Cestovní bilance roku 2015 a plány na letošek

Ahoj dobrodruzi, zase pojedu dlouhodobě pryč.

Ale než vám prozradim, co se bude dít, potřebuju si trochu zabilancovat. Po akčnim 2014 byl loňskej rok zase trochu poklidnější, blogování z ČR mi nikdy moc nešlo. A když to není černý na bílym, tak to pojďme zpětně projet, abych na to nezapomněla.

Letošek nebyl úplně marnej. Dvakrát sem se mrkla do Japonska a na úplně nový místa, který jsem předtím neznala. Taky sem jela na hodně romantickou svatební cestu pod stan do deštivýho Skotska, libovej nápad a předtim sem se stihla i vdát.

Docela sem obcházela cestovatelský akce.

Skvělý Zcestomítání doporučuju i kdybych tam nebyla já, bylo to hrozně sympatická jednodenní promítání, možná zkuste příští rok načerpat inspiraci. Děkuju Ivy za šanci otrkat se před kino sálem.

http://www.zcestomitani.cz/

Pak hned nato jsem se vetřela Karlu Wolfovi na festival Kolem světa. Můžu namachrovaně konstatovat, že sem přednášela hned v závěsu za Trabantama, Láďou Ziburou a Honzou z Wohnoutů (kterýho sem se styděla oslovit úplně stejně, jako před 14 lety, když sem je žrala). Moje předáška byla v neděli večer, jako jedna z posdleních. Ukecala sem rodinu, aby to nebyl trapas, že budu přednášet sama sobě, ale přišli lidi. Docela mě to překvapilo. Díky!

No a na konci roku se mi dostalo velký cti, že mě moderátor Rádia Wave Pavel Sladký zařadil do Top 10 hostů cestovatelkýho pořadu Casablanka. Přitom zpětně mi přijde, že sem v rozhovoru nestihla říct nic vzdáleně inteligentního a soustředila se na bitching ohledně Čalouníkovy touhy kupovat si píčoviny (mačety) a vozit je v krosně po JV Asii. Ocitnout se v takový skvělý společnosti je pocta. Mně osobně nejvíc vzal rozhovor s Tomášem Poláčkem o jeho epickym dobrodružství stopem přes Assi až do Patagonie. Tomáš totiž mluvil naprosto upřímně a pravdivě nejen o těch cool aspektech jako je lezení na sopky, ale hlavně o pocitech únavy, občasný bezmoci, stýskání, honby za letadlama. Moc doporučuju, je to skvělej rozhovor.

Link na rozhovor sem sice asi kdysi dala na FB, ale tam je to pomíjívý, takže tady přertvá na věky.

Už když to a vypadalo, že blog pomalu uhyne, objevil se novej čelendž. Zkrátka a dobře, není mi souzeno tady v rodný zemi moc čumět ani jako vdané paničce a už za necelý tři tejdny znova balíme.

Tentokrát ne krosnu (i když tu nutně potřebuju taky), ale kufry a obleky. Stěhujeme se totiž s Čalouníkem do New Yorku!

Zatím sem si vyjednala dobu určitou, rok. Budeme se snažit rozjet pobočku firmy, co před dvaceti rokama založil Čalouník starší. Máme židle a nebojíme se je použít. Nebo ste mysleli, že ta přezdívka je jenom tak :)?  Bude to zase takovej skok do neznáma, ale tak ve Státech sem ještě nikdy nežila, tak to prubnem. Mě láká americká příroda a že se zase vrhnu na blogování, jeho myšlenka pokračovat v rodinný tradici. A dobrodružství musí bejt.

Kromě toho se chci letos opřít do Expedic, mrknout se do Japonska, na Havaj nebo na Kubu, no prostě to tu snad znova ožije.

Zkrátka...

Mrtě děkuju všem za další povedenej rok!

A jestli pojedete přes NY, klidně se stavte.

Panda