pátek 23. října 2009

Skotsky vtip

Chlapek prijde do baru s chobotnici. Posadi ji na stul a vsem oznami, ze je to velmi talentovana chobotnice, ktera dokaze zahrat na jakykoliv hudebni nastroj na svete.
Vsichni se mu zacnou smat a nazvou ho magorem.
Chlapek jim na to teda rekne, ze se vsadi o 50liber, ze se nenajde zadnej nastroj, na kterej by chobotnice neumela hrat.
Pristoupi typek s kytarou a polozi ji pred chobotnici. Ta ji hned sebere a zacne hrat lip nez Eric Clapton. Kytarista musi vysolit 50liber.
Dalsi chlap prinese trumpetu. Chobotnice tentokrat zahraje jak Miles Davis. Takze i ten musi zaplatit svejch 50.
Nacez prijde Skot a predlozi dudy. Chobotnice je nejdriv minutu osmatava a pak si z toho se zmatenym vyrazem sedne na zadek.
„Ha!“, rika Skot. „Na tohle zahrat neumis?“.
Chobotnice se na nej podiva a povida:“Zahrat??? Hodlam to vojet jen co prijdu na to, jak tomu sundat pyzamo...“

úterý 13. října 2009

Autem po severnim Skotsku

Jůůůů, dneska to bude cestopisný!!! Od toho přece blogy sou.



O víkendu sem měla tu nejlepší společnost- přijela Lamie a Adam! Sice sem se trochu stresovala, aby sousedům nebyla nápadná zvýšená koncentrace podivných lidí kolem našeho příbytku, ale čert to vem, protože sme hodný děti a místo bourání domu sme si vymysleli cestování a byli skoro pořád v čoudu.

Jamie je docela vtipná, protože strávila dva dny v autobuse na lince Leeds-Inverness (hm, hlavně teda že jela taky přes Manchester a Stirling, což je lehce mimo trasu :D) jenom aby s náma mohla strávit jeden den. A na její vlastní narozky. Tak nás má ráda!

V pátek sem se teda jala dělat chocolate cake, protože Jamie nejvíc ze všeho na světě ocení jídlo (kari a čokoládu) a taky proto, že sem švorc. (teda nejsem, v papírový tašce ve skříni mám peníze na letenku do Vancouveru, ale na to se nesmí šahat) Musim se moc pochválit, jaká sem pekařka, protože sem se tady za ty dva měsíce naučila banánovej a čokoládovej dort a bábovku už umim i se zavřenejma očima (chce si mě někdo vzít?) A byla sem lehce nervózní, co tady budem dělat, poněvadž celej pátek bylo nechutný počasí a lilo.

Adam si ve Stirlingu neuvěřitelně levně bez přirážky, že je mu pod 25, pučil neuvěřitelnej Hyundai, co k našemu obrovskýmu překvapení nežral vůbec NIC a asi jezdil na dobrý slovo a v pátek v osm večer zatroubil v Inverness. O dvě hodiny pozdějc vysedla z Megabusu Lamie a bylo další veselý shledání. Pak sme ji dojali dortem, slonem, plyšovou zrůdou od Adama a Elišky a přáníčkem (na který sem napsala jako obyčejně naprosto scestný a trapný blahopřání a Adam si tam obtisk držtičku) a pak sme ten dort snědli a vypily Adamovy Budvary, co nám přivez, páč sám pít nemoh vzhledem k tomu, že ještě den předtim měl teplotu 39,4 a byl zfetovanej jedním Ibáčem. Noc byla super, Adam se moc nevyspal, neb měl strach kašlat a Jamie mně furt brala peřinu, ale ok.

Ráno sem vytáhla roletu a odrovnalo mě modrý nebe bez mráčku. Tak sem vyskočila a pustila Lets go surfing od The Drums, což je naprosto ideální vstávací písnička.



Já mám vůbec v oblibě veselé vstávání- Terku a Yanu, spolubydlící z Olomouce sem pěkně naučila vyskočit z postele při prvních tónech Happy Working Song nebo Dua Egon. A když s náma ještě bydlela Hanka, měla sem na repertoáru, tušim, She moves in her own way…
Nadělala sem svačinky a čajíček a vyrazili sme našim kouzelnym kočkobusem k Loch Nessu, ale tentokrát až na druhej konec do Fort Augustus.
Už od mý návštěvy v Edinburghu sme si s J plánovaly koupačku. Jak se ale ukázalo, mezi severní a jižní částí Loch je docela dost rozdíl v počasí. Na jihu, víc u hor bylo spíš zataženo, tak sme sme rozhodly koupat pozdějc.



