středa 30. dubna 2014

V nejhlubším z kaňonů

Nejvíc zaslouženej bazén a falešný mojito
Výlet do Colca kaňonu

Do městečka Chivay, 140 km od Arequipy se můžete dostat obyčejným autobusem s místňákama, ale my sme protentokrát udělali výjimku a objednali si dvě sedadla v turistickym mikrobusu, protože se to vyplatilo jak finančně (30 solů na osobu a nemusíte utrácet za taxíky na autobusák), tak z hlediska organizace, protože minibus vás doveze až do výchozího místa z vesnice Cabanaconde a po cestě vám za půl hodiny zastaví na výhled na kondory. V mikrobuse sme byli jediní s krosnama, protože 95% lidí jde s orgnizovanou tour a průvodcem. Na rozdíl od Grand kaňonu, je Colca obydlenej a po cestě se jde několika vesničkama, kde je ubytko i jídlo, takže komfort zajištěn. My nemáme komfort zas až tak rádi, takže proto ty batohy. Navíc sem cestou skoro proskočila oknem autobusu na svobodu, protože sem už nemohla poslouchat brutální kecy jedný mladý uvědomělý Američanky dvě sedadla za mnou.

Čeká nás dvakrát větší záhul než v Grad Kaňonu?
Na začátku to tak vůbec nevypadalo
V Chivayi měl celej mikrobus zaplacenou snídani, tak sme na ně museli s Čalouníčkem čekat jak chudý příbuzný venku, ale zase proběhl náš první encounter s lamičkama. 
Tady začíná kaňon a do Cabanaconde to trvá zhruba další hodinu podél něho. Výhled na kondory byl celkem dobrej, protože sme z Arequipy vyráželi ve tři ráno a na kondory dojeli asi v osm, což je nejlepší čas, kdy je vidět. Já měla radost dvojnásobnou, protože mi můj milovanej klučík koupil super utkanej šál od místní paní.

Pro případné zájemce o trip a taky pro zarytý topografy mám mapičku s vyznačenou cestou, co sme šli my. Trvala tři dny a tři noci, červená tečky jsou místa, kde se dá sehnat voda, trojúhelníčky jsou naše kempiště. Všechny organizovaný tours jdou po tý druhý trase, od Cabanaconde doleva. Na dně kaňonu se nachází krásná oáza s názvem Oáza, kde je rozhodně záhodnou spát noc předtím, než se vydáte na poslední stoupání zpět do Cabanaconde V Oáze je možný ubytování v obyčejných bungalovech nebo ve vlastním stanu (10 solů za stan!) a hlavně tu maj přírodní jezírka přeměněný na bazény ke koupání a je to prostě paráda se tu na den vyvalit, páč v kaňonu bejvá docela vedříčko.

Z Cabanaconde sme vycházeli před polednem jako jediní a byla trochu fuška se doptat na cestu, protože nebyla značená. Ale nějak sem se prodrali mezi zídkama a oslíkama a vydali se podél kaňonu, dokud po cca hodině nezačala cesta prudce klesat dolů. Cesta na dno k Río Colca nám zabrala asi 4 hodiny a někdy kolem čtvrtý odpoledne sme uviděli naprosto boží místo ke kempování. Byla to taková mrňavá kamenitá plážička přímo u řeky a hned vedle ní kouřilo několik gejzírů. Já sem nikdy nebyla na Islandu ani v Yellowstonu, takže mi tento docela slušně postačil a blbli sme s foťákem asi hodinu. Trochu sme se obávali, jestli nás někdo nepřijde vyhodit, protože sme nebyli daleko od nějaký vesničky a navíc se kousek odtamtud stavěla silnice, takže sme počkali s rozděláním stanu až na šero.

Ohřáli sme si nějaký fazole, co sme nakoupili v supermarketu v Arequipě, ale byly celkem hnusný a Čalouník je odmítl jíst. Musela sem ho proto zabít ve spánku...ne, to se dostávám do říše fantazie. Ale přesně sem věděla, jak to s nim bude, když je nenajedenej :) Mimochodem, ten navštívenej supermarket...našli sme jedno úplně normálně zápaďácky vyzerající nákupní středisko, ale čekali sme, jak si tam pěkně levně nakoupíme zásoby na tři dny. Docela nám sklapla čelist při pohledu na konzervu kukuřice za 50 korun a instantní těstoviny za sedmdesát. Celkem nás nákup vyšel jenom o něco maličko levnějc, než kdybysme byli jedli ve vesnicích v restauracích. Ale zase sme si tím zařídili luxus spát, kde  nám zlíbí, nehledě na hlad.
Spalo se dobře, i když řeka byla celkem hlasitá.
Spaní u gejzíru

