středa 7. dubna 2010

Zlaté časy v Panu

"Lets never come back again,
becouse it would never be so much fun"

Ztraceno v překladu



Začnu originálně a trochu ironicky vzhledem k názvu, protože sme právě srazili jelena. Teda já ne, já s tim nemám společnýho nic jinýho než že sem v tom autě seděla taky. A protože odírat lidem auta je ještě v pohodě, ale srážet jeleny už teda ne, tak na rovinu: Martine, neřiď prosím. Už nikdy.

Takhle skončil náš výlet do Kicking Horse, resortu vzdáleného asi 150 km od Invermere...Skončil na 20. kilometru ve chvíli kdy sme drcli do zadku jelenovi, kterej stál uprostřed silnice na rovnym a přehlednym úseku a byl vidět z 50ti metrů. Všichni samozřejmě ihned vyskočili z auta a k mýmu údivu šli čumět na přední světlo. Já šla hledat chudáčka jelena. Jelen na silnici nebyl, nebyl ani v příkopě a nadšeně sem zjistila, že tam není ani krev. Navíc je vedle silnice plot, kterej ten jelen evidentně přeskočil, takže budu věřit tomu, že jeleni se zlomenejma nohama přes ploty neskáčou. Vlastně ani nevim, co bych vlastně dělala, kdyby tam někde ležel. To bych se asi zhroutila.

Jako když sem před pár tejdnama zachraňovala myšku z Josého pasti.

Ok, chápu, že když se vám na postel v noci drápe myš, tak to asi není moc příjemný, ale když už nasadíte po celym pokoji pasti, tak si je laskavě taky hlídejte, protože pak se může stát, že budu doma sama a najednou za pohovkou uslyšim šílenej pláč a je mi jasný, že se myška chytila a umírá. To se mi bohužel stalo. Nikdo nebyl doma, Pes si dělal Canadian Level 1 na snowboard v Lake Louise a Jose jako vždycky někde popíjel a já dostala hroznej hysterák. Protože máte slyšet tu myš! a fakt sem ji nemohla nechat trpět.
Začala sem brečet a zmateně pobíhat po bytě. Trvalo mi pět minut než sem sebrala odvahu, popadla svoji plechovou ceduli s nápisem žandapanda, kterou sem si nechala vyrobit jako suvenýr, a odhodlala se myš dobít (konkrétně sem měla na mysli useknout jí hlavu, nebo něco takovýho...).
Odsunula sem gauč a a a happyend! Myš byla chycená jenom za zadní tlapku, takže sem našla krabici, nasunula myš i s pastí dovnitř, vynesla ven a past uvolnila. Chuděra myš se krčila v koutě krabice, tak sem jí odnesla pod nedalekou borovici a nechala ji v jejim novym domě. Pak sem šla domů. No a pak sem jí ehm...donesla sejr a chleba jako omluvu :/

Ten Kicking Horse je vůbec nějakej prokletej. Před měsícem se cestou z Kikinu rozbilo naše milované JUMBO, proto mu nyní vzdejme poctu a R.I.P.
Když teď teda s Mattem nemáme auto, nemá mě a psa kdo vozit. Takže sme se jednoho dne zrána vydaly na stop. Do Invermere to ještě šlo (jezdí nám tam bus), pak sme na benzínce odchytily jednu moc milou mamču, co jela do Radium Hot Springs. A tam, "pouhých" sto kiláčků od vysněného cíle, sme se zasekly a NIKDO nezastavil celou hodinu a čtvrt.



To nás dost zarazilo, protože sme si tak nějak bláhově myslely, že pro dvě stopařky to nebude žádnej problém. Takže mám jeden důležitej poznatek: v Kanadě se nestopuje, nějaký sexy stopařky sou jim úplně fuk! (cestu z Invermere na kopec nepočítám, tam je to vpoho). Ale aspoň sme viděly ty zvířátka, co sou na značce-po půl hodině na silnici sme si všimly, že seděj přímo nad náma na kopečku a čuměj na nás celou dobu. Jenomže se nehejbali. Řidiči taky jenom čuměli a to sme se mohly přetrhnout,aby zastavili. Poskakovaly sme, šklebily se, dokonce si lehaly na silnici... Nezabralo NIC.

