Top alba 2011

A máme tady další rok a další vysoce osobní a laický hudební top.

Letošek se nesl v duchu nedostatku kvalitního internetu, pročež sem nejenže nemohla otevírat videa z YT, ale ani pořizovat novou hudbu. Letos tady proto nenajdete nic moc divokýho, sázela sem na klasiky, který mám ráda a doufala, že se jim nová alba povedla, abych je mohla procpat do topky. Z topky bohužel hned na začátku vyřadíme pár jmen, který sem tak před třema rokama milovala, ale doba už bohužel kytarovkám nepřeje a zvuk se buďto oposlouchal nebo album obsahuje víc vaty než dobrejch skladeb. Pápá dávám The Strokes, kterym po dvou úvodních peckách došly nápady. Kasabian, Hard-Fi i Arctic Monkeys nás dřív dokázali roztancovat, letos už ale jenom znuděně usadit. Red Hot Chilli Peppers by rádi hráli rock, ale už to bohužel neuměj. Coldplay sem neslyšela a nevim jestli bych měla.

1. Awolnation - Megalithic Symphony

Hudební radost roku. Jak je možný, že tohle album přehlídly všechny světový časopisy, mi nejde do hlavy!!! Aaron Bruno bude muset zamakat na propagaci, to je můj wish do příštího roku.

Na MS není jediný slabý místo, tak kreativní je. Bum Bum Bum! Každá skladba nezapomenutelná vypalovačka a každá je úplně jiná. Není čas na šetření superlativama. Awolnation se absolutně nedá zařadit do jednoho žánru. Trocha beatů, trochu gospelu, hodně kytar a cinkátek, r&b, ale ne moc, zapojit elektriku a do toho občas trochu zarapovat. A všechno se to slejvá v jednu melodickou hymnu za druhou. Grandiózní elektrosmyčka v Sail, rocková vypalovačka Not Your Fault (Baby when Im yelling at you, its not you fault, not your fault), punková Burn It Down... V Guilty Filthy Soul v soutěži o radostnou píseň roku  nakopávaj zadek The New Pornographers, MF na épéčku si zase občas zahraje na jakejsi hard-core. People, Kill Your Heroes, nemá asi cenu vypisovat celej tracklist. Navíc myslim, že sem to právě udělala. Sem nadšená.

Většina skladeb začíná jako totální trotlovina viz.

Dance baby dance, like the world is ending

Dance baby dance, like the world is ending

Dance baby dance, like the world is ending

dum dum dum dum

nebo Wake Up, ale jakmile začne hlavní melodie, následuje dost velký překvapení. Tohle je prostě album pro dobrou náladu a to i přes to, že se na něm o smrti, zombících a konci světa zpívá víc než v Resident Evilu.

A když odehrajou už třináctou pecku a mohlo by se zdát, že lepší to bejt nemůže, pro jistotu následuje dvanáctiminutovej přídavek v podobě Knights Of Shame, kde se asi 15krát změní melodie i rytmus a která zase obsahuje tolik hudebních nápadů, že by to samo vystačilo na druhou desku a stejně by byla stejně dokonalá jako debut.

Aarone, žeru tě ve velkym!

2. The Kooks - Junk Of The Heart

Po ne tak docela úžasným Konk přišel obrat a moje druhá nejoblíbenější skupina se vyhnula prokletí třetího alba a natočila desku, co se skvěle poslouchá!?! Opět nejde o nic světobornýho, ale protože sem se podle b-sides obávala, že Kooks půjdou směrem jednoduchýho vydrnkávání a pomalejch srdceryvnejch love songů a oni udělali opak, jsem potěšená. Je těžký si to představit v praxi, ale Kooks se fakt trochu posunuli. Máme tady piáno, housle, trochu elektro pižlátek a dokonce doplňující ženský vokály. A love songy. Skoro se mi to líbí víc jak debut.

Kooks už v době prvního alba dokázali, že akusticky jim to jde skvěle, takže druhá bude taky akustická. Nevadilo by mi, kdyby se Luke posadil vedle mý postele a každej večer mi zapěl jednu od podlahy.

3. Gin Wigmore - Gravel And Wine

První odchylka od mýho obvyklýho vkusu. Miluju Gin a kvůli ní budu poslouchat blues, soul i country, protože ta holka to podává s rockovou energií a navíc má strašně zajímavej hlas, kterej mě bere. Gravel And Wine je druhý album a zase je pěkně rozmanitý. Gininy dvě nejčastější témata, smrt a kopačky od prevíta, zůstavaj a jako vždy sou podaný s nadhledem a vtipně. Navíc je mi opravdu ale opravdu sympatická jako člověk. Třeba už jenom tim, jak se ze všech sil snaží nebejt moc holčičí, což demonstruje kupou tetování jak z cely. Jo a taky ta černo-bílo-červená estetika! To máme tady na žanděpandě rádi.

4. Florence and The Machine- Ceremonials

Trochu megalomanský ne?

5. Noel Galaghers Hight Flying Birds

Bitvu vyhrál Noel. Moc dobře se to poslouchá.

6. The Horrors - Skying

Divný, ale Skying sem jela hlavě na vinicích do sluchátek. Sice nepomůžou moc s tempem, ale tohle album chce soustředění a pak je to bomba.

7. Katy B - On a Mission

Další, a megavelkej, úkrok stranou pro mě. Kdo by řek, že se mi bude líbit něco tak tanečního. Dokážu si předstvit, že bych na to snad i tančila někde v klubu.

8. Tata Bojs - Ležatá Osmička

Jistota. Po Kluci kde ste? konečně přestal obsah převažovat nad formou. A Luis de Funes dost chyběl...ale to sem si uvědomila až teď.

9. M83 - Hurry Up, Were Dreaming

Tracklist je tak dlouhej, že mi dělá potíže pamatovat si jednotlivý skladby, ale jako celek to je perfektní. Be Independent! se ubírá trochu jinym směrem než dřív a všeho toho shoegaze a dream popu mám plný zuby. Tohle album ale svoji vrstevnatostí vrací chuť poslechnout si něco atmosférickýho.

10. The Joy Formidable - The Big Roar

Moje oblíbený alternativně indierockový album s fajn ženskym hlasem. Zajímavý na tom, je, že ačkoliv jsou z Británe, zněj tak nějak víc americky nebo kanadsky. Ta Kanada mě asi napadla při poslouchání A Heavy Abacus a podobnosti s Arcade Fire. Většinou ale spíš něco jako Metric.

Nepobrala sem: PJ Harvey - Let England Shake

Ne, sorry, pro mě je tam až moc naprosto neposlouchatelnejch skladeb na to, abych to mohla poslouchat.

Singly:

The Wombats

The Vaccines

Hard-Fi

Plus všechno, co sem za celej rok blogovala semka a taky na NZ blog.

Guilty Pleasure: žádná Britney letos

Co dělá u mě na počítači?: Guillemots- San Jose

Nejdřív pohodička a od 6:50 je to velkolepost!

Budu úpěnlivě sledovat a čekat na debut:

King Charles - chlápek s mrtě divnejma vlasama a písničkou na pokračování.

a

Jako obyvkle mě zajímají názory ostatních (ne na to, jestli je můj vkus pitomej, ale co se jim líbilo nejvíc tenhle rok). Jmenovitě Jaro, Vojta, Gjovík, Serba, Hajkis, Dukeman a vůbec všichni, co se rádi vyjadřujou k hudbě.