úterý 22. září 2009

Zdrhame z Inverness za jinci zabavou!

...


Po téměř dvou měsících strávených u anglický klávesnice mám neskutečný potíže najít na klávesnici mýho notebooku vykřičník, závorky,Y a Z a číslice, nehledě na to, že během dvou dnů strávených s Adamem si o mně musel myslet, že sem magor, protože sem blekotala pátý přes devátý divnou češtinou (asi jako když mluví Vojta Kotek s kolíkem v zadku...) Ale nepředbíhejme…

Volume 1
Edinburgh

Mám za sebou úžasnej výlet ke spřáteleným přátelům v odlehlejších skotských končinách a byla to děsná sranda! Pamatujete někdo na Jamie, jednu z mých nejlepších kamarádek v Tokiu? Spolu s ní, Eliškou, Kenzem a Tsubasou sme si vyrazili na hory, smažili okonomijaki, zažila sem s nima jedinou noc v klubu, kdy se mi nechtělo umřít, strávily nesčetný hodiny v Mekáči (já sem většinou pozorovala, jak se ostatní holky s J v čele futrujou) a hlavně se donekonečna navzájem urážely, posmívaly se a měly legrační poznámky. Jamie by klidně mohla bejt Češka:D A na rozdíl od Elišky pije pivo!

Tak Jamie bydlí v Edinburghu (Edinbraaa). Teda spíš bydlí asi 45 minut od něho, což mi trochu zapomněla říct, ale to je jedno. Ona je totiž úplně trapná. Takže jí budeme říkat Lamie! Já sem Silly Blondetta, ale naštěstí se na svým vlastním blogu můžu oslovovat JÁ.

JÁ sem si koupila s předstihem za neuvěřitelnou JEDNU libru lístek na bus do Ed. a vypadla z Inverness. Cesta trvá asi 5 hodin pro vaši orientaci a soucit. Nechtělo se mi tahat s batohem, tak sem si akorát vzala tašku a naházela do ní pár blbostí jako je mp3, jedno tílko a kartáček (pastu zásadně nikdy nevozim. Jůlinkáři vědí. Díky dlouholetým zkušenostem s tábornictvím a čundrováním totiž moc dobře víme, že pastu si bere jenom ten největší trumbera nebo chudák nováček, co netuší, že mu ji okamžitě všichni ostatní spotřebujou. Věřte mi, vždycky se najde nějakej loser :))) A protože byl celkem slunečnej den, 14. září, tak se mi ani nechtělo brát svetřík. Tak sem si vyrazila pěkně v tílečku a mým novým, totálně britským outfitu.

Když sem dorazila do Ed., Lamie se podivila, že je hezký počasí, protože prej od jejího návratu z Japanu (měsíc) to byl první slunečnej den. Ne asi! Když sem přijela já :D
No, nebudu to popisovat minutu po minutě, ale spíš nahodim nějaký fotky a napíšu, co to je. Jako když za mnou přijela sestři a podle Jury sem lehce zmateně a dezinformovaně popisovala japonské památky.
Ještě poznamenám, že o Ed. v podstatě nic nevim, protože ať sem se Jamie ohledně jejího města zeptala na cokoliv, tak nikdy neznala odpověď. Haha. Teda věděla například, že ten velkej pomník je Sir Walter Scott, akorát si nemohla vzpomenout, čim byl ten pán významnej LOL



První, co ze mě vypadlo na Jamien dotaz, co si myslim o Edinburghu, bylo :“Well, it´s very… MADE OF STONES…“ A myslim, ze je to pravda. Tolik kamenný město sem ještě neviděla. Chvílema až deprese. Ale při představě, jak je hrad a celý starý město podkopaný podzemníma chodbama a kryptama, sme neodolaly a šly sme na jednu z mnoha místních „Ghost tours“. Vlezly sme do baráku a šly do podzemí, odkud se ozývaly „strašidelný“ zvuky a byla tam tma. Tam nás nejdřív vyfotily, jak Lamie sekám hlavu sekerou (jiná fotka než ta, co dal Adam na FB) a pak po nás chtěly 14 liber jako vstupný. Tak sme se otočily, že to je moc a šly zpátky. A chtěly sme to tam trochu prozkoumat a proplížit se jinudy. Tak sme se chvíli plížily, až sme se doplížily na záchody, co nebyly vůbec děsivý a rozhodly se, že do toho podzemí přece musíme, páč na plakátech bylo napsaný, že je to bludiště katakomb a my si plánovaly, že se vytratíme a ztratíme.

