O mně

Žanda v roce 2003 seděla v kině, s dojetím v oku sledovala závěrečné titulky filmu Ztraceno v překladu a byla si jistá, že to byl nejlepší film, co kdy viděla. Tenhle osudný večer rozhodl o tom, že bude studovat japonštinu z jednoho jediného důvodu. Aby se jednoho dne posadila na židli Billa Murrayho v baru na vrcholu mrakodrapu v Tokiu a udělala si tam fotku.

Životní sen se bohužel splnil příliš brzo, v roce 2008 byla do Tokia vyslána jako výměnná studentka a okusila, jaké to je, starat se v cizí zemi sama o sebe. A organizovat si zábavu a výlety. Přičtěte k tomu výchovu, její dětství se neslo v duchu pravidelných táborů otců s dětmi v Orlických horách, kdy otcové rozhodně nedbali na pohodlí a bezpeční svých dětí, jako by to bylo na jiných, „oficiálních“ táborech. Tady Žanda během nocí pod širákem, pozorování muflonů a běhání v dešti s mapou pravděpodobně získala koule.

Po Japonsku nechala studií a dala se na cestování. Žila ve Skotsku, kde se učila tančit ceilidha plavala v Loch Nessu; v Kanadě, kde během olympiády ve Vancouveru pracovala v horském hotelu, i na Novém Zélandě, kde upalovala jehňatům ocásky. Vždy alespoň půl roku poznávala místní zvyky a lidi a nejdůležitějsím zdrojem informací byla doporučení cestovatelů kolem.

Proti své bárbínovské image v civilu bojuje tím, že hledá výzvy. Za první obtížnější výlet, který si zorganizovala, byl dvouměsíční zimní pobyt v Kašmíru a snowboarding v tamním himalájském prašanu. Že nemá věřit všemu, co se napíše v novinách, poznala s hořkostí při baťůžkaření v Palestině.

Nejobtížnějsí výlet, který zorganizovala byla její cesta kolem světa, na kterou vyrazila začátkem břena 2014. Díky tomu jí není cizí USA, Peru, Bolívie, Karibik, Střední Amerika (Nikaragua na hrad!), Mexiko ani Havaj. Její nejoblíbenější místo je ostrov Penang v Malajsii, kam se vrátila z lásky k místnímu jídlu už třikrát.

Cesty si financuje, jak se dá. Před poslední cestou pracovala v reklamní agentuře. Filosofie jejího cestování je: „Radši se vyspat v křoví uprostřed mexického města, aby následně měla na šnorchlování s velrybím žralokem a melíry, než aby utrácela za hostely“. Bez průvodce vleze kam to jde a pokud ono místo drží nějaký unikát (druhý nejhlubší kaňon světa, nejvyšší lanovka), tím víc si úspěch užívá.

Domluví se anglicky, japonsky a španělsky. Neumí moc dobře fotit a jsou jí sympatické surikaty.