sobota 18. dubna 2009

Žádná žandapanda, ale bezdomovec v Tokiu

...

2.noc
Takže první noc sem měla celkem úspěšně za sebou a u Elis sem se ještě trochu dospala. Ale měla sem moc zařizování s posledníma nákupama pro rodiče a kamarády, nějaký to kopírování knih na bakalářku (už sem si prostě zvykla, že naše knihovna na Gakushuin není určená ke studování:) atd. A taky sme začaly dělat na upomínkovým fotoalbu pro hochy, se kterými sme si zatim neřekly poslední sbohem.
Co se týče plánů pro dnešní noc, naštěstí sem měla štěstí a Robin mně a Martě okamžitě dovolil zůstat u něho v novym bytě na noc. Jo, mimochodem, běhěm dne přišla Jamie s tím, že jí do batohu někdo strčil použitý spodky :D, ale neodvažovaly sme se hádat, čí byly. Podala mi je chudák značně štítivě:)
V jedenáct sem popadla tašku s dekou a před kolejí se sešla s Martou a jejím přítelem jménem Šigeru, což je tak neskutečně sympatickej kluk, že to ani není možný. Cesta pěšo byla docela dlouhá, ale já to vydržela s výhledem na úžasnou noc, která mě čeká.

Spánek: 7:00 - 10:00
Celkem: 3 hodiny (Šigeru neočekávaně zůstal s Martou na rozkládací pohovce v obýváku, čímž sem přišla o vrstvu Martiný deky, se kterou sem počítala a tudíž sem CELOU noc neusla zimou, pže sem spala jenom v tílku a neměla nic jinýho na sebe a Robin nezapnul topení a já si teprvě když odešel ráno do práce urvala trochu jeho peřiny a na chvíli usla.
Únava: Hodně velká a navíc bylo ráno venku víc teplo než u Robina doma
Zbývá: 5 nocí

3. noc
Nesehnala sem kamaráda:)) Jde se na celonoční karaoke. Já, Eliška z věčné solidarity se mnou, Jamie proto, aby si mohla zazpívat ty svoje praštěný písničky z Disney pohádek a Marta, protože je na tom stejně jako já (ale na rozdíl ode mě se noc předtím skvěle vyspala:)
Popisovala sem už někdy trochu podrobnějc karaoke? Myslim, že ne a myslim, že je třeba dodat blogu znovu trochu edukativního obsahu, abyste věděli, co vás čeká, až vás tam jako příště vezmu s sebou;) Karaoke baráky jsou v Tokiu všude. Na Takadanobaba, zkráceně, na Babě, máme 3. Karaoke Kan je nejdražší. To sme si omylem vyzkoušly jednou s Amíkama. Protože má celá budova asi tak 6 pater, nahoře jsou velký prosklený okna a je tam úžasnej výhled na noční ulice, takže člověk neodolal.



Jenže je to trochu (čti hrozně)zbytěčně drahý, zvlášť když hned naproti přes ulici stojí Uta Hiroba s útulnejma malejma kobkama bez oken, kam se můžete zašít na celou noc, v týdnu jen za 1000jenů. A ještě si můžete objednávat pití kolik chcete. Nealko je v ceně. Takže i kdybyste nezpívali a jenom spali, je to asi tak 6 krát levnější než Love hotel (kam sem se taky jednou neúspěšně snažila dostat s Eliškou a Krystiánem, kterýmu ujel poslední vlak, ale ta ženská na recepci nás tam prostě nechtěla nechat ve třech 8-O)
Ale my sme samozřejmě nezahálely a prozpívaly celou noc. Aby taky ne, když je tam neskutečnej výběr muziky od japosnkýho anime Evangelion (muhaha), přes Britney (Baby...one more time je prostě klasika, ne že ne) až po moje typický oblíbený vypalovačky typu When the sun goes down od Arctiků nebo Blur, Kaiser chiefs nebo Mando diao!
Zajímavej je způsob, jakym se pití objednává. To totiž musíte vzít sluchátko a zavolat si o něj. Fuj.
A potom vás v pět vykopnou. A protože do deseti na otevření koleje prostě čekat nemůžu, tak se jde do Mekáče. (Kdykoliv potřebujete někde přečkat noc, jděte do Mekáče:))

Spánek: 6:00 - 9:00
Celkem: začíná to bejt nuda, ale zase jenom 3 hodiny.
Únava: Mega moc, ale příští noc se už natuty vyspim...
Zbývá: 4 noci

3 komentáře:

j řekl(a)...

je to napinavy jak ksandy .. a tvuj ostrovtip kulminuje :))

radobyelfka řekl(a)...

Ono to fakt bylo napínavý každej den, teda vlastně noc:))
Hele, co máš s tim Lastem?

j řekl(a)...

tak sup sup s dalsim pokracovanim :) lastko je smazany, mam ho jen na skrobleni ..