sobota 14. března 2015

Jižní Thajsko stopem



Jakej magor by stopoval a kempoval v Thajsku, když je tam tak levno? 
My teda jo a hned vám vysvětlim, že to byla jedna z nejfajnovějších fází naší cesty v JV Asii. Přítomnost čtyřkilovýho stanu v našem životě a krosnách nás na Filipínách a Indonésii tak trochu trápila. Naštěstí v Thajsku se ukázal zase jako super věc. Nebudu vám lhát, v poslední fázi naší cesty už nám moc peněž nezbejvalo. Bohužel ani tolik, abysme si ještě z Bangkoku udělali výlet do vedlejší Kambodži na Angkor Wat
Po Penangu sme teda znova utáhli opasky a z 600 Kč na den sme udělali 500 Kč. To už trochu challenge, když máte dojet do 1400 km vzdálenýho Bangkoku na letiště. Naštěstí sme na tuhle štreku měli skoro měsíc, takže nebylo kam spěchat. Musim říct, že nápad přestopovat celou thajskou šíji na mě přišel díky tomu, že mi Smíšek mířící do Penangu ze severu věnoval automapu Thajska (a já mu na oplátku mapu Kuala Lumpur). Při pohledu na mapu a vyznačený národní parky sme se s Čalouníkem domluvili, že skočíme úplně do neznáma a projedeme po Andamanovém pobřeží a po hranicích s Barmou. Mapu najdete zase na konci článku.

Dopravit se z Penangu do Krabi je úkol pro mimina - to sme ještě dali minivanem. Samotné provařené Krabi, na začátku sezóny taky není žádná krása. I v tuhle dobu tu byly kvanta lidí a pro mě už to na podruhý asi postrádá jakoukoliv krásu. Ao Nangská pláž je pro masochisty a předražený výlety na okolní ostrovy postrádaj v porovnání s El Nidem duši.
NP Khaolak Lamru
Po 4 dnech v okolí Krabi sme se teda vystavili na výpadovku z Ao Nang a zvedli palce. Nad našima krosnama se hned ustrnul týpek a i když moc nemluvil anglicky, díky mapě sme mu přesně mohli ukázat, kde potřebujeme vyhodit. Ta mapa se dá mimochodem koupit asi za 60 Kč na benzinkách, nám opravdu pomohla dorozumět se s místníma, protože jsou tam i názvy v jejich klikihákách. To se stopovalo hodně dobře, protože ten den byl náš úkol hlavně se dostat za křižovatku s Phuketem, kam mířila většina aut. Odtud pak místo na jih sme stopovali na sever a asi třema autama dojeli do NP Khaolak Lamru. Adamantový pobřeží se ukázalo jako moc krásný a tady sme taky našli asi nejhezčí pláž Thajska, o kterou sme se dělili jen s asi dalšíma dvaceti lidma. 

Khaolak Lamru

Jak fungujou národní parky v Thajsku?  Já bych tomu možná np ani neříkala, spíš se vždycky jedná o takovej kemp se zázemím pro rangery, restaurací, vodopádem a nějakou zajímavostí. Většina parků nemá problém, když si tam postavíte stan. V Khao Lak sme zaplatili asi 70 Kč za stan přímo u moře a byli sme tam 4 noci úplně sami!!! Prostě romantika jak prase. V Areálu byla pitná voda zadarmo, restaurace a pár stezek, z nichž jedna vedla právě na úžasnou Small Sandy Beach, což je asi jejich největší chlouba. Kromě toho je v okolí spousta vodopádů, takže stačí si dole ve městečku (asi 2 km pěšky) půjčit motorku a všechno si objet. U vzdálenějších vodopádů se platí vstupný, ale když kempujete v parku, ukážete lístek a už to máte v ceně ;) Pokud vám budget dovolí, z městečka se taky podnikaj výlety na nedaleké Similanské ostrovy Věřte mi, Phuket is dead...



