Jak sem se musela zotavit po dvouměsíční dovolený

Odlet z Indie proběh úplně nádherně, teda kromě toho, že sme se Holi úplně nevyhli a na poslední indický fotce vypadáme takhle: Loz zarostlej jak Ezau a já jako správná znavená a zmačkaná baťůžkářka, oba s flekama na obličeji od zaměstnanců letiště.

Na letišti v Dilí

Ale uznávám, že mi ta barva dobře ladí.  Ještě musim svěsit uši a prozradit, že jakmile sme přijeli z Kašmíru do Dilí, první věc, co sme udělali, byla návštěva Pizza Hut a spořádání několika kusů. To vám byla úleva!

Na cestě do Thajska sme samozřejmě taky museli strávit obligátních pět dní v Penangu, kde sme se cpali křupavym kuřetem, medovym kuřetem a podobnym sladkostma. Po propočítáni dnů sme se rozhodli, že nebudem opatřovat víza do Thajska, protože ČR i Austrálie dostane visa on arrival na hranicích na 14 dní zdarma. A kdo by se jako vydržel válet na thajský pláži dýl než dva tejdny…Plán mojí ségry a kámoše Martina je procestovat Thajsko, Malajsii a Indonésii za 6 tejdnů (do toho bych já osobně asi nešla, samotný Thajsko je tak na měsíc), takže sme je navíc nechtěli zdržovat na jednom místě moc dlouho.

Doprava z Penangu do Krabi je jednoduchá jako nic. Jedna varianta je objednat si minibus (autobusy nejezděj) ve vašem hostelu a nechat se dovízt přes hranice až tam. Cesta stojí 65 MYR. Pokud si ale dáte trošičku práci a z penangskýho Chinatownu se vydáte na pětiminutovou procházku směrem ke Komtaru a přilehlýmu obřímu obchoďáku, najdete autobusák, kde si můžete zamluvit minibus sami za 55 MYR (a pak budete mít deset ringitů na dvě extra křupavý kuřata). Pick up ve vašem hostelu je všude v Malajsii samozřejmostí. Tak jako tak, cesta je to bitch trvající asi 10 hodin s jednim přestupem v Hat Yai.

Samotný městečko Krabi ještě ale není destinace. Vysadili nás v samym centru u řeky, takže sme si odchytli auto s korbičkou, který tu funguje jako varianta Shared taxi a nechali sme se odvízt za 50 Bahtů na pláž Ao Nang, kde to teprve žije. Ao Nang Beach se ukázala bejt pro náš rozpočet nepřijatelná (nejlevnější dormitory sme našli za 300 TBH na jednoho), takže sme se hned přesunuli jinam. Vedle Ao Nang se přes skály nacházej další dvě pláže, který nejsou tak zahlcený turistama, je tam větší klid a hlavně je to tam o dost pěknější, všechny ty skály, útesy a tak. V Ao Nang stačí nasednout na Longtail boat za 100 TBH a poručit si Ton Sai Beach, což je ráj baťůžkářů, horolezců, kajakingu a drinkingu. Úroveň ubytka sice není valná, sou to prostě nejjednodušší dřevěný baráčky v džungli a zátoka je celkově ještě dost nevyvinuteá (elektřina striktně od 6 p.m. do 6 a.m.), ale 300 BTH pro dva v samostatnym bungalowu s velkou černou žábou v rohu a moskytiérou už je v cajku. Na Ton Sai sme se zabydleli na čtyři dny, tady nás taky konečně potkala Dynda (to byla fakt radost, neviděly sme se rok!) a dělali sme to, co se od nás čekalo, leželi ve stínu, páč na slunci se to nedalo, pronajali si kajak při západu slunce, pili banánový šejky, zkusili jeden marihuana šejk, kterej absolutně nezafungoval a jedli kila PUD THAI, našeho nejoblíbenějšího thajskýho jídla (sou to nudle s bambusovýma výhonkama, kuřecim nebo jinym masem, zeleninou, ňákou mňamkózní sojovkou a posypaný strhouhanýma oříškama). Taky GREEN CURRY se budu muset naučit vařit.

