Únor 2010 Kanada - Kanaďani běhaj po Panoramě nahatý a slavěj titul Olympijskejch vítězů
Květen 2010 ČR - Zrovna ten jeden rok, kdy sem na MS doma a ejhle, Rusové pláčou
Říjen 2011 Novej Zéland - Titul mistrů světa v rugby, na kterej se tady čekalo čekalo 24 let, je v kapse
Kam mám zajet příště? A kolik mám začít vybírat za tuto skromnou pomoc národům?
Mám mimochodem naprosto bizarní zážitek z předminulý noci, kdy sem měla tu čest bejt na baru a hlídat asi třicet hostů, co přišli fandit na finále NZ vs. Francie. Šéf Jason a kuchař Steve koukali na televizi, Charlotte jela někam do města a Lozovi je rugby šumák, takže sem měla restauraci na starost jenom já. Sešlo se pár hostů, pár lidí z okolí, co chtěli zažít případnou davovou euforii, tři kluci, co lezou po okolních skalách a bydlej už dva měsíce v autě (no comment) a hlavně Dan, osmnáctiletej klučina, co pracuje v Broken River a občas mi dělá fajn společnost, když je na baru prázdno.
Takže, kiwiům sem moc fandila hlavně proto, že sem chtěla vidět, jak budou slavit. Můj vztah ke sportu, kde se tři čtvrtě hrací doby (tj. asi hodinu) leží na valný hromadě a nic se nehejbe, nebudeme radši moc rozebírat. Z celýho zápasu mě suverénně nejvíc zajímá haka, pak už je to jenom šeď, v případě All Blacks, čerň s pravidlama divnějšíma než Krásné dobré ráno, Lovče a Švédská honička dohromady. V průběhu sledování mi bylo trochu divný, že při skórování nikdo nijak moc neryčel, ale ok, ne každej u nás vyvádí při gólu. Ale ono neblylo slyšet ani zádný ááách a óóch, vlastně, kdyby mezi hosty sledujícími zápas spadl na zem špendlík, bylo by to hlasitější než jejich fandění. Ve druhym poločase už sme si z toho s Danem dělali srandu, protože nám nešlo do hlavy, co to před televizí sedí za zombies. Přišla poslední minuta, All Blacks vedli o jedinej bod a furt bylo ticho. Potom All Blacks jakoby vyhráli mistrák kterým už šest tejdnů celej Zéland neuvěřitelně žije, lidi se mlčky zvedli a začali odcházet? Co co co? Vůbec sem to nepobrala. Nula emocí, nikdo ani nepísk, natož slzička dojetí. Vypadalo to, že prohravší Francouzi v televizi snad slavěj víc než lidi, co mi seděli v restauraci. V poločase sem naštěstí prodala tři soft drinky, takže obrat fakt obrovskej.
Tak tolik moje dojmy z novozélandskejch fanoušků, upřímně doufám, že ve městech to bylo jiný. Ne že by třeba ukázali nějakej prostřih na náměstí v Aucklandu (jestli tam nějaký maj). Taky komentář v rámci politický korektnosti bohužel naprosto suchej. Žádný otvírání brány se nekonalo.
Po zápase do restaurace nakráčeli rozjařený Jason a Steve, tak sme si spolu s Danem, kterej se stane Flockerem a doplní naše stavy za čtrnáct dní, dali pár panáků, pokecali a to bylo všechno.
Tak teda gratuluju
P.S. Ještě sem si všimla jedný zajímavosti. Kiwiové neříkaj "vyhrajeme", ale "All Blacks vyhrajou". Takže nějaký ty rozdíly ve vnímání sportovců tady a u nás rozhodně sou.
Žádné komentáře:
Okomentovat