Do bažin a močálů!

Ahoj, konečně jsme se zase přepli do cestovatelského módu a nadešel čas napsat další erudovaný cestopis. Přeci jen práce v kanclu byť v New Yorku, je pořád práce v kanclu. Možná o tom taky jednou napíšu pár řádků, ale hell, brodění se v bahnu, spaní v mangrovech a klepání kosy v noci je moje představa ideálního odpočinku a úniku ze všední reality života v zemi plné jumbo majonéz, takže pojďme na to!

To si takhle Čalouník vyzjistil, že se v Miami koná výstava židlí SunCon, a že by bylo dobrý to tam trochu okouknout a pokecat s konkurencí. Po vygooglení letenek se ukázalo, že se Spirit Airlines lítá z New Yorku do Fort Lauderdale (cca 30 minut severně od Miami) za 100 dolarů. Šup do nákupního košíku dvakrát. Nominovala sem se taky! A rovnou sme z toho udělali čtyřdenní pobyt. Po nejnovější zkušenosti bych ale na Miami bývala dala tak týden...

Den první - mývalové

Nudíte se? Najděte si medvídka mývala!

V 11 dopoledne vyzvedáme auto v Thriffty (odmítáme strááášně potřebný SunPass pro jízdu v rychlejším pruhu  za 50$ a taktéž to na 4 dny risknem bez pojištění proti bouračce) za 84$ a jedeme na jih vyvalit se na údajně krásné pláže na Key Biscayne. Hele, viděla sem i lepší, ale na to, jak je to blízko od velkoměsta, nebyla špatná a dojem docela dost upgradovali mývalové rozkrádající odpadky kolem. V únoru je na Floridě oficiálně zima, což znamená, že je sucho a přes den kolem 22°C. Takže když trochu foukne a sluníčko zaleze za mraky, může bejt i maličko frišno (jak říká můj Čalouník ze severovýchodu). Zima a zároveň hlavní cestovací sezóna probíhá od listopadu do dubna. V květnu pak nastoupěj vedra, vlhko a děště, popřípadě nějakej ten hurikánek a to si teda místní aligátoři (v mým slangu gladiátoři) pěkně čvachtaj.

Jeden z hotýlků na promenádě

Kolem šestý večer sme sbalili naše těla a dojeli k hostelu, kterej sem zamluvila v Art Deco čtvrti přímo na Miami Beach. A že sme byli na "služebce"a nechtěli bejt druhej den na výstavě zmačkaný, plácli sme se přes kapsu a zamluvili si vlastní pokoj! Ano, je to pravda, je mi třicet a je ze mě buržoust, co mu není dobrá dormitory. 

Art deco je super na večerní procházku, v hostlu sme dostali večeři a po ní vyrazili ven. Na 800 zdejších budov postavných mezi lety 1923 a 1943 je díky svým pastelovým barvám, funkionalistickým tvarům a zajímavým detilům pastva pro oči. Na druhou stranu musim říct, že jakmile se zešeří, stává se z čtvrti neonovej blázinc a mezi potetovanejma drug dealerama sme se úplně safe necejtili. Až tak, že sme procházku na pláž South Miami Beach nechali na ráno. Náš dvoulůžkáč byl navíc obrácenej do ulice, takže párty probíhající pod našima oknama zajistila první realivě probdělou noc. Jak to po sobě čtu, zjišťuju, že se asi taky měnim v důchodce. Ach bože, jde to rychleji, než jsem čekal.

Pro zájemce o návštevu, parkovat se dá o dva bloky dál, noc za 20$ nebo můžete dojet autobusem a z centra to na Miami beach vzít Metromoverem, což je vlastně taková monorail a je zadarmo. Večer jsou z ní super výhledy  na město.

Oblíbené americké Já, já, jupi jupi já

Den druhý - želvičky

Ve čtvrtek ráno jsme se zúčastnili SunConu, pokecali s konkurencí a jinejma výrobcema, rozdali pár našich letáčků a ve dvě odpoledne byli volní. Náš cíl, NP Evergadlades má v podstatě dva vtupy. ze severozápadu je to Gulf Coast Visitors Center a z jihovýchodu Flamingo Visitors Center. Po nákupu pár základních potravin (neměli jsme s sebou vařič ani nádobí, takže sme v podstatě koupili sušený jerky maso, tuňáky, fazole a banány) a vyrazili po dálnici 75 na západ. Několik kilometrů od města zmizej stromy a objeví se nevídaný mokřady. Byli sme s Čalouníkem dost napumpovaný na krokodýly, ale v přilehlých vodních kanálech jsme zatím žádnýho neviděli.

Kirby Storter Walk

Po příjezdu do Everglades City sme bohužel zjistili, že ve 4:30 zavřeli infocentrum, takže šance na backcountry permit, který slouží jako propustka na kemping v divočině, dnes nebude.

Kromě divokých kempišť je ovšem kolem Everglades dost dalších možností, kde rozbít stan. 

Tady jsou některé tipy podle vzdálenosti od severního přístupu do Národního parku Everglades:

Chokoloskee  - ne moc hezkej soukromej kemp hlavně pro karavany. Noc za 39$ za stan v hlavní sezoně. Ne děkuju...

Trail Lakes - soukromý kemp 28$ za stan

Burns Lake - primitivní  kempiště 24$ za stan.

Monument Lake - krásný primitivní kempiště na zelený travičce kolem jezera. Bacha na krokouše!

