Uka, co máš v kabelce

The countdown is on!!!
Čtyři dny do odletu, ježišmarjá.

Tak copak mi to už tři dny leží na zemi:
-Kytky do vlasů od Páji(abych vzbuzovala roztomilost a soucit)
-Mapa NZ a Austrálie od tatíčka
-Mp3 do letadla od matičky a spol.
-Moje boty Meindl, dárek k patnáctym narozeninám, který se mnou vydržely už DESET LET, prošly x krát Slovenský hory, Dolomity, Černou Horu a posloužily i v Kanadě
-Přívěšek ZAKOUSNI OBDIVUJ od Čarodky, geniální a milovanej dárek k narozeninám
-Mezinárodní řidičák, aby mě Lawrenc nechal po Austrálii řídit karavan jůůůůů
-Kudla na zlý lidi a zvířátka od tatíčka
-Brejle za dvě libry, abych vypadala drsně, když to bude třeba
-Čelovka, aby bylo vidět na skalpy (od mamči a Myšáka)
-Pas (Australské turistické a NZ pracovní vízum)
-Průvodce do Austálie a na NZ od tatíčka
-Manikůra, co sem původně rozněžněle koupila ve Skotsku a dala Psovi, kterej řekl na růžovou barvu fůj (ale pořád ji jakž takž chtěl), ale bohužel odjel na Erasmus do Německa a tak je to teď teda moje :)))

+ Kartáček na zuby (začínám se dost zlepšovat. Už nejmíň dvakrát sem si ho vzala na cesty s sebou!!!)

Zvláštní poděkování pro úžasné podporující babičky. Babičky jsou radost!
Cestovní horečka.
V sobotu se můžem naposled vidět v Garáži:)

Co se týče Japonska...
Všichni na to čumíme s otevřenou pusou, ano. Já doufám, že média strašně ale strašně přeháněj, nicméně pravda je, že Shin a Tatsuya zdrhli z Tokia někam dolů (jak tam zas bují ta sopka) a Rick nemá vodu. Nejkrásnější situaci asi má moje ex-spolužačka z Olomouce, Pája, která tenhle rok studuje v Ucunomiji, městě asi sto kiláků nad Tokiem, takže asi necelejch dvě stě kiláků od Fukušimy 1, a všem (důležitejm) je úplně jedno, že je už téměř poslední na koleji a nemá peníze na čtyřnásobně drahou letenku domů. Držim palce.
Ale abych to odlehčila...V den zemětřesení se na Shinově FB objevilo tohle:


Pamatujete, co je to HUB?

Debile milovanej!!! :D :D
Shin strávil celou tu noční paniku v hospodě...Fakt klasik.

Co dál...poslední dva tejdny sem strávila ve Velký Úpě v Krkonoších jako instruktorka snowboardu a úplně sem si to zamilovala. Opálila sem se tak, až je to hanba, poznala partu bezva lidí, vypila pár piv na Skleníku, naučila se dělat vlekařku a hlavně dostala slíbeno, že v roce 2012 mě vezme na rande jeden hot hot božan z Kojčic (to je až u Pelhřimova XD!)
Tak aby to nebylo jak s Johnem, co vydržel plnit svůj slib o Malajsii asi tři měsíce. Budu muset bejt rafinovaná...páč ho jako fakt chci.

S mojí klientkou
Největší radost sem ale stejně měla, když se mi podařilo naučit jezdit šestiletou holandskou holčičku Brigitte.

Díky všem, co se zapojili do nenávistné gigakampaně vůči Silentu :D
Včera sem totálně přišla o iluze, že mi pošlou třeba spoň ty tři litry, co mi vypočítali. Mamčin Myšák a mamka jim volali ještě asi tak pětkrát a ty zmetci pokaždý slíbili, že peníze budou (sice ne mejch šest, ale aspoň něco) a Michálek Myšákovi řek, že tu flashku nepotřebuje a že si ji můžu sežrat (asi ne takhle doslova), ale že peníze budou do 10. na účtu. V pátek jim tam zase zavolal a Michálek povídá, že už je poslal a ať si počkám, než je banka převede. Tak čekám celej víkend a v úterý nic. Tak Myšák s neuvěřitelnou výdrží volal zas, co jako je. Tentokrát to zvedla Janička a povídá, že Míchálek je na WC (jauje!) a že o žádnejch penězích nemůže bejt řeč, protože sem jim neposlala flashku. Tak teď budem psát udání a pošlem jim tam nejen tu hygienu, který se pořád tak báli ("Žaneto, kdyby přišla hygiena, tak řekněte, že kuchař je na měsíc na dovolený!"), nehledě na to, že mě tam vlastně zaměstnali načerno a taky na černo ubytovávaj všechny, co tam pracujou. Hlavně se mi postarejte o to, ať tam nejede někdo z vašich rodin nebo kámošů.

Jo a ještě něco, na fb sem založila stránku, kam budu házet linky na hostely a vůbec takový ty praktický věci o mý cestě necestě. Taky třeba jestli se tu vyskytuje někdo, koho neznám osobně, ale chtěl by vidět nadcházející fotky, budou tam. Woe a Twitter byste ještě nechtěli? Ne.
žanda panda ve světě
Dik lidi