Penang - obec má nejmilejší

Bruce Lee

Pamatujete si ještě ten pocit, když vás jako děti pustili rodiče do ulic, kde jste si mohli volně běhat a hrát, svět byl jednoduchý a ten nejúžasnější zážitek byla třeba jenom vaše první jízda na kole? Možná jsme poslední generace, která to ještě tak měla a někdy je potřeba připomínat i tyhle časy.

Na téhle nostalgické myšlence začal v roce 2012 stavět mladý litevský umělec Ernest Zacharevič, když se účastnil penangského festivalu Mirrors of Penang. Dva roky od jeho prvního tahu štětcem po omítce historického domu v UNESCO čtvrti Georgetown se jeho myšlenka vyzdobit celé staré město nástěnnými malbami a graffiti rozrostla do neuvěřitelných rozměrů. Stará zchátralá čtvrť se pomalu mění v bludiště, kde na vás na každém druhém kroku může vybafnout barevné překvapení.Když jsem před čtyřma rokama poprvé zavítala do Penangu, graffiti po městě ještě nebyly, ale něco mě na něm uchvátilo. A nebylo to jenom proto, že sem si do pokoje uložila Olivera Twista a jeho kytárku (a o rok později Loze a o tři roky později Čalouníka :D). Byla to těžko vyjádřitelná atmosféra zachovalé koloniální čtvrti Georgetown, kde jsem se tenkrát ubytovala. Dneska bych se vám chtěla nějak (jakkoliv) pokusit popsat, proč je Penang moje nejoblíbenější místo na světě a proč byste tam měli jet.

Lebuh Armenian

1. ARCHITEKTURA

Penang byste našli na severu Malajsie, skoro u hranic s Thajskem. Je to ostrov na západě, tedy v Indickém oceánu a s pevninou je spojený dvěma mosty. Srsly, až pojedete na Pulau Pinang z jihu, tak nespěte, tenhle most je totiž něco nevídanýho. Celou horní polovinu ostrova zabírá město Penang a v jeho úplném středu se nachází jádro pudla - Georgetown. Představte si to jako několik km čtverečních nádhernejch osobitejch domků s podloubíma, kde se můžete procházet několik hodin a pořád budete něco obdivovat. Co je na těch domcích ale zajímavýho, je, že jsou už několik generací obydlený čínskýma rodinama, takže všude visí rudý lampiony, hořej vonný tyčinky a stojej tu zaparkovaný rikši. Penang je dokonalý spojení orientu a západní civilizace, místo, kde cítíte historii na každym kroku. Bijou se tu paradoxy, jako je nedokonalá kanalizace, kterou musíte přeskakovat mezi silnicí a domy, krysy a příčně zaparkovaný Mercedesy.

Při mý poslední návštěvě, kdy sem čekala na Čalouníka, až vylezte z meditace, sem se tu potkala se dvěma kamarády- Smíškem a Eliščiným bráchou Honzou. Jeden večer se strhla strašná průtrž mračen. Bylo teplo, ale lilo asi tři hodiny a my měli chuť na pivo. Obchůdek s nejlevnějším pivem, se nachází kousek od hostelu, takže sme se rozhodli, že tam doběhnem a budeme se držet v podloubích. Bylo to jenom pár bloků, ale pamatuju si, že někde bylo potřeba přeskočit silnici, která se díky naprosto přeplněným odvodovým kanálům proměnila v řeku. V uličce nebyl nikdo kromě nás a my do tý vody skočili a začali s v ní máchat. Než sme nakoupili pivo, byli sme promočený na kůži a  u jednoho opuštěnýho domu sme našli stoleček a tam sme stáli a povídali si při svitu lampionů v okolních domech asi dvě hodiny. Je to taková historka o ničem, ale důkaz, jaký krásný okamžiky tady můžete zažít, je to, že o tom po půl roce dokážu s takovym zapálenim vyprávět. A přitom je to taková blbost. 

Love Lane

Nejlepší na tom je, že druhou polovinu Georgetownu obývaj barevní a hudební Indové. Doslova ujdete sto metrů, přejdete dlážděnou žlutou silnici a jste v Little India. Mezi tím vším stojí nádherná mešita, ze který nikdo nikdo nevyvolává a o kus dál je křesťanský kostel. 

Georgetown právě prochází stavebním boomem. Historické jádro se samozřejmě nesmí bourat a domy jsou neudržované, na druhou stranu se začaly množit nádherně zrekonstruovaný domy, z nichž asi nejklasičtější ukázkou je Sedm Teras. Co ten barák ukrývá za skvost za svojí fasádou, kolem který sem stokrát nevědomky prošla, je úžasný. A pak jsou majitelé, co nedrží striktně půdovních stavebních plánů a domečky si upravují podle sebe.

