čtvrtek 17. ledna 2013

100+1 izraelských falafelů

Ahojte. 
Vloni se mi zalíbilo strávit zimní dovolenou u teroristů, takže když mě začala lákat kamarádka Tery, abych se přidala k jejich tříčlenný výpravě v cestě na východ, k Izraeli, mnula sem si ruce. Jak teďka totiž pracuju, tak normálně mám poprvý v životě peníze! Je to úplně zajímavej stav, kterej zatim zkoumám.
Zeď Nářků - Muži vlevo, ženy do tmavýho hnusnýho kouta v pravo. Vzadu zlatá kupole Skalního Dómu. Ještě váíc vzadu Olivová Hora, ale to už není vidět...
Chcete teda pohádku o čtyřech českých zevlácích, co jeli na dva tejdny do Izraele, Palestiny a Jordánska, byli na policejním výslechu třikrát, ale vždy je zachránil tajemný Čichač, viděli jeden ze sedmi divů světa a kalili s beduínama? No, je to můj blog, takže vám to stejně napíšu...Příspěvek bude proložen spoustou nudný vaty, abyste kdykoliv mohli se čtenim přestat. Jako vždycky.


Seznamte se s Crew: , Pepe, Tery (přezdívku radši ne, co??) a Tom. Za náma židovskej hřbitov v Jeruzalémě a Olivová hora, odkud sestoupí nějakej ten Mesiáš či co (čtení O Bibli v průvodci se jako čtení Bible asi nepočítá...). Ale o tom až pozdějc.

Po krátkém koumání cen sme koupili přes Český Aerolinky letenku do Tel Avivu na 21.prosince za 7.400 Kč. Ne, že by to moji kamarádi potřebovali vysvětlovat dvakrát, ale samozřejmě sme jeli na punk neboli low budget. Za cíl sme si dali nespat ani jednou v hostelu a pak nás to trochu přešlo, když se blížil odlet a my zjistili, že tam bude něco přes deset stupňů a může se stát, že bude někde i sněžit. No, neodradilo nás to a opravdu sme nabalili stan, Havlenovu lžíci (mrtě chytrá věcička!), kulicha a ty nejhustší z nás měli i hydrofobní mikinu, kterou mi Tom na letišti polil z PETky, aby viděl, jestli to fakt funguje. 

Den první: Letenka super výhodná, jenom kdyby přistání nebylo plánovaný na čtvrtou ráno a to ještě na svátek šabat, kdy v Izraeli nejezdí veřejná doprava...
Tenhle den sme spali hned dvakrát. Poprvé sme si rozbalili svoje věrmle hned vedle pásů, co vydávaj zavazadla na letišti Bena Guriona a Pepa zde zjistil, že alobal skvěle slouží třeba k vodní dýmce, ale jako matrace to zas tak pohodlný není. My ostatní spali celkem ok. O půl desátý ráno sme se podivili, že nás odtamtud zatim nikdo nevykopnul a vydali se do světa tam venku. Pojďme si ujasnit terminologii:
Obřezánci = Židé
U obřezánků = V Izraeli
K obřezánkům = Do Izraele
Hipster = Někdo s velkejma brejlema, úzkejma džínama a instagramem. A už to nebudu vysvětlovat znova!

Žanda slintá
Hned ráno sme se seznámili s takovou chytrou vychytávkou jménem šabat. Židovskej svátek, kterej začíná každej pátek po západu slunce a končí o 24 později. Tenhleten šabat se vyznačuje například tim, že nikdo, ale vůbec nikdo nemaká, nejezdí veřejná doprava a vůbec je to pro turisty tak trochu prekérka. Naštěstí v Izraeli máme taky musilmy, co o šabatu s radostí nastartujou svý taxíky, takže jsme po vyměnění izraelských shekelů, naskočili to shared taxi, který bylo už skoro zaplněný. S náma tam seděli čtyři Amíci, nějaká rodinka, co přijela na svátky, a chyběl nám ještě jeden pasažér, abychom mohli vyjet za dohodnutou cenu. Když dlouho nikdo nenasedal, paní Američanka se začala lobovat za to, abychom všichni toho jednoho pasažéra doplatili. Na to sme se jí samozřejmě vytlemili stim, že my máme spoustu času a ona se začala trochu vztekat a ukazovala na nás a mluvila o nás spatra se svým manželem. Byla vyloženě roztomilá.
Nakonec se teda jelo i bez posledního pasažéra a taxi nás vyhodilo v 60 km vzdáleném Jeruzalémě. 

Z průvodce sme věděli, že se v hostelech dá spát na střechách, takže sme náš dotaz přednesli hned prvnímu týpkovi, co se na nás vrhnul. Na to nám odpověděl, že ano ano, má výborný pokoje za 60 Shekelů. Tak sme si stáli za svym a snažili se usmlouvat spaní na střeše, on tvrdil, že v noci je HROZNÁ zima, ale ukázal nám kus balkónu s kaluží vody a že můžem spát tam.Vzali sme to jako opšn a vypravili se dál. 

