíte to gradující nadšení v mym hlase?!Maj tam jezírko s chatkama i baťůžkářskej hostel, od všeho trochu. Bydlení, zdá se, bude zadarmo. Asi nemá cenu to nějak popisovat, kdo se chce mrknout a zaslintat, ať klikne na jejich stránku. Nejlepší je, že budeme v podstatě dělat všechno, občas housekeeping, občas v kuchyni (maj krásnou restauraci), někdy na baru, prostě rozmanitá boží práce v mezinárodnim kolektivu na úpatí nádhernejch hor. Ještě to musim zaklepat, dojedeme tam za dva dny.
Pojedeme touhle kráskou, která ještě nemá jméno! Naše nová pýcha :))
Až se s Jasonem domluvíme, vyrazíme pro prkýnky do Queenstownu a cestou ještě omrknem tu druhou práci. A cestou zpátky nahoru se stavíme v proslulý Wanace, kde si hodláme sjet ten nejvíc sick (odkazuju na kiwi-slovníček v historce o gauči a Whistleru) kopec, jež se zove Treble Cone. Mrkejte na ty černý!!! Dost se těšim na Tims Table. V úterý sme udělali nejlepší možnej kšeft a nakoupili si hromadu zlevněnejch piv, ke kterejm je pro každýho sleva 33 dolarů na ski pass:))
Tohle asi ocení dost Myšák
Ano, sou to zatim jenom plány, ale sou mrtě blízko. Z rodného miloučkého Blenheimu vyrážíme zejtra a nemůžem se dočkat.
V pondělí sme teda šli za Lucy a řekli jí, že to bude náš poslední tejden. Ve středu sme byli tak vyřízený, že sme jí řekli, že končíme, ale ona vyvalila oči a že prej, když nedokončíme celej tejden, tak nám nevyplatěj náš (nelegálně zadržovanej) HOLIDAY PAY, což činí nějakejch 250 dolarů a přišlo by to celkem vhod.
Zatli sme teda zuby a šli včera do práce. Bylo pod mrakem. Ráno byly 3 stupně. Během dne se to "vyšplhalo" na 6 stupňů. NE a NE a NEchceme tam bejt!!! A mírně zuříme.

Děsně sme zmrzli, ostříhali společně s Lozem každej patetickejch 120 kytek během celýho dne a jen tak tak přežili do pěti, než smě mohli odtud.
Tak nějak logicky sme se shodli, že na to fakt nemáme a že jestli nám ty peníze nechtěj dát, tak ať si trhnou.
Proto dneska výjimečně píšu v pátek, kdy už máme padla. Teď budem jenom čekat, jestli bude příští vejplata o trochu větší. Brian se naštěstí pokaždý projevil jako fér chlap, takže snad jo.

Nebohá Lozanda zatim nenašla kupce, takže bude stát v Blenheimu do jara. Pokud semka zavítá někdo, kdo by potřeboval do začátků levný auto, ve kterym se dá bydlet (hehe), neváhejte mně napsat :)
Dámy a pánové, zatleskejte prosím statečnýmu autíčku, který nám tolik pomohlo.
Můj a Lo(j)zův barák
A nakonec mám na vás prosbu... Trápí mě jedna věc, kterou nemůžu sama prošetřit, protože knihovna i Mekáč blokujou porno stránky. Statistika blogu mi hovoří, že ZanduPandu navštívilo za minulej měsíc 31!! lidí ze serveru http://porndownloadfree.net/
Může mi to někdo nějak vysvětlit prosím? O_o

P.S. sorry, že sem dneska zapomněla bejt vtipná
Koupila sem si ale růžovej lak na nehty a brzy to zase budu já!!!
Pivo forever woe!

neděle 10. července 2011

Neměla sem skoro nic a mám skoro všecko!

Lets fly this chicken coop and take the scenic route
the long way around there is no wrong way now
Lets sleep, eat and dream and savour our travels
and babble our stories to anyone who'll listen

Jauje!
Pátý týden v autě je u konce.
Čtvrtý týden práce na vinici taktéž.

