sobota 25. září 2010

S pravdou ven

This is our decision, to live fast and die young.
We've got the vision, now let's have some fun.
Yeah, it's overwhelming, but what else can we do.
Get jobs in offices, and wake up for the morning commute.


Dejchej Pando, dejchej hodně hodně zhluboka.
Je těžký zůstat klidná. A taky pořádně nevim, jak to mám oznámit rodině, která by si přála, abych si, až v lednu s pomocí všech nahoře a profesorů na katedře dodělám školu, našla nějakou pěknou práci v Čechách a usadila se... Je to těžký. Ale tohleto je v mý hlavě už přes dva měsíce a je to silnější než strach z toho, co řeknou.
Bojim se, že když si teď najdu práci a stanu se normální holkou, tak už se k něčemu takovýmu neodhodlám. Doteď když jsem někam jela, byla sem omezená šesti měsícema, ale tentokrát už budu volná. A nechci si ve čtyřiceti říkat, že sem tenkrát za svobodna měla víc cestovat.

Takže to chci udělat teď.
Právě sem si koupila letenku do Austrálie...
Ale to není moje konečná zastávka. Rozhodla sem se, že strávím několik měsíců na Novým Zélandu, zažiju ještě jednu zimu v horách, budu pracovat na farmách, naučim se surfovat a slibuju, že potom už budu poslušná a najdu si práci, při který nebudu muset drhnout vany.
Kdybyste viděli, jak se teďka klepu

Dingo mě tady chlácholila, že mamka a taťka to vezmou dobře, páč už se smířili s tim, jaká sem, ale stejně vim, že jim a celý rodině moc dlužim za všecku podporu, co sem doteď dostala. Ale taky věřim, že ve 24 ještě není čas na to, abych si začala šetřit na důchod. A že bez titulu magistra nejsem bezcenná...Vim, že při mým nadšenectví, kurevským štěstí, co při mně stojí a při mý lásce k lidem, si po tomhle dobrodružství v Čechách určitě najdu nějakou tu práci snů. Prostě to vim, akorát ještě nevim, co budu dělat.
Ale chci ze všech sil bojovat proti zažitejm názorům, co do nás tolik let tlačili komunisti, a sice, že člověk se má ve dvaceti vdát, zůstat v rodnejch Kozohůlkách a na prázdiny jet k Balatonu. Ne, prosimvás, k tomuhle mě nikdo nenuťte. Žijeme v úplně jiný době, kdy si můžeme vybrat. Kariéra, rodina nebo dobrodružství. A nikdo to za vás nemůže rozhodnout, protože to každej cítíme jinak.

Za poslední rok se mi provdaly tři nejlepší kamarádky. Terka, Eliška a minulej tejden Renata Cho, jejíž svatbu sem zmeškala:((

Moje nejlepší kamarádky z dětství. Pája, Renata a Hermélie. Já sem měla bejt ta čtvrtá...
Absolutně nechci říct, že se svatbou v našem věku nesouhlasim, to vůbec. Ale chci ukázat, že každej člověk je jinej. Sme všechny stejně starý, holky sou strašně šťastný, Terka má dokonce Barušku, ale já mám na rozdíl od nich naprostou hrůzu z toho, že bych se už měla usadit. O čem bych pak psala blog?

Když sem byla před měsícem zpátky doma, pohádaly sme se na tohle téma s Hermélií, která nemohla pochopit, proč sem tak sebestředná a sobecká. Já vim, že sem. Že jednou musim našim na oplátu něco dát já, ale potřebuju ještě trochu času. Zkrátka to řeknu takhle:kdybyste mě teď chtěli zavřít doma, tak se vám usoužim k smrti
Tady vidíte, jak mě ta otázka trápí, a že o tom hodně přemejšlim. Že se cejtim provinile, ale nemůžu přece bojovat proti svýmu životnímu přesvědčení, že ze života se musí vytřískat maximum, protože mě zejtra taky může srazit opilej řidič.