Asi ve třetině cesty podél Nessu stojí zřícenina Urquhart castle. Nám se zdála snaha Skotů vytřískat z nás 10 liber skoro za nic trochu zbytečná a tak sme jenom tak očumovali kolem a Adam fotil.



Asi je na místě říct, že všechny ty nádherný fotky jsou od Adama a jeho Nikkonu…
Cesta proběhla mnohem rychlejc než sme plánovali a za mého a Jamieina veselého pobrukování si do hudby od Korn, System of a down či Limp Bizkit (haha) sme obdivovali okoloběžící krajinu.



Fort Augustus je moc roztomilá vesnička a nejzajímavější je tam asi krásný kamenný zdymadlo. Měli sme štěstí na loďky a mě nebavilo jenom čumět, tak sem poprosila pana kapitána, jestli mu můžem podržet loď.



Ještě sme se proběhli po molu, nakukovali do cizích lodních ložnic a došli na břehu Loch Nessu. Ve dvě sme už měli bejt na bruslení, takže sme nestihli najít „tu hezkou pláž, kam vždycky jezdíme“ a nechali koupání na potom.

Bruslení bylo bezva. Znova se těch dětí nabalilo trochu víc, znova jich bylo 7, ale tentokrát mezi nima bylo pět šestiletejch holčiček, co vidělo led poprvý v životě, natož aby to byly hokejistky. Jamie a Adam si užívali rychlojízdu, já se plahočila kolem s pěti holkama, co mě tahaly za skoro všechny možný končetiny a byla to sranda a bolely mě ruce. A tři maminky byly nadšený a já taky, páč mi za to daly šest kil :D Pak sem musela dětem utýct, protože mě začaly hromadně objímat. Tak sem sladká!

Odpoledne sme přejeli velkej Invernesskej most přes záliv a jeli na sever ke Canary Pointu, kde se daj vidět delfíni. Bohužel se ukázalo, že cestu si moc dobře nepamatuju, ale zachránila nás navigace a taky to, že sme s sebou neměli Elišku :P Delfíni tam nebyli, ale hospoda jo a nespecifikovaný dvě třetiny našeho zájezdu byly zmrzlý, tak sme tam zalezli. Asi tak o půl sedmý sme konečně dojeli k majáku a protože Jamie opravdu nevypadala na to, že se chtěla koupat, musela sem jít do moře alone.

Večer se nás Adam pokusil přesvědčit, že Austin Powers- Goldmember je švanda, címž sme si nebyly s Jamie úplně jistý, ale finální scéna s plentou mně způsobila celkem slušnej záchvat smíchu, takže prominuto :D pak sem ještě ukázala návštěvě mojí oblíbenou hospodu Hootananys, zvládli sme vypít AŽ jedno pivo(!) a odebrali se na kutě.

Ráno nás opět čekalo Lets go surfing (náš příští smrtelně vážnej plán s Jamie je totiž jet na surfařskej kemp) a museli sme dopravit J na bus. J slíbila, že přijede do Čech, takže si pak na ní budete třeba moct šáhnout…



Pak sme udělali s Adamem značně slabou přípravu na vejlet na ostrov Skye a vyjeli.

Následující fotky mluvěj za vše:



Eilean Donan Castle leží ještě na západní straně Skotska těsně před mostem na Skye. Scenérie je tak úžasná, že to dost láká filmaře a točily se tady i nějaký filmy. Nevim, jak je možný, že sme měli takový štěstí na počasí!!! Pršet totiž začalo vždycky jenom když Adam vylez z auta, takže většinu cesty to bylo vpoho. Jenom svačit sme museli v autě. Odtud to bylo už jenom patnáct minut na Skye.
Ostrov je ještě docela obydlenej na jihu, ale zhruba od městečka Portree sme už potkávali hlavně ovce.



Úžasná klikatá silnička místy pro jedno auto se táhne do dáli kolem skály zvané Old man od Storr.



