pondělí 20. října 2008

O českých knedlících v Japonsku

AHOJ dneska se rozepíšu o odvrácený straně Japonska. Takže, co ste se asi z televite nedozvěděli:)):Tenhle víkend ( celkem tři dny) se koná velký festival na naší slavné školy. před třemi týdny sme si s Eliškou fakt nedokázaly představit, co to obnáší, takže když nás poprosila prezidentka Interational Clubu, jestli je naučíme uvařit nějaký český jídlo, celkem nadšeně sme souhlasily. CHYBA.
Dneska se to odehrálo.
Ve čtvrtek sme si nanečisto zkusily s pár holkama z týmu uvařit knedlíky. Kynutý. Protože není zrovna sezóna jahod a meruněk, musely sme improvizovat a vybraly sme si Kaki (nečo jako hruška), naši ( to neumim popsat- meruňka, ale mnóhem lepčí) a klasika- jablka.Už jenom sehnat hrubou mouku byl úkol nad úkol ( hrubou prostě nemaj!!! a nechápou), tvaroh sme taky nesehnaly ( ani ve dvoupatrových potravinách), ale zato kvasnice v prášku byla brnkačka:))knedlíky se nad očekávání povedly, dokonce nakynuly si do trojnásobný velikocsti, takže sem ani nebyla moc nervózní. Dneska ráno sme vstaly o půl sedmý ( po 4hodinovým spánku) a vyrazily do školy,že začnem od osmi vařit. Ve skupině nás bylo asi 6.

U vchodu do školy, kterej je jindy tak honosnej, se tyčily sloupy s růžovejma balónkama a srdíčkama. Na nádvoří ( který je btw fakt krásný) bylo postaveno mrtě stánků a taky stage pro různý vystoupení školních spolků jako například tým roztleskávaček a podobně:))takže... nás Miki dovedla do nějaký velký kuchyňský učebny a tam byly desítky lidí a vařily desítky různejch pokrmů. Plán byl, že v deset začneme prodávat naše knedlíky. A taky uvařit asi 2OO knedlíků...a že část skupiny bude ty knedlíky prodávat u stánku.začalo to dobře.

Pěkně sme holkám rozdělily úkoly, jako smíchat čtyři vajíčka do mlíka nebo dát kvasnice do mlíka...pohoda. Když bylo asi devět začaly sme samozřejmě plnit knedlíky, jako že už to brzo začne. haha, o půl jedenáctý sme měly na tácech 60 rozteklejch knedlíků. Víte jak fungujoui KYNUTÝ knedlíky?:))))))a pořád se nic nedělo. asi tak do chvíle, kdy potřebovaly jednu z nás venku. Tak sme se dohodly, že eliška bude dohlížet na naší stále vís se rozpadající skupinku a já šla s předsedkyní ven. vedla mě ke stagei a že prej mám veřejně vystoupit a nalákat lidi na naše jídlo. tak sem se nejdřív málem pozvracela nervozitou a pak tam něco odblekotala, přičemž došla Elis a pořídila mi věčnou fotku.


mejch 15 minut

Když sme došly zpátky, nikdo tam nebyl ( kromě těch nechutnejch knedlíků) tak sem to začaly házet do vody. Občas se tam někdo přitrousil, počuměl a zase odešel. Bylo půl dvanáctý a teprve teď přišla předsedkyně ( radši nebudu opakovat její jméno, latinku určitě umí a nikdy nevíš, jestli to není zrovna tvoje známá), že začinaj prodávat. Tak sme začaly nosit knedlíky a měly docela dobrou náladu. Dokud sme se nedošly z nudy podívat k našemu stánku. EHm, tam sme zjistliy, že slečny podávaj naše český knedlíky se lžičkou zatuhlýho másla místo roztavenýho, a když sypaly na knedlíky cukr, tak toho bylo asi...jak to slušně popsat, prostě na hovno málo. K jablečným knedlíkům se cukr dát musí!!!!ony to ale přece věděly!! Takže...to byl možná teda ten důvod, proč sme jich nakonec neprodaly 200, ale 40:))