Ranong a Namtok Ngao

Protože po pobřeží vede v podstatě jenom jedna pořádná silnice, je tu stopování extrémně příznivý. Po 4 dnech sme teda frčeli dál nahoru. Na mapě se nám zalíbilo město Ranong a nedaleký park pod vodopádem Ngao. Vzali nás dva fajn chlápci, co neumělio anglicky ani slovo, ale svezli nás asi 150 km a pak nás najednou wtf vyhodili uprostřed ničeho a zamávali na rozloučenou. My teda na to dík a začali sme se rozhlížet, kde sme. Byla to taková rozplizlá vesnička podél prašný silnice, nic moc extra, ale naproti nám stála takový dřevěná ohrádka se střechou. Znáte takový ty momenty, kdy vás něco nečekaně skvěle překvapí? Tak tady vařila muslimská babička kuřecí polívku a já trvám na tom, že to bylo nejlepší jídlo, co sem v Thajsku jedla :) Nějaká mrňavá holka tam taky prodávala za 20 bahtů pomela, tak sme si nabrali dvě a dali si do nosu. Odpoledne nám zastavil mladej pár a kluk pracoval pro vládu, takže nás zavezl přímo k headquarters Namtok Ngao, pokecal s rangerem, ten nás přivítal jak největší hvězdy a ještě nám pomáhal opravit stan (malej problém s prasklou tyčkou, přece jenom to byl pro staník docela zápřah). Tady sme zase zaplatili nějakej pakatel za ubytko a vůbec sme se nemuseli bát tady nechat komplet věci ve stanu, protože celý Thajsko je samozřejmě vysoce vojenský a i tady se vyskytovali vojáci - hlídači pořádku. Ubytko tentokrát nebylo u moře (byli sme víc ve vnitrozemí), ale zase sme spali na krásnym trávníčku a pod náma bylo v řece super jezírko s rybkama ožíračkama.
NP Namtok Ngao - Koupelna
A samozřejmě nesmim zapomenout zmínit obří vodopád, kterej ale bohužel není moc fotogenickej.
V okolí je zase v dochodový vzdálenosti pár motorestů u silnice, pak pěknej chrám plnej mnichů a štěňátek, kopec se sochou Budhy na rozjímání, dále celkem slavnej travnatej kopec, co se do thajský přírody vůbec nehodí. Nad Ranongem je pěknej lom na koupání a dokonce horký prameny. Vzhledem k tomu, že Ranong je nejdeštivější místo v Thajsku, horký prameny můžou přijít vhod. My měli pěkně, ale bylo to zadarmo, tak sme si tam dostopovali. Pobřeží tady nahoře už není nic moc, spíš se tu vyskytujou bažiny, takže sme se zdrželi jen tři dny a pokračovali dál. Naše interaktivita s místníma už dosahovala vrchol. Moc stopujících cizinců tady zjevně nemaj, takže na nás byli lidi strašně milí, s turistickým jihem se to nedá srovnávat. Třeba jeden týpek zjistil, že jede jinam, než potřebujem, tak nám dal aspoň banány a vodu. Další rodina nás vzala 140 km na korbu, naházela tam po cestě nějaký nakoupený okrasný stromky a jako omluvu nám koupili činský knedlíčky. 

Chumphon a NP Kui Buri

S touhle rodinkou sme se svezli až do nehezkýho Chumphonu, kde sme se dotali zpátky na úroveň železnice. Tohle město je dobrý maximálně na chycení lodi na Koh Samui, ani jídlem se nijak nevyznamenalo, takže sme si zjistili cenu nejlevnějšího vláčku do města Kui Buri, který bylo nedaleko stejnojmennýho národního parku, kde se dá kempovat a kde lze ve volný přírodě pozorovat slony. A tohle se ukázalo jako největší oříšek. Jak se dostat do Kui Buri sem řešila několik dní, zvažovala x různejch variant a ani jedna bohužel nebyla low budget, protože asi po dvou hodinách chození po městě sme nedokázali zjistit, jestli je park oficiálně otevřenej, nikdo nás tam nechtěl za rozumný peníze hodit, rozhodně sme nechtěli jet se žádnou tour a půjčení auta ani motorek (s 22 kilama v krosnách) nepřicházelo v úvahu. 
Tohle místo je  prostě černá díru internetu a je to opravdu škoda, protože pak se thajská vláda nemá co divit, že lidi jezdě na takový kokotský atrakce jako sou sloni na řetězech, když neudělaj jedinej normální přístup do parku, kde si slonů ještě vážej.
Přeskakujem.

Hua Hin

Čím víc sme se blížili k Bangkoku, tím míň přírody kolem nás bylo a taky rostlo vedro a modrý nebe. Pokud nám neučaroval Chumphon, pak sme se naopak velmi zaplavili v přímořským letovisku Hua Hin. Hua Hin taky ještě není od Kui Buri tak daleko, takže sem zkoušela i tady. Jakmile sem ale zjistila, že ani na informacích mi nedokážou poradit, jak se tam dostat, vzdala sem to a šla nakupovat hadry. V HH se totiž každej večer pořádá prvotřídní noční market plnej lákadel k jídlu, ale i thajský módy. Asi největší mňamka, která nám tady učarovala byla černá rýže s mangem přelitá sladkým kokosovým krémem, kterej chutná asi jako salko, ale je teplej. Oficiálně je to mango with sticky rice a opravdu doporučuju všem. Další fotky nechám, ať mluvěj za sebe.
Okolí Hua Hin opět skýtalo fajn výlety na motorkách, hlavně se mi líbila ta, kde Čalouník omylem zabloudil do vojenskýho prostoru, kde se střílelo a nás si všimli až asi po půl hodině, co sme se odtamtud snažili vymotat (na moje přání, Čalouník byl unešenej). Opravdu pěknej musí bejt výlet do Phraya Nakhorn, cože je svatyně v jeskyni. Nám se zalíbily i rybářský vesničky pod Ranongem. Jedna z dalších atrakcí je Floating market, ten byl ale zrovna zavřenej a představovala sem si ho asi víc divočeji než jako takovouhle novostavbu. Když tu ale lidi plujou mezi stánkama na loďkách a nakupujou, může to bejt fajn podívaná...
Nakonec ještě jedna obdivná poznámka na podobu vlakovejch stanic v Thajsku, který jsou ve většině případů opravdu stylový. A jedno povzdychnutí, že sme měli za úkol docestovat s minimem peněz jenom do Bangkoku a ne někam ještě vejš, protože tahle výzva nás opravdu bavila a nikde kromě Japonsko sme necítili v Asii takovou volnost, ale zároveň pocit naprostýho bezpečí jako v Thajsku.
Jaký sou vaše zkušenosti s Thajskem?
Zdar
Žanda

1 komentář:

czhunty řekl(a)...

Podobnou trasu zvazujeme v unoru, jsem rad, ze to jde i takhle originalne!

Dostal jsem se sem nahodou pres google, ale casem si ten Tvuj blog prohlidnu lepe, vypada to na same zajimave zapisky.)