Vodopád Rock of Kilt.
Tam sme to obrátili, protože sme si nebyli jistý, jestli se dá stihnout objet celej Skye. Odpově´d nakonec je, že bez problému. Pokud vyjedete z Inverness v osm ráno, dá se celá štreka stihnout parádně za den i se zastávkama.

Ještě závěrečná fotka z konce světa:)) Jo a hledte co mam za salu!



Griffindooooor!

pondělí 12. října 2009

Blbá přeblbá panda

Smile you're on tv again
You must put up a happy face
Your mother told you to on Christmas day
Oh you must do what they say
Now you're thinking of happy thoughts
Like no one did you harm and it was all
1234
Life's so brilliant


Tak a teď něco veselejšího. O Bohovi.
V megaanketě vyhrála možnost bé a vzhledem k tomu, že přesně v tuhle chvíli sem měla stát v první řadě na Franz Ferdinandech a nestojim, asi je něco špatně…No, takže jak to bylo. Ok, vim, že když potkám Boha, neměla bych všem (VŠEM) hned rozhlašovat, že ho miluju. Ale já si z toho fakt dělala spíš srandu a do deníčku si nakreslila k jeho jménu srdíčko jako to dělám vždycinky a ve skutečnosti sem věděla, že už ho stejně neuvidim když ani nevim jak se jmenuj tak co…

Tejden po house párty si mě přidal na Facebook.
ON! Já bych k tomu neměla odvahu LOL A byl to ON, kdo se mnou začal flirtovat a psát mi na každej můj pokus bejt vtipná „HA! you make me laugh!“ a ať příště jedu do Lonýna s nim. Radost asi jako na Vánoce, a pak ještě větší, když chtěl jít na pivo. V pátek! Ve čtvrtek přijel po deseti dnech z NODNOL a první koho chtěl vidět sem byla já??? A pozval mě další pátek na Turin Brakes, který sem moc neznala, ale on řek, že to bude super a že už má pro nás lístek na Bloc party. Ok, tak sem to rozdejchávala a Summer mně pučila tílko a prohlásila, že Will Boha nemá moc rád, protože je tak trochu player. Zasmála sem se.

V pátek sme si vyměnili asi dvacet zpráv než sme se dohodli, kde a kdy se sejdem (Panebože, proč se ptá mě? Má bejt snad trochu aktivní, ne?) a pak to celý změnil a že u Nicka se nejdřív sejdem s ostatníma (eh?) a pak pudem do města. Takže sem celá rozklepaná na minutu přesně o půl devátý dorazila k Nickovi a vešla do obýváku, kde sedělo šest kluků a koukali na klipy z MTV. To byla celkem absurdní situace, ale fajn.
Ross přišel o HODINU pozdějc.
Pak sme taxíkem objeli polovinu města, obešli pár hospod, chytli mě policajti za lezení po lešení v centru města a skončili sme v klubu Love2love (uh, už jenom ten název!).



Mark, Nick, Ross

Tam se mi udělalo šoufl z Rihany a všech těch holek v bílejch minišatičkách a Bůh asi viděl, jak sem nešťastná a opivená a šli sme se „projít“ ven. Pak trochu šum, plavala sem o půl třetí ráno v řece a Ross si myslel, že se topim, což ale nebyla pravda a řekli sme si, že se na ostrově jednou musíme vyspat pod širákem a koukali na hvezdy, vrátili se k Nickovi do baráku a spali v nějakym šílenym zabarikádovanym pokoji. Naštěstí i když piju, tak mám morálku a než sem se snim začala líbat, tak sem se zeptala, jestli má holku. Tady přichází zlatý hřeb večera. Řekl, že je s někým tak trochu involved…takže se nic moc nestalo, akorát nám to tak trochu párkrát ujelo a moc si to nepametám.

