pondělí 16. května 2016

O langustičkách, malebnejch uličkách a vykuřování ziky

Ještě se nevykuřuje...
Dobré ráno, dnešní post začínáme neuvěřitelnou snídaní u Hujera/Vaška. Za 5CUC nám toho naložil na talíře tolik, že sme si ještě museli zabalit toasty jako svačinku s sebou. A že se hodila! 
Další cíl cesty totiž byla série vodopádů El Nicho v pohoří Sierra del Escambray. Protože je tohle místo zhruba na půl cesty mezi městy Cienfuegos a Trinidad, najali sme si opět dvě auta na celej den (25CUC za osobu), protože je to ekonomičtější varianta, než si udělat jednodenní výlet k El Nichu a pak se vracet.
Na stole zatim třetina jídla
V Cienfuegos sme po cestě z města ještě zastavili na dvacet minut na nádhernym hřbitově Cemeterio Tomas Aceo s replikou Partenonu a pomníkem za oběti místního potlačenýho povstání proti Batistovi. 

El Nicho
Cesta do kopců v provincii Cienfuegos byla pro naše stařičký Fordy (but Toyota motor, amigo!) trošku dřina, myslim, že je postrkovala i moje zen-meditace, ale nakonec sme )spěšně dojeli k branám parku. Tady sme zaplatili vstup 9CUC (zdražení oproti 5 z průvodce) a nastala taková divná anarchie, protože na ceduli sice bylo napsáno, že se musí s průvodcem, ale nás si nikdo nevšímal, tak sme šli sami. 
El Nicho si můžete představit jako takový malý maličký Plitvičky, ale věřte, že v kubánskym vedru přišly staršlivě vhod. Chvíli sme poskakovali kolem s foťákama a pak sem našla úplně ideální jezírko s privátnim vodopádem a všichni sme se do něj naložili.

Kromě koupačky je tu taky pár trailů na vyhlídky a další vodopády plus restaurace. Poté, co sme vylezli až na vrchol kopečku a rozhlídli se po okolí, sme snědli naše sváči a jako správní Češi si v restaurantu objednali Tucolu a smíchali jí pod stolem s rumem. Následovalo ještě jedno vykoupání a odpoledne sme z El Nicha odjížděli veselí a já s prasklym vrchnim dílem od plavek. Tady mě naštěstí zachránila Lenka, která měla plavky ehm...troje a jedny mi pak na druhý týden pobytu půjčila. (Tak se omlouvám, že sem se jí smála, jakou má velkou krosnu :D)

Trinidad
V Trinidadu sme měli domluvený díky Vaškovi ubytko, ale místní doňa nás frnkla do vedlejšího domu, kterej sice většinu osazenstva uchvátil klimatizací a velkejma pokojema (=spali sme po 3-4), ale mně se vůbec nelíbil přístup našich hostitelů jako byly ošizený snídaně, totální nezájem o nás atd. a plánovaný tři dny sme si po dohodě s ostatníma zkrátili na dva.
Hrozně bych si přála, abych mohla tohle krásný UNESCO město vychválit do nebe, ale nemůžu. Jakmile sme si hodili bágly do pokojů a vydali se na večerní zkoumání dlážděných uliček, okamžitě sme pocítili takovou zvláštní atmosféru, jako bysme tam byli vetřelci. Jako já se tomu asi nedivim, taky bych nebyla nadšená, kdybych bydlela v jednopatrovym domě u Karlova mostu a lidi si fotili, jak v obýváku čumim na bednu. ALE.
Ještě se pořád nevykuřuje, až večer...
Jenomže tenhle vibe byl prostě cítit v rámci celýho města. Nehledě na to, že nikde jinde sme nepotkali tolik turistů. Trubky, co se jezděj válet na deset dní na Varadero, se tam samozřejmě začnou po čase nudit, takže je agentury svážej na výlety na dvě místa - do Havany a Trinidadu, kde bez rozmyslu rozhazujou peníze a tím samozřejmě totálně kazí místňáky.

