Chcete vědět něco o mý škole? Kvůli tomu tady vlastně taky sem, ne? A ne, Jirko, do školní jídelny po zkušenosti s knedlíkama dělat nepůjdu:))Takže než nám začal semestr, což byl začátek října, napsaly sme si nějakej testík na rozřazení. Dopadlo to jak sem předpokládala, sem prostě king, takže mě hodily do nějaký těžký skupiny, že se tam nejvíc naučim. (ten test lhal,protože třeba poslechový části sem vůbec nerozuměla 0( ^w^ )0 .Tohle je japonskej smajlík)Oproti Olomouci mám docela málo hodin týdně, ale o to je to vyčerpávající.
Pondělí: zotavování z kalení a první hodina v 10:40, takže krása. Ale...je to hodina KALIGRAFIE, takže míň krása. Opravdu sem se nenarodila s jedinou vlohou, kterou bych mohla nazvýat citem pro umění nebo snad nedejbože zručností. (I když jinak sem výstavní genetickej kousek) Jinými slovy, kaligrafie mi nejde. Ve třídě nás může být tak 40? a pan učitel (lekce japonštiny 1. učitel= Sensei=先生, ale vy stejně asi nebudete mít japonskej font, co?:(( ...Učitel jenom vždycky na tabuli nakreslí pár tahů,ukáže pořadí tahů jak psát, rozdá předlohy a jeďte. A Japonky jedou.
Já sem po 15 minutách pochopila, jak si rozbalit podložku, težítko, papír a štětec. Potom sem se o něco pokoušela, což bylo značně frustrující, poněvadž sedim vedle Elišky, která mi při porodu asi právě ukradla ty vlohy...A ještě k tomu je levák!!!V průběhu hodiny se chodí k učiteli, on to zkontroluje a opraví oranžovou tuší. Moje ubohé výstavní kousky přikládám. To hezčí je vytisknutá předloha:)))
něco z Manjóšú
P.S.Druhá hodina byla o něco lepší
Potom zaběhnem s Elis na oběd do skvělý jídelny na Šindžuku a já se vracim do školy na IKEBANU. Teď nějak nevim, co o tom mám napsat...dostanu kýbl, kytky, vázu, nůžky a takovýho kovovýho ježka, do kterýho se kytky píchaj. Paní profesorka nám vykládá něco o historii a podzimu (ale přísahám, že sem jí rozuměla Fudži a Šinkansen), takže se po sobě díváme s ostatníma Evropankama a kroutíme na sebe hlavou, jako že ne a začíná zábavnější část, kdy stříháme kytky do spávné délky a bodáme je do ježka. Každá holka má stejný kytky, takže improvizace jenom trochu. No, je to krásný umění, posuďte sami.
božíčku, s tímhle bych mohla na olympiádu
Nejlepší je, že kytky si potom můžeme odnýst domů, takže to tady má aspoň útulný. Včera sem si nesla kytky v papíru, sluchátka na uších, šla sem docela rychle...Jednou mi spadly na zem, to sem pozbírala, ale když sem došla na kolej a začala vybalovat a aranžovat, polovina mi toho chyběla. No prostě sem to vytrousila cestou:)))Což je škoda, protože to byly takový tři prímový velký listy.
O úterý až pátku se takhle obšírně nerozepíšu, protože není o čem, hodiny japonštiny jsou dobrý, ale bylo by lepší nebejt úplně poslední:)) Na druhou stranu většina holek tady je už jeden semestr, některý maj japonský kluky ( výmluv mám plno:))Jdu koukat na IT Crowd, tak zas příště lidi!!! A napište mi, že je to krásný a vy byste to líp nedokázali. (kamarádi můžou lhát, aby se jejich kamarádi cítili dobře)
Pondělí: zotavování z kalení a první hodina v 10:40, takže krása. Ale...je to hodina KALIGRAFIE, takže míň krása. Opravdu sem se nenarodila s jedinou vlohou, kterou bych mohla nazvýat citem pro umění nebo snad nedejbože zručností. (I když jinak sem výstavní genetickej kousek) Jinými slovy, kaligrafie mi nejde. Ve třídě nás může být tak 40? a pan učitel (lekce japonštiny 1. učitel= Sensei=先生, ale vy stejně asi nebudete mít japonskej font, co?:(( ...Učitel jenom vždycky na tabuli nakreslí pár tahů,ukáže pořadí tahů jak psát, rozdá předlohy a jeďte. A Japonky jedou.
Já sem po 15 minutách pochopila, jak si rozbalit podložku, težítko, papír a štětec. Potom sem se o něco pokoušela, což bylo značně frustrující, poněvadž sedim vedle Elišky, která mi při porodu asi právě ukradla ty vlohy...A ještě k tomu je levák!!!V průběhu hodiny se chodí k učiteli, on to zkontroluje a opraví oranžovou tuší. Moje ubohé výstavní kousky přikládám. To hezčí je vytisknutá předloha:)))
něco z Manjóšú
P.S.Druhá hodina byla o něco lepší
Potom zaběhnem s Elis na oběd do skvělý jídelny na Šindžuku a já se vracim do školy na IKEBANU. Teď nějak nevim, co o tom mám napsat...dostanu kýbl, kytky, vázu, nůžky a takovýho kovovýho ježka, do kterýho se kytky píchaj. Paní profesorka nám vykládá něco o historii a podzimu (ale přísahám, že sem jí rozuměla Fudži a Šinkansen), takže se po sobě díváme s ostatníma Evropankama a kroutíme na sebe hlavou, jako že ne a začíná zábavnější část, kdy stříháme kytky do spávné délky a bodáme je do ježka. Každá holka má stejný kytky, takže improvizace jenom trochu. No, je to krásný umění, posuďte sami.
božíčku, s tímhle bych mohla na olympiádu
Nejlepší je, že kytky si potom můžeme odnýst domů, takže to tady má aspoň útulný. Včera sem si nesla kytky v papíru, sluchátka na uších, šla sem docela rychle...Jednou mi spadly na zem, to sem pozbírala, ale když sem došla na kolej a začala vybalovat a aranžovat, polovina mi toho chyběla. No prostě sem to vytrousila cestou:)))Což je škoda, protože to byly takový tři prímový velký listy.
O úterý až pátku se takhle obšírně nerozepíšu, protože není o čem, hodiny japonštiny jsou dobrý, ale bylo by lepší nebejt úplně poslední:)) Na druhou stranu většina holek tady je už jeden semestr, některý maj japonský kluky ( výmluv mám plno:))Jdu koukat na IT Crowd, tak zas příště lidi!!! A napište mi, že je to krásný a vy byste to líp nedokázali. (kamarádi můžou lhát, aby se jejich kamarádi cítili dobře)