Teď na trochu veselejší notu.
Svůj příští rok si představuju nějak takhle:

To zatim nejsem já, ale takhle nějak bych určitě chtěla stát ve vodě
A teď se naskytla šance, jaká se moc nevidí.
London-Kuala Lumpur Malaysie 220 liber, což je můj plat za 14 dní.
Kuala Lumpur- Gold Coast surfařský ráj v Austrálii 100 liber.
Život na pláži v karavanu s kamarádem Lozzem a každej den surfovat.
Na roadtripu v karavanu z Byron Bay přes Sydney až do Melbourne navštívim všechny australský kamarády!!!
Z Melbourne poletíme do NZ Quennstownu, kde se přidáme ke kámošovi Nickovi Tweedovi a jeho kamarádům a najdem si práciv horách.
A potom...?!?
Potom najdu konečně ELFY a hlavně tu....no...jak se podle ní nechávám od svejch 16ti stříhat ...


Cestuju nalehko, jenom se snowboardem. Lets hunt some orcs.
Kluci sou přítěž. Neberu. Nepotřebuju. Pořád to jenom fňuká, stěžuje si a je to naprosto neužitečné. Mapičky ovládám. Kung-fu taky. Kluky na cestách zásadně a jenom potkávám.

Taky chci všem klukům, co mě kdy nechtěli, upřímně poděkovat za to, jak si mě vychovali. Je ze mě soběstačná feministka, co počítá kluky za trofeje. Výborně.
Tuhle bojovnou náladu mám mimochodem proto, protože se mi před tejdnem ozval nejhorší srdcelamač mýho života...Matt. Teda nebyl to on, kdo se mi ozval. Sedim si takhle na facebooku a najednou na mě vybafne kiwi Scott, náš společnej známej, se kterym sem vždycky v Kanadě jenom prohodila milej small talk, ale jinak sme si na netu nijak nepsali. A píše:"Fingers says hi". Fingers je Matt. Nic víc nic míň.
Tak nejdřív na to pár minut vejrám a přemejšlim, co jako mám na tohle odpovědět.
Napadá mě toho spousta. Například Hm and I say I dont fucking care and get out of my life...
nebo "Hm...nice. Thanks". Místo toho sem se rozhodla zahrát to na cool borku a píšu: "Hey guys. U already in LDN Scott? Hows you?"
Odpověď jaktěživ žádná.
Takže sem spíš fakt měla napsat to Fuck off...

Ale kde je můj point...proč mě sakra nenechá žít? Když už sem se s tim jakž takž srovnala, tak mi sem zase jen tak vleze a všecko rozhází?!?

Svůj úchvatnej milostnej život si přece musim něčim nahradit:D V březnu jedu na rok do Austrálie a na Novej Zéland. Neni cesta zpátky, mám letenku. A tentokrát Vás chci poprosit a zeptat se: Co si myslíte vy? Sem nepovedená a sobecká dcera? Protože se tak asi cejtim...

Kung-fu Panda

Hlasování: Cestuj 13 x Zůstaň 1

18 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Čau kočko,
ani nevíš, jak mi tenhle tvůj příspěvek udělal radost. Momentálně sedím v Londýně a balím kufry, protože se zítra po čtvrt roce vracím do Čech. A KRUTĚ se mi nechce! A přesně si říkám, kurvafix, bude mi 25, všichni se vdávají a žení a mají děti a já se rozplývám maximálně při pohledu na štěně. A víš co? Stačí si vytyčit takový životní cíl, který tě nebude držet v Čechách. Já jsem rozhodnutá natočit film s Tarantinem a vdát se za toho herce z Prince of Persia. Takže prostě NEMŮŽU zůstat v Čechách. Tam mě ti hoši prostě nenajdou. Musím ven, sbírat zkušenosti, poznat gangstery, jinak ten scénář sakra nenapíšu! A taky mi došlo, že naši jsou možná zklamaní tím, že ze mě původně chtěli mít právničku. Ale že mnohem, MNOHEM víc by byli zklamaní tím, kdybych se nechovala slušně, kdybych třeba kradla nebo tak něco. Až mě budou potřebovat, udělám pro ně všechno, co bude v mých silách. Ale teď ten čas ještě není. A je super pocit, když víš, že i když jsou na tebe rodiče vytočení, stejně ti věří, že se na tebe v těch důležitých věcech můžou spolehnout. Takže hlavu vzhůru a pozdravuj elfy! Hanka Elinor atakdále :-)

radobyelfka řekl(a)...