Na prohlídku nás šlo mrtě moc. My dvě a další dvě stejně starý holky...
Čímž se pravděpodobnost úniku celkem snížila a snížila se ještě víc když nás ujistili, že herci na nás nebudou šahat a my nesmíme na oplátku šahat na ně. WTF? Jací herci?
Takže se z toho vyklubala procházka rádobystrašidelnýma papundeklovýma katakombama, kde nás provázeli divně ustrojený mám-na-obličeji-krev-abych-vzbuzoval-hrůzu lidi (asi herci, co nenašli angažmá), co na nás mluvili jako na mentály a jeden torturer na nás stříkal vodu z močovýho měchýře mrtvýho gumovýho týpka na pitevním stole. Fakt horor. Pak tam byl duch Mela Gibsona aka Williama Wallace a pořídili nám krásnou fotku z takový tý atrakce kdy padáte volným pádem „do pekla“. Na tý fotce vypadám tak úchvatně, že sem si ji ani radši nekoupila. My s Jamie sme z toho měly hroznou srandu a skvěle se bavily. Ale to nejlepší přišlo úplně nakonec. Přece jenom tam bylo bludiště. Zrcadlový! A spoře osvětlený! To bylo boží. Když sme vyšly ven a chystaly se zavolat si výtah nahoru, tak nám dredatej kluk dovolil jít ještě jednou !To už Lamie nevydržela a tajně zapla kameru, díky čemuž pěkně zachytila okamžik, kdy sem jí chtěla jít něco ukázat a cestou to narvala obličejem do zrcadla.

Nejdelší dobu sme strávily v obchodě se suvenýrama, kde sme musely okomentovat úplně všechno a sáhnout do zadku bejkovi, i když v tý díře nakonec nic nebylo. Lamie si koupila notýsek s vazbou jakože kniha kouzel a prohlásila, že si do toho bude psát recepty. Akorát jí trvalo 20 minut než se rozhodla, jestli červenej nebo zelenej. Já si koupila šitou obludku na mobil, připevnila jí na jeden provázek ke kočce od Korejky MinYon a pojmenovala jí Ross. Ehm…kočka se jmenuje Žaneta...

Pak sme blbly v Museum of Childhood, kde bylo plno hraček a některý panenky byly děsivější než duchové v podzemí.



A oblíkly se do viktoriánský dětský módy. A Jamie prohlásila, že až bude velká, tak chce buď mít obchůdek se sladkostma nebo bude vyrábět hračky.



Pak sme zas chodily po ulicích a zkoušely si nejrůznější masky a kulichy až nás takhle sedíce na schodech kostela našel Eliščin Adam. Ti dva se znaj z Tokia, takže to bylo veselý shledání.
Šly sme do Museum of Scotland, kde byla mimo jiné expozice o energii a vědě (nebo co) a byl tam robot, co evidentně podváděl, točící se vycpaná ovce Dolly, lokomotiva, kosmonaut a formule, na kterou se Lamie a Adam hned vrhli. A spousta dalších super věcí. Ale došli sme tam moc pozdě a měli jenom hodinu, což bylo zatraceně málo.

Další zastávka byl park. Vnucovala se představa, že si koupíme pivo a budeme venku, ale rovněž se vnucovala myšlenka, že než se vrátíme, bude tma a zima a nehnuli se ani o píď. Slunce pomalu zapadalo, ale bylo úplně krásně teplo, tak sme se rozplácli na trávníku a mírumilovně relaxovali.



Poslední zajímavost, co sme chtěli obhlídnout, byla hospoda a tak sme si dali Staropramen (tušim) a mluvili a mluvili.

Volume 2
Stirling

Druhej den sme jeli za Adamem do Stirlingu.
Adam tam studuje něco jako ekonomii a chcete vidět jejich kampus! Zase bylo nádherně slunečko, což bylo pro některé lidi překvapením a my s Jamie byly nalepený na sklo autobusu a vzdychaly nad jejich vlastníma jezírkama, golfovým hřištětem, plaveckým bazénem a když nás Adam vyzvedl před školou a vzal nás na prohlídku, tak sme pak ještě vzdychaly nad kinem, lidma na schodech, kafeterií a čokoládovým dortem za 50 pencí. A dále sme šli na procházku kolem jezírka, kde sem se snažila chytit kachnu a s Jamie se snažily vylízt na strom, ale nepovedlo se nám to, protože sem nechtěla, aby Adam viděl můj zadek lezoucí z bokových jeansů. A kolem se tyčily nádherný hory a krajina jak z pohádky. Pak sme se ještě vloupali do hradu, ale nenašli tam nic zajímavýho kromě krásnýho výhledu.



Busem sme zajeli do města a vylezli na kopec, kde stojí hrad. Nevim přesně, co se tam událo, ale má to něco společnýho s Wallacem. A byla tam nějaká Bitva u Stirlingu...

V pozdním odpoledni sme se přidali k Adamovým kamarádům Johnovi, Jasonovi a kurňa, jak se jmenovat třetí? Roman? a šli sme hrát golf.



