Odjezd

Už nejsem na letišti!
Sem doma v milovanym rozbahněnym Česku.
Co se to tady sakra děje? Na takovejhle podzim nějak nejsem z Inverness a Madridu zvyklá...Nebo spíš nejsem zvyklá na mamčino opětovný buzerování, že sem málo přistrojená. Ježiš, jak mam svý rodině vysvětlit, že mi prostě NENI ZIMA?!? Nikdy. (Teda kromě epizody s přespávánim u Robina doma, kdy sem fakt mrzla, ale to jenom proto, ze mi Martička čorla deku) Tak se mi pak někdo divte, že se tak těšim do Kanady, neb tady je mi proste i v zimě vedro, ale nesmim po Pardubicích nosit svoje tokijský šaty se sobama, protože se pak za mě mamka stydí. To samý s návlekama.

Téď sem dost dlouho nic dlouhýho nemohla napsat, páč se mi rozbil notebook tři týdny před mym odjezdem ze Skotska a nechce se mi nastartovat systém, což vyústilo v tragédii, že sem neměla jak poslouchat muziku, protože sem neměla bedničky a pak taky samozřejmě nebyly na rodinným pc háčky a čárky a napsat jeden delší post by bylo na tři večery.

A udály se zaujímavý věci, tak dneska jenom popíšu tři týdny, kdy moje rodinka odjela do Tuniska a já měla na starosti barák. Společně s Gordonem, malířem a Callumem, kuchařem a huličem. Když rodina odjížděla, fakt sem netušila, co tam budu celou tu dobu dělat, protože servírku sem už dávno nedělala (ehm…zapomněla sem se zmínit, že mě propustili) a jedinej můj úkol byl, každém večer vyluxovat po Gordonovi, což sem nakonec-pšššt- udělala tak pětkrát :-/
Ale nakonec sem byla strašně lucky a potkala na brusleni maminku Ronu, která se mě ujala, jako kdybych byla její dcera a dohodly sme se, že jí pomůžu vygruntovat skříně v celym baráku, budu jim venčit psa po dobu, co budou na dovolený na Tenerife a pomůžu jí lehce v domácnosti. Nakonec to vypadalo tak, že se do mě zamilovali její dvě děti, šestiletá Rachel a desetiletej Callum a začala sem dělat profesionálního babysittera, což obnáší dívat se s dětma po večerech na Harryho Pottera nebo Vzhůru do oblak, vykoupat Rachel a vyfenovat jí vlasy a pak si hrát s poníkama. Načež přijde Callum, že si chce hrát s náma (s poníkama…je to kluk:))) Tak dostane hipísáckýho poníka se zacuchanou duhovou hřívou a pojmenujeme ho farting pony čilichilli prdící poník. Pak se válíme smíchy po podlaze a dostanu za to šest kil. Přitom já bych si s poníkama hrála i zadara.

S Ronou sme se dohodly, že mi nebude dávat hodinovou mzdu, protože chce abych se tam cítila jako doma a že si kdykoliv můžu odpočinout a dát si třeba čaj. To gruntování skříní byla taky zajímavá věc… Jo, musim vám ještě říct, že Rona není líná jako ostatní anglický matky, ale má něco se svalama a nemůže moc dlouho chodit nebo něco dělat, protože jí to děsně rychle vyčerpá. Dost mě udivilo, když otevřela Rachelinu skříň a z ní vypadla taková hromada hadrů, že to nebudem mít ani se sestrou a mamkou za celej život. Jestli chcete konkrétní počty, tak třeba džínů měla Rachel asi tak 35 párů a NEPŘEHÁNIM. Tak sme to nemilosrdně redukovaly a posílaly na charitu. To samý s ostatníma členama rodiny.
Potom Rona s dětma odjela na tejden pryč a já vyfásla klíče. Wow! Znaly mě teprve tejden! A Rona mi oznámila, že všechno svý strojení, co vyřadila, pro mě nachala na hromadě a ať si z toho cokoliv vezmu, jestli chci. Odnesla se si domů dvě tašky :D včetně dokonalejch večerních šatů bez ramínek, co nebyly nikdy nošený. Na Halloween už nošený byly:))