že jo! jak hrozně ti jeden pitomej výjezd do ciziny může změnit život!!! Otevřít oči!
Přece všichni lidi, co něco dokázali, byli stejný nulky jako my, ale rozhodli se zariskovat a nejít v kolejích! Já ti strasně přeju, aby se ti ten sen splnil! Protože hej, nikdo ti nemůže tvrdit, že je to nereálný...Teď akorát vymyslet, jak to províst. Sbal si kufry a odjeď do Kalifornie Elinor! Zeptám se jednoho kámoše, jestli neví o nějakých stážích.

Anonymní řekl(a)...

cestuj... smety

Jura řekl(a)...

Žando, chtěl jsem ti jenom říct, že je pro mě neskutečně osvěžující, když se můžu ve svém A-durovém věku učit od svých "kóhaiů" :o)... A taky jsem ti chtěl říct, upřímně, že ti naprosto MEČČAMEČČA FANDÍM!!!!! Tak se, holka, drž (a hlavně sebe sama), inspiruj a neztrácej víru v nás ostatní, protože my... never say "no" to Panda ;o))).

Unknown řekl(a)...

Ahoj!
Už když jsem viděl na FB ten odkaz, bylo mi jasný,že budeš řešit něco takovýho.. Klidně se přiznám,že nepatřim mezi časté čtenáře tohohle blogu, ale řekl jsem si, že k tomu něco přihodim, jelikož i nade mnou začíná viset podobná otázka, co s životem.. Určitě s tebou souhlasim v mnoha věcech, jakmile to tu zapíchneš, těžko už pak někam pojedeš, život se potom mění v boj o prachy na ledničku, pračku a další spoustu ptákovin a nezbytností a každej už pak zakoření a zůstane po škole v Zapadákově nad Vidlovkou, protože i začne bejt svym stylem spokojenej.. tím se i dostaváme postupně k těm manželstvím (který se z půlky rozpadnou), dětem a tak dál. No a právě je moc fajn, že si jdeš za nečím jiným, my ještě máme čas, končíme vejšky, proč zůstávat někde, kam se můžem vždycky vrátit a budem tu pak zbytek života? Pardubice i Olomouc tu byly dlouho a dlouho ještě budou, a určitě je důležitý nezapomenout, odkud jsme, ale zároveň mě taky přepadá ten pocit, že bych nejradši vystřelil co nejdál, i přes všechno to, jak to jsou skvělý města a je mi tady vcelku fajn.
Ještě jsem chtěl jako příklad uvést svojí sestru.. je jí teď už 29, vdala se před 2 lety za kluka (Hradečáka :/), co s ní sice procestoval Ukrajinu, Rusko, Rumunsko, Mongolsko a Čínu, ale teď už bydlí oba v Praze,schánějí prachy na život a težko už něco dál procestujou, protože je akorát čeká to děcko a někde zestárnout.A ségra měla na víc, byla rok v Paříži studovat architekturu,umí francouzsky, německy, anglicky, mohla bydlet a pracovat asi kdekoliv.. a skončila v Praze v bytě s klukem, se kterym to nakonec není až takový terno, ale prostě spolu byli dlouho, vzali se, a už to jede v těch kolejích.
Takže rozhodně cestuj, dokud je čas, doma to určo nějak kousnou!!!
Já to ještě rozmyslim, kam se vydat v létě, až snad už taky ukončim svoje studia :D

Řezňa

P.S.: Nejen kluci jsou srdcelamači ;) ale jak jsi psala, nakonec snad za to i dík!

