pondělí 9. dubna 2012

Japonská poetika - lístky sakur mně padaj do piva

U příležitosti jara, a tedy mýho tříletýho výročí odjezdu z Japonska, to tady dneska bude do růžova.
Sakury, který v Japonsku rozkvétaj na začátku dubna, sou skoro národnim symbolem (kdyby jim to neukradly bůhvíproč chryzantémy). Na jejich květy se tady čeká každej rok s obrovskym nadšenim, protože:

a) Někteří Japíci maj důvod beztrestně 
se opít v parku a svlíkat si kalhoty
b) Ostatní přicházejí do parku užít si 
úžasnou podívanou, kterou můžou spatřit každej rok jenom na pár dní.

Sakura je v Japonsku symbolem pomíjivosti (tzv.mono no aware pochází z 18. století - ježiš, už vidim, jak Jura kroutí hlavou :) a je jedním z nejdůležitějších estetických konceptů japonský kultury). V podstatě se dá říct, že stejně tak, jak truchlíme kvůli pomíjivosti života, tak Japonci v přenesenym smyslu při hanami truchlí nad sakurama, který sou sice tak moc krásný, ale období květu trvá jenom něco kolem týdne. 

Šílenství kolem sakur nabralo v Japonsku obrátky. Jakmile se překlopí březen v duben a objěvěj se první pupeny, televize se rvou o to, kdo přinese nejvíc informací o stavu sakur. Počítá se procentuální rozvitost. Sleduje se, jak od jihu postupuje fronta rozkvétání na sever Japonska. Dávaj se tipy na parky atd atd. Hanami tady maj místo velikonoc. A slavěj ho všichni. Firmy daj svejm zaměstnancům odpoledne volno a pořádaj firemní hanami. Děti berou svoje starý rodiče na kolečkovejch křeslech na projížďku pod stromama, no fakt je to roztomilý.

Aha! CO TO JE HANAMI. Kdyby existovalo český slovo pro Sejít se v parku s přáteli, pít, jíst a povídat si a obdivovat pomíjivost a krásu sakur, přeložila bych to tak. Jinak je to doslova dívání se na květy. Hanami je piknik, kdy se sejdou kamarádi a dělaj přesně to, co sem popsala výše. Hanami obvykle trvá celej den (začíná se kolem oběda) až do večerních hodin. Když už ste moc zmrzlí, jdete na karaoke.

Slavný burušíto
Pro nás hanami zorganizoval překvapivě Shin. A trochu já. Protože sem dostala ten nejdůležitější úkol ze všech. Sehnat burušíto, což je blue sheet, což je plastová modrá plachta, na který se sedí, a zabrat místo. Dostaveníčko mělo bejt v Yoyogi parku v jednu. Shin měl hodinu zpožďení, takže až zaslechnete, že naše místo na sezení bylo celkem šitózní a měli sme tam jenom jednu sakuru, krerý si stejně skoro nikdo nevšim, tak blame Shin prosim. Místa v oblíbejenejch parcích jako Ueno nebo Yoyogi je obvyke nutný zamluvit trochu dopředu. Tak dva nebo tři dny vám zaručej, že budete mít nejaký pěkný místo přímo pod stromama. Stačí rozprostřít burušíto na libovolnym místě, přidat jmenovku a dobu. Nebezpečí, že vám místo někdo zabere? Zbláznili ste se? Tady sme v Japonsku, klidně si tam nechte i notebook, nikdo na něj ani nešáhne :D

S láskou Elišce! Hanka, Tatsuya,
 Shin, Pilow a já
Sešlo se nás asi 40. Shin´s style.Většina to byli Japonci z firmy, kde Shin začal pracovat. Pak taky samozřejmě Tatsuya a Hiromitsu alias Pillow, kamarád, kterej začal pařit s Eliškou a Shinem až po mym odjezdu před třema rokama. Potom pár holek z Wasedy a tři Finky.  Dál Rickova kámoška Letti, která je taky napůl Brazilka a Sympatická Ruska Ina. Já sem si pozvala taky pár lidí. Hanku, mojí spolužačku z Olomouce a toho času spolubydlící (zdravíme Terku do Olmiku), kterou byste si mohli pamatovat z Londýna. Dál přišla moje miloučká kamarádka z Gakushuin Joshi Daigaku, tedy univerzity, kde sem studovala, miloučká Yoshie a její kamarádka Aika. Měla sem fakt mrtě radost, že se mi daří potkat se se všema, co potřebuju. Mimochodem, s Robinem sem byla v hospodě hned druhej večer a naštěstí sem to stihla před tim, než odfrčel do USA. Se Shinem sme taky pozvali skupinku čtyř Čechů, vedenou Františkem Fukou enfant terrible český filmový kritiky, se kterym se WTF znám. 

