O Lochnesce a tak

Ahoj lidi, zdravim všechny do Čech!
Já vim, všechny tak šokovalo moje zjeveni v Birminghamu, že ohlasy byly vskutku bouřlivý:D Musim volit nějaký provokativní témata (jak před rokem poznamenal Adam: Nápis máááálé porce, ale sexy zadky!!! prostě svádí k přečtení), pročež slibuju, že až dočtete do konce někteří lidé vyprovokovaní budou. A nebudou to Skoti…

Takže na vysvětlení (třeba pro Čarodku, až se zejtra vrátí z Etiopie a nenajde mě doma).
Víte jaký sem měla patálie s pracovním povolením a plno lidí mi drželo palce, aby to vyšlo (povětšinou to bylo díky sympatiím k mýmu budoucímu manželovi Sidneymu), takže všem moc díky, protože můj pas právě cestuje do Vídně na ambasádu, aby mi tam nalepili povolení a vízum (ani tam nemusim jet, chápete?:))
Na začátku prázdnin sem musela jet do Prahy na poslední rozhodující pohovor s manažerkou hotelu v areálu Panorama Resort v Britský Kolumbii. Víte jak sem psala, že sem si mohla prioritně vybrat tři zaměstnání? No tak sem je asi náramně uchvátila svým hlasovým projevem a získala sem exkluzivní práci…pokojský. Haha. A řekli mi, že mě chtěj až 4. prosince, z čehož sem si sedla na zadek, protože sem neměla šajn, co budu do tý doby dělat. Tak sem strávila tři tejdny hrozným zevlováním a hledáním brigády, až přišlo Deus ex machina a taťka mi zavolal, že má pro mě práci ve Skotsku. Za 4 dny sem byla ve Skotku:)

Tak teď píšu z městečka jménem Inverness v severním Skotsku. Je to poslední větší město na severu a pak už je asi jenom ledová tříšť a polárním surikaty. Inverness je skoro tak velký jako Tokio. Žije tu 60.000 lidí a já. Bydlim u rodiny, která vlastní Bed a Breakfast a maj 6 dětí. Nejstarší už tu nebydlí, ale zbejvajících 5 ho vcelku snadno vykompenzuje. Jé, teď nevim, jestli to třeba není neetický psát o cizích dětech. Snad můj blog nečtou žádný moc úchylové…ale radši se budu krotit v podávání informací, protože mně by se taky moc nelíbilo, kdyby o mně někdo psal blog. (tady se musím zasmát svýmu vlastnímu vtipu, sorry)
Matthew (12), Charlotte (10- uááá, to jméno!), Donald (8) a bezzubý roztomilý dvojčata Catherine a Jessica (6) mě, ač to některým lidem přijde nepochopitelné, že Eliško a Jirko?!, milujou.



Moje práce vypadá následovně: Od půl osmý servírujem snídaně, myslim, že se k nám vejde 19 hostů a už umim udělat Full Scottish se slaninkou, klobáskou, houbičkama, vajíčkem, rajčátkama a černym pudinčíčkem. Britský snídaně sou celkem vydatný, takže nakládám lidem omelet, uzenejch ryb, baget, džusu a pomerančový marmelády co to jde. (vzdělávací vsuvka: když se řekne marmeláda, tak je to vždycky jenom a zásadně pomerančová, všechno ostatní je džem). Do toho běhaj děti a pálej se toasty:)) V deset je všechno hotovo a přijdou dvě holky, Polka Dorota a především Australanka Sommer-to není překlep, její tatínek byl humorista- a jdeme nahoru načechrávat polštáře a tak. Pracuju 4 a půl hodiny denně za 80 liber týdně, což mi přijde docela fér vzhledem k tomu, že bydlim a jim zadarmo a nemam jakýkoliv výdaje kromě toho, že sem HOLKA a musim se strašně držet, abych šla do města nakupovat hadry maximálně jednou tejdně :D