Anonymní řekl(a)...

zdravím Žando!
přidávám taky pohled z tý druhý strany, protože já jsem už ta "usedlá" a pevně najetá v kolejích ve vidlákově:)
takže, rozhodně cestuj!!! pokud to tak cítíš, tak se neohlížej napravo nalevo a jdi si za tím, co tě dělá šťastnou...
já k tomu taky měla tendence a tak trochu ti tu svobodu a odvahu závidim, chtěla jsem taky cestovat, poznávat svět a nový lidi a místo toho všeho jsem dodělala školu, zařídila si byt a našla si práci... ale musim podotknout, že svýho rozhodnutí rozhodně nelituju, prostě u mě zvítězil přítel, se kterym jsem maximálně spokojená a ani cestování by mi ho nenahradilo... přesně jak píšeš, každej by se měl sám rozhodnout, co vlastně chce a nenechat se k ničemu tlačit okolím (například svatbu ani děti zatím rozhodně neplánujem, i když už na to "máme věk" a všichni okolo nás se zběsile berou a diví se, že my ne...)
přeju ti úžasnej rok plnej nových zážitků a hlavně dál bloguj, abychom my "usedlíci" měli co číst:)) držim ti palce!
KVítko

radobyelfka řekl(a)...

Ahoj všichni VY! Děkuju strašně moc za upřímný komentáře a Vaše názory. Napsat tenhle post mi trvalo několik hodin, kolikrát sem přepisovala celý věty a bála se, abych někoho něchtěně neurazila svým názorem.

Děkuju Smety za podporu

Děkuju Juro-senpai za tvůj entuziasmus. Rozhodně se budu snažit, abys na mě byl hrdej, abysme se třeba brzo potkaly v Japonsku a hlavně děkuju, že sou tu lidi jako ty, díky kterým nemám pocit, že píšu do větru!

Děkuju Řezňo, máš úplnou pravdu. Čechy milujem a jednou se sem rádi vrátíme, ale jakmile si řekneš, TAK a začnu normální život, už bude pozdě udělat takovou koninu jako jet surfovat do Austrálie...
Sem si jistá, že vymysliš něco podobně šílenýho:))

Děkuju KVítko za Tvůj pohled. Je úžasný, žes našla někoho pro život. Pořídít si byt a mít práci co tě baví, je boží, však já to taky ráda za rok udělám, to je přece přání všech:) Já bych bejvala i na ten Zéland pitomej jela a stala se FARMÁŘKOU, kdyby mi to kluk, do kterýho sem byla zamilovaná, navrhnul :D
Zamilovanost je asi ještě lepší než cestování. Navíc, vám dvěma stačí sednout na motorku :D

Anonymní řekl(a)...

už chápu, proč ses ptala, jestli jsem se usadila:-)
Hanka N.

Anonymní řekl(a)...

Ondra H.

Vcera vecer sem s Cuprinou neco podobnyho resil. Pro me to je spis otazka toho jestli vubec vypadnout (takze dost odlisnej problem), ale odpoved je jasna. Pokud te v tu nic nedrzi a necitis to tak, ze bys tu mela byt, tak neni duvod. Nerikam ze vzit si hypoteku a poridit si deti neni zivot (urcite to pro nas pro vsechny bude uzasna etapa zivota), ale pokud to neni zivot o ktery v tenhle moment stojis tak nema smysl si to mit za zly. Ja ti drzim palce a ostatne mozna bych se do Australie zajel mrknout ;)

radobyelfka řekl(a)...

Hani, jo, zkoumu terén haha :D

Ondro a vůbec všichni: Pojďte se všichni potkat v Austrálii nebo v Roklince!!!

Pro ostatní: má někdo z Vás ujetější životní sen, něž Hanka Elinor, co chce točit s Tarantinem? Vyklopte to!!!

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Zando,
(Buddha: "Jsme to, co si myslíme. Vše z toho, co jsme, vzniká s našimi myšlenkami. Myšlenkami tvoříme svět.")
Takze si nenech od nikoho namluvit nic jinyho. Jdi si za svym cilem. Ja ti moc fandim!
A hlavne do triceti casu na usazovani dost :D
Gabca B.

radobyelfka řekl(a)...

Kurňa, taková krásná generace my sme! Sem dojatá! Díky Gabčo! Já ti závidim tvojí Aljašku :P

Jirka řekl(a)...

Jeď Pando!! Jeď daleko a na dlouho, ochutnávej, poznávej a žij. Až se jednoho dne vrátíš, uvařím ti a pokecáme. Alespoň mi povíš, jak chutná "superapple".
Leč mysli na to, že musíš taky dodat vlastní děti na naši první Jůlinu. To je jediný úkol...