Sem z toho ještě teď úplně vyplesklá.
No řekněte, takovýhle smsky mi chodily skoro každém druhej den:“Hi lovely girl. Just to let you knot we miss you lots. Have a nice day.“ Nebo „Hi Janetta, any chance you can come today? Have a coule of hours of work, and me and Rachel are dying to see you. Hope you can come. Love Rona x.“

Taky sem jednou řekla, že se mi líběj její pletený boty, co se do nich narvou úzký džíny a její manžel Mick přišel večer domů a dal mi úplně stejný v jiný barvě. A pořád mě nutili u nich zůstávat na rodinný večeře. A kdykoliv k Roně přišla kamarádka, tak opakovala, jak sem úžasná a lovely a ne že by to nebyla pravda, ale fakt sem se musela dost červenat.
Jednou sem dostala peníze, že mám jít s Rachel na oběd do města, jindy sem se starala třeba o pět dětí najednou, protože u nich doma nebylo nikdy prázdno, tak sem je vzala do PoundLandu a koupili sme si čarodějnický košťata a hráli na zahradě famfrpál. Po třech tejdnech sem se s nima opravdu těžko loučila a vracela se do Bed a Breakfest...

Kromě týhle „práce“ sem pak trávila čas s naším Callumem, kterej jakožto černá ovce rodiny musel dělat nenápadnýho před Freddiem a bydlet tam tajně.
Své pověsti dostál a nastoupil do domu efektně, v půl třetí ráno mi začal klepat na okno. Sem celá rozespalá a bez čoček slepá otevřela a neviděla, že ten trotlík má sedřený oko a obvázanou ruku. Tak sem ho nejdřív seřvala, co tam dělá (přivedl si kamarádku) a pak mně oznámil, že měli autonehodu, protože sedli s nějakym nakaleným pitomečkem do šéfova auta a vybourali se asi 40 kiláků odtud a byli převezený do nemocnice a teď je v noci pustili. Tak sem si povzdychla, protože co taky jinýho sem měla dělat. A taky sem se trochu lekla, co tam bude vyvádět, protože jakýkoliv party nebo divočinu sme měli samozřejmě naprosto zakázaný.
Druhej den si Cal přivezl svý tři kufry narvaný hadrama (ON je strašná holka!!!), tašku dývek a z podkrový snesl obří repráky :)) Tim skončilo období ticha v našem baráku.

Naše společný soužití bylo super a nakonec překvapivě neudělal ani jeden průser. On mi vařil, pouštěl filmy a občas se podělil o špeka, já mu prala, žehlila, přenášela stoly a škrabala brambory. Prostě pohoda. Třetí den sme nakoupili nějaký šílený ingredience a Callum uvařil super posh večeři skládající se z hustý krémový mátový polívky a neznámý ryby s bramborami ochucený šafránem. Taky sme společně s jeho ulítlim kamarádem Benem (byste měli vidět ty jeho obličeje) dělali pravý kari ve velkym kotli a pak ještě velkou slavnostní pečeni pro Bena a jeho holku Kelsea. A palačinky taky uměl líp než já.
Sakra. Říkám, že je to hrozná holka.
Tak sem se aspoň pokusila zaskvět se s japonským kacu-donem a pak se mu smála, že to neumí s hůlkama. To bylo dobré zadostiučinění.

Za to, že on byl holka v kuchyni, tak já se naopak nechala ukecat ke koukání na akční filmy, což nebylo tak špatný, protože měl dobrej vkus a čučeli sme na Matrix (zásadně jednička!), Bournea, Crank, Guye Ritchieho, Temného rytíře atd. a na Top Gear o autech. Načež po třech týdnech pohodičky přijela zpátky rodina a bylo po pohodě, protože první tři dny vládla taková hustá atmosféra. A to už sem navíc odpočítávala dny do odjezdu do Madridu.