Exotika woe
Cestou k Damašské bráně, cože je jedna z bran, kterýma se musí projít přes opevnění do Starýho Města, sme si dali náš první (ze sta) falafel v pitě. K tomu čerstvý olivky, kaki a granátový jabko.Falafel sou mimochodem cizrnový kuličky a tady máte obrázek.  To bylo v době, kdy sme ještě neměli falafelů plný zuby. 

Staré město je část Jeruzaléma obehnaná velkou zdí, která se dělí na 4 čtvrti. Arménskou, židovskou, křesťanskou a muslimskou. Všechny zdejší komunity + dalších milion církví (jako třeba etiopská nebo pravoslavná) tu mají svoje kostely a svatý místa. Za obřezánky je to obviously Zeď Nářků, muslimové mají Skalní Dóm a křesťani choděj do Chrámu Božího hrobu. V rámci Izraele spolu tyhle tři skupiny moc nespolupracujou (=navzájem se zabíjej a zavíraj za ploty), ale aspoň v jeruzalémském Starém městě máte pocit, že si tam žijou celkem v pohodě dohromady. Starý město je fakt zajímavý. Je vystavěný trochu na pahorku, takže se jedná o jednu obrovskou změť úzkejch uliček, schodišť, krytých tržnic a pavlačí, kde se člověk může krásně ztratit.

Pepe narušuje Šabat
Asi nejznámějším hostel je Citadela Youth Hostel, kam sme my teda jenom nahlídli, ale vypadalo to tam správně stylově. Rozumějte, vykopaný jakoby ve skále se spoustou koberců a polštářů na sezení. Ať sme hledali, jak sme chtěli, v zimě nás nikdo nebyl ochotnej ubytovat na střeše s vlastníma spacákama, takže sme udělali ochcávačku číslo jedna, vylezli doslova na střechu Jeruzaléma, našli trochu zašitej koutek, kam nebylo vidět z oken okolních domů, ale zato byl vidět zlatě zářící Skalní dóm a rozhodli se přenocovat tam. Bágly sme si na odpoledne hodili za malý peníze do Swedish Hostelu. Na křesle tam seděl americkej boreček, kterej byl tak hrozně laskav a poradil nám, jak se připravit na setkání s Palestincem. Prej ať si do jedný kapsy strčíme kámen a do druhý ponožku. Protože podle svých vlastních slov procestoval většinu jeho života (bylo mu tak maximálně 35), důležitě nám vysvětlil, že policie proti tomu nemůže nic namítat, ale když budem potřebovat sejmout Palestince (LOL), udělá se z toho super zbraň. Pojmenovali sme ho Sock´n´Rock a zasmáli se. Tímto začala dlouhá šňůra originálních individuí, který sme za těch 15 dní potkali.

Důkladně sme si obešli památky, ale já s Tery sme byly trochu uražený, že kluci při vstupu ke Zdi dostali jarmulky na hlavu a my ne. Místo toho sme se šly zdi dotknout do ženský části, která byla asi tak 10x menší a ještě k tomu ve stínu u nějakýho lešení. Já se tam "pomodlila" za nemocnou babičku, přísná cizí paní zakázala Tery vytrhnout si z bločku papír a napsat přání na něj, že prej je šabat, tak se nesmí. Okoukaly sme, že se od Zdi ženy vzdalujou pozadu, ale na Tery bylo vidět, že je trochu uražená kvůli přísný paní, a tak podváděla.

Tom rozmrzá
Večer sme se vrátili s krosnama na místo našeho budoucího zločinu a chvíli koumali, jestli dva opodál sedící vojáci se samopalama nepůjdou náhodou pryč. Jakmile se po dvaceti minutách zvedli, rozbalili sme karimatky (Pepa kus alobalu) a zahnízdili. Rum s kolou z kelímku chutnal moc dobře a ukolébal nás ke spánku. Byla trochu kosa, takže sme si navlíkli kulichy. Tery žádnej neměla, takže vyfásla můj kulich s obličejem pandy. Asi ve dvě v noci nás najednou probudilo něčí tiché našlapování, což nás znervóznělo a Tery vykoukla zpoza krosny, co se děje. Najednou týpek hrozně uskočil a zařval: "Dont move! Who are you?" Na to Tery zahlásila:"Im panda!". Kolemjdoucí totiž vůbec nevěděl, že tam ležíme, dokud si nevšiml, že na něj zpoza batohu civí pandí hlava. Teryina duchaplná odpověď nás teda dost pobavila. Týpek, asi Evropan či co, si oddech, chvíli se nás na něco vyptával, pověděl nám, že nemá moc peněz ani spacák, chvíli seděl vedle nás, pak se snažil na betonu usnout a pak zas odešel. Tak byl konec nočnímu dobrodružství.

