sobota 18. července 2009

Jak sem na RfP dělala novinařinu...od stanu

...


Ahojte
Mám pár novinek.
1. Asi tak nejdůležitější je, že to vypadá na navýšení kvóty a opravdu pojedu!!! Všechno se rozhodne v pondělí a hlavně v úterý, kdy pojedu do Prahy na pohovor se zaměstnavatelem. Dokonce sem si už i mohla vybrat z pěti povolání tři, který preferuju. Takže když to dobře klapne, budu dělat na hotelový recepci, v pizzerii nebo pokojskou (to už tak super není, ale za ten skipass to fakt udělám:))

2. Byla sem ve Varech a jestli nebudou dávat v kinech Yattermana, tak si to všichni sežeňte, protože něco tak luxusního sem ještě neviděla. Pozice Ztraceno v překladu se fakt otřásá:D



3. Dneska mi nejspíš moc nepude humor, protože sem ňáká přešlá z toho, že sem mejch 7 kamarádů včetně nejlepší kámošky právě vyprovodila na sebevražednou misi do Etiopie. Teda...on to má bejt jako čundr nebo výlet nabo tak něco, a chvíli sem jim to snad i záviděla...asi tak do tý doby, než bratři Francovi začali spřádat plán, jak si od domorodců půjčej lodičku a pojedou chytat krokodýly a budou mezi nima nocovat.

To by znělo jako docela dobrej joke, kdyby to ale nemysleli vážně. U nich je totiž možný naprosto všechno. Vloni se třeba uskutečnila výprava do Ruska a že tam budou v divočině chytat ryby a medvědy. Tušim, že s sebou měli ti magoři pepřák a luk s šípy:)) Naštěstí to ale nedopadlo úplně podle jejich představ, neboť za celou dobu neviděli jediný zvíře kromě jedný veverky, která se topila v řece a přesně v momentě, kdy ji kluci vylovili pádlem, radši umřela (chtěla sem tam dát smajlíka, ale asi se to nehodí)
Je hrozně legrační sledovat, jak holkám (poměr je 4:3, kluci:holky) postupně začal zamrzat úsměv s tím, jak získávaly informace o tom, proti čemu všemu se musej dát očkovat, že tam jedou na měsíc a to přímo v období deštů (Muhahahahaha) a že tam bydlej černý mamby. Vyvrcholilo to ve středu, těsně předtím, než sem se vydala na půlnoční premiéru Prince dvojí krve, když sme zašly s Čarodkou (sorry, ale odmítám tě nazývat Lucií:)) a Terry na pivo. Čarodka totiž zjistila předpověď počasí a oznámila Terry, že v Addis Abeba bude 11 stupňů. Terry se se smíchem složila na stůl a poprosila mě, abych jela místo ní. Já se jí zeptala, jestli si bere opalovák.

Ale abych si z nich zas jenom nedělala srandu, tak musim uznat, že to bude bomba zážitek, budou si tam popíjet hustou v kávu s domorodcema, a jestli přivezou nějaký zvířátko nebo ten Kalašnikov pro Milánka na zeď, tak budou hustý i oni. A že už těch objednávek na zvířata maj hodně. Mája bude mít hrošíka, Péťa žiráfku a já si samozřejmě řekla o surikatu, protože NEEXISTUJE víc cool šelmička než je surikata:



A kdo tvrdí, že jo, tak lže:D
Prosím prosím, jestli vás kousne mamba do prstu, tak si ho fakt prostě usekněte, jenom se vraťte živý!
Jééé, nechala sem se trochu unýst!

4. Protože se mě na to už pár lidí (=1) ptalo, chtěla sem psát o Rokáči a jak sem málem udělala kariéru u médií. S tématem blogu to souvisí tak, že chudák Sidney je coby potenciální manžel až na druhym místě a já se nejprve jala uhánět zpěváka The Kooks, kterej přijel právě na RfP. (Spolu s Arctic Monkeys, Bloc Party a Hadouken!)



Na svou obranu musim říct, že sem nikdy takhle jeblá nebyla, ani v pubertě ne a na zdi mi tenkrát visela asi Lara Croft a tohle pobláznění trvá teprve asi dva roky:))
Takže...