Anonymní řekl(a)...

cestuj! je mi 16 a českou republiku opravdu nemám ráda. ty jsi mi velkou inspirací a nadějí, že sny se plní, když se hodně snažíš. kdyby bylo na mě, cestovala bych pořád. nesnáším ten pocit být na jednom místě. strašně moc si přeji, že za pár let budu na tom úplně stejně jako ty. mít velkou část světa procestovanou, nabrat za oceánem mnoho nových zkušeností, seznámit se s novými lidmi, poznat víc zblízka život i jinde než tady a do česka se vracet opravdu jen sporadicky a to s úsměvem od ucha k ucha. možná to je trochu sobecké vůči rodičům,ale jestli tě znají a mají tě rádi, tak to určitě pochopí,že tady bys prostě nebyla šťastná. na to, aby ses usadila máš ještě mnoho času, proto jej zatím využij na něco pro tebe (i pro mě tedy) lepšího - cestování. věřím, že austrálie bude nádherná a nový zéland jak by smet! doufám, že se ti bude dařit.)

radobyelfka řekl(a)...

Jiříčku, i kdybych ty děti měla ukrást, tak je na Jůlinu dodám. Poslední dobou hodně vzpomínám a oceňuju, jak nás Jůlina poznamenala. Musim se smát, když někomu vyprávim, jakym způsobem nás naši otcové učili smaostatnosti :D Dokonce sem uvažovala, že by to byl super námět na knihu ala Děti z Bullerbynu, akorat tak 100x drsnjěší hehe. Nebo aspoň na jednu kapitolu do blogu. Ale co kdyby si to přečet nějakej právní orgán?!? To by nám to asi pěkně zatrhli.

P.S.Tvoje fotky z poslední Cesty, kde máš plnovous...Velká hlava II. :D miluju tě (a uvař!)

Milá šestnáctko:)
Ať seš kdokoliv, dojalas mě hrozně. Nejhorší dilema v podstatě bylo: co se mnou bude, když budu mít jenom bakaláře? Takže říkám JO! procestovat svět, dělat jeblý věci, občas i riskovat, ale nevsadit všechno na jednu kartu. Člověk musí mít zadní vrátka. Tak si koukej vybrat nějakej vtipnej obor (třeba filmová věda+japonská filologie hehe), užít si vejšku, objet všechny Erasmus programy, co můžeš a žíj si pár let podle svýho. Ale věř, že právě to, že sme Češky, z nás dělá exotky, a nakonec stejně dojdeme k tomu, že naše země je nejlepší na světě :D :D

Lenka řekl(a)...

Jsem o šest let starší než ty, ale hypotéku ještě neřešim a nad fotkama dětí se nějak nerozplývám... Moje kamarádky už mají některý děti dvě a některý jsou už rozvedený... Já sice makám "nine to five", ale díky svý práci můžu cestovat a vím, že *neni nic lepšího, než když může člověk vyjet ven a vyzkoušet si, jaký to mají ve světě*
A proto říkám JEĎ, JEĎ a ještě jednou JEĎ :)
Poznávání jiných světů, lidí, kultur z tebe udělá člověka, který naše země potřebuje, aby to tu nebyl jen samej zaprděnej maloměšťák... i když, s tvým výčetem cest, ty už vlastně víš, jaký je svět, což? :)
Držim palce a keep bloging!!

radobyelfka řekl(a)...

Lenko, jestli Šestnáctka chce bejt za pár let v mý kůži, tak já chci bejt za šest let ve Tvý.
Vypadá to, žes našla nádhernej balanc. Mít zodpovědnou práci, zdravou životosprávu 9-5 :)) a hlavně to cestování.
Přeju Ti, abys toho nalítala a najezdila co nejvíc, třeba se nám skřížej cesty!
Dík za podporu a keep reading :P

xxxxx řekl(a)...

Ahoj Žando,
tvůj blog je fakt dobrej! rád si ho pročítám.
S pravdou ven:
tak dokud můžeš a baví tě to,tak cestuj dál a úžívej života a hlavně buď svá! a nenech si do toho kecat...