Ráno sem musela pěkně servírovat snídaně a on jako pravej gentleman mě odvez dom ve svým…MINICOOPERU (WF? Superkrásnej, chytrej kluk se stejnym hudebnim vkusem, láskou k Červenýmu trpaslíkovi a ďolíčkama ve tvářích když se směje, má auto mejch snů???)
No tak sem se aspoň projela a v deset mi přišla moc pěkná zpráva „hey stud, thats me home, you ok? Sorry about last night like I said Im kind of involved with someone so I should have controlled myself. Can we keep this between us?“ Jasně že jo, stejně je lepší bejt kamarádi. A pořád sme byli domluvený na Turin Brakes, Bloc Party a FF…Ještě ve středu sem se ujišťovala a on mě ujistil, že to bude fun. V pátek sem se začala připravovat a pro jistotu napsala, jestli se teda sejdem o půl osmý u Ironworks klubu. Následovala odpově´d něco ve smyslu Jé, dneska nemůžu, musim hlídat synovce. Tečka. Žádný sorry.



Ale zejtra prej Bloc party pořád platí....!

No, bylo mě jakoby do mě uhodil blesk, ale řekla sem si, že se nebudu litovat a šla sem SAMA. A stálo to za to, byl to akustickej koncert a TB hráli mojí oblíbenou Painkiller a měli výbornýho předskokana.

Během večera mi napsala Summer, ať dovalim k Nickovi a Leane, takže sem se zúčastnila afterparty a bylo nás jenom šest a bylo to hrozně fajn, protože Nick s Leane nešetřej vodkou a sou dost pohostinný. Na mě zbyl ke konverzaci Lee, což je Rossův a Nickův dobrej kamarád a Lee se mi moc a moc smál, že mám ráda Kooks a jinak sme si skvěle sedli a povídali si o muzice a jak sou dobrý nový Kasabian. Pak mě doprovodil domů a evidentně si myslel, že sem Bohyně a že když mám v sobě čtyři vodky, tak budu v cajku, ale já mu řekla, že ne, že mám ráda Boha a on na to, že ok a šel zpátky k Nickovi a Leanne a cestou úplně náhodou posprejoval tři baráky jejich sousedů a taky auto a duhej den řek Nickovi, že sme to udělali spolu, což sem se dozvěděla až o čtyři dny pozdějc, když mi Summer řekla, že Nick a Leanne mě už nikdy nechtěj vidět…

Následovalo děsnejch šest hodin v práci, kdy sem počítala každou minutu až budu moct za nima domů a vysvětlit jim to. Nemusim snad ani říkat, jak mi bylo zvlášť když sem ani v sobotu na žádnej koncert nešla, protože R se samozřejmě ani neozval a já si řekla, že budu hrdá a nebudu se vtírat. Leanne mě naštěstí vyslechla a omlouvala se mi a dala mi Leeovo číslo, takže sem si to s nim vyřídila. No, byla to další fajn zkušenost, z vandalismu a sprejerství sem ještě obviněná nebyla.
A absolutně nechápu, kde tu noc ve tři ráno ten magor vzal sprej 8-0

Dneska sem R napsala, jestli má pro mě ten lístek, že pudu klidně i sama, ale že bych je moc chtěla vidět. Má cenu psát, jak to dopadlo?
Tak, tolik moje zlomený srdce. Amen

Přemejšlela sem o zvednutym prostředníčku, ale místo toho mám něco lepšího…



Tentokrát mi pošlete dorty, ať mám brečíc v posteli co jíst:))
P.S. Chce mi někdo z kluků vysvětlit, jestli je mu to aspoň trapný?

úterý 6. října 2009

O lidech (bez obalu)

Tak, poslední týden mi teda moc do smíchu nebylo a nic moc novýho se tu neděje, tak budu psát o tom, jak se tu žije. Děkuju všem, co mi píšou, ste super, a vy a moje sbírka zpívajících brambor mě udržujete při zdravým rozumu. Předně díky moc Jarečkovi za každej jeho komentář. Nikdy nevyjdu z údivu nad tím, že můj blog vydrží číst dobrovolně i někdo, kdo mě vůbec nezná a to i potom, co se z něho pomalu stává šeď na pokračování…

Totiž, já měla minulej týden blogerskou krizi, víte? Sem se takhle zamyslela, co to vůbec píšu a jestli to je k nějakýmu užitku, neb už to není ani cestopis, ani román ani nedejbože něco s literární hodnotou (i když sem polichocena, že některé mé obraty podnítily lingvisty pídit se, co to znamená „bejt vydřená“, „epes“ , „mrtě“ atd.)
Btw, klíčové slovo dnešního příspěvku bude „věrmle“ (i když ani já sama moc nevim, co to znamená).
Naštěstí mně Smety řek, že to čte protože je to zábavný, takže ok.