Protože byl letos slabší ročník na účast kamarádů (sestra ačkoliv neumí asi plavat, sedí ve Washingotnu u bazénu coby plavčík a lakuje si nehty:))) a Jiříček nedal Patologii:((, vyrazilo nás jenom pět. S Čarodkou sme hned první den v sobotu udělaly takovou chytrou dohodu, že já s ní půjdu do kotle na AM a ona na oplátku ve předu přežije nenáviděný hlasový projev mého idola (to byla celkem výhra, vzhledem k tomu, že já se nemusela dvakrát přemáhat a na Opice bych šla stejně...) O podivné zbývající trojici přátel se nebudu moc vyjadřovat, páč to je teda asi nadlidskej úkol donutit Péťu, Martinku a Zdendu tančit vepředu:)

Takže sme s Luckou absolvovaly děsný inferno na T-mobile stagei. Nejdřív v kotli na Wohnouty, u kterejch sme se shodly, že doba, kdy sme na ně chodily i šestkrát za rok, sou definitivně pryč a my sme definitivně starý mrécy a málo skejťačky a navíc neznáme nový písně.
Pak 45 minut v tlačence při čekání na Hadouken!



Ale to se dalo vydržet, protože zvuková zkouška byla celkem zajímavá už jenom proto, že jsou moc roztomilí. Samotnej výstup pak byl docela povedenej, ale je fakt, že noční atmosféra by jim sedla mnohem líp, neb by mohly udělat pořádnou světelnou rave party místo (špatně ozvučenýho) rockovějšího koncertu. Kvůli děsnýmu zvuku se tak moc nepovedla Crank it up, a vtipná Tuning in o pokecu s nudnou holkou nezahráli vůbec:/ Ale ve třetí řadě to teda zas tak moc nevadilo protože tam se člověk musí soustředit na jiný věci...třeba aby skákal, jak se píská. To už sme hájily pozici na AM něco přes dvě hodiny a přišlo na řadu další, hodinový čekání na hlavní hvězdy. Z toho si pamatuju hlavně to, jak sem se málem poprala se šestnáctiletým děvčetem, co nechápalo, že když někomu típne cígo o rameno, tak se to dotyčné(mně) nebude líbit a při dalším pokusu jí dá(m) možná do nosu:)

O koncertě AM toho, myslim, bylo napsáno už dost, tak aspoň napíšu, že patřim k táboru, co byl dost zklamanej. Nikdo se snad na mě nemůže zlobit, když čekám skvělej koncert, kde si zaskáču na Bet that you look good on a danceflor. První polovina byla ale skvělá. Tím, že sme byly vepředu, neměly sme páru, že za náma lidi postupně odcházej a fakt sme se všichni bavili. Nabito bylo tak, že nám sekuriťáci hromadně podávali vodu, abysme tam neumřeli:) Že něco není v pořádku mi došlo, když ve druhý půlce po pomalý skladbě zahráli novou(=neznámou) skladbu a pak další pomalou a pak ještě jednu jéště jednu pomalejší. Pocit unuděnosti pak ještě umocňoval Alex, když si brnkal vyloženě pro sebe a zapomněl, že je frontman. Tady sem vám vyfotila dav nadšenejch fanoušků při posledním přídavku:



Druhej den to s naší morálkou šlo z kopce. Jak každej rok nadávám ségře a Jiříčkovi, že jenom seděj u stanu a pijou, tak tak to dopadlo letos s náma. S Čarodkou sme si akorát zašly shodit pár kilo na ska koncerty Fastfoodů a Polemic, s nadšením zjistily, že Kooks budou mít autogramiádu a pak se nás sedm sešlo u stanu a strávili sme pěkný 4 hodiny vymejšlením taktiky, jak co nejlíp požádat o ruku Luka Pritcharda. Myslim, že Martinčin novej kluk musel nejdřív čumět, co sem to za slepičku, ale když zjistil, že sháním zásnubní trsátko, tak už se tlemil s náma. Probrali sme, jestli mám na něj koukat z podhledu (to ne, protože mám odrostlý melíry) nebo z nadhledu (to taky ne, aby neviděl moje chloupky v nose:D) a mezitim přišla Péťe sms od kamaráda, že dělá s The Kooks rozhovor a jestli nás nenapadaj nějaký otázky. Tak sem se horečnatě zapřemýšlela a vypotila ze sebe jednu inteligentní, která se nakonec fakt v rozhovoru objevila (jako první) a pak jednu, která patrně připadala kamarádovi úplně pitomá (já se mu nedivim) a dotaz, co by Luke dělal, kdyby ho na autogramiádě fanynka požádala o ruku, do rozhovoru bohužel nezařadil. Pak mu ještě Péťa napsala, jestli se do backstage nedá dostat a následně díky tichýmu režimu zmeškala jeden hovor od téhož kamaráda. Jak sme se pak dozvěděli, volal proto, aby mě protáhnul dovnitř:))