Sommer sem neviděla od tý doby, co „sem posprejovala sousedům baráky“ a na jakoukoliv sms mi odpovídala, že nemůže, že má moc práce. Pak přišla zrovna když sem ležela polomrtvá s teplotou 39,7 a řekla Callumovi, že ji vyhostili ze země, protože ji někdo udal, že pracuje nelegálně v restauraci a odjíždí za pět dní pryč. Tak sem ji potom poprvý viděla až když znova přišla pracovat. Všechno bylo v pohodě a shodly sme se na večerní party u Nicka a Liane, protože byl Halloween a chtěly sme se nějak stylově rozloučit.
Nepřišla a nepřišla už nikdy a na moje dotazy, kterym vlakem jede a že jí chci aspoň vyprovodit z nádraží, nereagovala. A odjela bez jediného slova. Tak to si teď ten pitomej plakát s „hot“ Edwardem Cullenem, co sem pro ní měla, můžu strčit za klobouk. Protože co bych s nim já dělala?!?

Poslední dny sem ještě trávila co nejvíc s dětma a šla sem s dvojčatama a Rachel na Halloween žebrat po domech a na den Guye Fawkese sem vzala všecky věrmle na ohňostroj (což by teda podle mě měli dělat rodiče, když je to jednou za rok). Ohňostroj byl mimochodem…jak to říct nějak zaobaleně…chudej. Ale prej největší na vysočině.

A máme tady další loučení. Jestlipak se někdo dojme stejně jako při mým odjezdu z Tokia? Nejdřív sem se loučila s Roninou rodinou. Dostala sem výplatu, 200 liber a Rona mi po stý řekla, že mám kdykoliv přijet, protože mě chtěj za au-pair. Dala sem jim magnetický gejši na lednici, protože malej Callum byl mojí japonštinou dost nadšenej a učila sem ho psát znaky. Na oplátku sem dostala od Rony dva nádherný šperky, který asi uvidíte až na fotkách z Madridu a slíbila, že jestli mě někdy vykopnou ze školy a nebudu mít co dělat, tak přijedu. A úplně dojatá je všecky objala a trošičku si cestou domů zabrečela, protože na mě byli celou dobu TAK STRAŠNĚ HODNÝ.
A druhej den sem snesla kufry dolů a rozloučila se s mejma dětma. Chjo, čtení pohádek na dobrou noc mi bude dost chybět. A akční Charlotte. A vůbec všichni. Protože byli fantastický a Penelope mi řekla, že sem byla skvělá a že můžu po Kanadě zas přijet.
Potom Fredie nastartoval auto, protože ten den jel taky do Edinburghu, a odvez mě na letiště a taky sme se hezky rozloučili, protože to koneckonců není jeho vina, že je takovej, jinej :)

Bohužel Jamie nakonec nedorazil, ale to mě vůbec nepřekvapilo, protože tohle mi určití jedinci dělaj dost často, a sice, že něco slíběj a pak se na to prostě vykašlou. Některý lidi prostě nepochopíte…

Ale co, mám ještě další kamarády. Třeba jednoho šíleně subeteru (viz. Bordění v Japanu) Japonce a dokonale akční Elišku, která si to za náma jen tak namířila do Madridu. Madrid příště. Teď jedu na chatu s gymplákama. Bude nás 14. To je o 10 víc než kolik sem měla dobrejch kamarádů ve Skotsku. A uvidim po sedmi měsících setru Dyndu Pindu...

P.S. Před chvílí sem zjistila, že si mě Sommer odstranila z přátel na FB. LOL. Nedali byste jí ťavu? (Juro pátrej :))