Neděle
No tak moment! Kdo říkal, že sem nakonec na RockNessu nebyla :P To mně neznáte, nebo co???
Doteď tomu nevěřim.
Ohledně Festivalu...
Stále je tu ta možnost, že boty odnesu zpátky, koupim lístek a vydám se s deseti librama v kapse za hudbou.Většina lidí, co u nás v guesthousu zůstávala přes víkend, byli návštěnvíci festivalu. Mezi nima dva kluci, na kterejch to bylo vidět už od prvního pohledu. Když sem byla hotová s prací, potkala sem je v hale zrovna když se vraceli z města s holinkama. Tak sem se s nima dala do řeči, jak je to s dopravou a podobně, až sme se dostali k tomu, že Martin tam má bratra a možná mi sežene lístek zadara. Začala sem se radovat a zmateně vymejšlet, kde vezmu holinky, protože mě kluci informovali, že bez nich se tam nedá a že celý Inverness je vykoupený (proto měl Marc dámský holinky z leopardím vzorem haha). Slíbili, že zavolaj bratrovi a přijdou mi říct. Mezitim sem si začala zkoušt boty mejch dětí. Mattheowy byly moc velký, Charlotiny sem nenašla, takže na mě zbyly Donaldovy. Donaldovi je deset a má číslo 3. Já mám anglickou pětku :D
Když sem měla boty naražený (doslova) na nohách, přišli kluci a moc se mi omlouvali, že bratr říká, že to nejde. Nahodila sem smutnej výraz a sklopila ocas.
No a potom ke mně přiběhla Charlotte a ukázala mi náramek, co našla při uklízení v jednom z pokojů. Byla to NEPORUŠENÁ V.I.P. NOVINÁŘSKÁ PÁSKA NA ROCK NESS
...
...
...
Hlavní stage, za ní není vidět Loch Ness
O hodinu pozdějc sem v holinkách číslo tři a dvěma Skotama po boku vystoupila z taxíku a sebevědomě (jenom navenek) ukázala sekuriťákům ruku. Prošla sem bez jakýhokoliv problému dokonce i přes čmuchací psy:)
První dvě hodiny sem teda strávila s mejma novejma kámošema z Glasgow, Martinem a Marcem. Společně sme patriotsky šli hlavně na glasgow kapelu Twin Atlantic, která byla na živo vážně dobrá,
vyhnula sem se lehce ufňukanejm a ne moc zajímavejm The Maccabies a dobře si zaskákala na Dananananaykroyd (kolik těch "na" tam vlastně maj?)
Kluci potom chtěli jít na nějakýho stand-up komika a já si byla pretty sure, že mu nebudu rozumět, takže sem napsala Rossovi a dali sme si sraz u mediků. Vítání nevídaný, Paul s Rossem na mě skočili a pak už nepřestali. Asi měli dost radost a já tim pádem ještě větší. A setkání nebylo vůbec divný! Protože Bůh má zároveň super hudební vkus a věřim mu, nechala sem se s jeho partou dotáhnout na koncert dvou kapel do malýho stanu. Jméno tý první si nepamatuju, ale po seznámení se s Rossovým kamarádem Georgem a jeho kapelou a po pařbě na jejich hudbu, sem se stala groupie kapely The Side. The Side už sem viděla dvakrát a Georgův strhující frontmanskej výkon za klávesama mě prostě nepřestane udivovat.
Jakmile skončili, běželi sme ven na Vampire Weeekend. Jako tu letní atmosféru nemusim vůbec popisovat. Přestalo pršet, vykouklo večerní sluníčko a my sme řvali ej ej ej a kluci mě pořád objímali a skákali po mně a nikdo nemoh zůstat nehybnej.
Tohle video je sice z loňskýho Readingu, ale přesně takhle to vypadalo.
Vampire Weeekend jsou dokonalá festivalová kapela se vším všudy a když je slyšíte naživo, máte chuť dát si piňacoladu a všechny kolem olíbat.
V mezeře sme šli na šleh do ujetýho stánku s kyslíkem. To je tak: posadíte se na barovou stoličku, do nosi si vrazíte trubičku a před sebou máte čtyři bublající skleničky s melouovou, citronovou, jahodovou a pomerančovou vodou (nebo co). No tak to dejcháte a má vás to dostat high, což se ale nestane, takže jenom vypadáte pět minut jako trubky.
