úterý 8. dubna 2014

Přituhuje

Winter is coming
Bryce Canyon

To už sme v Utahu asi pět dní a noční zima začíná bejt neúnosná. Ani spojení dvou Husky spacáků do jednoho maxipytle nepomáhá. Vzhledem k tomu, že se nebezpečně přibližujeme k zasněženejm horám, míříme do Kmartu a berem zadobro chlupatou huňatou dekou, známou pod jménem Beránek. V Brycu poprvé rozdělávám oheň křesadlem (ts pohoda) a grilujeme si klobásky. Nočních mínus pět nám díky Beránkovi nedělá hlavu a smějeme se radostí. Že nám po dlouhý době není zima a že sem se po deseti dnech umyla v teplý vodě. To se musí oslavit čalouněním!
V Brycu toho v zimní sezóně (ano, jsou tu ještě namátkou volně pohozené kupy sněhu) k backcountry taky moc není, takže s vědomím rizika napadnutí mountain lionem spíme v ofiko kempu. Bryce nicmně krásnej. Dokonce i ten sníh má určitý kouzlo a na fotkách vypadá ve spojení s oranžovýma skalama a zelenýma smrčkama moc pěkně. Treky jsou dole v kaňonu asi jen čtyři, takže sme si pojili dva kratší trečíky v jeden tříhodinovej a pak se šli ohřát do visitors centra na půlhodinovej informační film. o svištích.


Zion

Zion jsme jednoznačně vyhlásili vrcholem našeho výletění.
Tady se nám tak hrozně líbilo, že sme tu strávili tři dny a mít víc času, rozhodně bysme pobyt ještě prodloužili.

První den máme povolení k treku jménem Coalpits Wash a kempišti Temple View. Cestou potkáme během dvou dní  jenom dva lidi a putujeme vyschlýma korytama řek a přelejzáme vyschlý vodopády.

Druhej den odpoledne po návratu z treku sme zašli sbírat info do Zion Adventure Company. Jak se zdá, bez jejich pomoci nebudeme moct podniknou dva další výlety. K nim totiž potřebujeme gumový boty (my máme jenom naše pohorky a ty rozhodně nemůžeme namočit) a hole. Čeká nás cesta vodou. Tuhle společnost musím vychválit, protože je to přesně taková ta společnost, kam přijdete a mladý nadšený zaměstnanci vám začnou povídat o věcech, co podniknout, aniž by vám nutně cpali svý služby.
Půjčení gumových bot stojí 22 dolarů na den, tyč stojí 15. Sme dva a potřebujeme nádobíčko na dva dny, takže se celkem lekáme ceny (celou dobu v USA sme směli stanovený denní limit 50 dolarů za oba). To ani nemluvím o tom, že většina lidí chodí treky vodníma kaňonama ještě v gumovejch kalhotách. Obsluhující lidi jsou tu ale strašně v pohodě a po chvíli hledání si odnášíme vysloužilý boty za 10 dolarů a vysloužilý hole každou za 5. Čalouníkovy boty sou moc velký, tak do nich ještě dokupujeme vysloužilý smradlavý neoprénový ponožky, aby mu boty padly. Já mám zase o číslo menší, ale nic jinýho nebylo. Jedna moje bota má ještě k tomu žraloka, takže je odkupuju jen za 5 doláčů a můžeme frčet směr Narrows, největší lokální atrakce. Narrows je řeka tekoucí hlubokým kaňonem, kterou se můžete buďto brodit po proudu (a nýst si krosnu a nepromokavý hadry, páč se to jde dva dny) nebo zespodu proti proudu, což sme udělali my. Tam je výhoda, že to můžete kdykoliv obrátit podle potřeby a jít zpět. Dali sme si pětihodinovou vycházku ledovou vodou a pohledy, co se nám naskytly, byly dechberoucí.
Třetí den sme vstali hodně brzo a kolem půl devátý vyrazili na poslední trek – do Subway. Mapky říkaly, že je to na 6-10 hodin a je nutný mít gumový boty na posledních několik stovek metrů. Čalouníka od Grand canyonu bolelo koleno, takže sme nechtěli nic podceňovat a fakt počítali s minimálně osmihodinovym výletem. Gumový boty sme naopak vyzývavě podcenili a nechali je v autě, protože sem si řekla, že je to určitě kec a naše Meindl pohorky to zvládnou. Měla sem pravdu. Trasa vedla podél řeky a jednalo s o roztomilé hopskání po kamenech, něco jako taková Vydra. I s čuměním, svačinkváním a focením přírodního úkazu jménem Subway sme to dali za 6 a půl hodiny. Asi byly příhodný podmínky nebo co. Gumový boty nebyly potřeba. Poslední úsek se fakt jde vodou, ale naše pohorky vodu po kotníky udržej. Milujeme naše Meindly!!!
A milujeme Zion. Příště to tam chce tak tejden.


Las Vegas

Co o tom psát. Je to megalomanie, pozlátko a kapitalismus bez lidský tváře v jednom. Člověk musí mít kurňa rozum, aby mu to nevlezlo do hlavy. Když sme viděli rodiny s dětma užívající si tenhle fejkovej prázdninovej přepych, přemejšleli sme, jestli mají rodiče nějakou dávku sebereflexe. Co třeba těm dětem o tom místě říkaj a tak. Jestli se jim tam opravdu líbí nebo chápou, že je to nablejskaný hovno, do kterýho lidi házej svoje životní úspory a dokážou to těm prckům nějak vysvětlit. Bylo nám z toho trochu blbě, ale trochu nás to bavilo a hodili sme jeden dolar v Bellagiu do automatu. A vyhráli sme samozřejmě hovno.

