Neměla sem skoro nic a mám skoro všecko!

Lets fly this chicken coop and take the scenic route

the long way around there is no wrong way now

Lets sleep, eat and dream and savour our travels

and babble our stories to anyone who'll listen

Jauje!

Pátý týden v autě je u konce.

Čtvrtý týden práce na vinici taktéž.

Dnes je přelomovej den, vážené SRPŽ.

Na Zéland sem přijela s hloupou tisícovkou, do Blenheimu odjela ještě s trochu míň. Zima v Queenstownu měla začít v červnu, ale je desátýho července a ještě pořád pořádně nesněží, takže představa, že doteď sedim v Queenstownu a snažim se najít práci (která není), je dost blbá. Naštěstí sme vsadili všechno na jednu kartu, odjeli na "krátkou dobu" sem, do slunečné oblasti Marlborough a všechny peníze, co sme měli, sme dali za naši roztomiloučkou Toyotku Lozandu.

V Lozandě, což je v podstatě jenom soustava předních sedadel a matrace vzadu, sme strávili přes měsíc a úspěšně přežili noční mrazíky, ranní vstávání v šest do zimy a tmy a hlavně nudný deštivý odpoledne. Ale přiznávám, že pohodlný to nebylo.

Pro znázornění vám zde uvedu náš denní harmonogram, abyste viděli, že to fakt není tak úplně prdel:

5:30 Ilegáleně se probouzíme na parkovišti u muzea po noci plný převalování se na nafukovací matračce. Budík je pochopitelně ignorován.

6:10 Ta sviňa zvoní podruhý. Děláme, že neslyšíme. Nějaké to dovádění...

6:30 Začínáme se zvedat. oblíkáme si polozmrzlý džíny. Loz skáče dopředu na jedinou volnou sedačku a podává mi dozadu krosny. Přelejzám dopředu na svoji uvolněnou sedačku a strkám si do očí čočky.

6:40 Rozmražujem a odpařujem okna a startujem

7:00 Sraz u Countdownu s Lucy, naší supervisorkou a ostatníma pracantama (děcka z Malajsie). Nasedáme do vanu a odjezd směr vinice.

7:30 Začínáme pracovat. A Oujé, už se skoro rozednilo!

17:00 Končíme a jedem domů

17:30 Nasedáme do Lozandy a už je tma. Když máme štěstí, stihnem ještě zaparkovat za knihovnou a chytit poslední wifinu, než ji ve tři čtvrtě na šest odstřihnou. Když nemáme štěstí, Mekáč to jistí. Děláme nákup potravin (netrvanlivých) na další den (sladkosti, ne vůbec nám není třináct)

19:00 Ježišku, to už je pozdě! Čas sníst večeři (pizza chleba) a zalízt do pelíšku. Dvě epizody našich oblíbenejch seriálů, než mi dojde baterka v notebooku.

20:00 Muckání

21:00 Noc

Vidíte jak máme šíleně nabitej rozvrh? A takhle to vedem šest dní v tejdnu. Když je dobrej den, tak si dáme kafe. V sobotu je čas vyhrazen na návštěvu Honzy, Michala a celý party ve Vaškově baráku. V tu dobu hráváme s Lozem šachy. Né, fakt!!! V neděli dopoledne návštěva plaveckýho bazénu a tajné využití horkých sprch ve fitku.

A čokoládové mléko jako odměna, že sme přežili další tejden.

Ještě před tejdnem byly naše vyhlídky, upřímně řečeno, dost bledý. Evidentně sem si pro návštěvu NZ vybrala tu nejhorší možnou zimní sezónu a většina ski resortů ještě nemá otevřeno. Tim pádem ani nemůžem objíždět hotely a shánět práci. Tim pádem musíme zůstat v Blenheimu :/

Až tenhle tejden se všechno otočilo!

