Průvodce po Madridu #2

I left my heart in Tokyo
Down by the river don't you know
I had let it go
Nobody now can bring it home



Nemůžu se za boha živýho donutit dopsat Madrid, protože mi to připadá už tak neuvěřitelně dávno…Tak jenom shrnu, že sme měli skvělou zábavu i další dva dny, protože v Madridu je ještě krásnej park Retiro, kde sme na trávníčku nenápadně a ilegálně upíjeli úžasný litrový pivo značky Mahou za euro pade se Shinovou švédskou kamarádkou Elin (mimo jiné vynálezkyní krásnýho anglickýho slova DICKHAIR používané pro popis toho, co se dá najít na podlaze klučičí koupelny).



Potom park Lago, kde se dá jezdit na lodičkách, pokud vás u kasy nevyleká upozornění, že:" zde jsou k dispozici formuláře pro vyplnění stížností" WTF? :D
Spousta grafiti v ulicích, Museo de Chamon (podruhý ještě lepší, pže naše nesourodá trojice zaujala místní barmany natolik, že s náma začali žertovat, pak nám dali víno zadara, pak sme si objednali šunku a dostali k tomu zadarmo salát, olivy a ještě jednu rundu…a…jejich telefonní čísla, včetně toho, co mu bylo přes padesát, dále muzeum pro intoše- Prado. Shin s Eliškou hrozně běželi a prohlídku sme měli za sebou za hodinu :/ Eliška byla kdožvíproč strašně unešená z Hieronyma Boshe, což z ní činý úchyla a fuj, protože my romantici se pozastavíme spíše u renesančního krasavce Tiziana, popřípadě si poopravíme sebevědomí při pohledu na Rubensovy Grácie. Jo a maj tam samo i Goyu.



U parku Lago se každej víkend koná takovej podivnej sraz (asi) mexických imigrantů. To vypadá tak, že vezmou auta a děti, na ošklivym prašným plácku rozbijou stánky s jídlem a vařej. Nevim sice pro koho, asi pro sebe navzájem, ale když sme tam dorazili my, tak sme pochopili, že jim tam cizinci asi moc často nelezou. Počuměli sme jim teda na ty dobroty a nechali si od jedný paní naložit obrovskou nálož masa s rozňahňanýma bramborama, avokádo, smaženej banán (!) a bylo to hrozně dobrý.



Park Lago je vůbec takovej zvláštní, protože naprosto nečekaně z ničeho nic se změní ve venkov. Prostě ste v parku, jdete a za dvě minuty už ste venku z Madridu a okolo vás pustina.



A lanovka. Lanovkou se můžete dostat přes řeku zpátky do středu města a omrknout růžovou zahradu, pokud jí ještě nemáte plný zuby. Třeba vám bude i kvíst, ne jako nám :))) Koho by zajímalo ještě další umění, tak prosím nechoďte do Muzea Sofia v úterý, protože tam bude zavřeno, Picassovu Guernicu neuvidíte a budete muset jet domů, takže už si jí neprohlídnete, že jo Shine?

Na závěr dne je pak fajn dát si něco k jídlu, páč jet do Španělska a nedát si paellu je zločin. Trochu sme se utrhli a v historických uličkách si vyhlídli jeden "posh" podnik, kde sme mohli sedět venku u stolečku a dostali sangrii free.

Když se tak teďka zpětně koukám na fotky, tak my sme vlastně pořád akorát něco jedli. Shin je moc dobrej kuchař, takže ráno po návratu z klubu mi „uvařil“ plátek šunky a list salátu. A Eliška za tři dny vypila tolik piva jako ne za celej život (v Japanu vždycky trapně ucucávala umešu a víno VÍNEČKO). Jenom mám jednu dobrou radu, ve dne není otevřeno NIKDE!!! A že sme byli po prohlídce blešáku, kde sme si skoro téměř koupili nádherný gumová hadičky, lupu nebo pirátské kopie slavných španělských milostných pěvců, pěkně vyhládlí.



My s Elis sme si teda nakonec taky koupily něco na památku a ovíváme se teď rudýma vějířema s býky. Teda aspoň já.

No, dneska je to krátký. Ale než vám začnu vyprávět, jaká je Kanada, tak sem tenhle post prostě musela napsat, protože asi tak po prvý v životě mám na konci svého blogu POSLÁNÍ.
Chtěla bych vám všem říct, že život je krátkej a člověk nemusí mít moc peněz na to, aby se bavil. Protože vždycky můžete spát u někoho na zemi, jako my u Shina a chodit pěšky místo metrem a dívat se kolem sebe a bejt happy. A po pravdě…když máte takový úžasný kamarády, tak do popelnice můžete vlíz i v Čechách…



žandapanda♥