pondělí 25. ledna 2010

Jak sem si šáhla

Copak se to tu slaví?
Hampus, Panda, Tom, Kim, Alex, Pejsek, Per
No nazdar! Tak vás zdravim z postele. Dneska sem nešla do práce, neb sem se už zase skoro přizabila.

Tohle už je starý, ale minulou neděli při cestě z hospody sem si způsobila otřes mozku při vyskakování z korby auta na úchvatnou ledovou plochu před Pštrosí farmou. Takovou pecku na znak sem ještě nezažila a Zack s Jerrym mě museli u polobezvědomí odnýst domů. Ale bylo to bezva. Žádný strachy.

Nejsem tady zdaleka jediná, kdo si ubližuje. V sobotu sme se se Psem pokoušely o rádobyprofi fotky, jak jedu ze skály a její poslední věta před tim, než sem jí udělala hozenym foťákem monokla, byla :“Zkus mě strefit“. Takže je teď modrofialová.
Včera sem se málem počůrala smíchy, když sem slyšela příběh o tom, jak ke svýmu zranění přišel José. José už sice bydlí na kopci, ale už když bydlel s náma, tak byl legračně frustrovanej, že tady nejsou žádný holky, a že ještě neměl sex. O to vtipnější je, že v sobotu se v T-Baru na kopci konala Sun glasses party,kde José konečně narazil na nějakou dívčinu, co s nim šla v noci po akci směr domů. José si to ale asi rozmyslel a řek jí, že jde spát, načež se ta borka urazila a začala se po něm sápat a mlátit ho a José před ní začal utíkat a natáhnul se a sedřel si ksicht . ROFL. Směju se ještě teď, když to píšu, ta představa je brilantní!

No a včera sem celý odpoledne jezdila ve snowparku, pilovala skoky (ne, Čarodko, nic nad 0 stupňů ještě neumim) a pak taky tu nešťastnou bednu, na který sem se docela šíleně přerazila. Takže teď pokaždý úpím na schodech, nechci si moc představovat, jak někdě něco drhnu a radši na den odpočívám. A díky tomu mám čas ukázat vám OLYMPIJSKOU POCHODEŇ.



Olympijskej oheň byl sice zapálenej sluníčkem už před několika měsícema na Řeckým Olympu, ale teprve 30.října se oheň dostal do Kanady a začala 106 dní dlouhá cesta slavné Pochodně přes všech 13 kanadskejch provincií a teritorií, přičemž jenom 106 nejšťastnejších měst (to je v případě Invermere trochu diskutabilní;) bylo poctěno jeho návštěvou. Mezi jmény 12.000 torchbearers se vyskytovala i jména takových velikánů, jako například Shania Twain nebo Sidny Crosby. A pak ještě někdo...

Ano, další haluz je na světě. Držela sem v ruce Olympijskou pochodeň. Třikrát.


V pátek to tady teda žilo. Obrovský oslavy, proslovy na podiu. Buřtíky zadarmo. Všude sportovci a slavný lidi. Palačinky se sirupem . Vlaječky ve vzduchu, nadšené výskání nesoucí se větrem. Coca cola byla štědrá tak, že dokonce i Pes, který Kolu programově odmítá, urval dvě flašky a vypily sme je pak dohromady s whisky. Maskoti roztomilí až na půdu. No ostatně, podívejte se sami, jak kolem běžel ten oheň.


Večer byl taky program na jezeře Windermere. Na pláži postavili podium, kde hrála tak super kapela, že sme po pěti minutách radši zalezly ohřát se do stanu s kamnama. Ale všude stánečky s pitím a jídlem...Sem vám ještě nepověděla o tý legrační dani, co tady maj, že ne? Aha. Takže oni tady maj na všechno daň asi 12%, a cenu uváděj bez ní, na což si tak nějak pořád nemůžu zvyknout. A ne teda, že bych byla nějakej matematik, na gymplu sem byla u Geřábka stabilně za čtyři, ale když je u stánku napsáno HOT DOG 2 DOLARY, tak se prostě nemůžu dopočítat, ale někdo mi třeba vysvětlí, proč sme za dva hotdogy platily šest...Tady si prostě nemůžete bejt ničim jistý. Jezero bylo nádherně vyzdobený, všude hořely ohníčky a dokonce tam lidi hráli curling. V osm pak byl ohňostroj.



Druhej den sem měla taky večer zážitek. Kamarádi Jessie s Izaackem mě vzali autem do Fairmontu.


Fairmont je nádherný letovisko s horkejma pramenama, co sou celorčně v provozu. Takže sme si vzali plavky, popojeli autem 20 kiláků a poráchali se ve velkym bazénu s třema různejma teplotama vody, kecaly pod super hvězdnym nebem (zjistila sem, že je stejný, jako naše nebe v Česku v létě. Je tady nějakej astrolog, aby mi to potvrdil nebo vyvrátil?) a tak vůbec. No ale co mě dostalo, byla naše cesta autem přes jezero. Kanaďani v zimě nepotřebujou silnici. Proč jet do druhýho města po silnici, když přes vodu je to kratší!!!
Takže to Jessie vzal suverénně přes písečnou pláž rovně a najednou sme jeli po velký kluzký planině rychostí 70 km/h a já se trochu křečovitě chytla sedačky a kroutila hlavou.

Na konec ještě musim postnout něco, co ocení hlavně Eliška, možná sestra, možná Péťa Š. a určitě Martinka N, zkrátka slepičky, co věděj, jak vypadá Luke a dokážou ocenit mojí English romance. Tady se fakt nedalo odolat.


Mimochodem, Will je taky pěknej pitomec(in your face!), za což si už skoro tradičně zaslouží ublíženou publikaci na tomto blogu. Naštěstí tyhle kopačky bolej jenom trochu. Svatbu sem zatim neplánovala, to je jenom škoda toho ksichtíku...Třeba se někdy poučim.

4 komentáře:

Jaroslav řekl(a)...

a to jsem myslel, ze uz vetsi karambolista, nez ja, bejt nemuze. teda dnes v noci jsem si sice ze sedadla spolujezdce musel absolvovat tri celni strety ve vysoke rychlosti (navic jednim a tim samym autem), ale nastesti jsem se po te posledni rane do dodavky konecne probudil.

yana.h řekl(a)...

kuku Zanet!!
tot vidim, ze se mas fain, to je super, ze si to tam tak uzivas! tady ve Spanel je nuudo, obcas zajdu na nakou vystavu, ale nic se tu proste nedeje .. teda nic, co by me tahlo .. uz mam chut se presunout zas nekam jinam, ale vypada to, ze do leta tu jeste vydrzim, abych mohla delat sochu .. tot at se mas porad skvele a nezabij se prosimte ju? mua mua
yana

radobyelfka řekl(a)...

Jaro: Ježiši, cos dělal? Jakej magor to řídil? Ste se honili s Kobrou 11 nebo co? Nějaký následky?

Yana: Hujé hujé, pořád Santiago? Tak přesídli, ať toho vidíš co nejvíc! Už mluvíš plynně? A co japonština? Ztrácíš schopnost mluvit japonsky tak rychle jako já?

Jaroslav řekl(a)...

nevim, co dalsiho jsem krome te besne jizdy delal .. z toho snu si vic nepamatuji :)