Po odpolednech taky těžce makám. Například musim jet s rodinou na pláž nebo do zábavního parku nebo na koupálko a hlídat dvojčata aby nevypadla z tobogánu a nezlomila si všechny kosti. Tohle sem stihla hned za první tejden. A to není zdaleka všechno.
Teď vám povim něco o blízkém, 35 km dlouhém jezírku. Jmenuje se Loch Ness a žije v něm jedno udatné druhohorní děvče jménem Nessie :)) (vzdělávací vsuvka: Loch znamená jezero. Co znamená Ness sem se taky ptala, ale nikdo neví:/, čilichili Lochnesské jezero se neříká, protože slovo jezero už je obsažené v názvu)
Je to tady nádherný. Kamarádka Helča tu byla o prázdninách a trochu mě vyděsila předpovědí počasí, protože tenkrát tady byla extrémní zima, v červenci jenom…kolik to bylo…15? Já si to ale posichrovala a radši si na první tejden přivezla 24 stupňů a slunečno.

Takže když mi Fred a Penelope oznámili, že jedem k lochu, zaradovala sem se a vzala si plavky, načež oni vyvalili oči, jestli sem normální. Prej že je hrooooozně studený a nikdo se tam nekoupe. To mi potvrdila i Charlotte (prej v životě v Loch Nessu neplavala), tak sem jí řekla, ať nejančí a kouká si vzít neoprén. Autem je to k lochu jenom 15 minut. Lidi, to místo je naprosto magický!!! Ten den sice slunečno zrovna nebylo, a kdoví, jestli tam, vůbec někdy svítí slunce, ale o to byla atmosféra lepší. Jezero je hrozně temný, a bylo větrno, takže vlny jako na moři. No neodolala sem a hned tam skočila. Donald šel chytat ryby, dvojčata udělala trapnej pokus namočit si v jezeře nohu, zato Charlotte naprosto rulovala a strávil se mnou ve vodě asi tak hodinu, protože TA VODA BYLA ÚPLNĚ NORMÁLNÍ. Tady sou jediný dvě fotky, na kterejch nevypadám jako blbeček.



Kdyžtam mi někdo vyretušujte břicho, dík.
Sem si myslela, že Skoti, co žijou takhle nahoře, budou otužilí nebo co ale tohle mě teda fakt dostalo. Já vim, že mám trochu jinou tepelnou škálu, ale teď fakt nekecám když říkám, že i „ponorná řeka“ v Černý hoře byla studenější, nemluvě o Říčce v Orlickejch horách.



Sem hrozně ráda, že si tady můžu vyzkoušet věci, co bych jinak doma asi nedělala. Třeba lanovej park. To bylo docela zábavný. Maj tam věc, co se jmenuje SkyDiving. Vylezete (vy, já ne) na 15ti metrovej kůl a skočíte dolů. Jo, ste jištěný na laně, ale udělat ten jeden krok do prázdna…Já tam zase vyrazila se Charlotte a stály sme ve frontě nádhernejch produktivních 40 minut a já se pomalu připravovala na smrt, protože jestli se něčeho fakt bojim, tak jsou to hadi, bouřka a vejšky. Šplhání po horách a stromech mi nevadí, ale postavit se na barovou stoličku je pro mě fakt problém:0 No a když už sme tam stály tak dlouho, tak nám řekli, že fronta je jinde. Takže sem svůj seskok přežila docela dobře.
Nebo taky chytáme ryby.




Já už sem ostatně zkušenej rybář. Věřili byste, že tohle je focený ve městě? Invernessem protýká řeka Ness a maj tady vybudovaný ostrůvky, kam se choděj lidi procházet nebo povalovat nebo, jako já a Donald, rybařit. Donald si totiž ten den, co sem přijela, koupil prut a protože sám k řece nemůže, tak se asi tak každej třetí den nechám ukecat, popadnu knihu a jdu s nim, páč pak mám radost, že mě má rád a chutnaj mu moje palačinky se špenátem…



