neděle 20. března 2011

Garáž a letiště

Think I need somebody
A real somebody now
Gonna need somebody
I use somebody :P


Tak parto, odjíždět na Zéland s kocovinou jakoby není úplně ideální...
Díky za včerejší hojnou účast vy zvířátka!

Ale tak trochu přemejšlim co to mám proboha za kamarády?! Vtípky o manku, a že nebudu mít za co jet do Brna na letiště, se nakonec ukázaly jako trochu mimo, neb když sme s poslední skupinkou platili, tak Smíšek povídá:" a já měl osm až deset piv..." a číšník říká:"tady mám už jenom dvě" Smíšku, gratuluju!
A vy ostatní, ste chodili určitě do skauta, co?!

Jako kamarády vás řadim do šedi vysokého nadprůměru.

Jinak teď mi všichni prosim držte pěsti, za tři hoďky se potkám s Metíčkem (ehm, jak sem před rokem blogovala, že už o něm nechci nikdy slyšet, tak na to zapomenem jo? :D )
a budu u něj tři dny bydlet v Londýně. Asi chápete, že jakožto ta, co dostala kopačky, musim prostě dneska vyzerat úplně megadobře, aby viděl, jak sem děsně independent a cool bez něho haha. Já mu dám. A strašně se na něj těšim. Jestli mi řekne Hey babe, tak to se mnou asi sekne.
Taky je ještě v plánu potkat se s Britíkem Bartem z Kanady, Minami z Tokia, se kterou sem absolvovala Late Of The Pier koncert kdysi!!!, Blonckou Alison z NZ a pak se uvidí.
Další letadlo na mě bude čekat na letišti Stansted v pět odpoledene léta Páně 23. března...Tentokrát už na férovku do Malajsie.

Držte mi palce, zachovejte přízeň, žeru vás do jednoho.

Dík za tričko Šimůnková!

Zvláštní poděkování Kátě a Kátě a Kátě za to, že včera neuvěřitelně dorazily na mojí báj báj párty.

Jedu Kick Ass! muck

středa 16. března 2011

Uka, co máš v kabelce

The countdown is on!!!
Čtyři dny do odletu, ježišmarjá.

Tak copak mi to už tři dny leží na zemi:
-Kytky do vlasů od Páji(abych vzbuzovala roztomilost a soucit)
-Mapa NZ a Austrálie od tatíčka
-Mp3 do letadla od matičky a spol.
-Moje boty Meindl, dárek k patnáctym narozeninám, který se mnou vydržely už DESET LET, prošly x krát Slovenský hory, Dolomity, Černou Horu a posloužily i v Kanadě
-Přívěšek ZAKOUSNI OBDIVUJ od Čarodky, geniální a milovanej dárek k narozeninám
-Mezinárodní řidičák, aby mě Lawrenc nechal po Austrálii řídit karavan jůůůůů
-Kudla na zlý lidi a zvířátka od tatíčka
-Brejle za dvě libry, abych vypadala drsně, když to bude třeba
-Čelovka, aby bylo vidět na skalpy (od mamči a Myšáka)
-Pas (Australské turistické a NZ pracovní vízum)
-Průvodce do Austálie a na NZ od tatíčka
-Manikůra, co sem původně rozněžněle koupila ve Skotsku a dala Psovi, kterej řekl na růžovou barvu fůj (ale pořád ji jakž takž chtěl), ale bohužel odjel na Erasmus do Německa a tak je to teď teda moje :)))

+ Kartáček na zuby (začínám se dost zlepšovat. Už nejmíň dvakrát sem si ho vzala na cesty s sebou!!!)

Zvláštní poděkování pro úžasné podporující babičky. Babičky jsou radost!
Cestovní horečka.
V sobotu se můžem naposled vidět v Garáži:)

Co se týče Japonska...
Všichni na to čumíme s otevřenou pusou, ano. Já doufám, že média strašně ale strašně přeháněj, nicméně pravda je, že Shin a Tatsuya zdrhli z Tokia někam dolů (jak tam zas bují ta sopka) a Rick nemá vodu. Nejkrásnější situaci asi má moje ex-spolužačka z Olomouce, Pája, která tenhle rok studuje v Ucunomiji, městě asi sto kiláků nad Tokiem, takže asi necelejch dvě stě kiláků od Fukušimy 1, a všem (důležitejm) je úplně jedno, že je už téměř poslední na koleji a nemá peníze na čtyřnásobně drahou letenku domů. Držim palce.
Ale abych to odlehčila...V den zemětřesení se na Shinově FB objevilo tohle:


Pamatujete, co je to HUB?