No, na segway to tady není...

Najít tu moderní cukrárnu nebo restauraci s langustama za tisícovku tu opravdu není problém. To spíš je těžší najít klidný zákoutí na fotky. Nutnost vyhejbat se a odmítat každý tři minuty různý pokoutný prodavače a naháněče je samozřejmost.


No nic, něco málo k Trinidadu, žaloženýmu známým milovníkem Indiánů Hernánem Cortézem. Město zažilo nějvětší rozmach v 18. a 19. století díky nedalekému údolí Valle de Ignatios (četla sem, že fajn daytrip), které bylo perfektní k pěstování cukrové třtiny. Místní kolonizátoři na cukru parádně zbohatli a začali si stavět po španělskym vzoru krásný prostorný domy, které dnes tvoří kompaktní jádro Trinidadu a jsou opravdu fotogenický. V roce 1860 ale produkce poklesla, město přišlo o svůj výsadní status a zastavil se tu čas, dokud ho díky UNESCU neobjevili tusriti o 120 let pozdějc.

Centrum s malým parčíkem je krásně upravený a dominantou je tu žlutá věž Konventu svatého Františka z Asisi, který je otevřený až do sedmi a fajnově se odtud fotí večerní Trinidad a přilehlý hory. Kromě toho je tu taky "úžasný" muzeum boje proti kontrarevoluci a na nádvoří konventu vás tak asi mírné vyšine tank.
Pokud dnes naše expedice na něco vzpomíná s láskou vzpomínáme, pak je to restaurace podmračené Doni Clary, na kterou sem narazila, když nám začalo kručet v břiše. Autentická restaurace za skvělý ceny se nachází o jednu uličku dole pod konventem (ulice Calle Regal de Jigue), kousek vpravo od okýnka se zmrzlinou. Jídelna je hned za dvěřmi z ulice (modrý dveře) a vypadá jako jedna velká stodola se stolama. Tenhle vzdušnej prostor se nám zalíbil a menu ještě víc. Kuře a ryby za 5CUC i s přílohama a salátem, krevety enchiladas (mňam!!!) za 7CUC a langusta za 9CUC? Všechno super čerstvý a přímo z grilu. Je potřeba vysvětlovat vám, proč sme se sem vrátili na večeři i druhej den? :)
Kvůli tomu jídlu samotnýmu bych vás do Trinidadu hnala. Druhej den se nám dokonce podařilo přimět Claru k úsměvu, no připadali sme si jako vítězové.

Playa Ancón
Nutno říct, že krajina kolem Trinidadu byla pořádně vyprahlá (taky sme cestovali na samym konci období sucha) a 12 km vzdálená Ancón slibovala podle průvodce nejhezčí plážový zážitek na celym jižnim pobřeží.
V devět ráno následujícího dne sme tedy práskli do kol (5CUC na celej den) a vydali se podle pobřeží a přes vesničku La Boca hledat tuto proslulou bíč. Pokud plánujete půjčit si kolo na projížďku městem, tak na to radši zapomeňte, díky dláždění a kopečkům je to pro sebevrahy.
Zabralo nám to v podstatě celej den, protože se kolem neustále naskýtávaly krásný místa na šnorchlování/pití limonád a piva Bukanýr/nasazování řetězů. Samotná pláž na konci poloostrova byla moc príma, my se zašili úplně na začátku pláže, což je nejdál od hotelů a neplatí se tam za lehátka a parkovný. Zato tam dávaj v ceně parkovnýho výtečnou piňacoladu (3CUC). 
Tady zrovna Míša nenasazuje řetěz
Playa Ancón, málo lidí
V kubánskejch obchodech toho moc nekoupíte, ale chlast, to zas jó
Pohled z kopečků Sierra del Escambray
Už se vykuřuje!!! všichni z cesty!


Žádné komentáře: