O ráji

Tradiční filipínský loďce se říká bangka

Filipíny se skládaj za víc než 7.000 ostrovů, z nichž prim azurově modrejch vod a zlatejch pláží držej předevšim dva: Boracay a Palawan. Zatímco Boracay je (dle nastudování z knížek) něco jako Koh Pi Pi, čili turistická hysterie s pětihvězdičkovejma hotelama, palawan je oproti němu minimálně rozvinutej ostrov s tak nádhernýma místama, že si je člověk nejdřív musí opravdu zasloužit.

Do hlavního města Puerta Princessy sme doletěli v poledne, takže byla spousta času se rozkoukat. Moc mě potěšil kluk v informacích, kterej mi byl schopnej vcelku obstojně odpovědět na otázka a dal nám mapu.

Sabang

Děti jdou do školy

Za základnu na jeden den sme si vybrali Pension Dutches kousíček od centra s double pokojema za 300 P. Ještě ten den sme museli zajet na radnici získat turistický povolení k navštívení podzemní řeky v Sabangu, bez kterýho je to NE-NE. Tenhle přírodní div světa je jedno z největších lákadel ostrova na leží příjemný dvě a půl hodiny od města. Permit sme obdrželi bez čekání a problémů, což se ovšem týká jenom low season. V high season jsou povolení vyprodaný mnohdy měsíc dopředu a neexistuje přijet jen tak a doufat, že povolení seženete bez pomoci ( a přirážky) od cestovky. 

S povolením v kapse sme druhej den brzo ráno vyrazili na New Market, odkud jezděj autobusy a jeepney. Stihli sme naskočit do jednoho velkýho jeepneyho směr Sabang. Čalouník se moc nevešel dovnitř a byl pozván na střechu. To sem kvitovala se závistným povzdychem. Načež mi bylo dovoleno vylízt si za nim a nechávat vítr hrát si s mými vlasy (což vyústilo v zašmodrchanej chuchvalec). Asi za půl hoďky vystrčila nahoru hlavu Lucka a přidala se k nám.

Jmenoval se Mentoska

V Sabangu to nežilo, takže vyjednat si ubytko přímo na pláži v bungalovu za 500 P pro všechny tři, nebyl problém. Říkám pro tři, ale myslim čtyři, neb nad Lucčinou postelí bydlel príma pavouk, kterej vzbudil nejen její, ale taky Čalouníkovu hrůzu a musela sem ho pacifikovat já. Pavouci se neplazej a nesyčej, takže s nima nemám problém. Pak sme se ale už mohli věnovat zábavě. Hned první den sme navštívili onu podzemní řeku. Je to fakt velká řeka plynoucí pomalu jeskyní, do který vás zaveze lodička. je to ale taková lehce nablblá turistická atrakce, mnohem lepší by bylo zahodit vesty a jít si tam mezi netopejrama zaplavat. To nám nebylo dovoleno, takže dávám mínus a opět zmiňuju podzemní řeku na NZ. Celkem nás překvapila místní pláž, která, ač nezmíněná v guidech a žebříčcích, byla absolutně liduprázdná a stejně tak krásná s fajnovým pískem. Počasí se na Palawanu udobřilo a užívali sme si čtyři dny modrýho nebe.

Kolem Sabangu je hodně vyžití (mangrove tour, zipline), my se vydali na doporučení majitelky bungalovů k vodopádu, kterej najdete asi půl hodiny chůze po pravym břehu moře. V jednu chvíli se prochází soukromým pozemkem, kde je dobrý hodit do kasičky pás pesos a zapsat se. Vodopád je to nádhernej, což bylo taky způsobený tim, že sme to vůbec nečekali. Tady voda padá z dvaceti metrů do maličkýho jezírka a odtýká hned to moře. Na vodopád se dá s trochou opičích dovedností vylízt po levý straně, nahoře přeručkovat na druhou stranu a pokochat se pohledem z vrchu. Kousíček je potřeba se prodrat křovím, kde rostou masozřavky, což stojí za povšimnutí prosím.

Sabang waterfall ze shora

V Puerto Princese sem Čalouníkovi "dovolila" koupit si mačetu. Že prej každej správnej chlap má mít mačetu, plakal. Ta nakonec bodla, protože se na pláži Sabangu povalovaly hromady kokosů. Shodou okolností sme si s sebou přivezli dvě flašky Boracay rumu a všichni tři trávili siestičky lehkým popíjením.