Dnes je přelomovej den, vážené SRPŽ.
Na Zéland sem přijela s hloupou tisícovkou, do Blenheimu odjela ještě s trochu míň. Zima v Queenstownu měla začít v červnu, ale je desátýho července a ještě pořád pořádně nesněží, takže představa, že doteď sedim v Queenstownu a snažim se najít práci (která není), je dost blbá. Naštěstí sme vsadili všechno na jednu kartu, odjeli na "krátkou dobu" sem, do slunečné oblasti Marlborough a všechny peníze, co sme měli, sme dali za naši roztomiloučkou Toyotku Lozandu.
V Lozandě, což je v podstatě jenom soustava předních sedadel a matrace vzadu, sme strávili přes měsíc a úspěšně přežili noční mrazíky, ranní vstávání v šest do zimy a tmy a hlavně nudný deštivý odpoledne. Ale přiznávám, že pohodlný to nebylo.
Pro znázornění vám zde uvedu náš denní harmonogram, abyste viděli, že to fakt není tak úplně prdel:

5:30 Ilegáleně se probouzíme na parkovišti u muzea po noci plný převalování se na nafukovací matračce. Budík je pochopitelně ignorován.
6:10 Ta sviňa zvoní podruhý. Děláme, že neslyšíme. Nějaké to dovádění...
6:30 Začínáme se zvedat. oblíkáme si polozmrzlý džíny. Loz skáče dopředu na jedinou volnou sedačku a podává mi dozadu krosny. Přelejzám dopředu na svoji uvolněnou sedačku a strkám si do očí čočky.
6:40 Rozmražujem a odpařujem okna a startujem
7:00 Sraz u Countdownu s Lucy, naší supervisorkou a ostatníma pracantama (děcka z Malajsie). Nasedáme do vanu a odjezd směr vinice.
7:30 Začínáme pracovat. A Oujé, už se skoro rozednilo!
17:00 Končíme a jedem domů
17:30 Nasedáme do Lozandy a už je tma. Když máme štěstí, stihnem ještě zaparkovat za knihovnou a chytit poslední wifinu, než ji ve tři čtvrtě na šest odstřihnou. Když nemáme štěstí, Mekáč to jistí. Děláme nákup potravin (netrvanlivých) na další den (sladkosti, ne vůbec nám není třináct)
19:00 Ježišku, to už je pozdě! Čas sníst večeři (pizza chleba) a zalízt do pelíšku. Dvě epizody našich oblíbenejch seriálů, než mi dojde baterka v notebooku.
20:00 Muckání
21:00 Noc

Vidíte jak máme šíleně nabitej rozvrh? A takhle to vedem šest dní v tejdnu. Když je dobrej den, tak si dáme kafe. V sobotu je čas vyhrazen na návštěvu Honzy, Michala a celý party ve Vaškově baráku. V tu dobu hráváme s Lozem šachy. Né, fakt!!! V neděli dopoledne návštěva plaveckýho bazénu a tajné využití horkých sprch ve fitku.
A čokoládové mléko jako odměna, že sme přežili další tejden.

Ještě před tejdnem byly naše vyhlídky, upřímně řečeno, dost bledý. Evidentně sem si pro návštěvu NZ vybrala tu nejhorší možnou zimní sezónu a většina ski resortů ještě nemá otevřeno. Tim pádem ani nemůžem objíždět hotely a shánět práci. Tim pádem musíme zůstat v Blenheimu :/

