We've got the vision, now let's have some fun.
Yeah, it's overwhelming, but what else can we do.
Get jobs in offices, and wake up for the morning commute.
Dejchej Pando, dejchej hodně hodně zhluboka.
Je těžký zůstat klidná. A taky pořádně nevim, jak to mám oznámit rodině, která by si přála, abych si, až v lednu s pomocí všech nahoře a profesorů na katedře dodělám školu, našla nějakou pěknou práci v Čechách a usadila se... Je to těžký. Ale tohleto je v mý hlavě už přes dva měsíce a je to silnější než strach z toho, co řeknou.
Bojim se, že když si teď najdu práci a stanu se normální holkou, tak už se k něčemu takovýmu neodhodlám. Doteď když jsem někam jela, byla sem omezená šesti měsícema, ale tentokrát už budu volná. A nechci si ve čtyřiceti říkat, že sem tenkrát za svobodna měla víc cestovat.
Takže to chci udělat teď.
Právě sem si koupila letenku do Austrálie...
Ale to není moje konečná zastávka. Rozhodla sem se, že strávím několik měsíců na Novým Zélandu, zažiju ještě jednu zimu v horách, budu pracovat na farmách, naučim se surfovat a slibuju, že potom už budu poslušná a najdu si práci, při který nebudu muset drhnout vany.
Kdybyste viděli, jak se teďka klepu
Dingo mě tady chlácholila, že mamka a taťka to vezmou dobře, páč už se smířili s tim, jaká sem, ale stejně vim, že jim a celý rodině moc dlužim za všecku podporu, co sem doteď dostala. Ale taky věřim, že ve 24 ještě není čas na to, abych si začala šetřit na důchod. A že bez titulu magistra nejsem bezcenná...Vim, že při mým nadšenectví, kurevským štěstí, co při mně stojí a při mý lásce k lidem, si po tomhle dobrodružství v Čechách určitě najdu nějakou tu práci snů. Prostě to vim, akorát ještě nevim, co budu dělat.
Ale chci ze všech sil bojovat proti zažitejm názorům, co do nás tolik let tlačili komunisti, a sice, že člověk se má ve dvaceti vdát, zůstat v rodnejch Kozohůlkách a na prázdiny jet k Balatonu. Ne, prosimvás, k tomuhle mě nikdo nenuťte. Žijeme v úplně jiný době, kdy si můžeme vybrat. Kariéra, rodina nebo dobrodružství. A nikdo to za vás nemůže rozhodnout, protože to každej cítíme jinak.
Za poslední rok se mi provdaly tři nejlepší kamarádky. Terka, Eliška a minulej tejden Renata Cho, jejíž svatbu sem zmeškala:((
Moje nejlepší kamarádky z dětství. Pája, Renata a Hermélie. Já sem měla bejt ta čtvrtá...
Absolutně nechci říct, že se svatbou v našem věku nesouhlasim, to vůbec. Ale chci ukázat, že každej člověk je jinej. Sme všechny stejně starý, holky sou strašně šťastný, Terka má dokonce Barušku, ale já mám na rozdíl od nich naprostou hrůzu z toho, že bych se už měla usadit. O čem bych pak psala blog?
Když sem byla před měsícem zpátky doma, pohádaly sme se na tohle téma s Hermélií, která nemohla pochopit, proč sem tak sebestředná a sobecká. Já vim, že sem. Že jednou musim našim na oplátu něco dát já, ale potřebuju ještě trochu času. Zkrátka to řeknu takhle:kdybyste mě teď chtěli zavřít doma, tak se vám usoužim k smrti
Tady vidíte, jak mě ta otázka trápí, a že o tom hodně přemejšlim. Že se cejtim provinile, ale nemůžu přece bojovat proti svýmu životnímu přesvědčení, že ze života se musí vytřískat maximum, protože mě zejtra taky může srazit opilej řidič.
Teď na trochu veselejší notu.
Svůj příští rok si představuju nějak takhle:
To zatim nejsem já, ale takhle nějak bych určitě chtěla stát ve vodě
A teď se naskytla šance, jaká se moc nevidí.
London-Kuala Lumpur Malaysie 220 liber, což je můj plat za 14 dní.
Kuala Lumpur- Gold Coast surfařský ráj v Austrálii 100 liber.
Život na pláži v karavanu s kamarádem Lozzem a každej den surfovat.
Na roadtripu v karavanu z Byron Bay přes Sydney až do Melbourne navštívim všechny australský kamarády!!!
Z Melbourne poletíme do NZ Quennstownu, kde se přidáme ke kámošovi Nickovi Tweedovi a jeho kamarádům a najdem si práciv horách.
A potom...?!?
Potom najdu konečně ELFY a hlavně tu....no...jak se podle ní nechávám od svejch 16ti stříhat ...
Cestuju nalehko, jenom se snowboardem. Lets hunt some orcs.
Kluci sou přítěž. Neberu. Nepotřebuju. Pořád to jenom fňuká, stěžuje si a je to naprosto neužitečné. Mapičky ovládám. Kung-fu taky. Kluky na cestách zásadně a jenom potkávám.
Taky chci všem klukům, co mě kdy nechtěli, upřímně poděkovat za to, jak si mě vychovali. Je ze mě soběstačná feministka, co počítá kluky za trofeje. Výborně.
Tuhle bojovnou náladu mám mimochodem proto, protože se mi před tejdnem ozval nejhorší srdcelamač mýho života...Matt. Teda nebyl to on, kdo se mi ozval. Sedim si takhle na facebooku a najednou na mě vybafne kiwi Scott, náš společnej známej, se kterym sem vždycky v Kanadě jenom prohodila milej small talk, ale jinak sme si na netu nijak nepsali. A píše:"Fingers says hi". Fingers je Matt. Nic víc nic míň.
Tak nejdřív na to pár minut vejrám a přemejšlim, co jako mám na tohle odpovědět.
Napadá mě toho spousta. Například Hm and I say I dont fucking care and get out of my life...
nebo "Hm...nice. Thanks". Místo toho sem se rozhodla zahrát to na cool borku a píšu: "Hey guys. U already in LDN Scott? Hows you?"
Odpověď jaktěživ žádná.
Takže sem spíš fakt měla napsat to Fuck off...
Ale kde je můj point...proč mě sakra nenechá žít? Když už sem se s tim jakž takž srovnala, tak mi sem zase jen tak vleze a všecko rozhází?!?
Svůj úchvatnej milostnej život si přece musim něčim nahradit:D V březnu jedu na rok do Austrálie a na Novej Zéland. Neni cesta zpátky, mám letenku. A tentokrát Vás chci poprosit a zeptat se: Co si myslíte vy? Sem nepovedená a sobecká dcera? Protože se tak asi cejtim...
Kung-fu Panda
Hlasování: Cestuj 13 x Zůstaň 1