Wow, já sem ale vystajlovaná!
Potom Bůh hrál u stanů na kytaru Mr. Brightside (a mně se zvýšil tep asi padesátkrát) a Paulovi sem se snažila propašovat na svym krku pod vlasama chlast, což se ale nepovedlo, neb sem před sekuriťákem vyměkla a flašku všas zahodila dřív než mě prohmatal.
Humbuk kolem Blondie asi nepochopim, podle mě sou to hrozný limonády a to, že maj cool plakáty neznamená, že je žeru stejně jako Briti.
Pak přišel naprostej vrchol večera The Strokes. Ještě jednou. Dostala sem se zadarmo na Strokes...
Prostě nemám na to to popisovat. Z RockNessu nejsou na netu žádný obstojný videa, tak vybírám ty nejpopisnější live, abyste si to mohli trochu předstvit. Hroznej hroznej hroznej kotel. A řvaní Take it or leave it. na konci. Setlist byl složenej z těch největších vypalovaček, ale nejvíc místa samozřejmě zabraly ty z Is this it, což je vlastně to, co od nich všichni čekaj. Já bych byla úplně nejvíc šťastná kdyby tam někam vtěsnali ještě Ask me anything, ale nedá se nic dělat.
Paul, já, Ross
Můj pocit naprostýho štěstí zakončil ohňostroj na LochNessem, kterej vypuknul hned po skončení koncertu. Tak sem tam tak stála, Paul a Ross mě drželi kolem ramen, koukali sme na nádheru na obloze a bylo hezký bejt zase zpátky...
P.S. Na záchod sem chodila do V.I.P. koupelniček. Tss, ňáký Toitoiky:))
Jo a kdybychj chtěla, tak sem samozřejmě mohla do backstage! Akorát že tam letos nebyl můj budoucí manžel Luke Pritchard, tak to nemělo cenu. Ty woe, moje štěstí všem!
No tak moment! Kdo říkal, že sem nakonec na RockNessu nebyla :P To mně neznáte, nebo co???
Doteď tomu nevěřim.
Ohledně Festivalu...
Stále je tu ta možnost, že boty odnesu zpátky, koupim lístek a vydám se s deseti librama v kapse za hudbou.Většina lidí, co u nás v guesthousu zůstávala přes víkend, byli návštěnvíci festivalu. Mezi nima dva kluci, na kterejch to bylo vidět už od prvního pohledu. Když sem byla hotová s prací, potkala sem je v hale zrovna když se vraceli z města s holinkama. Tak sem se s nima dala do řeči, jak je to s dopravou a podobně, až sme se dostali k tomu, že Martin tam má bratra a možná mi sežene lístek zadara. Začala sem se radovat a zmateně vymejšlet, kde vezmu holinky, protože mě kluci informovali, že bez nich se tam nedá a že celý Inverness je vykoupený (proto měl Marc dámský holinky z leopardím vzorem haha). Slíbili, že zavolaj bratrovi a přijdou mi říct. Mezitim sem si začala zkoušt boty mejch dětí. Mattheowy byly moc velký, Charlotiny sem nenašla, takže na mě zbyly Donaldovy. Donaldovi je deset a má číslo 3. Já mám anglickou pětku :D
Když sem měla boty naražený (doslova) na nohách, přišli kluci a moc se mi omlouvali, že bratr říká, že to nejde. Nahodila sem smutnej výraz a sklopila ocas.
No a potom ke mně přiběhla Charlotte a ukázala mi náramek, co našla při uklízení v jednom z pokojů. Byla to NEPORUŠENÁ V.I.P. NOVINÁŘSKÁ PÁSKA NA ROCK NESS
...
...
...
