Zdrhame z Inverness za jinci zabavou!

...


Po téměř dvou měsících strávených u anglický klávesnice mám neskutečný potíže najít na klávesnici mýho notebooku vykřičník, závorky,Y a Z a číslice, nehledě na to, že během dvou dnů strávených s Adamem si o mně musel myslet, že sem magor, protože sem blekotala pátý přes devátý divnou češtinou (asi jako když mluví Vojta Kotek s kolíkem v zadku...) Ale nepředbíhejme…

Volume 1
Edinburgh
Mám za sebou úžasnej výlet ke spřáteleným přátelům v odlehlejších skotských končinách a byla to děsná sranda! Pamatujete někdo na Jamie, jednu z mých nejlepších kamarádek v Tokiu? Spolu s ní, Eliškou, Kenzem a Tsubasou sme si vyrazili na hory, smažili okonomijaki, zažila sem s nima jedinou noc v klubu, kdy se mi nechtělo umřít, strávily nesčetný hodiny v Mekáči (já sem většinou pozorovala, jak se ostatní holky s J v čele futrujou) a hlavně se donekonečna navzájem urážely, posmívaly se a měly legrační poznámky. Jamie by klidně mohla bejt Češka:D A na rozdíl od Elišky pije pivo!

Tak Jamie bydlí v Edinburghu (Edinbraaa). Teda spíš bydlí asi 45 minut od něho, což mi trochu zapomněla říct, ale to je jedno. Ona je totiž úplně trapná. Takže jí budeme říkat Lamie! Já sem Silly Blondetta, ale naštěstí se na svým vlastním blogu můžu oslovovat JÁ.

JÁ sem si koupila s předstihem za neuvěřitelnou JEDNU libru lístek na bus do Ed. a vypadla z Inverness. Cesta trvá asi 5 hodin pro vaši orientaci a soucit. Nechtělo se mi tahat s batohem, tak sem si akorát vzala tašku a naházela do ní pár blbostí jako je mp3, jedno tílko a kartáček (pastu zásadně nikdy nevozim. Jůlinkáři vědí. Díky dlouholetým zkušenostem s tábornictvím a čundrováním totiž moc dobře víme, že pastu si bere jenom ten největší trumbera nebo chudák nováček, co netuší, že mu ji okamžitě všichni ostatní spotřebujou. Věřte mi, vždycky se najde nějakej loser :))) A protože byl celkem slunečnej den, 14. září, tak se mi ani nechtělo brát svetřík. Tak sem si vyrazila pěkně v tílečku a mým novým, totálně britským outfitu.

Když sem dorazila do Ed., Lamie se podivila, že je hezký počasí, protože prej od jejího návratu z Japanu (měsíc) to byl první slunečnej den. Ne asi! Když sem přijela já :D
No, nebudu to popisovat minutu po minutě, ale spíš nahodim nějaký fotky a napíšu, co to je. Jako když za mnou přijela sestři a podle Jury sem lehce zmateně a dezinformovaně popisovala japonské památky.
Ještě poznamenám, že o Ed. v podstatě nic nevim, protože ať sem se Jamie ohledně jejího města zeptala na cokoliv, tak nikdy neznala odpověď. Haha. Teda věděla například, že ten velkej pomník je Sir Walter Scott, akorát si nemohla vzpomenout, čim byl ten pán významnej LOL



První, co ze mě vypadlo na Jamien dotaz, co si myslim o Edinburghu, bylo :“Well, it´s very… MADE OF STONES…“ A myslim, ze je to pravda. Tolik kamenný město sem ještě neviděla. Chvílema až deprese. Ale při představě, jak je hrad a celý starý město podkopaný podzemníma chodbama a kryptama, sme neodolaly a šly sme na jednu z mnoha místních „Ghost tours“. Vlezly sme do baráku a šly do podzemí, odkud se ozývaly „strašidelný“ zvuky a byla tam tma. Tam nás nejdřív vyfotily, jak Lamie sekám hlavu sekerou (jiná fotka než ta, co dal Adam na FB) a pak po nás chtěly 14 liber jako vstupný. Tak sme se otočily, že to je moc a šly zpátky. A chtěly sme to tam trochu prozkoumat a proplížit se jinudy. Tak sme se chvíli plížily, až sme se doplížily na záchody, co nebyly vůbec děsivý a rozhodly se, že do toho podzemí přece musíme, páč na plakátech bylo napsaný, že je to bludiště katakomb a my si plánovaly, že se vytratíme a ztratíme.