Vsuvka o jídle

Na Filipínách sme měli tak trochu problém se dobře najíst. Oproti okolním asijským zemím mám pocit, že Filipínci absolutně nepoužívaj zeleninu. Základem tady je rejže s masem. Vepřový maso je většinou zásadně tlustý. Kuřecí sou zase z valný většiny kosti. byla to pro nás občas docela prekérka, ale zjistili sme, že obecně se nedá nic zkazit, když se omáčka s mase jmenuje adobo (chicken adobo, pork adobo...). Jistotou je taky grilovaný maso lechon a hlavně mořský potvory. Plus taky se dá přežít jídlo vařený v kokosovym mlíku, protože to přebije jakoukoliv jinou chuť.

V Sabangu sme nicméně kousek od radnice našli maličkou restauraci a objevili nejlepší místní jídlo - vietnamský nudle. Ty sou pozůstatkem kdysi velký vietnamský minority, která tu dnes ale už nežije. Nudlová polívka se tu podává s kuřecím masem, bambusovejma výhonkama, malou limetkou calamansi a čerstvym peprmintem. A k tomu ještě rozpečenou francouzskou bagetu. Asi budu muset do Vietnamu jako ségra.

Na cestě zpátky sme se do Puerta ještě jednou vrátili a objevili sme ještě lepší místo. Jmenuje se Bona´s Chaolong. Jestli budete mít někdy cestu kolem, bezpodmínečně musíte ochutnat jejich beef stew s bagetou. My se tim s Čalouníkem krmili tři večery po sobě :) 

Když už sme u palawanských specialit, hecli sme se ještě do jedný pochoutky. S Luckou sme si z tamiloku nejdřív dělaly srandu, ale po jejím odjezdu sme nakonec šli do toho. Takže Luci, objednali sme si smaženej tamilok aka obří mangrovoví červi a talíř jich poctivě snědli. Nemůžu říct, že by mi jejich maso nějak zvlášť chutnalo (servírováno ve strouhance a s octem), na druhou stranu to bylo pořád lepší, než u vedlejšího stolu, kde se snažili sníst tamiloka nakládanýho, kde hezky vidíte očička a to už taková legrace není. A když už sme u nechutnejch jídel, tak musim zmínit balut, což je pro změnu vejce se zárodkem kuřete vevnitř, což byste měli sníst. Mně nikdo nedonutí sníst ani omeletu bez kuřete a Čalouník si zvlánul akorát trochu loknout.

Ale abych taky zmínila nějakou mňamku, tak na Filipínách hrozně frčej donuty, což je taková snídaňová jistota. No a abych si trochu shodila auru pravověrný cestovatelky, tak přiznávám, že sme dost času strávili ve dvou filipínskejch faastfoodech. Jednim z nich je Chowking a druhej je místní Jollibee s neuvěřitelně levnym jídlem.

Místňáci zabíjej čas komplikovanou stolní hrou

Příjezd k podzemní řece je dost dramatickej :)

El Nido
Po Sabangu nás Lucka musela opustit. Náš plán bylo El Nido na severu, který se pyšní nádhernejma skalnatejma ostrůvkama (trochu jako Thajsko) a zachovalejma korálama. Vzhledem k tomu, že v Sabangu ani El Nidu (!) není bankomat, museli sme zpátky do PP pro cash. Jinak se dá ze Sabangu jet přímo na sever minibusem za 700 P. Tam sme dali Luci pápá, ta slíbila, že dojede do Manily v pořádku a byli sme zase jenom dva.

Výborně. Můj snoubenec je water planking Miro Žbirka

V El Nidu sme se prošli až na konec zátoky a našli si ubytko za 450 P pro dva se slevou za to, že tam budeme bydlet aspoň tejden. V high season sou ceny mnohem mnohem vyšší a někdy se tu ani nedá najít bydlení. No, tak aspoň v něčem se nám rainy season osvědčila. Hlavní turistická atrakce sou okolní ostrůvky, kam se jezdí na jednodenní vejlety. Ve městě operujou desítky na chlup stejnejch agentur se stejnym programem a mimo high season tu probíhá obří boj o zákazníky. Mají tu celkem 4 okruhy slibující skrytý pláže, laguny, do kterejch se musí proplout dírou ve skále, božský pláže a podmořský zahrady na šnorchlování. Když člověk dojede takovou dálku na sever, chce to udělat aspoň dvě z nich.