Jo, tak ta krize vznikla tak, že ve mně bojovaly dvě věrmle. První byla ta, že sem moc daleko od kamarádů a nemám komu vyslepičit, jak to dopadlo s Bohem (co asi tak na moje fňukání může říct do telefonu Čarodka, když je pár set kilometrů odsud a moc to se mnou nemůže prožívat?) a tudíž bych to ráda vyslepičila aspoň na blog, protože stěžovat si na kluky a mluvit rychle mě baví.
Ta druhá věrmle ale byla, že bych si měla přece jenom zachovat chladnou hlavu a odstup a nic neslepičit, protože už by to bylo moc… A taky, že když o tom teda napíšu, tak to nebude nic hezkýho ani romantickýho a budu muset bejt sprostá J))) a moje vyprávění se tim pádem posune někam do sféry Expanze na Mars (což je mimochodem podle mě hozně povedenej blog a mrtě fandim těm dvěma holkám, že dokázaly psát takhle otevřeně a ještě k tomu super vtipně o svejch životech a dotáhly to tak daleko, že jim to vydali knižně… a že se Alex vdala)
Takže to nechám na vás. Sami si rozhodněte, jestli chcete mít z mojí naivity srandu, neb po pár dnech už nadhled mám a některý moje poučky třeba někomu zachráněj život, nebo jestli mám jakoby zůstat tajemná…

Tak povim vám, že už mně docela začínaj unavovat skotští dospěláci. Jak uplynulo 9 tejdnů od mýho příjezdu, postupně se samozřejmě rozplynul pokus mojí rodiny působit harmonicky či ideálně. Dneska ze mě udělal pán domu F. dobrýho blbce, takže mu to dám sežrat a napíšu vám, jak to tady chodí. Moje rodina jede na tři tejdny do Tuniska a nechávaj mě tady, abych jim hlídala dům. To se jeví jako pěkný projev důvěry vzhledem k tomu, že F. nevěří nikomu a ničemu.
Když chtěla Jane Austenová postavu zesměšnit, neřekla o ní, že je směšná, prostě jí nechala mluvit. Já nejsem Jane a takhle pěkně to zaobalit neumim, tak to řeknu na rovinu, že sem snad ještě nepotkala nikoho tak…tak…tak hrozně jednoduchýho. On by to o sobě samozřejmě nikdy neřekl, protože je to velký hlavoun a všechno ví nejlíp.
Třeba to, že NEBEZPEČÍ ČÍHÁ VŠUDE!
Před dvěma tejdny měla Charlotte za úkol přinýst si do školy jakejkoliv článek z novin a že to budou rozebírat. Takže ráno šla za otcem a poprosila ho o pár pencí na noviny, že si je koupí cestou do školy. Načež si k ní otec sedl, složil prsty k sobě a VYSVĚTLIL jí, že by tam mohlo bejt něco not suitable for children a že je nebezpečný koupit si noviny. Tak šla Charlotte do školy bez novin.
O tři dny později se Matthew (12) zeptal, jestli může jet do školy na kole. F se podíval z okna, složil prsty k sobě a řekl, že je moc zima a mohla by být námraza (bylo to 23.září) a že je to NEBEZPEČNÉ a Matt musel do školy pěšky.