V každý uličce pravděpodobně najdete kromě jednoho zatlučenýho domu (nevim, jak vy, ale já si na stáří hodlám jeden koupit), taky stoprocentně nějaký mini hipster kaféčko, což je další super věc. Jako fakt by mě zajímalo, to se v Georgetownu všichni tihle talentovaní mlaďoši s talentem na architekturu/graffity/dělání muffinů narodili tady nebo se sestěhovávaj z celý země? Namátkou si třeba vzpomínám, jak sme se Smíškem našli starou výrobní halu v jednom z domů. Zvenku stála červená anglická poštovní schránka a vypadalo to na pohled pěkně, tak sme vešli v domění, že půjde o galerii. Místo toho sme našli obchod s pohledama. Ale jakej! Byly to pohledy z různejch zákoutí města, nejčastějc s obrázkama streetartu na krásnym kvalitnim papíře. Uprostřed místnosti stál stůl s dvaceti razítkama různejch veselejch druhů a inkousty asi pěti barev. Plus propisky a tužky. A paní prodávala známky. JUST LIKE THAT. Geniální nápad, pro někoho jako já, kdo jede na cestu kolem světa a není deset měsíců schopnej poslat pohled, protože nejdřív nemá tužku, pak známku a pak neví, kde je pošta. Ten den sme poslali se Smíškem asi osm pohledů a dovlekla sem tam pak i Čalouníka.

Nejlepší zpráva na konec - cena za jednu noc v hostelu v srdci Georgetownu začíná na 30 ringitech za double pokoj za noc (203 Kč). Většina míst má svoji vlastní předzahrádku v podloubí, kde se dá sedět a popíjet pivko a povídat si s ostatníma cestovatelema. Můj soukromý tip je ulička Love Lane.

2. JÍDLO

Že je Penang hlavní město jídla, poznáte především podle toho, že má svoji vlastní tištěnou gastro mapu (aka Penang Food Trail), kterou dostanete i v tom nejlevnějším hostýlku. A to nemyslim jenom nějakou zkomercializovanou mapu, v týhle najdete taky nejslavnější pouliční stánky a super přehlednej výčet, co kde najít. No který jiný město to má. Ve dne nevypadá hlavní ulice Lebuh Chulia nijak úžasně, to se ale mění se západem slunce, kdy vyjedou do centra stánkaři a začnou pražit, smažit, vařit a dusit.

Každej, kdo do Penangu přijede, by si měl na následujících pár dní najít novej životní cíl a sice vyzkoušet toho co nejvíc ze seznamu penangských specialit.

Z těch základních, který sem ozkoušela i já, bych jmenovala Nasi Lemak, Mee Goreng, Hokien Mee, Roti Canai (na sýrový zásadně do restaurace Kassim Mustafa), Satay kuřecí špejle (ze stánku), zmrzliny Cendol a Kacang a set Banánový list (kdekoliv v Little India). Slavná Assam Laksa si moje ani Smíškovo srdce nezískala, ale uvidíte. A pokud tu strávíte delší dobu, tak k chuti přijde i ten hamburger s americkejma bramborama, co dělá týpek na Lebuh Chulii. Kousek od Chrámu Bohyně milosrdenství směrem do Little India zase můžete zajít po ránu pro čerstvě usmažený banány v těstíčku a různý samosy plněný masem. Pokud dáte dohromady partu, můžete nejvíc zamachrovat, když ostatní vezmete do Red Garden, velkýho zastřešenýho food marketu.

Můj oblíbenej oběd: obyčejná jídelna na Lebuh Chulia naproti Swiss Hotelu s vystaveným jídlem přímo na ulici. Nandejte si, kolik sníte, počítá se, kolik různých druhů jídla si naložíte na talíř. Já jdu jako slepice na zob po sladkym kuřecím masu s červenou cibulkou. K tomu limonádu z chryzantémy a účet je za 47 Kč :)

Moje oblíbená večeře: obyčejně vyhlížející, ale místníma napráskaná rodinná restaurace v Carnarvon Street Tek Sen. Dvojitě smažený vepřový s bamusovejma výhonkama a fermentovanejma fazolema a domácí pšeničná limonáda pro zdraví.

A jedna ekoinformace na závěr: v Penangu není potřeba utrácet a množit plastový lahve, všude po ulicích jsou automaty na pitnou vodu, kde si za pár halíšů můžete natočit.

3. Pouliční umění

Zacharevič svýma šesti malbama (Děti na kole, Chlapec na motorce, Chlapec s dinosaurem, Děti na houpačce, Chlapec na stoličce a Děti hrající basketbal v galerii na FB) spustil lavinu zájmu o streetart. Doslova teď, jak píšu, vznikaj nový a nový graffiti, většinu z  nich nemá město absolutně pod kontrolou. Některý na druhou stranu už skoro zanikly (odroleného Chlapce s dinosaurem, sem už skoro neviděla). Výsledkem je, že je město plný lidí, kteří pořádají foto-hony ve stylu pokemon (Get them all!) a je to fakt zábava! A samozřejmě, že Penang má i k tomuhle fenoménu svoji mapu!

Jsem si vědomá toho, že jsem otravná, když píšu post s asi pětiměsíčním zpožděním. Ale hecnu to a ještě nás čeká pár příspěvků zpětně :)

Chtěla bych se ale zeptat, jestli by někoho zajímalo, kdybych sepsala, jakým způsobem sme se na cestu připravovali, co jsme si vezli atd. Občas mi někdo z vás píše na mail o rady. Byl by zájem o souhrnnej článek?

Mějte se super

Žanda