Na prohlídku nás šlo mrtě moc. My dvě a další dvě stejně starý holky...
Čímž se pravděpodobnost úniku celkem snížila a snížila se ještě víc když nás ujistili, že herci na nás nebudou šahat a my nesmíme na oplátku šahat na ně. WTF? Jací herci?
Takže se z toho vyklubala procházka rádobystrašidelnýma papundeklovýma katakombama, kde nás provázeli divně ustrojený mám-na-obličeji-krev-abych-vzbuzoval-hrůzu lidi (asi herci, co nenašli angažmá), co na nás mluvili jako na mentály a jeden torturer na nás stříkal vodu z močovýho měchýře mrtvýho gumovýho týpka na pitevním stole. Fakt horor. Pak tam byl duch Mela Gibsona aka Williama Wallace a pořídili nám krásnou fotku z takový tý atrakce kdy padáte volným pádem „do pekla“. Na tý fotce vypadám tak úchvatně, že sem si ji ani radši nekoupila. My s Jamie sme z toho měly hroznou srandu a skvěle se bavily. Ale to nejlepší přišlo úplně nakonec. Přece jenom tam bylo bludiště. Zrcadlový! A spoře osvětlený! To bylo boží. Když sme vyšly ven a chystaly se zavolat si výtah nahoru, tak nám dredatej kluk dovolil jít ještě jednou !To už Lamie nevydržela a tajně zapla kameru, díky čemuž pěkně zachytila okamžik, kdy sem jí chtěla jít něco ukázat a cestou to narvala obličejem do zrcadla.

Nejdelší dobu sme strávily v obchodě se suvenýrama, kde sme musely okomentovat úplně všechno a sáhnout do zadku bejkovi, i když v tý díře nakonec nic nebylo. Lamie si koupila notýsek s vazbou jakože kniha kouzel a prohlásila, že si do toho bude psát recepty. Akorát jí trvalo 20 minut než se rozhodla, jestli červenej nebo zelenej. Já si koupila šitou obludku na mobil, připevnila jí na jeden provázek ke kočce od Korejky MinYon a pojmenovala jí Ross. Ehm…kočka se jmenuje Žaneta...

Pak sme blbly v Museum of Childhood, kde bylo plno hraček a některý panenky byly děsivější než duchové v podzemí.



A oblíkly se do viktoriánský dětský módy. A Jamie prohlásila, že až bude velká, tak chce buď mít obchůdek se sladkostma nebo bude vyrábět hračky.



Pak sme zas chodily po ulicích a zkoušely si nejrůznější masky a kulichy až nás takhle sedíce na schodech kostela našel Eliščin Adam. Ti dva se znaj z Tokia, takže to bylo veselý shledání.
Šly sme do Museum of Scotland, kde byla mimo jiné expozice o energii a vědě (nebo co) a byl tam robot, co evidentně podváděl, točící se vycpaná ovce Dolly, lokomotiva, kosmonaut a formule, na kterou se Lamie a Adam hned vrhli. A spousta dalších super věcí. Ale došli sme tam moc pozdě a měli jenom hodinu, což bylo zatraceně málo.

Další zastávka byl park. Vnucovala se představa, že si koupíme pivo a budeme venku, ale rovněž se vnucovala myšlenka, že než se vrátíme, bude tma a zima a nehnuli se ani o píď. Slunce pomalu zapadalo, ale bylo úplně krásně teplo, tak sme se rozplácli na trávníku a mírumilovně relaxovali.



Poslední zajímavost, co sme chtěli obhlídnout, byla hospoda a tak sme si dali Staropramen (tušim) a mluvili a mluvili.

Volume 2
Stirling
Druhej den sme jeli za Adamem do Stirlingu.
Adam tam studuje něco jako ekonomii a chcete vidět jejich kampus! Zase bylo nádherně slunečko, což bylo pro některé lidi překvapením a my s Jamie byly nalepený na sklo autobusu a vzdychaly nad jejich vlastníma jezírkama, golfovým hřištětem, plaveckým bazénem a když nás Adam vyzvedl před školou a vzal nás na prohlídku, tak sme pak ještě vzdychaly nad kinem, lidma na schodech, kafeterií a čokoládovým dortem za 50 pencí. A dále sme šli na procházku kolem jezírka, kde sem se snažila chytit kachnu a s Jamie se snažily vylízt na strom, ale nepovedlo se nám to, protože sem nechtěla, aby Adam viděl můj zadek lezoucí z bokových jeansů. A kolem se tyčily nádherný hory a krajina jak z pohádky. Pak sme se ještě vloupali do hradu, ale nenašli tam nic zajímavýho kromě krásnýho výhledu.