Den druhý
Ráno nás probudil přenádhernej východ slunce, prohřál nám kosti a když se u nás zastavila si druhá skupinka turistů s průvodcem, rozhodli sme se spakovat si věci. Na ten den Pepe vymyslel, že půjdeme na Free tour, za kterou se platí dobrovolnej příspěvek, takže nebude moc drahá.
Tom nám vyjednal, že si bágly tentokrát necháme u mladýho prodavače čerstvejch džusů, kterej vypadal celkem solidně a měl na hlavě santovskou čepičku. Samozřejmě si nechal hojně zaplatit...

Úča při jednom ze svejch výkladů
Free tour se srotila u Jaffa Gate a naše celkem velká skupinka dostala jako průvodce Alana. Alan toho sice asi docela dost věděl, jenom způsob, jak historii podával, byl trochu disorganizovanej a rozhodně ne "apolitickej", jak ho prezentoval. Pepe, kterej se ujal role toho, co bude vědět o dějinách a bude nám to vysvětlovat, se zájmem poslouchal, my ostatní (+Pepe) sme se bavili na účet členů naší superskupiny. Nejvíc sme si zamilovali Úču, paní ve středních letech, co Alana pořád přerušovala, chodila vedle něho a neustále se ho na něco ptala a měla ke všemu chytrou připomínku. A pak samozřejme Mossad. Jak bych vám popsala Mossada... No, byl to Čech v khaki vojenskejch kalhotech a stejnobarevný tlustý bundě, která mu byla trochu dlouhá, tak přes ni přepásal ledvinku a vypadal, jako by měl šaty. Vím, že bych si neměla dělat srandu z lidí, který neznám, ale on i jeho přítelkyně, kterou z letargie dokázaly vytrhnou jenom kolemjdoucí kočky, byli fakt legrační.

Pak sme došli na místo našeho přenocování a Alan prohlásil, že tam se nachází průsečík všech 4 čtvrtí, takže je to dost spešl místo. A moc se netvářil, když sme se mu pochlubili, že ta skupinka squatterů, kterou tam potkal ráno, sme my. Od tý doby už sme Alana neměli rádi a když nás chtěl ošidit o prohlídku Chrámu Božího hrobu s tim, že je málo času, sprostě sme mu zdrhli. Jako jo, vzal nás na zajímavý místa, ale ty dvě stovky, jak znělo jeho doporučení, kolik má činit náš dobrovolný příspěvek, sme radši utratili za další falafely.
Prohlídku sme si zakončili sami a odpoledne strávili sháněním normální karimatky pro Pepeho a sledováním pejzatejch skejťáků. Taky sme si dali vodní dýmku v hustý kavárně, co byla postavená celá z kamene, měla super vysoký stropy a masivní sloupy - to byla celkem stylovka. Všichni kromě mě se ukázali jako pohrdači suvenýrama, takže jedinej, kdo byl brutálně okradenej prodavačem palestinek, sem byla já. Ani nechci říkat, kolik sem za ni dala, ale sem debil, to říkám rovnou. Na druhou stranu sem ji následujících 14 dní skoro nesundala a Tomovi zachránila uši!

Druhá noc na stejným místě se nám moc nezamlouvala a rozhodli sme se, že se posuneme dál. Aby to byl hec největší, rozhodli sme se jet na Štědrej den do Betléma, kterej nesídlí nikde jinde než v Palestině.
Protože čtete tyhle řádky, musíte tušit, že sem se vrátila zpět minimálně s jedním prstem ruky.
A když se sem za pár dní vrátíte, dočtete se o tom, co se nám tam dělo za horory!
Náš itinerář - cesta z Jeruzaléma přes Palestinu a
severní hranici do Jordánska. Následně dolů na jih
kolem Petry k Rudému moři a jižním hraničním
přechodem zpět do Izraele

Dobrou noc
panda

P.S Nijak to s tim nesouvisí, ale byla sem s tajemným Čalouníkem u Psa ve Schladmingu na prkně a tohle je hymna našeho pobytu. Těžko se toho člověk zbavuje...

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

No díky bohu, už jsem myslela, že Žanda sedí cel ýdny jenom v kanclu, čte si o Ornelle Štikový a kašle na čtenáře! :) Těším se na pokračování! P.

radobyelfka řekl(a)...

Mohlo by se zdát! Právě naštěstí má panda tolik rozumu psát jenom když má na jazyku něco zajímavějšího než tu Štikovou.

Pokusím se brzo doplnit cestopis o další dva dobrodružný dny mimo KNCL:)