Sice sem teď adrenalinová borka, ale na druhou stranu se ze mě stává dobrá pipinka. Protože máme děti, tak se musíme dívat jenom na rodinný filmy a romantický komedie, kterejch už mám vážně plný zuby. Během prvních dvou tejdnů sem viděla ty nejhrůznější filmy s Anne Hathaway, Kate Hudson a podobnejma hvězdama. Nestrašnější byl ovšem Báječný svět šopaholiků, ze kterej bych někoho pověsila. Akorát nevim, jestli režiséra, scénáristu anebo tu šílenou slepici v hlavní roli. Uf počítám do deseti.
Jo a všichni tady hrozně žerou seriál Dr. WHO. Už sem to viděla několikrát, ale pořád to jaksi nechápu. Nechápu, jestli je to pro děti nebo pro teenagery nebo pro dospělý a jestli je to komedie nebo navážno a už vůbec nerozumim tomu, proč má Dr. Who s vizáží 17ti letýho Hugha Jackmana pořád tak vykulený oči, napnutej krk a otevřenou pusu. A proč tam jsou vražedný vánoční stromečky? Ne, asi potřebuju delší dobu.
Protože nemám internet, někdy fakt není co dělat, takže si čtu. Sommer



je totiž ehm…velká fanynka Stmívání. Já sem o prázdninách přečetla první díl, kterej mě sice moc neuchvátil, ale protože mi Summer může knihy pučit a nemusim si nic kupovat, tak proč ne? Takže sem druhej a třetí díl (cca 1200 stran) přečetla za 8 dní a zjistila, že se to číst dá, ale nesmí se tam vyskytovat jedna z hlavních postav, totiž upír Edward, kterej je asi ta neotravjněší postava ve vesmíru. Ono se tam totiž pořád mluví o tom samym!!! Bella miluje Edwarda, ale on se bojí, že je pro ní moc nebezpečnej. Ale Edward ji miluje taky a furt jí říká, že ji radši opustí, aby byla štastnější, nečež ona mu odpoví, že on je její život a že chce bejt taky upír ale on nechce protože mu na jeho vlastním štěstí nezáleží a nechce Belle komplikovat život, tak radši odejde a takhle furt dokola. Nebudu pokrytecká, čte se mi to dobře, ale Edward by mohl třeba konečně odjet napořád. Spolier Nejlepší část je ve třetím díle, když spolu na 26(!!!) stranách diskutujou, jestli budou mít sex, protože Edward si samozřejmě myslí, že je to moc nebezpečný. Grr…nicméně, čekám na poslední díl.

Když už sme u tý kultury, tak ještě zavýskám nad cenama cédéček. První tejden sem si koupila starý Franz Ferdinand za 5 liber, tenhle týden The Kooks za 4 libry. A pak nemáme bejt v Čechách piráti…
Tak, asi takhle tady teď žiju. A teď na konec ta šokující zpráva pro mojí rodinu. Mám tetování. Já vim, já vim, v roce 2009 mi totálně jeblo. Než se ale budete chytat za hlavu a myslet si, že sem si nechala vytetovat Ježíše nebo kostlivce nebo hnusnýho modrýho delfína na záda, tak mi veřte, že ne a to moje je velice vkusné, malé a velice nenápadné a když nebudete chtít, tak ho vůbec nemusíte vidět. Jsem teď oficiálně NAIVE a až to uvidí Luke, tak se o mě ještě se Sidneym poperouJ Bych vám to tetování klidně i vyfotila, akorátže ještě mám všech pět pohromadě a nejsem taková pipinka, abych se sama fotila a dávala to na net:))) A taky ještě čekám, jestli to třeba nezezelená nebo nezačne plesnivět. Jo a dost to bolelo.
Tak jo, to je zatím asi tak všechno, co sem měla na jazyku. Jestli sem někdo máte cestu, tak mi dejte vědět, budu tu až do konce října. Začíná to vypadat, že se po 6 měsících potkám s milovanou Jamie, která bydlí v Edinbourghu (vzdělávací vložka: Edinbourgh se Skotsky čte Edinbraa) a konečně se vrací z Tokia.
Jak sem minule psala, že je čtvrt na jedenáct a je úplný světlo…tak to sem samozřejmě měla středoevropskej čas a ve skutečnosti bylo o hodinu míň...:/
Slyšela sem, že doma máte pretty horký dny, tak si je pořádně užijte a plavte a neseďte doma, když máte ještě 6 týdnů prázdnin (někteří) a vyražte někam. Třeba chytnout Lochnesku za ocas. A hlavně mi sem odtamtud pošlete čumkartu, protože tentokrát tu s sebou nemám Elišku a až dočtu Stmívání tak budu muset po lonely večerech číst po čtyřicátý Nanu nebo návod k foťáku.
P.S. Výprava z Etiopie se dnes vrací domů to byla ale legrace, že?
P.S.S. Terko, vážně mě strašně mrzí, že nemůžu bejt na tvojí svatbě.

