neděle 10. července 2011

Neměla sem skoro nic a mám skoro všecko!

Lets fly this chicken coop and take the scenic route
the long way around there is no wrong way now
Lets sleep, eat and dream and savour our travels
and babble our stories to anyone who'll listen

Jauje!
Pátý týden v autě je u konce.
Čtvrtý týden práce na vinici taktéž.

Dnes je přelomovej den, vážené SRPŽ.
Na Zéland sem přijela s hloupou tisícovkou, do Blenheimu odjela ještě s trochu míň. Zima v Queenstownu měla začít v červnu, ale je desátýho července a ještě pořád pořádně nesněží, takže představa, že doteď sedim v Queenstownu a snažim se najít práci (která není), je dost blbá. Naštěstí sme vsadili všechno na jednu kartu, odjeli na "krátkou dobu" sem, do slunečné oblasti Marlborough a všechny peníze, co sme měli, sme dali za naši roztomiloučkou Toyotku Lozandu.
V Lozandě, což je v podstatě jenom soustava předních sedadel a matrace vzadu, sme strávili přes měsíc a úspěšně přežili noční mrazíky, ranní vstávání v šest do zimy a tmy a hlavně nudný deštivý odpoledne. Ale přiznávám, že pohodlný to nebylo.
Pro znázornění vám zde uvedu náš denní harmonogram, abyste viděli, že to fakt není tak úplně prdel:

5:30 Ilegáleně se probouzíme na parkovišti u muzea po noci plný převalování se na nafukovací matračce. Budík je pochopitelně ignorován.
6:10 Ta sviňa zvoní podruhý. Děláme, že neslyšíme. Nějaké to dovádění...
6:30 Začínáme se zvedat. oblíkáme si polozmrzlý džíny. Loz skáče dopředu na jedinou volnou sedačku a podává mi dozadu krosny. Přelejzám dopředu na svoji uvolněnou sedačku a strkám si do očí čočky.
6:40 Rozmražujem a odpařujem okna a startujem
7:00 Sraz u Countdownu s Lucy, naší supervisorkou a ostatníma pracantama (děcka z Malajsie). Nasedáme do vanu a odjezd směr vinice.
7:30 Začínáme pracovat. A Oujé, už se skoro rozednilo!
17:00 Končíme a jedem domů
17:30 Nasedáme do Lozandy a už je tma. Když máme štěstí, stihnem ještě zaparkovat za knihovnou a chytit poslední wifinu, než ji ve tři čtvrtě na šest odstřihnou. Když nemáme štěstí, Mekáč to jistí. Děláme nákup potravin (netrvanlivých) na další den (sladkosti, ne vůbec nám není třináct)
19:00 Ježišku, to už je pozdě! Čas sníst večeři (pizza chleba) a zalízt do pelíšku. Dvě epizody našich oblíbenejch seriálů, než mi dojde baterka v notebooku.
20:00 Muckání
21:00 Noc

Vidíte jak máme šíleně nabitej rozvrh? A takhle to vedem šest dní v tejdnu. Když je dobrej den, tak si dáme kafe. V sobotu je čas vyhrazen na návštěvu Honzy, Michala a celý party ve Vaškově baráku. V tu dobu hráváme s Lozem šachy. Né, fakt!!! V neděli dopoledne návštěva plaveckýho bazénu a tajné využití horkých sprch ve fitku.
A čokoládové mléko jako odměna, že sme přežili další tejden.

Ještě před tejdnem byly naše vyhlídky, upřímně řečeno, dost bledý. Evidentně sem si pro návštěvu NZ vybrala tu nejhorší možnou zimní sezónu a většina ski resortů ještě nemá otevřeno. Tim pádem ani nemůžem objíždět hotely a shánět práci. Tim pádem musíme zůstat v Blenheimu :/

Až tenhle tejden se všechno otočilo!
a)začalo sněžit
b)koupili sme si náááádhernej karavan (přesně teď, jak to píšu. Loz mi držel místo v knihovně a já byla dělat překupníka)
c)prodáváme Lozandu
d)sehnali sme si WWOOFING. To znamená, že budeme celou zimu bydlet kousíček od vyhlášenýho střediska Mt. Hutt u jedný paní, co vede malej ale luxusní guesthouse. Za práci pár hodin tejdně budeme mít zadarmo bydlení a jídlo. Začínáme na konci července.
e)tim pádem máme ještě dve tejdny čas vydělávat na zimu
f)sezónní permice PO-PÁ na Mt. Hutt stojí jenom 550 dolarů
g)naše vysněný Broken River a Craigieburn jsou odtamtud jenom hodinu a půl

