Tam, kde rostou doutníky

Honza, Katka, Janča, já, Míra, Regí, Jíťa, Míša, Lenka, Renata a Petr

V dubnu sem se na dva týdny vydala na Kubu v rámci expedice. Oproti dvěma expedicím do Japonska, který mám už za sebou, se ale tahle dost lišila hlavně v tom, že na Kubě sem nikdy předtim nebyla, takže došlo na lámání chleba a bylo potřeba, abych se do toho opřela a neztrapnila se před deseti božany, co se mi na tu dobu svěřili do péče.

Borovice, poznávací znamení západní Kuby

Mapku naší 14ti denní cesty najdete tradičně na konci článku. Trasu sem plánovala tak, aby pokryla všechno možné, od měst přes tabákové plantáže, vodopády, cyklovýlety až po lehačku na pláži. Ačkoliv se to nezdá, tak Kuba je relativně velkej ostrov a za ty dva týdny sme projeli přesně polovinu a bylo to akorát tak na pohodičku bez stresů.

Jediný pořádný kafe, co sme na Kubě měli (škoda, že toho byl jenom panák)

Dneska se podíváme na naší první výpravu na západ Kuby, do údolí Valle de Viñales, oblasti plný pískovcových skalních útvarů, tabáku, rochnících se prasátek, jeskyní a fajn jídla. První noc sme sice strávili v Havaně, ale víc sme ji prozkoumali až na konci naší cesty, takže jí věnuju samostatný bložík jindy.

 Dopravu do 180 km vzdálenýho Vinales sme vyřešili na Plaza del Armas v Havaně, kde sem obešla pár hotelovejch recepcí, udělala si představu o cenách a pak usmlouvala s pouličníma týpkama cenu 190 CUC za velký auto pro 11 lidí s krosnama. Normálně bychom cestovali busama, ale tím, že sme byly velká skupina, autobusák Viazul je celkem daleko od turistickýho centra (z jakýho důvodu Kubo?!?) a jízdenka stojí 12 CUC na osobu, rozhodně se nám auto vyplatilo. 

To, že pro nás přijel parádní veterán Ford rozhodně nevadilo, páč sem si okamžitě šplhla u mojí skupinky :D Řidič Frank byl evidentně rád za kšeft, takže naše první bližší setkání s Kubáncem dopadlo velkolepě. Celý tři hodiny nezavřel pusu a dozvěděli sme se spoustu užitečnejch věcí jako třeba, že mlíko je určený jenom pro děti ve školách a normální Kubánec k němu nemá přístup. Podél liduprázdný dálnice do Pinar Del Río ovšem postávali veksláci s obříma kusama sýra a guayávový marmelády, načež nám Frank za 5 CUP (=5 Kč) jednu porci koupil a daroval. Krásně mi tím na dva dny zasmradil batoh, ale uvidíte, jak sme s tim perfektně naložili. 

Do města Pinal del Río sme mířili ze tří důvodů.

1) Mají tam sirotčinec, kterej sem si vyhlídla předem a kam sme chtěli zavíst naše dárky (to nám nakonec bylo na místě zakázáno, takže sme museli improvizovat v chudinský čtvrti)

2) Potřebovala sem navštívit office, která spravuje Campismos, chatkové kempy po celé Kubě, abych tam zamluvila přespání

3) Je to blízko tabákových plantáží a chtěli sme se podívat na tabák víc z blízka

Frank velmi ochotně jezdil z místa na místo, jak sem ho prosila, vyptal se místních a tak se mi podařilo zajistit nejen ubytko za bezvadnejch 90 CUC pro 11 lidí i se snídaní v campismu, ale na stejnym místě sme si taky dali naši první pizzu za 15 korun, napili se prvního z mnoooha guayávových džusů a náhodnej týpek nás ukecal, ať neplatíme  zbytečný peníze za návštěvu továrny na doutníky a jedeme za 2 CUCy k němu do sušírny.

V sušírně nám kluci ukázali, jak sklízej tabák po listech, kde a jak to sušej, jen ta Kubánka, která by doutníky balila na vlastních stehnech, chyběla. Sušírna prý zásobuje tabák pro značku doutníků Khoiba, cože je podle všeho nějakej super matroš, takže sme si tam pár kousků nakoupili. Taky sme dostali ochutnat místní kafe. Vzhledem k tomu, že na Kubě je k dostání spíš melta, než kvalitní káva, hodně sme ho ocenili.

Cestou do Vinales nám Frank taky zastavil na vyhlídce u hotelu Loz Jazmines, která přehlíží krásně celý údolí. U hotelu je mimochodem pěknej bazén, ale to už sme se těšili na náš počůranej bazén v campismu.

Campismo Dos Hermanas se nachází v pětikilometrový dochodový vzdálenosti od městečko Vinales a najdete ho u příšerný turistický atrakce Mural de la Prehistoria, což je kus skály, kterej dal pomalovat sám Fidel, pravděpodobně tříletýmu dítěti...Campismo si můžete představit jako přijemnej ROH resort s nepříjemnou státní obsluhou v restauraci. Přesto sme si tu naobjednali mojitka, zapálili doutník a užili fajn večer bez turistů. Jenom do toho zmíněnýho bazénu sme se neodvážili...

Chatky jsou pro 3 osoby, ale vyspí se na postelích klidně 4

Druhý den byl nabitý, takže sme brzy ráno vstali, nasnídali se (sendvič se sýrem, kubánská low cost klasika) a vyrazili pěšky do Vinales za Doňou Teresou, u které sme měli spát. Barevnou uličku z vizitky sme našli lehce, doňa si nás chvíli přehazovala jako horkej brambor a nakonec sme skončili ve dvou domech přes ulici u jejích příbuzných. 