Busem sme zajeli do města a vylezli na kopec, kde stojí hrad. Nevim přesně, co se tam událo, ale má to něco společnýho s Wallacem. A byla tam nějaká Bitva u Stirlingu...

V pozdním odpoledni sme se přidali k Adamovým kamarádům Johnovi, Jasonovi a kurňa, jak se jmenovat třetí? Roman? a šli sme hrát golf.



To je pro mě samozřejmě naprosto běžná záležitost a pro Lamie asi taky, proto sme z toho byly vyjevený jako malý a párkrát sme se strefily na míň než osm pokusů :)))) Kluci z nás museli bejt asi trochu hotový, protože sme v naprostý euforii z tak bohatých zážitků začaly mluvit Japonsky, ale velmi velmi dívčími vysokými hlásky. Protože sme nevěděly, jak se řekne veverka, naučila sem to Jamie česky a pak sme křičely:“mite!mite! veveruška!“ „futacu!“ „micu!“ „kawaííííííí!“ („koukej, koukej, veverka!“ „dvě!“ „tři!“ „jé, ty jsou roztomilé!“) a dělaly vyjevené Hééééé ála dívky na Gakushuin.
V japonštině sme pak pokračovaly ještě dlouho poté, co sme prohrály a během doby, co nám zlatej Adam u něho v bungalovu (jo! Nebydlí na koleji, ale přímo v areálu školy je lesík s 10 chatkama pro šťastnější studenty) vařil kari. A napsaly sme Elišce pohled, kterej určitě moc ocení.

Druhej den sem od Adama vyfásla složku a penál a s J sme si vsugerovaly, že sme studentky a šly sme na hodinu ekonomie s prvákama do velký posluchárny.

Z mého sešitu:
Factor 1, Madonna drinks milk, price goes up.
10-5=5
Kluk v naší řadě úplně na konci je hot!

Z Jamieina sešitu:
Price goes up, demand goes down. Price goes down, demand goes up. Lets look at Zaneta´s demand! =Ross Ross´s price has gone up £2.00kg=½Ross x £2.00 If you buy a chicken, demand goes up!

Pak sme se už rozloučily a naším milým hostitelem a jeho spolubydlícíma, co nás museli přetrpět a sedly do busu zpátky dom. To už sme měly výtlemy skoro dva a půl dne v kuse, takže naše konverzace typu, na baráku je napsáno Billiard & Snooker „Hey, we could play billiard!“ „…Or snooker!“ nás už totálně zabíjela smíchy a bylo dobře, že sem já jela zpátky do Inverness.

P.S. Já vim, že je to o ničem. Třeba mě zas někdy napadne, o čem psát.
P.S.S. Dostala sem balík od Denisky s hadrama z Ameru. Nádhera! Už byla v Las Vegas a L.A. a teď cestuje po parcích.
P.S.S.S. Bůh mi napsal, jestli chci jít v pátek na pivo. 8-O. ON chce jít se mnou? Fakt nemám daleko k omdlení. Držte mě.
Palce.

Rozmazlená anglická mládež

Pokračujeme v rubrice Jak se oblékají a žijí moji vrstevníci v různých zemích…
Bláznivé japončíky už sme probrali před rokem, tak vám teď přiblížim děcka kolem mě, protože si teda myslim, že to za to stojí (a protože v podstatě nemám co jinýho říct:)

Jak dneska poznamenal Jura na chatu, když někde dýl žijete, přijde přelomovej den, kdy se tam začnete cítit jako doma. Já sem k tomuhle milníku právě dospěla.
Dneska sem si zažádala o Insurance number, abych mohla víc pracovat a o Worker´s registration, což je moc užitečná věc, protože stačí vysolit tři litry a rázem pracujete v Anglii (Skotku, oni si na to rozlišování docela potrpěj) doživotně legálně. Nicméně ne, tohle není ten úplně nejvíc důvod, proč se tady teď cejtim podomácku. Dneska sem si totiž koupila úzký džíny!!! Já takový věci vůbec nenosim, ale už sem to nemohla vydržet a chtěla trochu zapadnout do davu. Už si nepamatuju, jestli sem se takhle cejtila když sem si v Japonsku koupila šaty se sobama…asi jo.
Tak co se tady odehrává.