To už sem byla trochu rozzlobená, protože jich tam u toho stánku stálo asi pět a ani jedna nebyla schopná dojít s tou tuhou hroudou másla do kuchyně a poprosit nás o roztavení???sorry během psaní začínám zas pěnit, vzpomínky se vracej. možná budu sprostá.Takže sme neustále běhaly sem a tam mezi stánkem a kuchyní. Odnášely ze stánku studený knedlíky a nosily jim tam další na schladnutí. bylo to zábavný. Občas se kolem hrnce v kuchyni srotilo větší množství lidí ( dokonce jedna dospělá žena, co projevila zájem o to nám pomáhat) a jak tak čuměly a neměly co na práci ( a nám se roztejkaly kynutý knedlíky a docházelo máslo), tak sem je v jednu chvilku poučila, jestli je můžou za deset minut vyndat z vroucí vody).

Nadšeně kývly. takže sme šly zas něco zařizovat a když sme se vrátily...nechám vás hádat:
a)knedlíiky byly uvařené a připravené k jídlu
b)knedlíky byly rozvařené, ale připravené k jídlu
c)knedlíky byly rozvařené, protože byly ve vodě už 25 minut a pořád je nikdo nevyndal, ale všichni stály okolo a bavily se.
Hádal někod C)? gratuluju

takže sme měly rozvařenou dávku nepoživatelných knedlků. to už z mýho tónu hlasu při rozmluvě s Eliškou mohly pochopit, že nejsem úplně happy, když nám kurvěj národní jídlo:))Znova sme zase nadělaly kopu čerstvých knedlíků a byly dvě hodiny a my pořád nejedly. takže sme všem okoločumícím řekly, ať počkaj až se bude vařit voda a pak tam daj ty knedlíky. šly sme se najíst, to přeskočim a přejdu k zajímavější části, kdy po našem návratu nebyl v kuchyni nikdo od nás a voda vřela a vřela... no comment, porodnice. Na stánku nikdo naše knedlíky nekupoval. ( možná to bylo proto, že u okolních stánlů stály roztomilý holčičky v minisukních a nabízely svoje jídla, zatímco u nás seděly tři znuděný hoky a ještě na vedlejší židly, takže u nás vlastěn nikdo nebyl). Tak sem šla vysvětlit oné slečně hlavní předsedkyni (ježiš to už i já můžu bejt lepší prezidentka klubu!!!!), že když tam máme ohřívací skřínku na hotdogy, tak bysme jako mohly část odsunout a naskládat na sebe a dát tam třeba ty chladnoucí knedlíky, aby se trochu ohřály. následoval manévr kdy nedokázala vymyslet, jak srovnat rohlíky tak, aby vytvořila trochu místa na naší mísu . tak sem jí ukázala jak na to ( fakt iq tykve) a během vteřiny, ejhle, knedlíky se ohřívaly. Mám to nějak popisovat dál, nebo už chápete,jak sem byla nasraná?:))Prostě: za celej den, kdy probíhaly různý vystoupení, sme viděly kousek nejaký soutěže krásy o missáka ( ale náš favorit nevyhrál)
a kus stepu. V kuchyni sme byly téměř neustále a okolní členky týmu se vždycky přišly podívat, zazubily se, udělaly jako že je všechno príma a zas šly.

To už sem měla zatuhlej neupřímnej úsměv na rtech neustále dokola mlela, jak je to tanošíí (zábava) a arigató gozaimasu ( děkuju moc) a džózu desu ne ( ste šikovný) a modlila ať už je pět a tenhle cirkus skončí. O půl šestý sme SAMI dovařily poslední knedlíky, o kterejch sme stejně věděly, že je vyhoděj, pak půl hodiny uklízely a myly nádobí. Bomba bombička!!Možná až vychladnu, tak ještě něco dopíšu, takže checkujte updatey:))suma sumárum, japonský holky nemaj mozek, aspoň ne svůj, sou nepraktický a b..ý a prostě: Mějte rádi češky!!!Ámen

středa 8. října 2008

mááálé porce ale sexy zadky

nevim, jestli je to dost pochopitelný nadpis, ale zas každá kapitola nemusí začínat: O jídle.Takže, co bych vám řekla o jídle. Třeba to, že za první dva týdny sme si úplně zvykly na zdejší jídlo ( když byli japonský studenti u nás, prej měsíc zvraceli, než si zvykly na smažák:)))Ve středu sme se dokonce s Eliškou shodly, že nám vůbec český jídlo nechybí. To bylo předtím , než mi Zbynda bratránek napsal moc milej mail o babiččině svíčkový...