Z miliónu nabízenejch výletů sme si nakonec taky jeden vybrali a zaplatili 400 TBH za 4 Islands. To zahrnuje něco, co se jmenuje Tup Island, šnorchlování u Checken Island a další dva. Vejlet byl fajn, můj favorit byl jednoznačně hned první ostrov s vodou a pískem, co fakt vypadaly jak z filmu. Navíc to na rozdíl od Ton Sai nebyla voda vařící! Škoda že po hodině už nás hnali dál. U Chicken Island sme se poplavili se šnorchlama, taky s Dyndiným voděodolnym foťákem a hlavně s ostatníma rybama. Ty růžový kousaly a ty duhový chci domů.

Třetí zastávka byla celkem trapná, sou to dva maličký ostrovy spojený při odlivu písečnym mostem, ale bylo tam tolik lidí, že sme si kydli pod strom a půl hodiny tam čuměli. Nemám ráda lidi, co si stěžujou na tuny turistů, když sou sami její součástí, takže jenom konstatuju, že bych se ostrovu s radostí vyhnula. Poslední zastávka byla RayLay beach s jeskyní, kterou sme si prolezli a pak oznámili našemu průvodci, že odtud si sami dojdeme na Ton Sai, protože RayLay beach je právě ta druhá, o který sem na začátku mluvila. RL Beach je ale pravej opak Ton Saie, tady se nacházej všechny drahý hotely. RayLay leží na poloostrově, takže má tři pláže (ta, kam nás dovezli, je nejhezčí), všechny sou propojený a přes skály se dá přelízt po pěšince zpátky na Tonsai a ušetřit za loď.

Maya Beach

Následoval přesun na slavný Koh Phi Phin Don, větší z dvou ostrovů, kde před pár lety začala všechna ta hysterie kolem Di Capria a pláží v Thajsku. Kolega bloger Tom byl Z Phi Phi nadšenej, ale asi byl ubytovanej někde chytře, protože my sme v tom vedru neměli sílu pochodovat někam na druhou stranu velmi hornatýho ostrova a ubytovali sme se kousek od centra. Všude kluby, předražený restaurace, mraky lidí a ceny opět síla, nejlevnější pokoje s větrákem za 250 na osobu. Uff. Vyřešili sme to tak, že sme si našli parádní ubytko v třílůžkovym pokoji za 1200 TBH, kam sme se vtěsnali všichni čtyři a kromě fajn pozice sme dostali každý ráno hearty snídani (ovoce, kvalitní toasty, marmeládu, kafe, čaj a ledovou vodu).

Kvůli pěkným plážím se třetinou turistů se vyplatí vyšplhat se na vyhlídku nad městečkem a vydat se do vzdálenějších koutů ostrova džunglí. Druhej den sem strávila většinu sma se ségrou, takže byl konečně čas vás (no Tebe taky!) zdrbnout. Třetí den se Loz přiotrávil nějakym jídlem a zůstal na pokoji, takže zbylo na mně, Dyndě a Marťasovi vydat se na další boat trip. Slavná Maya beach z filmu Pláž mně nějak moc nelákala kvůli kvantu lidí, ale jak se přibližoval náš odjezd, přišlo mi přece jenom škoda nepodívat se na jednu z nejkrásnějších pláží. Trip se mi nelíbil tolik jako ten první, ale uznávám, že Maya má něco do sebe.

Koh Lanta, nohy nahoru!