Mám tady už 2(slovy dva) kamarády!!! S hrůzou sem zjistila, že Summer je mi docela dost podobná povahou a že je tudíž naprosto super a je to moje BESTIE (čtěte bestý, ne bestieJ) Takže jí skvěle využívám a už sem od ní vyfásla tílko Rolling Stones, protože ho nenosí a šly sme zadarmo do kina na Time travellers wife, protože manažer kina je její kámoš. A před dvěma (možná už třema) týdnama vzala mě a našeho kámoše Ala (NZ) na moji první houseparty.

To je vůbec vtipná historka, protože právě tam sem potkala svýho druhýho největšího kámoše Jamieho, kterej se tam taky dostal úplnou náhodou. Summer totiž jednoho dne šla do obchodu s mobilama a vrátila se odtamtud wtf s pozváním k jakési Leanne domů. Tak sme se dostaly jednoho večera do baráku plnýho super lidí, z nichž asi tak 10/12 tvořili kluci…a vzhledem k tomu, že my tři sme byli jediný cizinci a o Ala se kluci moc nezajímali, tak pozornost padla na mě se Summer. No comment-asi tak nějak si představuju NebeJ Takže si z toho pamatuju hlavně Staropramen, výřivku a kluky pokřikující na mě kampai! (japonsky NA ZDRAVÍ) a na zdraví (česky NA ZDRAVÍ). A taky jednoho Boha, ze kterýho sem úplně vydřená a bojim se, že ho ještě někdy potkám a nebudu samym vydřením schopná ani otevřít pusu.




Teda já dost doufám, že Rosse ještě někdy potkám, protože kromě toho, že je kámoš s White Lies a jeho táta prodal barák bubeníkovi z Franze Ferdinanda, tak se zná s manažerem klubu Ironworks a sežene mi(nám) lístky na vyprodaný gigy FF a Bloc Party (Whoa, again!!!) Jé, když ten výčet tak teďka po sobě čtu, tak sem asi fakt děsně Naive. 1.Každej tady zná někoho důležitýho. Já třeba znám trenéra místního curlingovýho týmu a to se vyplatí.
Jak teda zapadaj tihle super lidi do mýho nadpisu? Byla to moje první párty, kde se šňupal koks :D Teda já si toho vůbec nevšimla, nějak to proběhlo beze mě, ale druhej den mi Summer řekla, že jí někdo nabízel 8-O
Těm děckám je 22. Ne že bych teda byla ve svejch 23 nějak extra dospělá, ale tohle my v Čechách snad běžně neděláme, ne???


Címž se dostávám k anglickejm holkám. Adam měl pravdu, ony se fakt strašně opíjej a pak se plazej, případně spěj po ulicích. A nosej úplně šílený hadry!!! Japonsko, to byla ještě pohoda, ale před týdnem sem v obchoďáku viděla slečnu oháklou do tak krátký sukně, že jí z ní lezl CELEJ ! zadek. A měla úplně epesní makeup. A nejvíc mě překvapilo, že její kluk jí veřejně držel za ruku. Byla sem tak konsternovaná, že sem ani nepořídila fotku. 2.V sobotu večer vypadaj skoro všechny holky jako šlapky :) Hlavně co nejvíc černý oči a i když máte 99 kilo, tak si navlíct minišaty.

Další poznatek 3.Nikdo nikdy neplave v Loch Nessu. Nechápu to. Když sem asi tři dny po párty šla s Jamiem do hospody, vytáhla sem z něho, že se v jezeře nikdy nekoupal a následně ho vyhecovala, že to někdy musíme udělat. Nadšení ho opustilo celkem rychlostí světla a když druhej den pršelo, začal kňourat, jestli jako fakt. Trvalo mi tři tejdny než sem ho donutila (ehm…ono taky auto je jeho, takže si moc vyskakovat nemůžu).
Plánovala sem sice hromadnější výlet, ale z reakcí na můj patetickej (pro Cishe i když nevim, co je to „libá konotace“, papetickej) pokus o event na Facebooku ocituji například reakci Deana:“V Loch Nessu se plavat nedá, podchladíš se a dostaneš zástavu srdce“ nebo Paul:“You can´t just jump into Loch Ness!!!“
Takže nakonec sme zbyli dva odvážní. A uskutečnilo se to včera večer o půl devátý našeho času.

