 |
| Gunung Sinabung se zlobí |
Ahoj,
o Sumatře se dneska rozepíšu jenom krátce. Za prvý už
je to dost dlouho a zjistila sem, že si musim pomáhat google maps (což je
trapas, páč se snažim pamatovat si každej milimetr země, kde sem prošla). Za
druhý, ačkoliv sme na Sumatře strávili měsíc, zase tolik aktivit sme tu
neprovedli z níže uvedených důvodů. A za třetí, tenhle post bude spíš
naštvaně apelující na ekologii a obvyklý tři A4 by vás jistě zmučily.
Takže Sumatrá…co si představíte pod Sumatrou? Já teda až do
minulýho září panenský pralesy, řeky, tygry, slony, nosorožce a orangutany, jak
se hezky kamarádsky držej za ruce a zpívaj si. Pro každýho, kdo bere cestování trochu
vážně je takovejch pár milníků. V Amazonii by rád potkal anakondu, v Himalájích
yettiho a v JV Asii naše oranžové bratrance orangutany. Za orangutanama je
totiž potřeba vypravit se pěkně do lesů a to už vypovídá o vašem drsňáctví.
Orangutani sou dneska
na pokraji vyhubení a najít je můžete už jenom na Borneu a Sumatře. Jen těžko ale ve volný
přírodě, většinou musíte do záchranný stanice.
Na Sumatře, hluboko ve vnitrozemí v NP Gunung Leusser
to jde!
 |
| Moc hezký, takovejch tu bylo asi deset |
Ketambe
Po noci strávený v hostelu Sultan v Medanu vyrážíme
ihned minibusem do Ketambe. Cesta je to sice na den a něco, odměna by ale měla
bejt sladká. V minibuse nás sedí 11. Z toho pět chlapů, několik matek
s dětma a my. 5 chlapů kouří se zavřenym okýnkem. No comment, vychovávat
je asi moc nejde, takže se jenom 8 hodin snažim zakrejt blití a koukám, jak to
foukaj miminkům do obličeje a matky dál bez řečí spokojeně štrykujou. Něco tady není v pořádku.
V podstatě celou cestu jsou kolem nás domy a u nich hořej hromady bordelu.
Pocit se ještě umocňuje, jak se blížíme k NP, kterej by už měl bejt
blízko. Místo toho ale vidim jenom vykácený lesy, hořící pole a obydlení, kam
člověk dohlídne. Ok, slyšela sem o odlesňování, ale tohle přece nemůže bejt
pravda!
Konečně sme v Ketambe a poprvý je tu trochu klidu.
 |
| Tricycle |
V Ketambe nebyl problém najít hostel, já doporučuju Sadar Wisata, kterej je extrémně
levnej, dobře vařej a majitel je mladík, co učí angličtinu. První den máme
volno, kolem bungalovu teče řeka, takže bereme s Čalouníkem hůlky, tenisky
a jdem na dobrodrůžo podél vody. Řeka má docela silnej proud, ale na jednom
místě jde přeplavat na druhou stranu do lesa. No, nepředstavovala sem si, že
cestou najdeme ruinu domu v lese se sbírkou mrtvejch hadů v zavařovacích
sklenicích. Kontroluju hodinky, kolik času je do západu slunce, protože bych se
tu nerada vyskytovala, až budou mít delší proslov. Čalouník mě uklidňuje: „neboj, tady pod postelema hadi
nebudou, ty se spíš schovávaj na sluníčku v trávě“. Jdeme trávou.
 |
| Zaslouženej chilling po tříkilometrový chůzi pralesem |
Další den sme si zaplatili třídenní výlet do pralesa za
pozorováním zvířeny a k nějakejm horkejm pramenům. Náš průvodce je veselej
vtipkující floutek Sáman, přes naše námitky, získáváme i portýra, protože „portýři
přece taky musej z něčeho žít“. Na to nemám odpověď. Celej výlet je ale
tak trochu podfuk, protože nejdřív jdeme asi dvě hodiny do džungle, načež ty
tři dny vlastně trávíme kolem jedný řeky v dochodový vzálenosti k táboru.
Ne že by to nebylo fajn, ale čekala sem trochu víc trekování. Spíme ve stanu
umně zbudovanym z větví a plastový folie. Chodíme pozorovat orangutany a
Thomas Leaf monkeys a vracíme se k hotovýmu jídlu. Zrovna je čas, kdy
zraje ovoce a opravdu máme hrozný štěstí a hned na první výpravě objevujeme
kluky v korunách stromů.
 |
| Orang Utan = Člověk z lesa |
Když si člověk uvědomí, že za pár let už nebudou
mít, kde žít (nelegální těžba dřeva probíhá i v národním parku a nikdo s tim
nic nedělá), je pohled na ně skoro dojemnej. Je to tlupa asi sedmi kusů a maj
dvě mláďata. Odpoledne se objeví ještě jednou, když zrovna obdivujeme jiný
opice. Orangutani neskáčou ze stromu na strom, místo toho ručkujou a my máme tu
možnost vidět pěkně zblízka. Kdyby se mi zrovna nezaseknul foťák, měli bysme i
nějaký fotky, že?