Druhej den začalo peklíčko, protože bylo potřeba vylízt nějakejch 600 vejškovejch metrů na druhou stranu kaňonu (podél řeky se jít nedá). Neměli jsme vody nazbyt, abysme si uvařili vodu na ovesnou kaši, tak jsme museli vyrazit posilněný jenom banánem a jogurtem. Po hodině chůze navíc začalo dost pálit slunce a došla nám voda úplně. Sice jsme viděli, že budeme procházet kolem nějakých domečků, ale nechtěli jsme riskovat, takže sem seběhla do nedaleký vesnice jménem Llahuar. Bylo to spíš jedno velký ubytování s bazénem a horkejma pramenama. Cena ubytování byla podobná jako ve městě a po obhlídnutí sem usoudila, že by mohlo fajn pobejt tam. My ale samozřejmě museli dál. Byla to hrozně úmorná cesta, nepotkali jsme žádný pocestný a jenom nás dráždilo, že jsme se neustále předháněli s jedním djeepem (kterej by nás úplně krásně mohl vzít, kdyby dva týpci nezastavovali každých 200 metrů, aby spravili silnici). Šlo se po prašný silnici vykutaný do vyprahlý skály, takže fakt nic moc. Někdy ve tři odpoledne nám zase došla voda a pod náma se konečně objevila Oáza. Povim vám, že t bylo celkem utrpení koukat na ty bazénky pod náma a bejt bez vody. Někdy v pět jsme konečně dorazili do vesničky Malaty, kde sme dokoupili vodu a začali sestupovat. Našli jsme perfektní platíčko asi tři kiláky od vesnice, kde jsme už za šera rozbili tábor.
Vesnička Malata

Noc byla dost divoká, protože asi o půlnoci přišel pes. Čalouník se mi vždycky směje, jak vystrašeně zvedám hlavu a strnule poslouchám zvuky kolem nás, když spíme ve stanu, ale tentokrát kolem nás obcházel nějakej hafan a celkem hlasitě čmuchal, snažil se k nám dostat pro páreček a několikrát za noc se taky rozštěkal, to když se k nám namátkou přiblížila nějaká zatoulaná mula, jejíž kopýtka otřásala zeminou kolem nás. Jo a navíc jsme samozřejmě leželi na něčím políčku.  Sice neobdělávaným, ale víte jak. No, ráno se nám už pes navaloval na stan, tak sme ho škvírkou očekovali a byl docela pěknej, takže se z něj stal na další dva dny náš Alík. 

Sakra, já vim, že sem mu neměla dávat ten páreček!!!

No, hned po ránu jsme zčerstva dorazili do Oázy a našli ten největší bazén a týpka, co nás ubytoval na svým fotbalovym hřišťátku mezi bungalovama. V Oáze jsme zevlili celej den, pěkně se spálili, popíjeli Mojito a předstírali, že to děláme, protože jsme cool a ne proto, že se sbíráme z předchozího krutýho dne a netěšíme na lezení 1200 metrů nahoru následující den.

Následující ráno sme si přivstali na sedmou a dali se do stoupání. Bez batohů se avizuje výstup na tři hodiny, nám zabral o hodinu dýl a byla sem dost ráda, když jsme se doplazili nahoru. Colca rozhodně nevypadá tak kick ass jako Grand canoyon a my udělali první den chybu, že sme Colcu pěkně podcenili. Takže to beru jako velký vítězství a zářez na pažbě. Ještě zbejvá zdolat nějakej ten vrcholek kolem. 
Výstup z Oázy nahoru. Dole Oáza, nad ní na druhý sraně kaňonu
je vidět platíčko, kde jsme spali noc předtím


V Cabanaconde jsme se pak naobědvali a jeli místním busem vestoje hodinu zpátky do Chivay, kde jsme zůstali ještě na jednu noc. Zrovna začínal Semana Santa (Svatý týden) u příležitosti Velikonoc, takže celá vesnice byla oblečená do slavnostního a místní lamy taktéž. 
A pak už zpátky do Arequipy, kde jsme si v hostelu nechali pytel s nepotřebnýma věcma pro trekování, nechali si vyprat oblečení a frčeli na jih, do Chile. 

Do Peru se ale ještě rozhodně podíváme cestou na sever. 
Čeká nás přece Machu Picchu!

V Chivay se slaví Velikonoce

2 komentáře:

Veronika Strnadová řekl(a)...

Ahoj, zdravím a chválím naprosto famózní blog! Objevila jsem ho úplnou náhodou a pomohl mi zkrátit jinak nudné, deštivé taiwanské dopoledne... A určitě budu ve čtení ještě pokračovat :)
Spoustu navštívených zemí máme společných, nejvíce se mi líbily zápisky z Malajsie, Thajska a Singapuru, protože i já jsem tyto země nedavno navštívila...
V současnosti pobývám na Taiwanu a toto místo můžu taktéž jedině doporučit... pokud budeš chtít, mrkni i na mé zážitky.
Měj se krásně a šťastné cesty!
www.verunkanacestach.blogspot.cz

radobyelfka řekl(a)...

Ahoj Veru, díky za pochvalu. Jo, je pravda, že porovnávání zážitků s tvým blogem, je super. Koukám, že jednu z věcí, co jsem zatím z nějakýho důvodu ignorovala, jsou skútry. Takže dík za namotivování, v srpnu jsme v JV Asii a nápady se budou hodit :))