Celej den foukal naprosto skvělej vítr, takže i večer byly na lochu obrovský vlny a byl to neuvěřitelnej zážitek! Poprvý mě napadlo, jak šťastný místní lidi jsou, ale moc si toho navážej, protože kdybych JÁ bydlela na břehu Loch Nessu, chodila bych plavat každou noc a umřela bych zdravá a stará 130ti let.
No, zkusím vám ten pocit popsat: představte si černý jezero s vlnama jako na moři obklopený horama a konec jezera je daleko, daleko v nedohlednu. Je skoro úplná tma a to jezero je tak hluboký, že se pomalu nedá změřit. A docela studený. A víte, že v tu chvíli děláte tu šílenost jediní na světě, a někde v tý vodě je dinosaurus…
…
…
…
Jenom sem chtěla, abyste si to pokud možno trochu představili a přála bych každýmu tohle zažít. Je to skoro tak dobrý jako padat ze stromu. Život je super. Není to snad o těhle maličkostech? Nedokážu si představit, co bych dělala dva tejdny třeba v Tunisu v hotelovym bazénu…



Poslední novinkou je, že sem si našla brigádu. V Heatmouth hotelu, co má čtyři hvězdičky. Ne, já jim to nezazlívám, nemohli tušit, koho to přijali do týmu.
První den udělali chybu a postavili mě omylem za bar-hahaha. Přitom sem měla bejt servírka a měla sem od Summer naučený príma finty jak nosit talíře…
Napodruhý už mě postavili do latě, dali mi bzučák a řekli chudákům Kieře a Caroline, ať mě to naučej.
A tak sem tam pobíhala a nevěděla, co dělat, ale tenhle pátek už jdu po šestý a sem celkem vpoho, protože už se ani nebojim na někoho promluvit, a taky sem zjistila, že můžu bejt sebevětší tele, ale když udělám psí oči a řeknu, že je mi to moc líto, tak je to lidem sympatický, konkrétně těm chlápkům, co mi řekli, že sem LOVELY i když sem jednomu vzala talíř, co z něho ještě jed,l a pokonila jim objednávku piva a oni mi za to dali dýško 10 liber…
Jo, už znám asi 20 druhů piv, máme i lahvovej Budvar, umim servírovat vína a whisky a taky sem se po pěti dnech konečně naučila GinTonic. Uf.

I když to vypadá, že se tady mám strašně dobře, tak přece jenom je mně občas smutno. Jamie studuje v Glasgow (konstrukce letadel, aerodynamika a tydlecty věci :-O ) a v neděli se tam stěhuje a domů jezdí jenom na Vánoce. A Summer si na párty našla budoucího manžela a stěhujou se spolu do novýho, tak nevim, jestli na mě bude mít čas.

Ještěže mám děti a mám s kym koukat na Sám doma. I když mě v sobotu pěkně rozčílily. Udělala sem švestkový knedlíky, z nějaký pitomý bezglutamátový mouky, trvalo mi to asi dvě hodiny, byla s tim šílená práce a oni je nakonec nesnědly. Ale taky je to dost možná jenom prokletí knedlíků. (Eliško, je to možný, že je to už skoro rok? Rok, co sme se mořily s knedlíkama pro Gakushuin slavnosti a za odměnu potkaly Kenza a Cubasou?)
Jo a smažák jim smrdí!!! Tsss. No nejsou rozmazlený?:D

Dostala sem dva dopisy. Jeden úžasně dlouhej staropanenskej (na dopisním papíře jsou květiny!!!:)))) od Elišky, za kterej strašně moc děkuju a brzo odepíšu. A druhej mě hrozně překvapil, protože je od Tacuji:



Nápis praví, že: Pandas just lie around doing nothing every day. Dopis je sice krátkej, ale vtipnej (například záměna slov reply a replayJ), ale hlavně mi poslal moje králičí ouško, co mi čórnul 17. února na oslavě mejch narozenin a já myslela, že už ho nikdy neuvidim. No, radost největší…

Tak mě taky rozveselte. Třeba napište, jestli máte taky takovej magickej zážitek jako bylo pro mě plavání v Loch Nessu. Nebo pošlete nějaký prachy, ať si můžu jít koupit boty, prej to pomáhá na splín :P
A mějte se krásně! Čeká mě výlet do Edinbourghu za Adamem a Jamie Gehrke, co dokáže sníst 4 hamburgery v kuse.
Pozdrav pro Anet, která mi přesně teď poslala sms. Ano, půjdu s tebou na ryby! Užij si Seč.

Zanda'koupu se kdekoliv'Panda



Na co ty lidi koukaj dalekohledem ?!?



P.S. Když si tady koupíte něco na sebe a zjistíte, že se vám to nelíbí, tak to do 14 až 28 dnů můžete vrátit. Stačí mít jenom doklad a pokud možno by ten kus strojení (kašlu vám na oblečeníJ) nemusel mít díru na břiše… Chápu to teda správně, že si dneska něco epes totál koupim, v sobotu si to vezmu na sebe a pak jim to vrátim???