Death Valley

Kdo chce tady trekovat v backcountry, je má má ma gor. 
Na průjezd autem a občasný zastavení je to ale ideální. Líbilo se nám v Badwater, ghost town jménem Rhyolite, co vypadal v brožuře Nevady celkem slibně, byl docela velký zklamíání a písečný duny potěšily. Další destinace měl být Yosemite NP, ale nahoře vládlo špatný počasí a brána byla zavřená, takže sme několik hodin bloudili kolem pohoří než jsme našli jedinej otevřenej průsmyk v okruhu sta mil. A následně sme litovali, že sme ho našli, protože nás potkala hororová jízda. Byla už tma a myslim, že sme ten večer nestihli ani nic uvařit (představte si nenapapaného Čalouníka), protože fučelo a lehce sněžilo. V polovině serpentín v horách se strhla sněhová bouře, ve který sme pak jeli liduprázdnou krajinou asi dvě hodiny na letních gumách s vědomím, že musíme sjet z hor, jinak zapadneme. Za ty dvě hodiny sme ujeli asi 40 kiláků, tak brutální to bylo. Když sme hluboko po půlnoci dojeli do kempu na druhý straně Sierry Nevady, ještě sme byli vyklepaný a ani sme si pomalu nevšimli, že leje jako z konve.
Panda jako vypadlá z Kruhu
San Francisco

Technicko zábavní Exploratorium, Golen Gate, tramvaj a japanese town během dvou dnů. Dostáváme se do civilizace a v SanFran bysme chtěli (asi jako každej druhej) bydlet.

Pacific Highway nr 1

Okrasná dálnice podél oceánu, po který sme jeli ze SF zpátky do LA. Bohužel nemáme moc štěstí na počasí, hodně fouká a ani jednou se nevykoupem. Po cestě je nicméně dost dalších věcí, co vidět. Namátkou Big Sur, nejhezčí úsek dálnice plnej útesů, zatáček a mostíků. Hearst Castle – další americká megalomanie, kterou nechal vystavět W R Hearst, novinovej magnát, co posloužil mimo jiný jako předobraz pro Wellsova Občana Kanea.
Dále lachtaní kolonie, Santa Cruz – mecca surfingu a hnusný Madonna Inn – motel z 50. let s tak vysokou laťkou nevkusu, že by mohli Peruánci závidět. No a nakonec přímořský městečka jako Santa Barbara, kde se dva dny poflakujem a spíme slušnejm lidem před barákama v zafuněným autě.


Abych shrnula naše dojmy z USA, tak tu člověk potká moc fajn lidi, hlavně teda v LA se s náma dala do řeči spousta zajímavejch lidí, od architekta mrakodrapů po paní, co navrhla kostým pro Elvise. 
Štvala nás vysoká laťka policajstkýho státu, kde si člověk musí zaplatit i za blbej vstup na pláž (o tom, že se normálnímu Amíkovi o nějakym spaní na pláži pod hvězdama může jen zdát, ani nemluvě). Ale zase nás tradičně potěšil pan McDonald se svým vstřícným přístupem k zevlákům, co si koupěj za dolar Sprite a pak sedí v hostinci hodinu na internetu. A národní parky se svojí organizací a mapkama jsou taky excelentní.

A nakonec statistiky s výdaji (ehm cestovat s někým tak organizovaným a plným chytrých aplikací, jako je Čalouník, je někdy...hm...přehlednější :D)
Statistika USA
Přehled našich výdajů během pobytu v USA. Počítáno z 28 dní. Do nákladů nejsou započítány dvě noci v hostelu v LA, protože tam jsme platili vánočními dolary od taťky (100 dolarů za dvě osoby na dvě noci v dormitory), dále není započítáno půjčení auta (639 dolarů a jeho pojištění 103 euro). Náklady za přepravu po NY pokryly darované peníze od kamarádů, ve statistice se s nimi už ale počítá, protože těm se člověk po příletu nevyhne). Ve statistice jsou 4 položky: Spaní, Jídlo, Benzín a Ostatní výdaje (vstupy, permity, parkování, metro atd.)

Spaní: 133 dolarů tedy 4, 75 dolaru na den
Jídlo: 501 dolarů tedy 18 dolarů na den
Benzín: 305 dolarů za celou cestu (přes 6000 km!!)
Ostatní výdaje: 386 dolarů tedy 17 dolarů na den

Celkem jsme utratili: 1 307$ (26 140 Kč)
To dělá 23$ na osobu na den (505 Kč)

Náš hodně skromný plán neutratit víc než 1 000 Kč denně byl tedy splněn! Jupí 

Příklad šetření - chilli fazole s instantní rýží v San Franciscu
Hm, je to už přes týden, co nám měli strhnout z mojí kreditky třináct litrů za půjčení auta. Na kartě zatím vůbec žádnej pohyb. Tak se radši nebudem připomínat...

Nenechte se moc ofučet pískem ze Sahary, jo?!
Panda

2 komentáře:

Bára řekl(a)...

Pandičko, je to super čtení! Evidentně si užíváte, takže přeji, ať jde vše podle plánu a těším se na další příspěvek!

Blogger řekl(a)...

Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

Kolektivní rozum Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60 % větší pravděpodobnost výhry

Otevřené obchody na eToro - 227,651,647