a)začalo sněžit

b)koupili sme si náááádhernej karavan (přesně teď, jak to píšu. Loz mi držel místo v knihovně a já byla dělat překupníka)

c)prodáváme Lozandu

d)sehnali sme si WWOOFING. To znamená, že budeme celou zimu bydlet kousíček od vyhlášenýho střediska Mt. Hutt u jedný paní, co vede malej ale luxusní guesthouse. Za práci pár hodin tejdně budeme mít zadarmo bydlení a jídlo. Začínáme na konci července.

e)tim pádem máme ještě dve tejdny čas vydělávat na zimu

f)sezónní permice PO-PÁ na Mt. Hutt stojí jenom 550 dolarů

g)naše vysněný Broken River a Craigieburn jsou odtamtud jenom hodinu a půl

Takže držte palce. Po všech těch útrapách to nakonec vypadá, že si zimu přece jenom užijem a ještě stokrát víc než kdybysme zůstali v Queenstownu. Všechno do sebe najednou zapadá. Mt. Hutt je čirou náhodou jedno ze středisek, kde je sníh už teď a hlavní zima přijde právě v srpnu a září, takže se strašně těšim. Doteď sme neutratili ani fň za nájem a jídlo a spoříme celkem úspěšně. Oh sem tak plná optimismu, až byste mi jednu střelili, vidět mě.

Ani ta práce na vinici není nakonec tak strašná. Vypadá to, že sme měli obrovský štěstí. Od začátku totiž pracujem na jedný vinici, kterou před náma někdo hrozně zvoral a my to musíme opravovat. Sou tam přelámaný rostliny nebo je víno špatně navázaný. Náš úkol teda je jenom chodit v řadách a upravovat, což se naštěstí nedá vyčíslit, takže sme placený na hodinu. Sice je to minimálka, ale zase máme fakt pohodu, páč se nemusíme stresovat, že si vyděláme dvacet dolarů denně. Teda jo, jedna věc mě trochu peče. Nějakou záhadou sme s Lozem nejrychlejší ze všech. Pracuje nás ve skupině asi 16 a já s Lozem sme jaksi jediný, co vždycky dokončej řadu. Tim pádem pak musíme jít pomáhat ostatnim s jejich řadama. A to si ani nemyslíme, že bysme se nějak super snažili. Abysme si zkrátili čas, hrajem "hádej, který zvíře si myslím", postupně upgradeovaný na intelektuálnější "hádej, kterou filmovou postavu si myslím" (Joe Black, Dr. Manhattan, Mrtvá nevěsta, Létající pes Falco atd.) Mám pocit, že ti sígři přesto naší rychlosti zneužívaj. A pokud ne, tak sem stejně znepokojena efektiviou práce u východoAsiatů, neb někdy se po hodině a půl práce na jedný řadě ohlídnem a všichni ostatní sou teprve v polovině. O_o

(ale ten ve žlutý pláštěnce už nás dohání). Onu efektivitu sem kdysi barvitě líčila v historce o...ehm, vlastně čemkoliv, co mě v Japonsku potkalo (od knedlíků počínaje, přes výlet do nekvetoucí zahrady a úžasnou univerzitní knihovnou konče).

Taky mám pro vás na závěr milostnou historku, abyste pochopili, proč je Loz tak bájo. To si takhle navazujeme víno na dráty a mě napadne, že zničeho nic zařvu "Loz!" a hodim po něm klacek. Loz nehne ani brvou.

"Sakra", říkám si,"to sem asi přehnala, teď si určitě myslí, že sem úplně trapná" a trochu se stydim. Načež, jakmile přestanu dávat pozor, hodí po mě Loz láskyplně klacek dvakrát větší než byl ten můj a netrefí mě.

Přejte mi, ať mě provází síla. Potřebuju bejt silná ještě dva tejdny. Pak začne zima.

Divný co? No tak vy si naopak užívejte léto a nečumte.

P.S. koho bych měla pozdravovat dneska? Všechny cestovatele! Co? Kam se chystáte?

Cause this world is ripe and ready and I don’t want to stay in the same spot
I want to see it revolve from the bottom to the top
Yeah, expose myself to culture sunshine and raindrops
And gently become in tune to the path paved in the flow