Taky je nebezpečný nechávat děti samotný doma. …já sem v sedmi letech chodila na Závodu Míru pro svojí pětiletou sestřičku do školky (hm…je teda pravda, že jednou mi cestou z ničeho nic omdlela a to sem se trochu lekla…) a oni nemůžou jít nakoupit aniž by nevzali s sebou všechny děti… Protože je na obalu DVD napsáno od 12 let, Charlotte se nesmí koukat na Terminátora 3 i když viděla jedničku a dvojku stokrát. Pro mě je nebezpečný chodit do hospody, protože všude kolem sou zlý lidi, co mi chtěj do půlitru hodit drogu a paralyzovat mě. Samozřejmě nesmim znát heslo na jejich počítač, protože tam maj asi strašně důležitý data a někdo by je mohl ukrást. Máte vidět ty pohledy, když si dovolim použít jeho počítač.
Vrcholem pak budiž to, že trvalo měsíc než F schválil dovolenou, páč P měla omezený výběr destinací tím, kde všude už byly teroristický útoky. Což vylučuje Egypt a Španělsko. V Turecku by někdo mohl obtěžovat Matthewa (to si nedělám prdel, to si on fakt myslí) a Američani sou vůbec hrozně nebezpečný, protože chtěj skotkou ropu(což mi tuhle obšírně VYSVĚTLOVAL u snídaně). Prostě rodina je nadevše! Takže pro jistotu nemůžou letět na dovolenou z Londýna, protože tam kdysi málem došlo k teroristickýmu útoku a je to nebezpečný. Nedivim se, že se z toho Penelope málem zvencla. F totiž neumí nic jinýho než radit a poučovat, ale sám je totálně mimo mísu a nedokáže udělat jediný rozhodnutí (Panebože, vybrat tapetu, mlíko a dovolenou je přece taaaaak těžký!) Tak hlavně aby to všechno bylo SUITABLE.

Ještě sem se asi nezmínila, že maj nejstaršího syna Calluma(21), což je F nevlastní syn. Ten pracuje v nějakym hotýlku na západnim pobřeží a nebydlí tady. Ale za tejden mu končí smlouva a letní sezóna a než začne pracovat v Edinburghu, potřebuje bydlet tady. Ale protože Callum je moc zlobivej a „problematickej“ a minulej rok si, když ho rodina nevzala na dovolenou, udělal v baráku párty, je absolutně vyloučeno, aby o tom F věděl. Takže já, P a Callum musíme udržet toto hrozivé tajemství v tajnosti, aby F nebyl upset a nezrušil dovolenou. Fakt, není nic strašnějšího, než když si dítě udělá párty. Výčet začíná bejt trochu moc dlouhej a to sem ještě ani nezmínila, že si sem můžu pozvat Jamie a Adama, ale hádejte kdo o tom nesmí vědět? Tralalá! Freddie. Ups, je po tajemstvíJ))) Hej, jak tak na sebe koukám, F mě rozčiluje čim dál víc.
Když bude rodina pryč, nechávaj vymalovat a tapetovat celej vršek (=9 pokojů) a můj úkol je KAMUFLOVAT, ŽE JE DŮM PRÁZDNEJ. To v praxi znamená roztahovat a zatahovat závěsy, rozsvěcet světla v předsíni a vůbec…hrát si na Kevina MacCallistera a ubránit dům před nájezdem stovek lupičů.

Něco vám povim o MOJÍ rodině a mejch úžasnejch flegmatickejch rodičích. Když sme ještě bydleli v Pardubicích v bytě, pět let nám nefungovat zámek u dveří, takže sme prostě nezamykali XD Normoš sme zabouchli a šli ven. A za celou tu dobu nás nikdo nevykrad. Jenom občas jednou za rok, když sme odjížděli na prázdniny do Chorvatska a auto bylo už nastartovaný, to sem zamžourala na mamku a zeptala se, jestli bysme přece jenom neměli tenhle rok zamknout. Ale páč to prostě zamknout nešlo, tak sme si řekly, že teda příště a odjeli sme na tejden pryč.
A pak po kom mám bejt??? (mimochodem už bylíme jinde a zamykáme, kdyby to někoho zajímalo)

Taky sem byla dneska poučena, jak se vypíná požární alarm. F mi to ukázal a VYSVĚTLIL dvakrát a já mu musela třikrát ukázat, že tomu rozumím. A taky už vim, co sou to pojistky. Fakt. Je moc laskav, že mi ukázal tu krabici na zdi a všechny čudlíky jeden po druhym a že ten čudlík, co bude dole, musim dát nahoru.
Ha! Dneska sme stěhovali stoly z jídelny do obýváku a F přes P hlasité námitky a moje nenápavé koulení očima vymyslel moc důmyslnej způsob, jak to udělat tak, abych z pohovky přes ty věrmle neviděla na televizi a taky jak těma stolama zatarasit dveře. Ne, neudělal to naschvál, on jenom prostě neumí přemejšlet logicky. Fakt, takovýho Einsteina mít doma, to budu radši starej mládenec. Namontovat žárovku, nahodit pojistky a smontovat postel z IKEI ještě umim...