"Ahoj žanetko, tak sem rad že žiješ, musim ti neco vazneho napsat: V sobotu jsme meli svickovou..... musim říct že sem rad že jsi v japonsku, protoze zbylo na přidání, a dneska jsem ji jeste dojidal.... Ne žertuju, chybis nam!! Tedka premejslim jak bych vam tam poslal sud píva, ale asi by to nemelo cenu protoze by se hned zkazilo. škoda že tady nebudeš na volby, protoze to jakoby das hlas komunistum, a to je v nasi rodine naprosto nepřistupné!!!!! "




No, takže sme teda už objevily tu super restauraci Ótoja, kde se dá úžasně nadlábnout. Tehdy sme ještě neuměly pořádně přepočítat kurz koruny a jenu, takže sme si myslely, že to stojí 70 kč...takže 120, ale pohoda. Jednou za týden se najíst musíme:)))

Asi za dva dny jsme navštívily takovou super zapadlou( bylo to v podzemí) restauraci s výbornýma cenama. Ještě vám vysvětlím, že tady maj u každýho obchodu vystavený umělý napodobeniny jídel, který vařej, takže se v tom skvěle orientuje. prostě co vypadá hnusně nebo podezřele, nejíme. Podnik to byl skvělej, chobotnice za 45 korun, uzenej losos taky tak nějak.
Sice maličký porce, ale hrozně dobrý. a ten hlávkovej salát s mističkou tatarky, kterej nám přinesli jako doplněk!!!všechno s krásným servisem, no prostě sme měly mrtě radost, že to bylo tak luxusní a přitom levný. Když sme při odchodu platily u kasy u východu( to je tady všude) bylo nám rochu divný, že to stály asi 300 dohromady. venku sme se mrkly na účtenku, to pitomý zelí nebo co, stálo přes stovku:)))))

Pak sme si nějakou dobu dávaly pozor, kam chodíme:)blízko školy je bezva jídelna. na tácek si hodim kus smažený rybky nebo "karbanátek", k tomu v mističče těstovinovej salát, misku rýže s omáčkou KiKKoman a HŮLKY:((čaj je zadarmo stejně jako obyčejná voda s ledem. tu si můžete nalejt sami kdykoliv a kolikrát je libo. a pak se stačí snažit dělat, že trochu umíte s těma hůlkama jíst, abyste nevypadali jako my dvě, když sme si zašly na nudle do rychlého stravování. protože ty hůlky jsou tak lakovaný, tak úzký a nudle tak kluzký...Doma jíme taky ty nudle. trénink. Maj tady obchod Hjakuen, tedy vše za 15 kč, takže střídáme karé raizu (kari s rýží), Těstoviny s Carbonara omáčkou (japonsky Calbonara:)) a nudle soba se zeleninou.

A panebože!! minulou sobotu sme si koupily v 5 kilometrů vzdáleném supermarketu KEČUP. Ještě jedno jídlo je tady hodně rozšířený, a sice toriniku. Je to na špejlích osmažený kuřecí nebo hovězí maso, ale i houby, pórek a papričky. Když sme byly v týdnu se Studnou, Lukášem a kamarádama v hospodě, Jasu a Takaši nám to ke stolu objednali . takže včera sme si s Eliškou zašly na Kandě na toriniku asice to nejsou moc velký porce, ale když k tomu budeme přikusovat rejži, tak k smrti neumřem.

P.S. Co sme tady, chodíme kolem výkladních skříní se super vypadajícíma knedlíčkama/pirožkama. chtěla sem je hrozně ochutnat, ale když sem zjistila, že v tom nejsou vestk, borůvky ani jablka, ale malý na kaši chobotničky, chuť mě přešla. Díky Lukáši!P.S. Suši sem zatim neměla.
Žanda Panda

jo a nelitujte mě, sice trochu trpívám hlady, ale dneska sem se náhodou podívala do zrcadla a normálně mám úplně super dobrej zadek. Po sedmi letech.