Trek k horkejm pramenům a vodopádu je krásnej, ale musim
konstatovat, že delší bych asi nedala, protože počasí je prvotřídní peklíčko a
vidina ledový vody je až moc skvělá. Horký prameny si užíváme k večeru,
kdy se teplota aspoň na chvilku uklidní. Na jednom místě je vytvořenej bazének,
kde se obě vody míchaj a cejtíme se jako borci. Před večeří nás se v kempu
sejdou asi 3 skupiny, takže se kluci průvodci domluví a předváděj nám jejich
vesnickej tanec a zpěv.
Banda Aceh
Čalouník by si chtěl splnit aspoň jedno potápění během cesty
a ostrov Pulau Weh se zdá bejt rájem. Jedeme na islamistickej sever, kde maj
zavedenou šaríu. Následující dva dny se celičká zakrytá strašlivě potim. Ale lidi sou
moc milí.
Město Banda Aceh bylo prakticky smetený z mapy světa při obří
tsunami 26. Prosince 2004. Určitě si na něj pamatujete. Zemětřesení se událo
právě v moři kousek odtud a tsunami smetla všechno, co stálo v cestě.
Zemřelo při ní asi 127.000 lidí. Byla to krutá, ale možná trochu potřebná daň za
ukončení třicetiletýho konfliktu mezi indonéskou vládou a ismalistickejma
povstalcema, co tu terorizovali celou provincii. Povstalci hned po tsunami
museli složit zbraně, vpustit na sever humanitární pomoc a od té doby je tu
klid.
Jak říkám, je to krutý, ale taky "díky" tomu je dneska sever Sumatry neobjevenej
masama turistů a ostrov Pulau Weh láká potapěče. Banda Aceh je nově vystavěný
město, který se od ostatních asijských měst odlišuje tim, že je PĚKNÝ.
Čalouník si na Pulau Weh dává tři ponory, z nichž ten
druhej označuje jako nejlepší v životě!!!J
 |
| http://iloveaceh.org/wp-content/uploads/weh-batee-tokong.jpg |
 |
| Cestou. Člověk si zvykne? |
 |
| Veranda našeho bungalovu vypadala o 300% líp než vnitřek |
Berastagi
Kdo by odolal vidět sopku, když je zrovna aktivní?
V Berastagi, které je na vysočině, je příjemný podnebí.
Sice celkem často prší a je těžký odhadnout, kdy zase začne, ale nad náma se
tyčej dvě aktivní sopky. Sibayak a Sinabung. Pokus vylézt na tu menší,
Sibayak, nám zkazí v první čtvrtině cesty brutální déšť. Chtěli sme na
vrcholu spát jako na Telice, ale ještě sme ho ani jednou nezahlídli, takže poprvý
vzdáváme svůj cíl. Druhej den si radši pučujeme skůtr a jedeme se podívat, jak
9 km od nás řádí Sibayak. Prej se kolem evakuuje. Při pohledu na opuštěný
vesnice, konstatujeme, že je to asi pravda, nicméně, že by jako tekla láva a my
před ní ujížděli a na poslední chvíli zachránili i psa, to ne. Dost to ale kouří a po obvodu hory sou vidět fumaróly,
jak přezdíváme sopečnejm výparům.
Při 22 hodinový cestě autobusem na jih do Berastagi srážíme
motorkáře, jak sem již informovala. Vzadu autobusu je místnost na kouření, což
je moc milé, protože sedíme na sedadle 38 a 39 a vždycky, když někdo otevře
dveře, line se odtamtud libý smrad.
 |
| Gunung Sibayak se zlobí |
Bukittingi
Další vysočinový městečko s aktivní sopkou, tentokrát
Merapi. V ovzduší je takovej špatně defiovatelnej žlutej smog, kterej nám
několik dní brání sopku a vlastně cokoliv dál než 200 metrů vidět. Jeden den se aspoň seznamujeme s tradiční batak architekturou v nedalekých vesničkách, další jedeme
na motorce k jezeru. Z doporučovanýho výhledu není na jezero pod náma
pořádně vidět kvůli tomu smogu, při přiblížení k jezeru to taky není nic
moc, protože všechny břehy sou obehnaný ošklivejma sádkama na ryby. Nebaví mě vůbec nic fotit, protože na fotkách stejně nic není. Sopka se za 6 dní neukáže ani jednou a shodujem se, že nemůžeme bejt bothered na ní lízt, když z ní stejně nic nebude.
Smog a hnus nás pronásledují i do Palembangu, odkud máme letenku do KL. Konečně. Ke smogu se přidává i smrad síry a něčeho, co neumim pojmenovat. Spánek před letištěm je příjemnej díky lesíčku a nulový security. S dejchánim je to horší. Počítám vteřiny do odletu.
 |
| Pozitivní věc? Oříškovo člokoládovej Martabak na každym rohu! http://dapuranda.com/wp-content/uploads/2014/06/Martabak-Manis-Bangka.jpg |
Říkáte, že Jáva je ještě víc obydlená jo? Připadám si jako slečinka na svý první cestě, co dostane civilizační šok už v Istanbulu, ale do Indonésie mě na dlouho nikdo nedostane. .
Ještě že sem nejela na ten "panenskej" Kalimantan, to by mě asi úplně zabilo.
Cejtili ste se někdy jako já?
Žádné komentáře:
Okomentovat