Libovolná asociace na Hledá se Nemo

Budget byl jako vždy proti nám (v Bolívii sme prostě strašlivě přetahovali), takže, když sem spatřila na dveřích jedný restaurace, že najímaj servírku a myče nádobí, bylo jasno.

Paní majitelka byla Filipínka, co nějakou dobu žila v Tokiu, takže sme rychle našly společnou řeč. Místo práce v kuchyni nám ale nnabídla jinej deal. Sami mají agenturu, ale žádný lidi. Když najdeme aspoň 6 lidí, můžeme se k nim připojit na tour. Budeme pracovat tři hodiny ráno a čtyři večer, dostaneme najíst a můžeme si vymyslet strategii.
První den nebyl vůbec jednoduchej, věřte. Lidi neměli absolutně žádnej zájem, zčásti proto, že sme nenabízeli nic jinýho, než ostatní, jednak proto, že naše agentura nevypadala moc důvěryhodně, protože operovala z restaurace. Majitelčin syn Jeyo a synovec Owen se naštěstí ukázali bejt mladíkama na pravym místě. Probrali sme s nima naše nápady, oni získali souhlas. Druhej den sme si vytiskli letáčky a začali chodit mezi lidi. Na konci prvního dne sme měli 8 lidí a mohlo se jet! Že sme oba před cestou dělali v reklamce, vymysleli sme tour s brzkým odjezdem, aby se lidi vyhnuli koupání s dalšíma 150 lidma. Propojili sme ranní tour s kafem zadarmo v restauraci a dali jim pivko zadarmo. Druhej den se nám přihlásilo lidí 11! Výsledkem bylo, že sme dali do kupy bandu hrozně fajn lidí, co měli stejnej zájem jako my, vyhnout se ostatním turistům. Asi nechám hovořit obrázky.

V El Nidu sme strávili tejden, jeden den si půjčili skůtr a hledali prázdný pláže. Sice nás dva dny zastihla taky bouřka, bylo tam krásně. Bohužel sme ale nenašli moc míst, kde bysme se mohli najíst s místníma (většina restaurací je pro turisty), takže se nám začal tenčit svazek bankovek v peněžence a rozhodli sme sme změnit působiště.

Port Barton

K Long Beach se člověk musí přepravit na "voru"

V pohodový vesničce Port Barton sme našli všechno, co nebylo v El Nidu. Super levný ubytko, prázdný pláže a příjemnou místní restauraci. Nejkrásnější věc na PB jsou západy slunce, to je opravdová nádhera. Jinak s mořem to nebylo úplně ideální, hlavní pláž není v porovnání se Sabangem nic moc. Kus cesty na jih podél pobřeží se nachází Long Beach. Ta je sice nádherná, nicméně při odlivu je plná řas a přístup do vody je nic moc.

Západ slunce nad Port Barton

Jestli ste doteď nepochopili, že dělám velkou reklamu na Palawan, tak je to pravda.
Byli sme z něho nadšený, ale trvám na tom, že během hlavní sezóny bych sem nevkrročila. Do Puerto Princesa lítá z Manily Air Asia, letenka se dá za včasnýho nákupu stáhnout na cca 500 Kč. Filipínci jsou milej národ, co se vás nesnaží neustále scamovat. Většina lidí mluví obstojně anglicky a co nás praštilo do uší asi nejvíc, je, že všichni na Filipínách uměj skvěle zpívat. A že si zpívaj při všech denních úkonech! Jenom škoda toho jídla, no. O zbytku Filipín vám toho moc nepovim, jak víte, Manila je v období dešťů celkem provar, takže čím jižnějc, tím líp.

V Puerto Princesa sme při pohledu na stav našich bankovních kont museli s Čalouníkem přehodnotit naše plány na cestu přes jih Filipín (ostrov Minanao) lodí na Borneo a indonéskej Kalimantan. Místo toho sme sáhli po letence z Manily do Kota Kinabalu na severu malajský části Bornea s výhledem na setkání s ohroženejma orangutanama.
Jak nám tahle mise vyšla nebo nevyšla, si můžete přečíst příště.

Mějte se všichni krásně a dneska posílám pusu babičce s omlouvou, že sme si už hrozně dlouho nezavolaly. Svedu to na špatnej internet.