Poslední tejdny v Panu sou sladký. Pořád je co dělat a nějak sem nemohla najít čas psát. Já vim, že sem minule psala, že seknu s blogovánim a budu se věnovat kariéře v televizi, ale teď mě zas dlouho žádná kamera nazabrala, takže uši dolů.



Jak sem psala, bydlim teď na kopci a je to tady úžasný. Náš staffacomm se jmenuje Horsethief a je to takový malý městečko samo pro sebe s obchodem přímo proti nám, hospodou Jack Pine (která mě ale vůbec nebere) dvoje dveře vedle a vířivkou za barákem. Se Psem a dvěma nejlepšíma kamarádkama Rachael (NZ) a Jemmou (Austr) se scházíme asi tak pětkrát tejdně na vířivkovej pokec a protože sem househeeping, tak máme neustále neuvěřitelnou zásobu alkoholu. A víno v kombinaci s vířivkou je smrtící.

Anet, Jemma, já a Rachael

Jemma je hrozně vtipná a roztomilá a protože má pištivej hlásek, říkáme ji Pixie neboli skřítek. Rachael je zase skvěle od rány, je to Mattova a Mittova
spolubydlící a kluci s jí lehce bojej, protože Rachael je všechno jenom ne flegmatik. Pokud teda budu mít z Pana tak super kámošky jako mi byly v Japonsku Jamie, Christine a Marta, tak odsud to budou určitě tyhle dvě. Sem ráda, že je někdo ochotnej dělat se mnou blbosti jako třeba koupat se ve vířívce v oblečení.

Taky si tady čas od času uděláme barbeque. Nejmilejší bbq asi bylo před třema tejdnama, kdy nám, staffu, mamažeři grilovali burgery a hotdogy venku před Great Hallem a bylo zrovna nádherně slunečno. Všichni kdo pracovali, stejně přišli a místo polední pauzy třicetiminutiové se poflakovali kolem klidně i hodinu. A všem to bylo jedno, protože tohle místo je prostě ohromný.
Nebo bbq před třemi dny, který zorganizovala Jemma a sešlo se nás asi 12 a já pro mě a pejska namarinovala úžasný kuřecí prsa, tak sme se plácly přes kapsu.



O víkendu sme tady lámali světovej rekord a probíhal Easy Rider Cup sponzorovanej Burtonem. Rekord byl o tom, dostat na svah v jednu chvíli co nejvíc boarderů a dát všichni společně dvě jízdy a skutečně se to podařilo! Já sem se bohužel nemohla lámání účastnit, protože sem pracovala, ale zato sem v sobotu drsňácky jela Bank slalom ve snowparku. Dozvěděla sem se o tom tejden dopředu od Ferne, která mě překecala, že sem rychlá a mohla bych vyhrát. Haha. To by sem ale nesmělo na víkend přijet další šedesát holek z celých Skalistých hor. Plus dalších 140 kluků, ano slalom nás jelo 200. Anet je bohužel nemocná, takže se necejtila a tak sem se i přes nervozitu, páč sem slalom samozřejmě nikdy nejela a oni tam navíc postavili skokánky do cesty, musela přihlásit sama.



Pokud by vás zajímalo, jak sem dopadla, tak sem prosím byla diskvalifikovaná, páč sem minula jednu gate. A čirou náhodou zrovna tu, kterou sem minule i chvíli před tím, při zkušební jízdě. Nutno ale podotknout, že ta soutěž byla nějaká pofidérní, vzhledem k tomu, že to bylo šíleně namrzlý a branky byly tak blízko u sebe, že se prostě rychle jet nedalo a bylo to o tom, jak umíte brzdit. Což já neumim. Prostě neE. Jinak bych to samosebou vyhrála :D
Trochu sem na sebe byla naštvaná, že sem vyhodila oknem 25 doláčů za zápisný, ale naštvaná sem byla jenom do druhýho dne odpoledne, kdy se rozdávali ceny. Organizátoři totiž přivezli ceny v hodnotě 4000 dolarů a já si za svůj "výkon" zasloužila novou Roxy bundu.