Debile milovanej!!! :D :D
Shin strávil celou tu noční paniku v hospodě...Fakt klasik.

Co dál...poslední dva tejdny sem strávila ve Velký Úpě v Krkonoších jako instruktorka snowboardu a úplně sem si to zamilovala. Opálila sem se tak, až je to hanba, poznala partu bezva lidí, vypila pár piv na Skleníku, naučila se dělat vlekařku a hlavně dostala slíbeno, že v roce 2012 mě vezme na rande jeden hot hot božan z Kojčic (to je až u Pelhřimova XD!)
Tak aby to nebylo jak s Johnem, co vydržel plnit svůj slib o Malajsii asi tři měsíce. Budu muset bejt rafinovaná...páč ho jako fakt chci.

S mojí klientkou
Největší radost sem ale stejně měla, když se mi podařilo naučit jezdit šestiletou holandskou holčičku Brigitte.

Díky všem, co se zapojili do nenávistné gigakampaně vůči Silentu :D
Včera sem totálně přišla o iluze, že mi pošlou třeba spoň ty tři litry, co mi vypočítali. Mamčin Myšák a mamka jim volali ještě asi tak pětkrát a ty zmetci pokaždý slíbili, že peníze budou (sice ne mejch šest, ale aspoň něco) a Michálek Myšákovi řek, že tu flashku nepotřebuje a že si ji můžu sežrat (asi ne takhle doslova), ale že peníze budou do 10. na účtu. V pátek jim tam zase zavolal a Michálek povídá, že už je poslal a ať si počkám, než je banka převede. Tak čekám celej víkend a v úterý nic. Tak Myšák s neuvěřitelnou výdrží volal zas, co jako je. Tentokrát to zvedla Janička a povídá, že Míchálek je na WC (jauje!) a že o žádnejch penězích nemůže bejt řeč, protože sem jim neposlala flashku. Tak teď budem psát udání a pošlem jim tam nejen tu hygienu, který se pořád tak báli ("Žaneto, kdyby přišla hygiena, tak řekněte, že kuchař je na měsíc na dovolený!"), nehledě na to, že mě tam vlastně zaměstnali načerno a taky na černo ubytovávaj všechny, co tam pracujou. Hlavně se mi postarejte o to, ať tam nejede někdo z vašich rodin nebo kámošů.

Jo a ještě něco, na fb sem založila stránku, kam budu házet linky na hostely a vůbec takový ty praktický věci o mý cestě necestě. Taky třeba jestli se tu vyskytuje někdo, koho neznám osobně, ale chtěl by vidět nadcházející fotky, budou tam. Woe a Twitter byste ještě nechtěli? Ne.
žanda panda ve světě
Dik lidi

středa 9. března 2011

The Asteroids Galaxy Tour

Moc děkuju Michalovi S. za sdílení týhle dánský popový kapely. Album je roztomilý retro a tu holku chci chci! Čim se odlišujou? Trumpetky, saxíky a chill out.


Album FRUITS 2009





Hotel Silent

Znáte to, když máte super matroš na blog, ale už ste tu historku vyprávěli tolikrát, že vám začíná lízt krkem...nebo se prostě bojíte, že když jí zveřejníte, stihne vás strašlivá pomsta?

Moc dlouho sem to teda v těch Krkonoších nevydržela, jen co je pravda. Přitom deal zněl krásně: přijeďte hned zítra, potřebujem recepční do hotelu, ubytování a strava zajištěna, prkno s sebou, dáme vám permici na den za stovku.

Protože sem byla ták strašně blbá a 14 dní čekala na slibovanou "maminku ze Sokolova, co mi do Harrachova přiveze smlouvu", mám teď velký kulový, natož snad nějakou smlouvu. Dneska se podělím o zasmáníhodnou příhodu, kterak sem 14 dní zadarmo pracovala v nejjeblejšim českym hoteluv Harrachově. Vzhledem k tomu, že peníze mi už stejně nepošlou a já na ně chtěla bejt hodná aspoň do doby, kdy už to bude jistý, teď vypršela ta moje lhůta. Takže na tvrdo.