Až tenhle tejden se všechno otočilo!
a)začalo sněžit
b)koupili sme si náááádhernej karavan (přesně teď, jak to píšu. Loz mi držel místo v knihovně a já byla dělat překupníka)
c)prodáváme Lozandu
d)sehnali sme si WWOOFING. To znamená, že budeme celou zimu bydlet kousíček od vyhlášenýho střediska Mt. Hutt u jedný paní, co vede malej ale luxusní guesthouse. Za práci pár hodin tejdně budeme mít zadarmo bydlení a jídlo. Začínáme na konci července.
e)tim pádem máme ještě dve tejdny čas vydělávat na zimu
f)sezónní permice PO-PÁ na Mt. Hutt stojí jenom 550 dolarů
g)naše vysněný Broken River a Craigieburn jsou odtamtud jenom hodinu a půl

Takže držte palce. Po všech těch útrapách to nakonec vypadá, že si zimu přece jenom užijem a ještě stokrát víc než kdybysme zůstali v Queenstownu. Všechno do sebe najednou zapadá. Mt. Hutt je čirou náhodou jedno ze středisek, kde je sníh už teď a hlavní zima přijde právě v srpnu a září, takže se strašně těšim. Doteď sme neutratili ani fň za nájem a jídlo a spoříme celkem úspěšně. Oh sem tak plná optimismu, až byste mi jednu střelili, vidět mě.

Ani ta práce na vinici není nakonec tak strašná. Vypadá to, že sme měli obrovský štěstí. Od začátku totiž pracujem na jedný vinici, kterou před náma někdo hrozně zvoral a my to musíme opravovat. Sou tam přelámaný rostliny nebo je víno špatně navázaný. Náš úkol teda je jenom chodit v řadách a upravovat, což se naštěstí nedá vyčíslit, takže sme placený na hodinu. Sice je to minimálka, ale zase máme fakt pohodu, páč se nemusíme stresovat, že si vyděláme dvacet dolarů denně. Teda jo, jedna věc mě trochu peče. Nějakou záhadou sme s Lozem nejrychlejší ze všech. Pracuje nás ve skupině asi 16 a já s Lozem sme jaksi jediný, co vždycky dokončej řadu. Tim pádem pak musíme jít pomáhat ostatnim s jejich řadama. A to si ani nemyslíme, že bysme se nějak super snažili. Abysme si zkrátili čas, hrajem "hádej, který zvíře si myslím", postupně upgradeovaný na intelektuálnější "hádej, kterou filmovou postavu si myslím" (Joe Black, Dr. Manhattan, Mrtvá nevěsta, Létající pes Falco atd.) Mám pocit, že ti sígři přesto naší rychlosti zneužívaj. A pokud ne, tak sem stejně znepokojena efektiviou práce u východoAsiatů, neb někdy se po hodině a půl práce na jedný řadě ohlídnem a všichni ostatní sou teprve v polovině. O_o
(ale ten ve žlutý pláštěnce už nás dohání). Onu efektivitu sem kdysi barvitě líčila v historce o...ehm, vlastně čemkoliv, co mě v Japonsku potkalo (od knedlíků počínaje, přes výlet do nekvetoucí zahrady a úžasnou univerzitní knihovnou konče).

Taky mám pro vás na závěr milostnou historku, abyste pochopili, proč je Loz tak bájo. To si takhle navazujeme víno na dráty a mě napadne, že zničeho nic zařvu "Loz!" a hodim po něm klacek. Loz nehne ani brvou.
"Sakra", říkám si,"to sem asi přehnala, teď si určitě myslí, že sem úplně trapná" a trochu se stydim. Načež, jakmile přestanu dávat pozor, hodí po mě Loz láskyplně klacek dvakrát větší než byl ten můj a netrefí mě.

Přejte mi, ať mě provází síla. Potřebuju bejt silná ještě dva tejdny. Pak začne zima.
Divný co? No tak vy si naopak užívejte léto a nečumte.

P.S. koho bych měla pozdravovat dneska? Všechny cestovatele! Co? Kam se chystáte?


Cause this world is ripe and ready and I don’t want to stay in the same spot
I want to see it revolve from the bottom to the top
Yeah, expose myself to culture sunshine and raindrops
And gently become in tune to the path paved in the flow