Přestože nám tady nesněží a nesněží a sjezdovky sou místama namrzlý, místama rozbředlý, Taynton Bowl je pořád maximálně prašnej a úžasnej:




No řekněte sami, ráj!

Minulej tejden mě přijely navštívit holky z Whistleru, Ivča a Monia, a ve stejnou dobu sme tu potkaly partu časkejch emigrantů z Toronta, co tu byli na dovolený. Pohodová partička čtyřicátníků nás vzala na večeři a vyprávěli nám o starejch dobrejch komunistech.

Taky sem učila jezdit svýho kiwiho na bruslích. Mattovi a Mittovi přijeli čtyři kamarádi, z nichž jeden, Bivoj(vlastně si ani nejsem jistá, jak se doopravdy jmenuje, ale Matt mu říkal Bivn, takže to bude asi Beven, nebo tak něco), tady byl dýl a klucí nikdy nebruslili, takže sem to musela napravit a vyburcovala je, aby se hnuli. Pučili sme si brusle, hokejky a puky a čtvrtýho kamaráda, roztomilou ovečku Courtneyho, a hráli na jezeře Windermere dva na dva hokej. Bivoj a Courteny měli Sidneyho hokejky, my s Mattem sme bohužel vyfásli Ovečkina, takže bylo jasný kdo hraje proti komu a pěkně sme je podrtili 4:1. Kluci se pak nějak moc rychle otrkali a od Courtneyho sem dostala hokejkou po čumáčku.



Ještě sem chtěla Matta naučit běžkovat, ale nevim, jestli by se pak se mnou nerozešel. Dneska mi tady zbývá pět dní a řeknu vám, že ten odpočet je celkem děsivej. Fakt se mi od něj nechce a je těžký někoho odpustit ve chvíli, kdy sem ještě zamilováná. Matt odjíždí den po mně a jede s dalšíma lidma do Californie na festival Coachella (Muse, Gorillaz, MGMT, Gossip, Phoenix, LCD Soundsystem, Spoon, Passion Pitt, Vampire Weekend) pak se bude flákat po Státech, vrátí se do Kanady-Montrealu a zůstane dokud mu nevyprší vízum. Já mám ale slíbeno, že až pojedu na Zéland, tak mi ukáže elfy a jednorožce, takže už se těšim.

Matt a Sidney (a Luke Pritchard) ale nejsou mý jediný lásky. Mám nový objekt zájmu a jeho jméno je MANTRACKER, hlavní badass stejnojmenné reality show, která běží na kanálu 16. Mantracker přijede do něčí provincie (nebo teritoria). Proti němu stojí dvojice, co si věří, že se dokáže dostat a bodu A do bodu B vzdáleného většinou mezi 30ti a 40ti kilometry, aniž by je Mantracker vystopoval. Dvojice má mapu a kompas. Mantracker má jenom místního rangera, kterej onen kraj (spíš divočinu) dobře zná, a koně. Dvojice odpálí světlici a vydá se na cestu. Mantracker neví, odkud jdou a kam jdou, ale vždycky je najde. Je úžasnej a vypadá jako Connery. Až na to, že je lepší.
No nemáte chuť si to najít na youtube???

To je jedna z věcí, co mi bude chybět moc, doma. A už se mi blíží další loučení. Toto se nelíbí. A vůbec mi nebude chybět burákový máslo. Ale palačinky a javorovej sirup jo. To se ale už dá díky globalizaci koupit i u nás, ne?
No, upřímně, nechce se mi odtud, ale protože vim, že na mě doma čeká nakládanej hermelín od mamičky, domácí pizza od tatíčka, spousta úchylných přátel a taky Shin, tak už sem stejně sbalená a těšim se na všecky jak děcko.
Ale ten Matt kurňa...

Ahoj za tejden!!!

P.S. co se ještě týče lesní zvěři, viděla sem při bordění LOSA. Byl velkej a vyfotila sem jeho zadek. Ale není to moc zajímavý. Jenom že byl dost velkej...

2 komentáře:

jarecek řekl(a)...

jelena zasadne dorazit, naporcovat, nalozit a sezrat

radobyelfka řekl(a)...

Kdepak, jen si nehraj:)) Já sem sice taky hlasovala pro zabít, ale v srdci sem měkkař! Zpytuj se