VYHNĚTE SE OBLOUKEM HOTELU SILENT V HARRACHOVĚ

První den, kdy sem pracovala, byla sobota. Vzheldem k tomu, že noc předtim sme měli slučák základky po deseti letech (panebože) a spolu se zbývající partou 6 lidí sme jeli nonstop, byla cesta do Krkonoš celkem únavná (=na nádraží sem v šest ráno došla jako zombie, praštila sebou o sedačku ve vlaku a skoro zaspala 3 přestupy).
Pan majitel Michálek mě vesele uvítal a podrbala sem na hřbetu psa. Vzhledem k tomu, že sem tam tak trošku přijela s nečestnými úmysly přivydělat si tam pár tisíc na Zéland, cejtila sem se lehce blbě, ale jakmile se ukázalo, že o pracovním poměru nemůže bejt ani řeč a budu pracovat na dohodu, ani sem nemusela vyloženě lhát.
Práce za 11tisíc na měsíc na recepci, kde sme se měly střídat dvě a s bydlenim zajištěnym, není nic moc, ale na přežití malajskýho pekla by to mohlo bejt fajn, řekla sem si.

První dojem byl celkem fajn, hotel sice lehce komunistická hegeš ze 70. let a nazývat to hotelem se skoro-třema-hvězdičkama, je skoro podvod, ale majitela vypadal jako nadšený amatér a tak sem se vždycky nenápadně snažila přispět poznatkama z Kanady a Skotska. Diktovala sem si to na recepci tak dobře, že mi majitel druhej den řek, že si asi vybral provozní (HAHA, to určitě) a o dalších pět dní nato souhlasil, že mi zvýší plat na 13 litrů, páč se ukázalo, že ta druhá, se na recepci až tak moc nevyskytuje (s výjimkou hodiny odpoledne, kdy si sedla k fejsbuku) a já makám od 8 a.m. do 8 nebo 9 p.m. Bylo mi vlídně vysvětleno, že "takhle to na horách chodí", ale slíbil mi teda víc. A ŽE MÁM POČKAT NA MAMINKU ZE SOKOLOVA.

A propos...ta druhá...
Ta druhá, co byla jakoby moje šéfka, byla majitelova přítelkyně Janička. Představte si tu nejhloupější holku ze základky s naprosto nulovou sociální a vlastně jakoukoliv inteligencí a od tohohle člověka máte poslouchat poučky. Jeeezus. Pevně sem proto skousla jazyk a snažila se bejt na tuhle ošklivou a nepříjemnou bečku uctivá. To se většinou projevovalo v tom, že sem se musela dívat na dementní youtube videa a souhlasně přikyvovat, že nahej tlouštík zpívající Rihanu, je fakt funny. První den sem teda převzala recepci i s jejich složitym rezervačnim systémem, což byl cár papíru s tabulkou, kde byly zvýrazňovačema napsaný jména hostů. Chvilku sem tomu nevěřila a bylo mi vysvětleno, že tady předemnou bývala slečna, co je hrozně podvedla, nadělala škody a ukradla jim 200 tisíc. Přízrak téhle slečny Nikoly se nad recepcí vznášel neustále a vysvětloval chaos v účtech, fakturách i rezervacích. To už sem měla zbystřit...
Já se místo toho jala vytvářet (při mé inteligenci) v excelu tabulku rezervací a objednávek, což ejhle umožnilo najednou přesouvat hosty mezi pokojema a zvýšit kapacitu hotelu asi tak třikrát.