Takže držte palce. Po všech těch útrapách to nakonec vypadá, že si zimu přece jenom užijem a ještě stokrát víc než kdybysme zůstali v Queenstownu. Všechno do sebe najednou zapadá. Mt. Hutt je čirou náhodou jedno ze středisek, kde je sníh už teď a hlavní zima přijde právě v srpnu a září, takže se strašně těšim. Doteď sme neutratili ani fň za nájem a jídlo a spoříme celkem úspěšně. Oh sem tak plná optimismu, až byste mi jednu střelili, vidět mě.

Ani ta práce na vinici není nakonec tak strašná. Vypadá to, že sme měli obrovský štěstí. Od začátku totiž pracujem na jedný vinici, kterou před náma někdo hrozně zvoral a my to musíme opravovat. Sou tam přelámaný rostliny nebo je víno špatně navázaný. Náš úkol teda je jenom chodit v řadách a upravovat, což se naštěstí nedá vyčíslit, takže sme placený na hodinu. Sice je to minimálka, ale zase máme fakt pohodu, páč se nemusíme stresovat, že si vyděláme dvacet dolarů denně. Teda jo, jedna věc mě trochu peče. Nějakou záhadou sme s Lozem nejrychlejší ze všech. Pracuje nás ve skupině asi 16 a já s Lozem sme jaksi jediný, co vždycky dokončej řadu. Tim pádem pak musíme jít pomáhat ostatnim s jejich řadama. A to si ani nemyslíme, že bysme se nějak super snažili. Abysme si zkrátili čas, hrajem "hádej, který zvíře si myslím", postupně upgradeovaný na intelektuálnější "hádej, kterou filmovou postavu si myslím" (Joe Black, Dr. Manhattan, Mrtvá nevěsta, Létající pes Falco atd.) Mám pocit, že ti sígři přesto naší rychlosti zneužívaj. A pokud ne, tak sem stejně znepokojena efektiviou práce u východoAsiatů, neb někdy se po hodině a půl práce na jedný řadě ohlídnem a všichni ostatní sou teprve v polovině. O_o
(ale ten ve žlutý pláštěnce už nás dohání). Onu efektivitu sem kdysi barvitě líčila v historce o...ehm, vlastně čemkoliv, co mě v Japonsku potkalo (od knedlíků počínaje, přes výlet do nekvetoucí zahrady a úžasnou univerzitní knihovnou konče).

Taky mám pro vás na závěr milostnou historku, abyste pochopili, proč je Loz tak bájo. To si takhle navazujeme víno na dráty a mě napadne, že zničeho nic zařvu "Loz!" a hodim po něm klacek. Loz nehne ani brvou.
"Sakra", říkám si,"to sem asi přehnala, teď si určitě myslí, že sem úplně trapná" a trochu se stydim. Načež, jakmile přestanu dávat pozor, hodí po mě Loz láskyplně klacek dvakrát větší než byl ten můj a netrefí mě.

Přejte mi, ať mě provází síla. Potřebuju bejt silná ještě dva tejdny. Pak začne zima.
Divný co? No tak vy si naopak užívejte léto a nečumte.

P.S. koho bych měla pozdravovat dneska? Všechny cestovatele! Co? Kam se chystáte?


Cause this world is ripe and ready and I don’t want to stay in the same spot
I want to see it revolve from the bottom to the top
Yeah, expose myself to culture sunshine and raindrops
And gently become in tune to the path paved in the flow

11 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Já ti tak neuvěřitelně závidim :D. Pšt! Závidět se nemá! Já měla Vánoce, když jsme se celá rodina zvedli a jeli autem do Itálie. To pro mě bylo naprosto bezkonkurenční dobrodrůžo a teď čtu to, co píšeš a stydim se jako prase. Navždycky zůstanu v Český republice. Ach né! Pozdravuj Loze ;)

Jirka řekl(a)...