Před vystoupením sem si vzala Čarodku stranou a poprosila jí, aby se Lukovi moc nesmála. Já sem totiž sice riddicolously in love, ale zase s lehkým srdcem uznám, že on je opravdu ale opravdu děsnej lůzr, i když se snaží vypadat mrtě cool. Třeba když si machrovsky pohodí mikrofonem a on mu spadne na zem, nebo když chce běžet za fanynkama dopředu a nestačí mů šňůra:) Nemluvě o tom, že když mluví, tak mu není rozumět jediný slovo. Koncert byl skvělej a nebudu to moc hrotit, protože byste si ťukali na čelo. Nevim, jestli mi milosrdně nelhala, ale Luci mě ujistila, že Luke je opravdu super a koncert se jí líbil.
Autogramiáda byla taky naprosto skvělá, až na to, že ji Kooks zrušili a já sem se se svojí anglickou vlajkou, co sem si chtěla nechat podepsat, mohla jít tak maximálně vycpat. Tak sem tam ještě půl hodiny pobíhala mezi Merchandise stánkem a Press centrem (vzdálenost cca 2 metry) a vyfotila se aspoň s jedním podobně postiženým anglofilem.



Zklamání se přetavilo v euforii na noční lahůdce jeménem Tatabojs, kteří prostě NEMAJ konkurenci a kdo spoň jednou slyšel povel Tak do tance mládeži! naživou, chápe, co tim myslim.
Jako poslední sme ještě zašly do stanu na Eggnoise, pro jejichž rockovej jazz máme prostě už pár let slabost a taky proto, že je to po TB druhá nejusměvavější česká kapela a Ondra má okouzlující ďolíčky ve tvářích (...sakra, už zas mi to ujíždí:))

Protože je už moje tragikomickácká "recenze" na festival dost dlouhá, doplnim, že Placebo mě moc neberou, takže v pondělí byli asi nejen pro mě vrcholem Bloc Party a zároveň to byla úplně nejlepší blok párty ever, díky vtipnýmu a upřímnýmu projevu Keleho, skvělejch fanoušků v publiku, úžasnýmu playlistu, stagedivingu, létajícím čepicím a vůbec úchvatný atmosféře.



Fakt o kapičku lepší než Kooks, abyste viděli, že nejsem stoprocentně pomatená a zaujatá.

Včera, když jeden kamarád slyšel, že jedu do Kanady a chci si vzít Sidneyho, zeptal se mě, jesti to jako fakt myslim vážně. Ani nevim...
Všem, co se právě lekli, čí blog to čtou: dejte si panáka.

P.S. komiksová Nana je zbouchnutá...

pondělí 13. července 2009

Díra v plánu

Lidi! Nejde to! Všecka ta sláva a vědomí, že mám aspoň DESET fanoušků mi nedaj spát a chce se mi psát.
Navíc vám povim něco o mý babičce. Moje babička trpí utkvělou představou, že až její vnoučata vyrostou, budou to chytří a kultivovaní lidé. Proto chce mít z bratránka, kterej je momentálně nadšený člen Sboru dobrovolných hasičů Výsonín a budoucí starosta téže obce, zubaře (ačkoliv Zbynda by radši bagroval na stavbě:)) Druhej bratránek, sportovec Maty bude asi chudák právník :/ Omlouvám se, ale nevim přesně, čim má bejt sestra(kdyžtak mi to sem napiš), ale ekonom se babičce asi docela líbí. No a se mnou, která má problém napsat tří stránkovej refert do školy to má vymyšlený tak, že budu spisovatelka, protože sem jako malá pořád něco psala (nevim co). A když jí jedu navštívit, tak se ptá, kdy už konečně začnu něco psát :/ Načež se jí vysměju. Takže jí aspoň udělám radost takhle.

Napadlo mě, že bych mohla začít hrát takovou hru: zadat si nějakej nelehkej úkol a pak o něm v průběhu jeho plnění psát. Asi jako když sem se v 17-ti ze srandy rozhodla, že chci do Japonska a vyfotit se v Park Hyattu. To sice nějakou chvíli trvalo, ale v podstatě to nakonec byla brnkačka:D
Tentokrát mám před sebou novou výzvu. Jak sem za tu dobu zestárla a v době, co sem byla pryč, se mi minimálně 3 skvělý kamarádky usadily, tak bych taky asi chtěla manžela. Problém je v tom, že si chci vzít buď Luka Pritcharda z The Kooks nebo Sidney Crosbyho z Pittsburgu a to se momentálně jeví...jak to říct eufemisticky...nesplnitelně.
I když...