A už se mi začalo pomalu svírat hrdlo, protože mě měl za dva dny opustit Loz. Na Marťase bylo toho našeho opalování moc, takže se rozhodl, že se od nás odpojí a projede se trochu víc na sever a potkaj se s Dyndou pozdějc. My s Lozem sme měli v paměti setkání v minibuse se sympaťákem Yagem, kterej vlastní bar Feet Up na Koh Lanta a rozhodli sme se strávit poslední chvíle tady. Ve třech sme se teda přepravili na Lantu. To bylo zase něco úplně jinýho. Lanta je v porovnání s Phi Phi jako ostrov z Robinsona Crusoea. Ne že by tam nebyly hotely a bary, ale pláže byly poloprázdný a ceny normální. Moře na Lantě není sice tak tyrkysový a útasy tu taky nenajdete. Na druhou stranu sme si našli na Klong Nin Beach resort jménem Paradise s bungalovem pro tři lidi za 400 (nejlepší cena zatím) a hotel měl i bazén a lehátka, takže tady teprve začala ta pravá plážová makačka, v čemž sme se sestrou přebornice. Ukázalo se, že Feet Up Bar, kterej sme se chystali jít hledat po celym ostrově, byl hned vedle nás, takže sme večer měli u Yaga koktejly za 100 TBH (pina colada za 60!!) a celkově sem si těch pět dní připadala jako na DOVOLENÝ O_o

Druhý ráno sme s Dyndou vyprovodily Loze. Mýho nejúžasnějšího přítele a nejlepšího kluka, se kterym sem měla čest. Byli sme spolu bez dvou tejdnů přesně rok. Úplně si pamatuju, jak sem přistála v Godl Coast v Austrálii a provedli sme takový to předem dohodnutý gesto z filmů, kdy dívka na letišti zahodí kufry, běží naproti klukovi a ten jí zvedne do vzduchu. Načež mi naložil bágl do Love Machine. Pak sme spolu začali okamžitě bydlet, žádný randění. Bydleli sme ve stanu, v autě, uprostřed NZ Alp, na pokraji Himalájí, v hostelech a bungalovech a tolik toho zažili. No a teď je Loz pryč, zpátky v Byron Bay. 

Loučení ani nebylo tak smutný jako spíš surrealistický, vždyť sem s nim byla vlastně nepřetržitě rok a teď sme to najednou museli utnout. Moje láska snad ale nebude úplně tragická. Možná sem se zmiňovala, že Loz je napůl Francouz (jeho třetí křestní jméno je Napoleon, velký LOL).

Ještě sme strávily pár chvil jako sestry se setrou, napsaly pohledy, snědly poslední čerstvě nakrájený mango u „Dědy“ a jely si vlastní cestou. Já přes Penang (musim se k tomu ještě vyjadřovat?), kde sem potkala Jolena, Brita, co si sem přijel vyřídit vízum. Že sme si padly oka a Jo navíc zjistil, že nemá dost peněz na cestu zpátky do Thajska, kde pracuje v beach baru na Koh Lipe, strávili sme čtyři dny spolu a já se mu snažila pomoct, sehnat peníze a zařídit víza, protože byl hrozně nemožnej v orientaci se :D A taky sem ho pěkně provedla po krásách Penangu a mám slíbeno, že jestli si otevře v Thajsku hotel a bar, jak plánuje, budu mu tam dělat průvodkyni a koordinátorku. Hah, to by mě asi VŮBEC NEBAVILO, tyjo, někoho organizovat!!!

Teď mimochodem sedim v Mekáčovi na Haradžuku. Přiletěla sem do Japonska včera před půlnocí a jako nejlepší nápad mi přišlo strávit noc v Mekáčovi na Takadanobaba jako tenkrát, když sem v Tokiu neměla poslední tejden kde bydlet! Bylo to moc roztomilý a takový povědomý. Celkem sem se i na pár hodin prospala. Protože mi došla baterka v notebooku a McD je prosě záruka, že mě tu nechaj sedět, jak dlouho chci, dopisuju post tady. Za hodinu a půl mám sraz se Shinem. OMG.

Žanda panda v Tokiu woe!