Předpokládám, že láskyplné vrhání klacku po novozélandsku je pouze protinožská obdoba láskyplné polštářové války po česku, že? Je-li tomu tak, pak jsem klidný;) Tvůj příběh začíná mít rozměry nadprůměrného nízkorozpočtového filmu. Doufám jen, že to nepokazíš příliš ukvapeným happyendem. My chceme ještě nějakou zápletku!!
Jinak my míříme do Afriky a budeme se dokonce pohybovat i asi 50km pod rovníkem, takže bude taky zima.
Myslíme na tebe (vás), mějte se krásně!
Jirka

Jura řekl(a)...

Ve středu razím za ségrou do USA (něco přes týden na jedněch z nejkrásnějších pláží na východním pobřetí, kousek od Bostonu)... Pak koncem července do Mnichova na svatbu švýcarskému kamarádovi... 2.8. na dva týdny do Japanu... A potom po zbytek srpna letní škola lingvistiky v Dačicích.
Stejně ti ale, Žando, závidím :o)...
Ať tě provází Síla.

radobyelfka řekl(a)...

Anonymní děvče! jakýpak fňukání co?! to můžeš leda jestli je ti teprv 12 a rodiče tě nepustěj nebo 79 a to už je teda asi fakt, že zůstaneš v ČR. Ale jestli ani jedno z toho, tak šup šup, sehnat někoho dalšího a něco podniknout. Asi bys nevěřila, jaká legrace může bej jenom jet vlakem do Budapeště a mít s sebou mlíko s jahodovym brčkem a páf flašek tequilly :D

Čímž se dostáváme k Jiříčkovi, kterej tu tequillu právě dodal...takže seš fakt lékař bez hranic nakonec? boží!kam to bude přesně a určitě taky máš v zásobě něco legračního no nastávající cestě.

Juro, užij si koupačku a ne že mě překonáš v surfování! Co v Japonsku? jenom na návštěvu? nebo bych tě tipovala na nějakou konferenci lol.

Anonymní řekl(a)...

Duha vládne... :)
Cish

Anonymní řekl(a)...

Kočko, já jsem se včera večer vrátila po pěti týdnech z Káhiry, málem mě upálili, poslední víkend málem zastřelili při demonstraci, chtěla jsem si s sebou v kufru přivézt jednoho nádhernýho muslima a teď sedím, čumím a hledám si práci KDEKOLIV mimo ČR - zvlášť se zaměřuju na Malajsii a Karibik. Tož tak!

Hanka Elinor

jarecek řekl(a)...

ja se vcera vratil po ctyrech dnech z exit festivalu. zhubnul jsem dve kila, roztrhal si hadry, znicil jeden par nazouvaku, prepil tri skoty, nechal se zatknout pro drzeni omamnych a psychotropnich latek, byl jsem hanebne vlecenej v poutech do zamrizovanyho antonu a drzenej ve vazbe. ale arcade fire jsem kvuli tomu neprosvihl. a wake up jako closing track prozival asi docela podobne jako ty. proste akce zcela v mym stylu ..

Elis řekl(a)...

Kdo si počká, ten se dočká, trpělivost růže přináší a hlavně ku**a, ty si to prece zaslouzis, copata!! Haha, kdnedliky v Japonsku, unforgettable, really :DD
Ze tveho draheho zase zdravim a ze ma my blessing, aby se o tebe staral tak jako ja o tebe v Japonsku (protoze to URCITE nebylo obracene:D).
At te sila provazi.

Ai shiteru

Elis

radobyelfka řekl(a)...

Elinor a Jareček: nechat se zatýkat popřípadě upálit je teďka IN?? To teda těžko přebiju.
Hani, poděl se o story prosim!

Jaro, ty seš dobrej divoch teda, tos nabízel ty psychotropní látky přímo policii?
a ty Arcade Fire...no víš jak! bomba!

Eliško, tenkrát při knedlíkách sem měla štěstí, že sem měla tebe, páč jinak bych jim tam vybuchla nasraností:D :D
ehm, Loz se o mě stará přímo báječně, nicméně, co se týče orientace, tak je na tom asi tak podobně jako tvoje veličenstvo! P.S. dopadla ti nová práce?

jarecek řekl(a)...

nabizel jsem je sobe, ale v srbsku to funguje vsechno trochu jinak. jestli chces, poslu ti do inboxu na lastku report.

radobyelfka řekl(a)...

hoď to tam!
dik