Nad vodou mě drželi hosté, co mě milovali a nosili mi čokolády nebo dávali aspoň dýška a já si s nima mohla normálně pokecat. Jo, občas byl někdo naštvanej, že na pokoji nemá televizi (kterejch sme měli asi deset, takže sem každej den běhala po pokojích a přenášela televize jenom proto, aby hosti hotel- a mě- úplně nenenaáviděli). Jak mi slibovali, že budu mít permici za stovku, tak to nakonec bylo tak, že sem měla permici, na kterou sem za stovku mohla jezdit tři hodiny. Jezdit sem nebyla ani jednou, páč sem měla během 14 dnů volno jednou a to za mnou přijel Pes a kámoš MY COOL a jeli sme jinam. Ubytování mě taky štvalo, protože to byla ošklivá místnost, ze který sálal puch od toho, jak tam dlouhý léta někdo vykuřoval a v předsíni byl beton, kterej mi teda první den slíbili přikrejt linem (ehm).
A já si říkala:"už jenom měsíc. Už jenom tři tejdny. Už jenom..."
Aspoň, že mi Michálek na začátku povídá, že tam u mě může kdokoliv bydlet, že je mu to jedno.

Celkem dost alergická sem začala bejt, když mi ve druhym tejdnu začal šéf říkat věci jako"Žaneto, kdyby přišla hygiena, tak kuchař je na měsíc na dovolený!!!" popřípadě "Žaneto, kdyby mě dneska někdo hledal, tak tady nejsem". Blbý bylo, že to druhý mi řek nahlas do vysílačky zrovna ve chvíli, kdy mi u recepce stepoval týpek, co přivez maso a chtěla peníze.
Největší morální problém sem měla, když chodily recenze na hotel a já dostala přikázáno volat do cestovky a prosit je, aby ty negativní recenze mazali. To už sem byla nasraná, protože v těch recenzích nebyla nic než pravda.
Udělala sem rebelku a dovolila si jednu uloupit a uložit. Podívejte se natvrdo na todle svinstvo, o kterym sem předtim díky svá naivitě ani netušila.

Tady je originální verze:
Pobyt v tomto hotelu nám připadal jak návrat do dob ROH,personál v kuchyni-dvě mladá děvčata bez energie,znuděně odnášejí použité nádobi,stoly utřou papirovým ubrouskem,příbory jen doplní na nepoužité ubrousky!Jedna z divek byla ok,druhá bych řekla nafoukaná až drzá-když jsme nejedli večeři, bez okolků natvrdo nám řekla,proč jsme si to tedy brali!!!Odešla do kuchyně a ihned dovedla kuchaře,aby se podíval na lidi,kteří večeři nejedli-nebyli jsme ovšem jediní-někteří to jen rozvrtali.
Nikde nebyl vyvěšen jídelní lístek-nabídka večeří,tudíž jsme ani nemohli vědět,co je na talíři.Takže naše večere byla pouze na zeleninové misce salátu.Výběr večeře z jednoho jídla není dobrá varianta pro každého.
Doporučila bych informaci o přehledu večeří,protože pokud strávíte den na lyžích a pak vám zrovna typ jídla nevyhovuje,je lepší být informován včas a zařídit se,než být zklamán a jít na večeří do jiného hotelu.
Jediné plus bylo milé přivítání na recepci a její personál,milá,příjemná,ochotná slečna,ráda poradila,zařídila a pomohla.Ta si zaslouží pochvalu nejvyšší.
Máme na co vzpomínat a jsme poučeni pro příště.

A tohle je pro srovnání upravená verze:
Personál na recepci příjemný,ochotný,rád poradil a pomohl.Obsluha v jídelně-dvě mladá děvčata bez energie,znuděně odnášely použité nádobí,stoly pouze setřely ubrouskem,na nepoužité ubrousky doplnily příbory.Na foto hotelu je na stolech prostírání,to jsme po celou dobu pobytu neviděli-jen papírové ubrousky,na kterých byl příbor.Informaci o tom co bude na večeři jsme zjistili až u stolu,pokud vám dané jídlo nechutná,máte smůlu nic jiného než zeleninový salát není.Pokud jídlo odmítnete-mladá slečna o vás informuje kuchaře,ihned mu ukáže,že tito lidé jídlo nechtějí-aniž bychom jídlo nějak kritizovali,pouze jsme ho nejedli-nebyli jsme ovšem jediní. Parkování je pod hotelem,v zimním období na neupraveném parkovišti. Tv na pokoji se špatným signálem a pouze ČT1 a cizí televizní stanice.