Kolem pátý bylo jetě docela světlo, takže po postavení stanu v kempu Trail Lakes jsme ješt vyrazili na malou procházku do bažin v Kirby Storter Walk. To si tak hezky v bezpečí chodíte po lávkách a koukáte, co se kde mihne. Protože už se stmívalo, žádný zvířata kromě želv se ve vodě nevyhřívala. Ale zase sme tam byli úplně sami a bylo to magický. Procházka tak na 40 minut i s čuměním. Zdejší bažiny sou nádherný a tady sme ještě úplně nechápali rozdíl mezi Everglades NP a Big Cypres Natural Preserve.  K tomu se ale ještě dostaneme...

Pak sme ještě zjistili, že ačkoliv máme laptop, tak na něm nemáme žádný seriály. O neexistenci čelovek sem taky psala na FB, takže sme o půl devátý zalehli. Na jednu deku a s jednim letním spacákem (víc toho v USA zatim nemáme a ani nám to Spirit nepovolil).
V devět teplota klesla na 8°C. 
Kolem půlnoci už bych to tipla tak na 6°C :D 
O půl jedný sem se začala modlit, aby už začlo svítat.
O šest a půl hodiny pozdějí začalo konečně svítat!

Den třetí - pelikáni a delfíni

Nevyspalí a lehce rozčarovaní z nenadálé zimy (a dále také upřímně řečeno z vidiny nadcházející noci v divočině) sme se dokymáceli na osmou ráno do visitors centra. Nepodařilo se nám bohužel ukořistit jednu z tzv. chickees (dřevěné podesty na vodě), ale na jednu nocbylo volné nedaleké pozemní kempiště Lopez River, kam je potřeba dopádlovat asi 8 mil. 

Poplatek za wilderness permit je 19$ plus 2$ za osobu navíc.

Pronájem kanoe přes noc vyjde na cca 80$.

Jako největší trhlinu vidím v tom, že od Visitors centra je to asi 3 míle pádlování v úzkém kanálu, kde není nic moc vidět, voda je hodně mělká a na začátek se člověk celkem vysílí. Kdyby se lodě daly půjčit až na poloostrově Chokoloskee, bylo by to mnohem lepší. Následně bylo potřeba přepádlovat asi 2 míle širokou zátoku (budu to psát v mílích, připadám si celkem hustá), což dalo dost fušku kvůli vlnám. Pak je to ještě 3 míle po řece do vnitra mangrovů. 

Bohužel sme si představovali, že budeme jezdit nějakejma úzkejma uličkama mangrovů, místo toho si připadáme jako na široký Amazonce.

Pelikáni na molu v Chokoloskee

V tuhle chvíli sem se začala lehce děsit návratu zpátky, protože bejt pár hodin před odletem letadla někde v americký divočině, není úplná pohodička. Trochu sem začala panikařit a zrovna když sme začali s Čalouníkem živě diskutovat, kde je sakra ten kemp, jestli ty mangrovy nejsou náhodou trochu nudný a jestli nepojedem zpátky, se objevili dva delfíni. Pronásledovali sme se navzájem tak dlouho, až sme najednou byli u Lopez River, maličký plážičky s vysekaným místem pro stan. 

Dorazli sme na místo kolem druhý odpoledne, mrtě se spálili a znova zjistili, jak sme nepřipravený (přece jenom je to rok od našeho návratu z cesty kolem světa, kde sme byli zatraceně silný combo :D) a nemáme žádnou zábavu na večer. Chvíli sme čuměli do vody, pak nás začali žrát komáři a v šest sme zalezli do stanu. Následuje druhá nejdelší a nejstudenější noc mýho života (první byla na poušti v Jordánsku). 

Šikovně vystřižená kadibudka

Den čtvrtý - kapustičky a gladiátoři

V 7 ráno sme připraveni vyplout. Je odliv a řeka perfektně podle plánu (ve visitors dostanete od rangerů tabulku přílivu a odlivu) teče zpátky do zálivu. Je taky nádherný ticho, nikde žádný motorový lodě, sluníčko se začíná opírat do levýho břehu a nám se zapalují lýtka. Je to šílená romantiku a okamžitě zapomínáme na hrůzy (=tajemné čochtání zvířat ve vodě) předešlé noci. 

Teď přeskočíme trapnou fázi, kdy hodinu pádlujeme proti větru ve vlnách zátokou, připadá mi, že nikdy nedojedem na pevninu a Čalouník na mě řve "hop! dva! tři! čtyři! hop! dva! tři! čtyři!" a "dělej! makej!" a mně se dělaj puchejře na levý ruce.

Zvládli sme to na 11 zpátky do civilizace. Omyli sme bahno z nohou a šťastný jako blechy vyrážíme dál. Cestou do Miami ještě leží Big Cypres NR. Představte si temný močály, stromy porostlý lišejníky a číhající predátory. 

Cypřiše ve vodě

V podstatě tak nějak sme si původně představovali Everglades. My už neměli moc času, ale pro absolutní bad ass dobrodruhy doporučuju dát si Gator Hook Trail srz močály, kterej se dá i bez průvodce, ovšem s dlouhejma kalhotama a holí. Víc info tady. 

Já vim, že čekáte, jestli teda nakonec nějací krokodýli byli... No tak teda jo, poslední den sme si jich užili spoustu kolem sinice 41. Oasis Visitor Centre, Monument Lake nebo scenic road jsou dobrý místa, kde je můžete vidět. My pak měli ještě děsný štěstí na kapustňáky čili manatees.

No a to je zatím tak všechno, co vám můžu předat z mejch vědomostí.
Pomyslně sme si odškrtli další intenzivní zážitek v už 8. národním parku USA. Ve čtyřech z nich sme mrzli a to je, myslím, pěkná bilance.
Tak sem zvědavá, kam pojedeme na výstavu příště...

 P.S. na Key West nezbyl čas, ale už za měsíc a půl na něj budu koukat z Kuby, takže cajk :)

Zachovejte přízeň
Panda