To je pro mě samozřejmě naprosto běžná záležitost a pro Lamie asi taky, proto sme z toho byly vyjevený jako malý a párkrát sme se strefily na míň než osm pokusů :)))) Kluci z nás museli bejt asi trochu hotový, protože sme v naprostý euforii z tak bohatých zážitků začaly mluvit Japonsky, ale velmi velmi dívčími vysokými hlásky. Protože sme nevěděly, jak se řekne veverka, naučila sem to Jamie česky a pak sme křičely:“mite!mite! veveruška!“ „futacu!“ „micu!“ „kawaííííííí!“ („koukej, koukej, veverka!“ „dvě!“ „tři!“ „jé, ty jsou roztomilé!“) a dělaly vyjevené Hééééé ála dívky na Gakushuin.
V japonštině sme pak pokračovaly ještě dlouho poté, co sme prohrály a během doby, co nám zlatej Adam u něho v bungalovu (jo! Nebydlí na koleji, ale přímo v areálu školy je lesík s 10 chatkama pro šťastnější studenty) vařil kari. A napsaly sme Elišce pohled, kterej určitě moc ocení.

Druhej den sem od Adama vyfásla složku a penál a s J sme si vsugerovaly, že sme studentky a šly sme na hodinu ekonomie s prvákama do velký posluchárny.

Z mého sešitu:
Factor 1, Madonna drinks milk, price goes up.
10-5=5
Kluk v naší řadě úplně na konci je hot!

Z Jamieina sešitu:
Price goes up, demand goes down. Price goes down, demand goes up. Lets look at Zaneta´s demand! =Ross Ross´s price has gone up £2.00kg=½Ross x £2.00 If you buy a chicken, demand goes up!

Pak sme se už rozloučily a naším milým hostitelem a jeho spolubydlícíma, co nás museli přetrpět a sedly do busu zpátky dom. To už sme měly výtlemy skoro dva a půl dne v kuse, takže naše konverzace typu, na baráku je napsáno Billiard & Snooker „Hey, we could play billiard!“ „…Or snooker!“ nás už totálně zabíjela smíchy a bylo dobře, že sem já jela zpátky do Inverness.

P.S. Já vim, že je to o ničem. Třeba mě zas někdy napadne, o čem psát.
P.S.S. Dostala sem balík od Denisky s hadrama z Ameru. Nádhera! Už byla v Las Vegas a L.A. a teď cestuje po parcích.
P.S.S.S. Bůh mi napsal, jestli chci jít v pátek na pivo. 8-O. ON chce jít se mnou? Fakt nemám daleko k omdlení. Držte mě.
Palce.

4 komentáře:

Jaroslav řekl(a)...

drzim :)

Jura řekl(a)...

Taky držím palce ;o)... Když to s tím Bohem vyjde, tak to potom budeš Bohyně? (nebo Bohová? Božská? Boží?) :o))
P.S.: "Veverka" je "risu". Mám na to mnemotechnickou pomůcku: "kaštan & veverka" :o)))
P.P.S.: "Kaštan" je "kuri" :o)))

radobyelfka řekl(a)...

Jarecek: Dik, budu to potrebovat. Bohuzel uz o nasem "rande" vi cely Inverness...Summer moc mluvi!
Nemas tip na nejakou novou desku? Nic novyho sem neposlouchala ani nepamatuju :( Co ted doma leti? :)))

Jura: Kdyz to s Bohem v patek vyjde, tak budu uberBozi. Ale radsi si nebudu delat moc nadeje ani holit nohy, abych pak nebyla zklamana! :P Risu! micu! Kawaiiiiii! domo arigato senpai!

23. září 2009 15:07

Jaroslav řekl(a)...

no tak prijde na to, co chces .. jestli nejakou kytarovku, tak ted jsou desne adorovani the xx s debutem xx .. vcera jsem mel taky pochvalny reference na japandroids - post-nothing (taky prvni deska) ..

kdybys mela zajem o nejakej electro pop, tak vychazeji novi alphabeat, druha studiovka the spell .. neco jako pixie lott ti doporucovat nebudu, to bych si srazil alternativni kredit :))

ja osobne ted hodne posloucham upbeatovou elektroniku. minimal, house a tak .. coz asi nebude tvuj salek caje .. ale kdybys chtela slyset neco zajimavyho, tak treba gui boratto - take my breath away nebo the field - yesterday and today .. obe trochu starsi veci z jara, ale moc prijemnej neo-trance .. melodicke, napadite :)

jinak z mainstreamu nedoporucuji nic. novy album muse spatny, novy album miky pruser .. vlastne novi basement jaxx jsou moc fajn .. to by snad mohlo stacit :)