S timhle jako fuck off!
Jednou z dalších věcí bylo, že mi Janička přikázala psát do knihy hostů jen asi každýho čtvrtýho, aby se z nich nemusely platit daně (!). Woe, tohle už je trochu mimo zákon, ne? MAMINKA ZE SKOLOVA BY UŽ TU MĚLA BEJT KAŽDOU CHVÍLI.
Pak bohužel odjely ty dvě holky, praktikantky z hotelovky a přišla sem o možnost pokecat a zasmát se s jednou z nich, sympatickou Nikolou. Místo nich přijeli jejich dva spolužáci a já kráva s nima šla první večer na pivo a mimo jiné jim řekla o Zélandu...Kdybych věděla, co mi potom ošklivý Pavlík, jehož hlavním hobby, je dělání vyhazovače na své oblíbené diskotéce, provede, asi bych se mu nesnažila poradit s jeho nešťastnou láskou k 25leté mamince, do které se zamiloval, když pozoroval, kterak se opojně svíjí na oné diskotéce.

Ze začátku sme byli kámoši, ten druhej kluk mi přišel hrozně v pohodě, ale postupně, když sem zvysoka kašlala na pozvánky přijít si večer sednout do zahulenýho baru v pátym patře a povídat si s ostatnim personálem o hovně, začali píct s panem majitelem.
Na moje narozeniny přijel MY COOL a dva dny u mě spal a chodil jezdit do Rejdic do parku a taky mě vytáhnul do města na pizzu, protože ten den byl už zase guláš (jako fakt? Během 13 dnů uvařit 4krát guláš?!?). Zrovinka ten večer sem na recepci skončila o hodinu dřív a ve dveřích se minula s MAMINKOU ZE SOKOLOVA.

A druhej den to přišlo...Já už sem fakt stěží skrejvala opovržení vůči šéfovi, jehož oči se velmi nebezpečně blýskaly a on měl evidentně problém s tim, že mám o hotelu větší přehled než on. Ten den mi přijela rodina, kterou sem neměla ani v počítači ani na mailu ni na nějakym papíře a stálo mě dost stresu najít jim tři pokoje. Všechno sem jakž takž zvládla

"V tomto hotelu jsem strávila víkend a první překvapení,které nás čekalo při příjezdu,bylo,že o nás na recepci vůbec nevěděli,že máme přijet.Takže jsme čekali,až nám najdou 3 volné pokoje. Slečna recepční byla příjemná.omlouvala se a snažila se situaci co nejrychleji vyřešit (...)"

ale namíchnutá sem byla pěkně. Pak přijel pan doktor z Prahy a manželkou.
Tady musim vysvětlit ještě jednu věc. Víc než polovina hostů byla v našem hotelu, protože si přes jakýsi spa.cz koupili wellness (opět chachá) pobyt v našem hotelu s HODINOU PRIVÁTNÍHO SAUNOVÁNÍ ZDARMA, jak to stálo v poukaze. Už sem byla zvyklá se lidem omlouvat, že to máme špatně napsaný, protože ta sauna je moc velká a nemůžeme si dovolit dát je tam samotný, a pokoušela se je nějak udobřit a do tý doby to všichni přijali. Pan doktor ale ne a po právu mi řekl, slečno, nezlobte se, ale zavolejte mi pana vedoucího. To sem taky udělala a nevěřila sem vlastním uším, co následovalo. Michálek se na něj utrhnul a místo, aby jim nabíd nějakou dohodu a omluvu, posměšně se jich ptal jestli věděj, kolik stojí vytopení sauny a podobný píčoviny. Když hosti odvětili, že to ale maj v poukaze, klidně se k nim otočil zády. No jednání toho největšího hovada. To už byl pán vyprovokovanej a začal se hádat. Já tam stála se sklopenejma ušima a TAK STRAŠNĚ SE STYDĚLA. Michálek jim teda řek, že jestli chtěj mít saunu sami pro sebe, tak můžou, ale musej tam přijít od dvou do tří ráno. Hosti to vzdali, protože to, co jim můj šéf říkal, bylo neuvěřitelně absurdní a trapný, že na to neměli.

Pak sem se k němu obrátila a řekla sem mu, že tam končim, protože nemůžu souhlasit s jeho jednánim. On řek ok a já mu řekla, že bych chtěla svoje peníze za těch 14 dní, co sem tam pracovala. On řek ok, ale já mu povídám, že chci přesně tu polovinu z dohodnutýho platu, takže 6 a půl tisíce. On řek, že to platilo předtim. Bylo mi jasný, že s tímhle dementem, kterej lže dodavatelům, hostům a vlastně každýmu do očí, nic nenadělám a udělala sem jedinou rozumnou věc, co mě v tu chvíli napadla DRAG DROP IN ony my flashcard a všechno, co sem jim tam 14 dní zadarmo tvořila v počítači, sem vyhodila do koše.

Nejsem na to pyšná, ale vlastně sem.

Pak se kolem mě sešel celej polokulturní personál a bavili se tim, jak sem oškubaná a zoufalá a bylo už asi sedm večer a já tam nehodlala zůstat ani chvíli a MAMINKA ZE SOKOLOVA PRO MĚ POŘÁD ŽÁDNOU SMLOUVU NEMĚLA. Sedla si a vypočítala mi celkovou pěknou odměnu za moji práci 3200 poté, co odečetla peníze za ubytování (!) a ještě měla tu drzost mi říct, že sem tam pracovala jenom 11 dní. No haluz, hádej se se šmejdem, že jo? Potom ještě Janička přišla s tim, že chybí jeden poukaz na pivní lázeň v hodnotě 1800 Kč. To už sem fakt čuměla, protože sme spolu tři dny předtim řešily, že chybí a ona mi to před svojí matkou řekla jako úplnou novinku. Tak jí říkám, jestli je magor a ať aspoň nelže vlastní matce. Pak sem jim řekla, že když mi nedaj mý peníze, tak zejtra nebudou vedět ani kolik jim má přijet lidí, neb mám všechno u sebe.

Janička: "Jak si to můžeš dovolit?!?"
Já: "Já bych to neudělala, kydyby mi tady pan Michálek neřek, že mi nedá, co mi patří. Přesně sem věděla, jak to tady dopadne a že mě pošlete pryč bez peněz."
Janička: "A jaks to asi mohla vědět, co?!?"
Já: "Tak asi sem tady už dva tejdny a tu vaši úroveň pozoruju..."
Janička: "Ty nemáš co pozorovat!"

Pak se ještě otočila ke svojí matce a pronesla památnou větu:"A vona chce 6 a půl tisíce jo?!? Za čtrnáct dní? Dyť to sem brala já za měsíc!"

Teď už se tomu zase směju, ale povim vám, že sem děkovala osudu, že u mě dole v pokoji seděl MY COOL a čekal s autem, že mě odveze dom. Nohy se mi klepaly páč když sem ze stolu shrálbla hmotnou odpovědnost zatim bez mýho podpisu (tyhle lidi by si mě tam podepsali sami a řekly by, že sem jim čorla dalších 200 litrů jako Nikola přede mnou), tak Janička po mně normálně skočila a začala mi jí rvát z ruky. No cirkus to byl. Taky neopomenul přijít Pavlík s tim, že jedu na Zéland, což majitele rozzuřilo ještě stokrát víc než flashka.
Maminka ze Sokolova mi říkala ať se uklidnim, že mi peníze pošle a já jí říkala, že sem nechtěla aby to takhle dopadlo a že tu flashku k ničemu nepotřebuju a nechci jim uškodit, jenom chci mít od nich pokoj. Pak mi ona podala ruku, řekla, že to s majitelem vyřeší (ona je totiž oficiálně in charge) a řekla mi, že peníze budou. Už mi fakt bylo jedno, jestli mi daj za ty dva tejdny tři tisíce a prostě sem odjela s holou prdelí.

KONEC ZVONEC WOE
P.S. když Michálkovi volal Myšák a snažil se mu domluvit, tak mu Michálek řek, že mě maj natočenou na průmyslovou kameru, jak se chovám jak maniak a kopu do věcí. EH, blbý je, že tam žádná průmyslová kamera nebyla a kdybych fakt do něčeho kopala, tak to bude leda tak on a Janička. Ale tak zas mám trochu úroveň, no ne?
Tak co říkáte? Stálo to za post?
P.P.S. Jak sem měla hacknutej FB, tak to udělal Pavlík, kterej nevěděl, že umim udělal screenshoty a na tu policii klidně i pudu




Sorry za gramatiku, čárky a vůbec, tohle se nedá psát s klidnou hlavou

GangstaPanda