Ne, nezcvokla sem se. Ono to tak trochu souvisí s tím, o čem bych chtěla v budoucnu znovu na etapy psát.
Jak sem psala, tenhle rok bych chtěla znovu cestovat. A taky už sem byla jednou nohou v Kanadě, dokud se nevyskyt problém. Přihlásila sem se totiž na Work Experience in Canada s tim, že na půl roku pojedu makat někam do horskýho hotelu, kde:
a)naučim se geniálně anglicky
b)vydělám si nějaký peníze
c)budu mít zadara ski pass a po práci budu jezdit na prkně

Všechno šlo skvěle, vyplnila sem mrtě lejster, absolvovala první pohovor v ájině, napsala (asi dobře) test, volala do kanadský agentury, kde mě super milá paní vyzpovídala ohledně mých zkušeností a přišel mi mail, že můžu podat žádost o pracovní povolení do vysněné země. O dva dny pozdějc mi přišel další mail, že se naplnila kvóta pro udělení pracovních povolení a program se zastavuje.
Důvod sou naši Romové, co zdrhaj a místo mi vyfoukli. Já teda nejsem rasista, nikdy sem neměla žádnej problém, ale tohle je Grrrr...zvlášť když pak zas hnedka jedou domů. Nicméně se jedná s ambasádou o navýšení kvót. A je jen na mně, jestli si podám za dva a půl litru žádost a počkám jak to dopadne. Neb když to dopadne, tak ti, co budou mít odevzdáno mezi prvníma, se tam snad vejdou...
Můj podělanej optimismus mě donutil vysolit ty šílený peníze (program stál mimochodem 14 tisíc a doufám, že je kdyžtak dostanu zpátky), vyplnit žádost, sehnat během 12 hodin výpis z rejstříku trestů, 25 tisíc na účet, ofotit pas, napsat 2 motivační dopisy v AJ, zjistit, kdy se narodili rodiče- to teda fakt sorry nevim-, sehnat otevřenou letenku a pár dalších věcí a čekat. Hned po víkendu sem jela do Hradce a tam odevzadala jistojistě mezi prvníma.
Teď čekám.

Abysme se dostali k tý podstatě, jestli to vyjde, tak pojedu do Kanady a Sidney Crosby je...Kanaďan. Tentokrát je mi jasný, že jestli na konci neseženu fotku s ním, tak se mi tady děsně vytlemíte, ale svět potřebuje tragédy a vy budete mít komu fandit, když zrovna neběží v televizi mistrovství světa v hokeji:))

Dokud ale nepřijde zpráva, že se kvóta zvýšila, je to jenom takovej návrh.
Ale neb se pořád kolem dějou zajímavý věci, a než budou mý naděje definitivně pohřbený, něco napíšu.
Třeba bych vám ráda přiblížila, jak vypadá takový čundr, když se pět slepic rozhodne, že pojede...na čundr. Akorát že vzhledem k tomu, že sme si na čundr vzaly auto, lak na nehty, Bravíčko a děravej stan, není se moc čim chlubit, páč to dopadlo tak, že díky autu a jedné nepijící slepici sme ušly celkem asi tak 1 Km za tři dny (jednalo se o cestu mezi hospodama)a díky děravýmu stanu sme se zabydlely na verandě cizí chatičky uprostře divočiny. A netušim, jestli někdo z vás není pan Pátek (popřípadě Pávek- když sme jednomu jeho sousedovi lhaly, že sme příbuzný, moc sme nepochytily jméno), tak to radši nebudu moc rozmazávat.
Každopádně mě strašně překvapilo, jak sou všichni děsně překvapený, když viděj pět holek na vejletě. To jak kamarádky, tak kamarádi a cizí lidi, co sme cestou potkaly. Sakra, trochu emancipace, ne?



Sorry, jestli ste zklamaný, že už se nevěnuju Japonsku a vyměnila sem to za pubertální výlevy (ještě nevíte, o čem chci psát příště:))), ale neříkejte mi, že v Kanadě nejsou divný věci, kterejm se můžem smát! Zjistim to, ju?
Držte palce
P.S. Extra pozdrav pro Cishe: report bude zejtra;)