S Yoshií a Aikou
Na počasí sme teda moc štěstí neměli, co vám budu říkat. Celý odpoledne bylo tak deset stupňů a já si samozřejmě nechala všechno teplý strojení v Dilí na ambasádě, takže sem po hnědym světříkem jaksepatří mrzla. Ano, mohli byste namítnout, že místo šatiček za litr a půl sem si měla tuhle ve čtvrtek koupit svetr. Ale neříkejte. Kosu sme tam klepali asi do sedmi večer. Ještě se musim zmínit, že ten večer měl Tatsuya v bytě nějakou business party, takže sem nemohla jít domů a měla sem eminentní zájem, aby už konečně dorazil Rick od tatéra a mohli sme jít dál. Zbyla nás skupinka sedmi lidí. Protože sme byli poslední, sice na nás (Vojtovi) zbylo odnýst odpadky, ale na druhou stranu sme měli mrtě přebytku alkoholu. Ina přišla s milionovym nápadem jít na karaoke a vypít to v přítmí místnosti. Vyrazili sme Já, Rick, Hanka, Ina, Letti, Vojta a Tereza. Neměli NAIVE...Ale bylo to super. Zpívali sme všechno od EVANGELION hahaha přes Oasis po Lady Gaga. Bohužel se nám nepodařilo moc dobře ututlat spotřebu vlastní whisky, takže nás potom zkásli dvojnásobně a vysolili sme hrůznejch 4500 jenů. Naštěstí část české posádky ještě nebyla připravená jít domů, takže sme skončili v mojí oblíbený Ikkjú izakaye (hospodě) a dali si ještě pár piv. Pak sem šla "spát" do Mekáče.

Druhej den sme si zopakovaly malý krátký hanami s Inou a Letti, tentokrát na sluníčku. Pomohla sem Tatsuyovi s úklidem po párty, protože máme dohodu, že já mu budu uklízet a můžu u něj bydlet a zalehla sem celkem brzo. 
Už sem tady skoro tejden. Kromě hanami hodně moc chodim. Vzhledem k tomu, že bydlim na Shinjuku, mám to asi tak půl hodinku na Harajuku a Shibuyu. Kupuju si jako vždycky hotdogy v kombini obchodech a všechny peníze si šetřim na finální zúčtování s posledníma novozélandskejma dolarama. Ale už sem si stihla nakoupit tunu růžovejch mašliček, perlovejch korálků a podobnejch. Po se prostě nedá!!! Taky krajkový tílko je nový. 
Protože Shin je zaneprázděnej během dne školenim, mám k užití jeho epesní skládačku. Strašně sem si zamilovala jízdu po Tokiu na kole. Minulou středu sem Vyjela z Shinjuku přes Kandu, Akihabaru, Ueno, Ikebukuro, Medžiro, Takadanobabu zpátky domů, no prostě kolečko kolem skoro celýho vnitřního Tokia a myslim, že sem určitě dala tak 25 kiláčků. Občas sem bloudila, protože jezdim bez mapy jako správná frajerka. Zatim sem nikoho nesrazila, na což sem ale jako fakt pyšná. A to jezdim s podpatkama a mašlí na hlavě. A chcete vidět ty šaty! 
Ještě před měsícem sem sjížděla Himaláje. Sem takovej chameleon.  

Zdravim všechny Slepice, tentokrát. Je mi jasný, že se schováváte na chatičce. U Domina.

P.S. Blíží sem můj velkolepej skromnej příjezd do Čech, takže si určitě udělejte čárku v deníčku. Sobota 5. května. Uděláme si vlastní hanami. Ještě nemám promyšlený detaily, ale bude to samozřejmě někde kolem nebo v Pardubkách (tuší někdo, jak je to s popíjenim v parcích? je to vůbec ještě legální?). Zvanej je úplně každej, ještě rozešlu zprávy a poorganizuju. 
Moc se těšim, až vás zase všechny uvidim, vy ryby!

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Panda taky jednou klepala kosu? unbelievable...
a chci vidět ty šaty!
KVítko

Jura řekl(a)...

Kroutím hlavou nad tím, že nekroutím hlavou :o)

radobyelfka řekl(a)...

Kosu sem naklepala nejmíň třikrát!

Lalique řekl(a)...

v Japonsku musí být nádherně... :)

itsjustaboutfeelings-lalique.blogspot.com

Vivi Vivi řekl(a)...

Tyhle tvoje články úplně hltám! ;-)
Vivi

radobyelfka řekl(a)...

děkuju děvčata, ono je to fakt tak, že i v japonsku kdybych psala o toaletnim papíru, pořád to bude zajímavý. Japonsko je bomba