A co je to prosimvás za zemi, kde si lidi sami neuměj uklidit??? Jako chápu, že s pěti dětma je to asi těžký, ale vzhledem k tomu, že oni nemaj na práci nic jinýho než ráno uvařit snídaně, poslat mě nahoru uklízet, „uvařit“ k večeři Fish&Chips, ignorovat děti a hrát hry na počítači (ano! Opravdu), tak já na jejich místě bych se asi trochu styděla poslat někoho uklidit můj svinčík v koupelně.

Protože život (=pivo) je tady celkem drahej a musim šetřit na Kanadu, musim si přivydělávat.
Takže sem takhle nedávno šla jedný Penelopiný kamarádce D. pomoct s úklidem v domácnosti. Při příchodu do domu mě upozornila, že děti sou strašně nepořádný, načež mi ukázala kuchyň a mně spadla čelist, protože takovej bordel nebyl snad ani v Alexově „bytě“ na Šimokitazawě. (no, to zas přehánim) Zkrátka to tam vypadalo jako by tam nikdo neuklízel tak rok, zažraná špína všude, děs běs. ANO, MĚLA VELMI NEPOŘÁDNÉ DĚTI. Dostala sem 10 liber a doufám, že mě zas pozve.
Tyjo, dneska sem se nějak dostala do ráže! Nechtějte mi přijít do cesty :D

Taky teď budu dělat do Babysittingu. V sobotu sem vzala děcka bruslit. Jo, tatíček je samozřejmě tak moc miluje, že jim věnuje každou minutu svého života a děti nikdy v životě nebruslily. Charlotte a Donalda sem vzala už předtim, tak byl tentokrát čas napravit Jessie a Catherine. Akorát se ty děti nakonec nějak nabalily, až jich bylo sedm.



Toho si všimla jedna maminka R., jejiž syn Callum (oblíbený jméno) se kamarádí s Donaldem a byla mnou hrozně dojatá, jak sem držela ty věrmle roztomilý za ruce, a poprosila mě, jestli můžu vzít příště její děcka. Takže nejenže si zadara zabruslim (mamíííí nespadla sem ani jednou!), ale ještě za to dostanu tři stovky. Dan by asi řekl:„to je fér“.

Dneska sem vyřešila dobrej Jessičin hysterák a sem na to fakt pyšná. Končili sme večeři a rodiče museli jet ještě něco zařizovat, tak mi uložili, že Donald, Jess a Catherine MUSEJ dojíst svoje porce. Mám fígl. Kdo jí hezky, je blonďatej elf (ehm…) a kdo ne, ten je ošklivej malej trpaslík s fousama. To většinou na děcka funguje. Nechtěj bejt Gimli. Ale páč se vtom pořád tak nimrali, tak sem nastavila na troubě timer a dala jim dvě minuty jinak nebude zmrzlina. Na to už Donald s Cat. slyšeli, zatimco Jessica začala šíleně vřískat a utekla do svýho pokoje. Ječela tak hrozně, že sme ji všichni začali přemlouvat, ale nic. Tak sem jí tam 10 minut nechala hezky vztekat a následně s ní učinila překvapivou dohodu,a sice, že brekot nestojí za to a když sní svojí porci, tak ta zmrzka ještě určitě nebude rozteklá. NECHTE DĚTI VYVZTEKAT!!!

Jo, málem sem zapomněla. Moji host-rodiče nikdy nikam nechoděj. Za celý dva měsíce si nikdy nezašli třeba na pivo, akorát dvakrát do kina. Jo a choděj k nim jejich „friends“ na čaj, to je teda vzrůšo. Asi tady zůstanu bydlet.

Tak, ale abyste věděli, existujou i cool lidi. Vy třeba.
Nebo Eliška. Sem takhle jednoho dne zavolala Elis, ať se mnou jede do Madridu za Shinem. Chápete?!? Náš waseďák Shin tam už tejden studuje a mně přišlo škoda jet z Inverness rovnou dom…Na mojí výzvu:“Eli, jedem na víkend do Španělska“ odpověděla suše:„Tak jo“ a o hodinu pozdějc sme měly letenky za 1800kaček.
Jojo, život je boj.