Benzínu je od pádu SSSR na Kubě nedostatek a je drahej, což se projevuje takhle 

Pověděla sem jí, že bysme rádi jeli na projížďku na kolech a čekala sem, jestli to nebude pro 11 lidí problém, ale vůbec. Za hodinu se u nás nashromáždilo 11 místních kluků, co nám s pompu předali svoje drahocenný treky, do jejich rukou putovalo 8 CUC za kolo a já se modlila, abysme jim to někde nepíchli. Ještě sem se stihla zeptat, kde se dá v okolí koupat, kluci řekli tajemné "piscina natural en la cueva" a mohli sme jet.

Údolí Vinales je na cyklo projížďky perfektní. Lehce zvlněná krajinka, krásný výhledy, silničky v dobrým stavu a hlavně minimum aut. Protože sem na zádech stále vozila smradlavej sejr (sem z Pardubic a ne, nebudu to psát spisovně!), chtěli sme si koupit v pekárně pečivo. Pak sme si ale vzpomněli, že je komunismus, takže sem nechtěla stát hodinu v řadě před bezzubím staříkem a vybrakovat jim krámek. Místo toho dostala skvělej nápad Katka a v "pizzerii", kde sme se stavili na pivko, ji napadlo, že bysme si mohli nechat udělat korpusy na pizzu s sebou. Majitelé na nás sice koukali jako na ufony, co je to za nápady, ale nakonec sme si kýžený jídlo odvezli a spásli ho u stolečků před jeskyní Palenque. Kromě toho sme taky po cestě do Cueva del Indio (8km od Vinales) zastavili u chaloupky s ovocem, kterou doporučuju vyzkoušet.

Tabáček

Cueva del Indio je turistická ptákovina, kde vás povozej v motororvym člunu po podzemní řece.

Moc nás to neuchvátilo, ale to sme ještě nevěděli, že nás čeká něco 100x lepšího v jiný jeskyni!

Cestou zpátky sem se začala místních vyptávat na to koupání a byli sme postupně vykázáni z hlavní silnice na prašnou rozrytou cestu, jednou se kousek vraceli, ale víceméně všichni místní věděli, kam se chceme dostat a uměli nám ukázat cestu. 

No, z pisciny natural se vyklubalo podzemní jezero v jeskyni, kam se muselo jít asi 300m tmou. my sme ale borci s čelovkama, který nic nezastaví, takže sme dali místnímu klukovi-hlídačovi 2 CUC a ten nás vzal dovnitř. V jeskyni neznalo naše nadšení mezí a smyli sme ze sebe pot a špínu celého dne. V nádherně čerstvý vodě sme proplavali jeskyni od rohu k rohu. Fotograf Honza s sebou naštastí neunavně tahal dva tejdny těžkej stativ a tady se fakt hodil. Jeskyni sme pořádně prozkoumali a k mojí úlevě nám venku mezitím nikdo ani nečórnul kola. Někdo nám řekl, že jeskyně se jmenuje Cueva del Silencio, ale nevím, jestli je to možný podle názvu někde najít...

Cestou zpátky sme se ještě odbočili k domečku na obzoru, na ceduli u cesty stálo "přírodní džusy", ovšem my tam samozřejmě skončili s kokosem naplněným rumem a bůhvíčím. Domů se nám moc nechtělo, ale už bylo šest večer a čekala nás šlapačka zpět do Vinales skrz políčka s tabákem a zeleninkou. 

Naše paní domácí nám uvařila obrovskou večeři a tady sme poprvé ochutnali polívku z černých fazolí, po který někteří členové expedie prahnou doteď.

Čirimoja - moje oblíbený ovoce z Bolívie. kdo by hádal, že roste i na Kubě?

Čerstvý džus z guayávy

Praktické info:

• Na Kubu si vezte Eura (výměna dolarů je zpoplatněna 10% příplatkem) a vyměňte si až ve městě, kde jsou mnohem menší fronty než na letišti. Na latišti sme si akorát vybrali z bankomatu potřebnou částku na taxíka (veřejná doprava začíná až 2km od letiště a málokdo to chce po příjezdu řešit)
• Rozpočet počítejte na 1000 Kč na den na osobu při normálním způsobu cestování s jednou večeří v restauraci denně. Mimo klasické convertible pesos si vyměňte alespoň 30CUC na CUP, budou se hodit na snacky a pití v místech, kde jedí místní.
• Dávejte pozor na ceny a vždycky si ověřujte, jestli jde o convertible peso nebo moneda nacional. Zhruba po třech dnech se v systému dvojité měny začnete orientovat, ale byla by škoda platit 5CUC(=5 dolarů) namísto 5 CUP (=5Kč).
• V neděli může bejt trochu problém sehnat dopravu z Vinales zpět do Havany nebo kamkoliv jinam.
• Link na campismo Dos Hermanas 
• Ubytování v casa particular u místních lidí se pohybuje 20-30 CUC za pokoj. Snídaně jsou bohaté a vyžijete z ní skoro na celý den. Měla by stát kolem 5 CUC.
• Na ubytku často najdete ledničku s vodou, kolou a pivem. Na konci pobytu se to posčítá a zaplatí. Voda v case bude o něco dražší než ve městě, ale ve městě se zase docela těžko hledá.P.S. Moc díky Honzi za fotky!