Hlavní stage, za ní není vidět Loch Ness
O hodinu pozdějc sem v holinkách číslo tři a dvěma Skotama po boku vystoupila z taxíku a sebevědomě (jenom navenek) ukázala sekuriťákům ruku. Prošla sem bez jakýhokoliv problému dokonce i přes čmuchací psy:)
První dvě hodiny sem teda strávila s mejma novejma kámošema z Glasgow, Martinem a Marcem. Společně sme patriotsky šli hlavně na glasgow kapelu Twin Atlantic, která byla na živo vážně dobrá,
vyhnula sem se lehce ufňukanejm a ne moc zajímavejm The Maccabies a dobře si zaskákala na Dananananaykroyd (kolik těch "na" tam vlastně maj?)
Kluci potom chtěli jít na nějakýho stand-up komika a já si byla pretty sure, že mu nebudu rozumět, takže sem napsala Rossovi a dali sme si sraz u mediků. Vítání nevídaný, Paul s Rossem na mě skočili a pak už nepřestali. Asi měli dost radost a já tim pádem ještě větší. A setkání nebylo vůbec divný! Protože Bůh má zároveň super hudební vkus a věřim mu, nechala sem se s jeho partou dotáhnout na koncert dvou kapel do malýho stanu. Jméno tý první si nepamatuju, ale po seznámení se s Rossovým kamarádem Georgem a jeho kapelou a po pařbě na jejich hudbu, sem se stala groupie kapely The Side. The Side už sem viděla dvakrát a Georgův strhující frontmanskej výkon za klávesama mě prostě nepřestane udivovat.
Jakmile skončili, běželi sme ven na Vampire Weeekend. Jako tu letní atmosféru nemusim vůbec popisovat. Přestalo pršet, vykouklo večerní sluníčko a my sme řvali ej ej ej a kluci mě pořád objímali a skákali po mně a nikdo nemoh zůstat nehybnej.
Tohle video je sice z loňskýho Readingu, ale přesně takhle to vypadalo.
Vampire Weeekend jsou dokonalá festivalová kapela se vším všudy a když je slyšíte naživo, máte chuť dát si piňacoladu a všechny kolem olíbat.
V mezeře sme šli na šleh do ujetýho stánku s kyslíkem. To je tak: posadíte se na barovou stoličku, do nosi si vrazíte trubičku a před sebou máte čtyři bublající skleničky s melouovou, citronovou, jahodovou a pomerančovou vodou (nebo co). No tak to dejcháte a má vás to dostat high, což se ale nestane, takže jenom vypadáte pět minut jako trubky.
Wow, já sem ale vystajlovaná!
Potom Bůh hrál u stanů na kytaru Mr. Brightside (a mně se zvýšil tep asi padesátkrát) a Paulovi sem se snažila propašovat na svym krku pod vlasama chlast, což se ale nepovedlo, neb sem před sekuriťákem vyměkla a flašku všas zahodila dřív než mě prohmatal.
Humbuk kolem Blondie asi nepochopim, podle mě sou to hrozný limonády a to, že maj cool plakáty neznamená, že je žeru stejně jako Briti.
Pak přišel naprostej vrchol večera The Strokes. Ještě jednou. Dostala sem se zadarmo na Strokes...
Prostě nemám na to to popisovat. Z RockNessu nejsou na netu žádný obstojný videa, tak vybírám ty nejpopisnější live, abyste si to mohli trochu předstvit. Hroznej hroznej hroznej kotel. A řvaní Take it or leave it. na konci. Setlist byl složenej z těch největších vypalovaček, ale nejvíc místa samozřejmě zabraly ty z Is this it, což je vlastně to, co od nich všichni čekaj. Já bych byla úplně nejvíc šťastná kdyby tam někam vtěsnali ještě Ask me anything, ale nedá se nic dělat.
Paul, já, Ross
Můj pocit naprostýho štěstí zakončil ohňostroj na LochNessem, kterej vypuknul hned po skončení koncertu. Tak sem tam tak stála, Paul a Ross mě drželi kolem ramen, koukali sme na nádheru na obloze a bylo hezký bejt zase zpátky...
P.S. Na záchod sem chodila do V.I.P. koupelniček. Tss, ňáký Toitoiky:))
Jo a kdybychj chtěla, tak sem samozřejmě mohla do backstage! Akorát že tam letos nebyl můj budoucí manžel Luke Pritchard, tak to nemělo cenu. Ty woe, moje štěstí všem!
Žádné komentáře:
Okomentovat