Ahoj, tak jak bych to uvedla...
Stal se zázrak.
Studuju v Tokiu.
O tom, jak Ztraceno v překladu rozhodlo o mý vysoký škole básním až moc, takže se přesunu až na konec prváku, kdy sem jako jedna z mála lidí nedala závěrečnou šestikreditovou zkoušku a s pláčem volala celý rodně, že jejich nejstarší naděje byla právě vyhozena z vysoké školy. Jenže já měla to úžasný štěstí na kamarády a asi je to i mojí povahou, že mně ani na minutu nenapadlo to vzdát a začala sem s podporou japonštinářů hledat skulinku v pravidlech. Doteď nevím, jakým zázrakem se mi podařilo během dvou dnů sehnat 5 kreditů a řekla vedoucí katedry, že mám prostě právo pokračovat i bez komplexky. Hm, takže sem byla první v historii katedry, takovej nezapomenutelnej precedens:))
Pak to šlo rychle. Ten kopanec sem prostě potřebovala, a začala sem konečně něco dělat. To něco byl hodně zábavnej způsob, jak se učit japonsky. Prostě sem si půjčila Ohnivý ohár a jala se číst 1000 stránek tlustou (na 2 části rodělenou) hnihu. Trvalo mi to asi rok, ale za nějakou dobu sem si uvědomila, jak hrozně sem se zlepšila. Bohužel se ale jednalo hlavně o slovíčka typu MINISTERSTVO KOUZEL, JIZVA, SOVA, HŮLKA, UVRHNOUT KLETBU a podobně, což se nedá při běžném rozhovoru s Japoncem použít jenom tak! Nicméně:) v zimním semestru mýho třeťáku přišlo Deux ex machina a milovanej profesor Watanabe, kterýmu to nikdy nezpomenu, mi řekl, že dvě místa na stupendium jsou sice bsazený, ale to poslední by mohlo být moje. Tady se mi prostě podvědomě nabízí slovo loser (což sem taky byla na základce-tam jako fakt! i na střední, ale to bylo proto, že mě nebaví se učit a jediný, o co sem se zajímala, byly filmy). Takže tenhle loser nakonec dostal jednoho krásného květnového dne léta páně 2008 propustku do velkýho světa.
V Tokiu sem už asi 3 měsíce a je tady tolik zajímavejch a ujetejch věcí, o čem psát! a chci se o to podělit. Dotěď jsem si psala jenom poznámky na facebook. Jenže ten nemůžou vidět všichni, takže zkusím, jak dloho budu schopná blogovat...při mý lenosti asi dlouho:)) zatim přidám to, co jsem doteď napsala a když už si píšu ten blog, tak sem narvu všechno. Nejen to Japonsko
Žádné komentáře:
Okomentovat