neděle 8. května 2016

O karibském pobřeží a mírných úplatcích

Jak už sem naznačovala, sehnat v neděli odvoz z Viňales, byť jenom do Havany, se ukázalo jako oříšek, takže sme se v podstatě v ten den rozhodli, že se vyprdneme na všechnu veřejnou dopravu a budeme jezdit taxíkama. V počtu 11 lidí se nám to vcelku výborně dařilo a jenom jednou jsme se nevešli do dvou aut a museli jet třema, velká většina taxík jsou naštěstí veteráni s obříma kuframa a sedačkama.

Playa Larga
Tady bylo draze. Drink za stovku!
Dohodli sme teda s taxikářema cenu 33CUC za osobu až do Playa Larga (Zátoka Sviní). Kromě toho, že sme museli čekat dvě hodiny, než se auta seženou a urputně sme se snažili vyhnout se taxikářovi "Ječnýmu zrnu", nám čtyřhodinová cesta docela utekla a k odpoledni sme se vylodili v Zátoce Sviní (haha). Nechali sme se vysadit u docela drahýho Hotel Playa Larga, kde částka za chatku činila náš tejdenní rozpočet, tak sme šli radši do místního baru a dali si dvě mojita: Pobíhali kolem nás pořád lidi a snažili se zjistit, kde sme ubytovaný a kam by nás mohli dohodit, aby z toho byl bakšiš. Byli sme zkrátka takový batůžkářský hvězdy a náš plán, že bysme možná mohli spát někde na divoko (což se na Kubě nesmí) se rozplynul. Naše první setkání s mořem bylo krásný. Byl vlahý podvečer, tak sem se jenom pobrouzdala, ale kluci s Renčou si šli zaplavat (asi stárnu :(
Nejakčnější z naháněčů na ubytko byl hlídač z hotelu, takže sme si ho po hodině a půl našli a ten nás zavedl k rozestavěný case. Tady se Peťa zahleděl na střechu a povídá: "A kdybysme se nevešli dovnitř, může někdo spát nahoře". Za deset minut už sme VŠICHNI seděli na plochý střeše a rozbalovali karimatky úplně vysmátí. Domácí nám dovolili přespat nahoře dvě noci a pronajali sme si jeden pokoj s koupelnou na uložení batohů přes den. K večeři sme měli krokodýla na ananasu s rejží, normálka, ne?! Byl docela dobrej a v týhle fázi sme si taky začali v casách objednávat jenom šest porcí k večeři a dělili se o jídlo, protože ho byla zbytečná kopa.

Dohodli sme se, že ráno vstanem na východ slunce a půjdem skočit do moře. Noc byla docela klidná, ale tropický teplo teda nebylo. Když nám ráno o půl šestý začal zvonit budík, vystrčili sme nosy ze spacáku a shodli se, že v takový kose teda ne a spali dál.
Playa Larga je výchozí bod pro návštěvu velkého mokřadu Ciénaga de Zapata, který sem si představovala jako takový menší Everglades, ale nakonec sme z toho nic moc neměli z několika důvodů:
V dubnu tam není moc co vidět, ptáci jsou pryč a krokodýli žijou až na druhym konci poloostrova a nekonaj se k nim žadný exkurze.
Krokodýly můžete vidět za plotem chovný stanice, ale to nás moc nezajímalo, to spíš ty stejky, co podávaj v přilehlý restauraci. Nám bylo ale krokodýlí maso nabídnuto k večeři v naší case, takže sme si to odfajfkovali taky.
V podstatě jediný místo, který se dá navštívit, je La Salina na jihu Zapaty. Ovšem je potřeba si zaplatit průvodce, ne úplně levnej vstup a ještě na celej den dohodnout taxíky. Na Kubě musí bejt totiž všechno strašně complicated...
Cueva de Pesces
Chvilku sme to zvažovali, ale pak vyhrála varianta Brod.
Sehnali sme si dva taxíky za 25CUC na celej den, sebrali osamocenou Francouzsku Aňu, co si se Zapatou taky nevěděla moc rady a vyrazili ke 20km vzdálené Cueva de Pesces, což je v podstatě cenote po vzoru skalních propadlin, na kterejch sme s Čalouníkem ujížděli na Yucatánu. Jezírko bylo slaný a plavaly v něm ryby a bylo perfektní na šnorchlování. Dali sme si mojito. Strávili sme tu asi dvě hodiny a když začali najíždět turisti (=20 lidí), jelo se na pláž.

Zátoka sviní je po pobřeží hodně sklanatá, takže je potřeba najít místo, kde jsou do vody schůdky, ale na takových místech se většinou platí. Povídáme našim taxikářům, že chceme někam, kde nejsou turisti. Kluci se na sebe šibalsky podívali a pak nás zavezli k rezavý bráně a zatroubili. Za 1CUC na auto nás hlídač momentálně opuštěnýho pionýrskýho tábora pustil dovnitř a my celej zbytek odpoledne strávili v sukromym pionýrskym ráji.
Jakoby pionýrky
Díky neobvyklé obětavosti našich pánů kluků sme se tak rochnili v poloteplé vodě a sosali vodu z kokosů. Kromě koupačky je ve městě také možno fotit pozůstatky ze slavnýho fiaska, kdy se jednotky Kubánců-emigrantů po výcviku a pod vedením CIA pokusily v roce 1962 vylodit tady a ještě na Playa Girón (30 km od Playa Larga) a svrhnut Fidela. Stojí tu tanky a taky spousta krásných propagandistických billboardů. Druhej večer dorazila do naší casy široká rodina našich hostitelů, všichni sme se sešli venku na verandě a hrála se muzika a docela hezky sme se pobavili. Nakládaný fazole z večeře nebuduale radši komentovat.
Večer sme šli samozřejmě opět na pizzu k obyčejnýmu okýnku v centru městečka. Stála 5 kaček a za mě to byla nejlepší pizza za celou dobu. 
Během čekání na pizzu, sem svezla pár Kubánců na bicitaxíku.
Cienfuegos
...aneb Perla jihu je první UNESCO město, co na nás čekalo během cesty po jižním, karibském pobřeží. V Playa Larga sme opět podnikli neúspěšný pokus vejít se NĚJAKYM záhadnym způsobem do jedinýho turistickýho busu, co tudy jezdí, ale neúspěšně. Po dalším dohadování s gangsterskou neregulovanou partou chuligánů taxikářů sme s nechutí kývli na vydřidušskejch 10 CUC na osobu a frčeli dál.
Na městě je vidět, že do něho proudí peníze na opravy a údržbu domů, takže centrum vypadá fakt pěkně a díky Adidas prodejně byste ani nepoznali, že jste na Kubě. Ulice vypulírovaný, pěší zóna plná stánků se suvenýry s ksichtem Che Geuvary, galerie... Letmej pohled na kadeřniství vás ale pak zase vrátí do reality :)
Hostitelé v Playa Larga nám dali vizitku na svýho kámoše Venceslava a asi mu taky řekli, že sme fajnový socky z ČR, protože Vašek nás nadšeně přivítal ve svym úžasnym třípatrovym domě a vůbec mu nebylo divný, když sme mu řekli, že chceme v jednom pokoji spát v sedmi na zemi. Dostalo se nám fakt královskýho přivítání, možná až moc nadšenýho, takže budeme odteď říkat Vaškovi Hujer :)

Co se týká města, celej den sme strávili venku. Cienfuegos se pyšní nejdelší promenádou na Kubě, bylo nám tam příjemně a k večeru bylo opravdu skvělý světlo na focení. Ihned po tom, co sme si dali mojito v restauraci s výhledem na moře a pizzu za doprovodu místních a týpka s hadem na krku, sme mohli obdivovat nádhernej západ slunce.
Nevim, čim přesně, ale Cienfuegos na mně asi svojí moderní atmosférou (joggující Kubánci, sportující mládež, krásný domy i auta) udělalo fakt dojem a zpětně je to moje nejoblíbenější město na Kubě.
Když se úplně setmělo, vylezli sme si na terasu našeho domu a protože mezi námi velmi záhy po příletu na Kubu vykrystalzovala specialistka na nákup rumu Jana a na míchání rumu, Tukoly a citronky Jitka, nalepili sme jí přezdívku Míchačka a od té doby se 14 dní neflákala:)

Cestovní tip:

  • Ideální na cestování po Kubě je skupinka 5 osob. Staré taxíky jsou uzpůsobený tak, že dopředu se vejde řidič +2 lidi a dozadu pak tři lidi. Cena se většinou udává za auto, takže v téhle sestavě ho dobře zaplníte. Aby se jízda vyplatila časově i finančně, neměli byste platit víc než 3-5CUC navíc, oproti autobusu. Krosny jdou často přidělat na střechu.

Žádné komentáře: