O nakupování

Začnu jako správná holka. Dneska o nakupování. Protože je to tady úplně neuvěřitelný!
Japonsko je strašně drahý. To teda bylo už když byl kurz 15 kč za 1OO jenů, ale díky zadluženým kamarádům z Ameriky tu teď mám moc hezký kurs 22 kč za 1OO jenů, což začíná být docela zábava. Zvlášt když tady pivo stojí minimálně 500 jenů. Dokáže to někdo spočítat a politovat mě?:))

Takže, dva tri dny sme s Eliškou jedly jenom rejži a předevčírem sme utratily ušetřené peníze!!!no, nebylo to moc... Podle průvodce je pro mádež nejlepší Haradžuku, protože cituji: "stovky malých obchůdků tu nabízejí módní oblečení, které bude v kurzu následující sezónu, ale pak je můžete vyhodit." Hádejte, kam sme šly jako první?

Pominu malý zklamní z toho, že na slavném mostku u parku Jojogi měli stát cosplay ehm...lidi, ale přestože byla sobota a krásný počasí, nebyl tam nikdo, a zamířily sme do vtipnýho obchoďáku, kde bylo 8 pater a v každým tak 10 obchodů, ze kterých nám lezly oči z důlků.

Ta fotka nad článkem tak akorát pěkně vystihuje, co se tady nosí. No, tak sem si nakonec koupila staromilské triko s popkulturním (spíš rockkulturním) odkazem na The Who a byla šťastná jako blecha.V horním patře se dalo nakoupit 5 tun flitrů a bambulek, kdybyste chtěli...

My sme pak ještě zamířily na Šibuju. To je taková ta obrovská křižovatka, kudy chodí milion lidí za minutu a nad tím se tyčí obří reklamní tabule, po které se svého času procházel ve Ztraceno v překladu dinosaurus. A po tý křižovatce Scarlett Johansson. Na Šibuji se dá mimo jiné počumět na sochu psíka Hačikó.

To je hezkej příběh: Hačikó každý den doprovázel svého pána na nádraží a čekla tam na něho celý den, než se pán vrátí. A každý večer se tak spolu zase vraceli domů a tak znova a znova. Když v tom! Jednoho dne pán v práci zemřel a psíček čekal a nedočkal se. A přesto každý den chodil k nádraží a čekal tam na svého pána dokud sám neumřel, nebyl prohlášen za super věrného psa a byla mu postavena socha. Přijdě vám to jméno Hačikó taky tak roztomilý? Tak nechtějte vidět tu obludnou sochu:))

Na Šibuji sme zalezly do dalšího obchoďáku 109 (=maru kjú) a ten měl pro změnu deset pater a tak dále. A taky tam vlastně bylo dost lidi...vlastně holek...vlastně jich tam bylo asi milion.

Mam štěstí, že sem tady s Eliškou, což není žádná fouňa a stejně jako já by chtěla pojmout něco z tokijskeho stylu. Tak už má "ala japonská školačka v anime" návleky na nohy. Ještě teda ty dvaceticentimetrový podpadky, sukni aby nám byl vidět pěkně zadek a punčocháče, nejlépe takové aby vůdec neladily s oblečenim. Az přijedu, tak mě nepoznáte.

Plus, japonská vychytávka č 1 (JPV1). Pri zkouseni trička v kabince vám daj na hlavu neprůhlednej sáček abyste hlavou neumazali to tričko,ktery si zkousite. Přes ten sáček samozřejmě není nic vidět a je to hrozně směšný....

...potom sme šly domu (chodíme pěšky a denně asi fakt i 15 kiláků). O tom, jak jsme se ztratily nebudu vyprávět, protože by si někdo mohl myslet, ze je to fajn historka, asi jako ta o Lídě a soutoku, a už by mi to nikdo neodpáral. Jako tobě Lído:))

Ale je fakt, ze sme se dobře procvičily v japonštine pri zjišťovani cesty.

Včera sme vyrazily na Kandu, kde se nachází císařův baráček. Je obehnanej zdi a vodou a nechtěli nas tam pustit po 4.hodině. Kanda je studentska čtvrť, takže mrtě antiku a levný jídlo. Ale já si koupila to zatracený tričko, tak musim jíst rejži s kari. Ale zase sem totálně šťastná objevila japonský Pottery v přepočtu za 45 kč. Čtvrť jako moc hezká, ještě se tam vrátim. Ale nejvíc šok sme zažily cestou zpátky na kolej. Byly sme na křižovatce a nedaleko mezi mrakodrapy něco svítilo. Byla to pouť. Šly sme blíž a nebyla to pouť ａbylo tam zas kvantum lidý a barevný vodotrysky a ruský kolo a Tokio dome, asi koncertní nebo sporovní aréna...a gigantický obchodně zábavní centrum. Načež sme došly na prostranství a s otevřenou pusou koukaly 200 metru nad sebe, kde se tyčila obří horská dráha, která procházela skrz ten obchoďák. (To jako skrz zdi!!!) a všude byla voda a kolotoč a divná mládež.

To mi připomíná postěžovat si, že na proslulém mostě na Hardžuku sme zatím nepotkaly jedinýho Cosplaye, a už víme proč. Všechny gotik a lolitky se totiž přestěhovaly sem! Blbá věc je, že ony se nechtěj nechat fotit, tak sme se snažily bejt děsně nenápadný bez blesku a fotky nestojej za nic. Radši si je vygooglujte:))