Jak Panda prožila strašně strašidelnou noc v cizím státě a cizím městě

A dala si šest anglických piv (a platila jenom jedno)

Tyjo, tak Vás normálně zdravim ze Skotska:)))))
Prvně: babičky a dědo, sem živá.
Pro ty, co nechápou, že sem najednou ve Skotsku: Já to taky nechápu

Že to teda čte i rodina, tak pro jednou se nebudu dělat tak cool, jak bych chtěla bejt a přiznám, že vaše obavy o me trochu chápu, protože letět do Birminghamu, tam se dostat z letiště do města, najít stanici Megabusu, pak čekat od sedmi večer do půl třetí ráno v neznámým městě a nasednout do správnýho autobusu směr Glasgow a pak ještě pochopit huhlajícího Skota, že musíte ten autobus v devět ráno opustit a sednout si do jinýho, je celkem fuška.
V Japonsku to teda bylo mnohem lehčí, protože se na mě podívali a hned věděli, že na mě musej mluvit trochu velkoryseji. Tady to musim nejdřív každýmu vysvětlit.

Hm…takže…co tady dělám…blablabla…Lochneska….Bed a Breakfest…6 dětí…Radši rovnou přejdu k těm pivům:D

Páteční noc byla vážně senzační. Do centra Birminghamu sem se dostala asi v osm a jakmile sem vystoupila z busu, začalo samozřejmě pršet. Docela dost. Jo, je mi to trapný, dělat si z Angličanů srandu kvůli počasí, ale todle byla teda vážně ironie. Co to s touhle zemí je???

Takže sem táhla svůj zmoklý dvacetikilový kufříček vzhůru ulicí a ptala se asi 7 lidí, kde je ta autobusová zastávka . Jejich reakce mě ani moc nepřekvapila, páč něco podobnýho sem zažila v Ósace, když sem (hahaha, opět v dešti) hledala svůj hotel a každej mi ukazoval jinej směr. Naštěstí sem narazila na dvě holky, co mi poradily cestu k informacím v nějakym obchoďáku srovnatelym s Paladiem a za chvíli nejenže už sem věděla, kde autobus staví, ale taky sem vyfásla mapičku a když sem vylezla ven, už nepršelo a mně se konečně ukázal Birmingham v celý svý kráse. Měla sem vlastně hrozný štěstí, že sem nemusela trávit noc někde na okraji města, ale přímo v samým centru, na hlavní promenádě a přilehlejch uličkách. Eliščin Adam mě sice s popisem B. pěkně odbyl s tim, že tam nic není, ale já myslim, že je fakt pěknej! (Birmingham;)
Ale taky je možný, že to tam tolik žilo jenom kvůli kriketovýmu zápasu Anglie:Holandsko.

Jak sem se tak tahala s tim kufrem a neschopnou MAPIČKOU a hledala nějakou útulnou hospůdku v podzemí, kam se na 6 hodin zašiju, tak sem potkala kamarády. Teda já sem akorát chtěla vědět, jestli sou místní a znaj to tam, ale oni nebyli a já asi vypadala moc papeticky, takže ukázali na roh ulice a řekli ať jdu s nima, že jdou zapít zápas. Tak sem se octla v mojí první anglický hospodě. (poprvý když sem tady byla, teda v Londýně, tak sem ještě pila sunar…tak ne, ale džusy určitě!)
Prosím vystěhujte tu snobskou restauraci s renesančníma portýrama z Národního domu a místo toho tam doprostřed postavte výčep a okolo dejte stolky na stání a budem mít taky tak super anglickou hospodu, v jaký sem se ocitla. Na hospodách, kde se musí stát, něco je! A není náhoda, že náš nejoblíbenější podnik v Tokiu, byl HUB, že Eli?:)) Takže tady k vám zkrátka servírka nechodí, ale vy si musíte k baru sami a rovnou se tam platí.

Mojí společnost tvořila parta ehm…7 mužů kolem pětatřicítky z Londýna, Holandska a Austrálie:))) První pivo sem dostala darem a abych jakože dokázala, že Češi sou hustý a pivo máme dost rádi, tak sem ho pěkně rychle vypila (a taky proto, že u baru stáli takoví hezcí Briti a já si tam mohla jít pro další:/
Bohužel sem tu partu u baru nezaujala asi ani zhruba z jednoho procenta, tak sem se jala ostošest konverzovat s mojí partou a nechala si vysvětlit, co že je cool na kriketu, jestli se líp surfuje v Austrálii nebo v Holandsku a jeden z nich na mě pak vybalil NIHONGO DE HANASEMASU KA?, čímž mě totálně odzbrojil, protože sem nečekala, že si v Birminghamu s někym pokecám japonsky. Díky tomu ke mně pojali ještě větší důvěru (a já k nim taky, protože to evidentně byli velicí vzdělanci, když hovořili japonsky:))) a přesunuli sme se o půl jedenáctý na večeři.

Do indický restaurace.
Teda…kuře Vinaloo už opravdu znova nechceš!!! To je tak děsně pálivá věc, že budu radši do smrti jíst teplou polévku Gaspačo, než tohle. Přinesli nám toho děsnou hromadu a pak si všichni nabírali od všech a byla to super směska (já měla skvělý kuřecí cosi cosi), až do tý doby, než sem zkusila právě to zatracený Vindaloo.
Takže sem to samozřejmě musela zapít. A gentlemani mi následně zakázali zaplatit…
Po jídle sme se rozloučili, já jim poděkovala, oni naskákali do taxíku a byla už půlnoc a zbývaly jenom dvě a půl hodiny.
Teda…teď mi to připadá, jakoby se to ani nikdy nestalo. Takovej ujetej přízračnej večer.

Tak sem zas vytáhla mapičku a o 48 vteřin pozdějc našla další kamarády. Až se budete někdy cítit osaměle, tak vytáhněte mapičku, fakt to pomáhá!!!
Ti už byli ve stejnym věku jako já a bylo jich pět. Zase ukázali na roh a tam sme šli. Takže sem dostala darem další pivo ( tady musim poukázat na to, že oni ode mě nic nechtěli!) a pokecala si s nima o hudbě (jeden byl velkej fanda Kings of Leon) a na jednoho sem pro zpestření převrhla skleničku s vodou.
Potom sem chtěla pomalu jít hledat nástupiště, ale ten nejmilejší mi řekl, že je to pro holku s kufrem v noci nebezpečný a asi podplatil i zdejšího číšníka, protože ten tvrdil totéž a oba mi zakázali jít a ve dvě pro mě přijel taxík, na kterej sem i přes vzpouzení se dostala pět liber:) Tak sem se rozloučila a nasedla. Za deset minut sem zase vysedla a mrtě šťastná se zeptala sedící dvojice if it was a busstop for the Meagabuss heading for Glasgow. Oni řekli, že yes a já se s nima dala do řeči, protože to byli Češi.

Když autobus přijel, tak sem ukázala vytištěnej papír s mým číslem, kterýmu sem moc nevěřila, ale řidič kývnul, vzal mi kufr a hodem rozdrtil 6 perníkoých koníčků, co sem vezla dětem jako dárek do Inverness.
A pak už sem vesele trávila cestu spánkem až do Inverness s přestávkou. Jediná zajímavá událost asi byla, že když sem se ráno v osm probudila někde před Glasgow, tak bylo venku tak hnusně, že sem si nejdřív myslela, že mám na hlavě mikrotenovej sáček a proto je všude kolem taková mlha a všechno tak rozmazaný.
No poteš…

P.S. Nějak sem se nedostala k tomu, co tady vlastně dělám, že?
P.S.S. Ráda bych vás pro oživení pravidelněji informovala o výpravě do Etiopie. (akorát že o nich nikdo nic neví:))
P.S.S.S. Pozdrav pro Ondru, co vymyslel, že mám psát blog. Koukej mi poslat link na přišpendli, ať ti můžu přišpendlit Birmingham;)
P.S.S.S.S. Luke Pritchard bydlí v Brightonu, což je přesně na druhym konci Velký Británie.

Poznámka: je čtvrt na jedenáct večer a je světlo jako v poledne. Nejsem někde u polárního kruhu? Zjistit!