But then I went for a walk when I came back I was so much taller
Maybe try to find something that I could be part of
But I decided to leave, and then I crossed the river
I went coast to coast, and from star to star
But that's how you learn, who you really are
Nebudeme to rozpitvávat, sem v Anglii:))
Konkrétně sedim v bytě Jamieho, kterej i přes děsivej zážitek s nočním plaváním v Loch Nessu, nadále zůstal mým nejlepším kamarádem ze Skotska. Je to zvláštní bejt zase tady, jako by se za ten rok skoro nic nestalo. Všechno při starym. Po emailu od Penelope, ve kterym mi líčila, jak byli na pláži a děcka, nejvíc Šarlotka, prosily rodiče, jestli se k nim nemůžu vrátit, sem přestala hledat na internetu prázdninovou práci v Londýně a sbalila si opět kufr a mapičku:) Jako výplň volnýho času do obhajoby bakalářky je to fakt fajn.
Ale to neznamená, že sem v Londýně nebyla haha!
Čtyři dny před odletem se u mě na návštěvu zastavila dobrá kamarádka, spolubydlící z Tokia, Korejka Min Young, Miňonka (to je přezdívka, co vymyslel Adam). Jak popsat Miňonku?
Ona je takový malý zvířátko, co vypadá děsně nevinně, ale například v Tokiu, když sme se s Elis vydaly na párty na Australský ambasádě (eh, i po letech to zní drsnějc, než to vypadalo), ona byla jediná, kdo se k nám tehdy přidal. Byly sme trošku překvapený, protože přiznejme si, do tý doby sme viděli Korejce tak maximálně dalekohledem. A druhá věc byla, že Miňonka nemluvila anglicky, takže sme byly hned v prvních tejdnech pobytu nucený drnčet japonsky. Naše obavy se rozplynuly, když si dala první pivo a pak o půlnoci hrála kulečník se šedesátiletým Maorem. Od tý doby to bylo jasný, že je jedna z nás (to jako myslim k Jamie, Martě a Christine).
... Jo skončila sem u zvířátka, co si právě našlo zaměstnání v Samsungu a bude pobírat nejvyšší možnej nástupní plat ze všech jejích vrstevníků. Odvrácená strana Koreje je ale taková, že prvních pár let bude pracovat dvanáct hodin tejdně. Myslim, že v Asii by se měli trochu zamyslet a dát si voraz.
Tenhle 150 centimetrovej člověk se na vás furt tiskne, drží vás za ruku, dostává neutišitelný záchvaty smíchu z úplnejch blbostí, vykládá, že je křesťanka, ale do kostela se jí v neděli po kalbách moc nechce a pak se vás klidně ptá na rady o sexu.
Mocinky se mi hodilo, že se zrovna ten den sestra stěhovala do novýho bytu na Vinohradský a rovnou sem se jí tam napakovala. Min Young přijela v neděli v poledne a opět, jako Christine na letišti v Mnichově, se rozbrečela, že mě vidí. Společně sme dotáhly její kufr do „hotelu“ u Václaváku a dojely 60 cm úzkym vejtahem do pofidérního podkrovního bytu plnýho Korejců. Ale všichni byli hrozně milí, takže sem se ani moc nebála nechat ji tam bydlet. Potom následovalo obvyklý kolečko po starý Praze, to asi nemá cenu vysvětlovat.
Večer byl dost zajímavej, protože sme se měly sejít s kamarádkou Hermélkou a Evčou na pivo. Problém, co mě dost děsil, byla jako obvykle Miňončina ostýchavost mluvit anglicky a holek nestoudná drzost nemluvit japonsky nebo korejsky. Dopadlo to tak, že holky si s sebou přivedly ještě jednu kámošku a MinYoung v hostelu posbírala tři korejský studenty, takže poměr byl nakonec 4:4 a mně osobně se mezinárodní večer dost líbil, protože sem na ně mohla zamachrovat, že vim, jak se řekne: dobrý den, miluju tě a boty. (A to vše samozřejmě díky Tata Bojs!) A pak ještě na zdraví, protože to byla jasně první věc, co nás MinYoung naučila v Tokiu. A kabelka, protože je to úplně stejně japonsky.
Druhej den sme se zničily výletem přes Hrad na Petřín a protože sem tam v zrcadlovym bludišti nebyla tak od deseti, a ona je tak dětsky trhlá, blbly sme jako malý (eh, tuhle větu používám dost často:/) a dostávaly slušný záchvaty smíchu ze zrůdičkovejch fotek.
Taky sem vzala Miňonku do Pardubic na přespání, takže se mamka podivila, jakouže roztomilou kamarádku to mám. Já sem jí totiž česky naučila větu: Dobrý den, já jsem kočička Miňonka. Prostě od Korejky to zní tak trochu jinak:) Tradičně sme udělaly fotky na morovym sloupu, který od ní budu muset vyžumrat. Tentokrát teda pršelo, takže deštníky byly nutný. Přišel čas loučení, a druhej den sem měla odlítat do Londýna, takže sem ten den pro jistotu k radosti svý a mojí mamky ztratila peněženku. Ale jenom na dvě hodiny, páč dobrý člověk ještě žije.
Miňonku sem posadila na vlak do Mnichova za Christine (přijela mimochodem z Waršavy od Marty) a dala se do pakování. Jo a taky sem ještě musela přes noc dopsat bakalářku, aby byla hotová než odjedu. Takže dvě hodiny spánku.
Teď následovalo dilema.
Nastínim situaci.
Rozchod s Mattem vypadal tak, že dva dny před mym odjezdem z Kanady nejevil nějak moc známky něčeho jako lítosti, nebo nedej bože smutku! To se přiznám, že od někoho, koho sem měla fakt dost ráda a považovala ho po x letech mýho bytí single za speciálního, trošku zabolelo. Oči sem otevřela, když mi předposlední noc oznámil, ať nechodim, že poslední dobou dost kalil s kámošema a „je unavenej“.
Tak sem začala přemejšlet. O tom, že on sám od sebe za mnou během dvou měsíců vztahu přišel jednou. Že já sem kvůli němu chytala dvakrát až třikrát tejdně noční bus do Invermere. Jak sem mu vařila a nosila mu těstoviny a zmrzlinu, když pracoval 100 metrů ode mě na gondole a zmínil se, že má hlad. Taky, jak sem si na něj vždycky vzpomněla, když sem měla volno a vezla mu na snowboardu na svah muffiny. Potom sem vzpomínala na Whistler a jak mě nechal spát na zemi a já to přešla s tim, že sme oba pohodáři a žádný přehnaný pečování není třeba. A s hrůzou si uvědomila, že to možná nebude proto, že on je pohodář, ale proto, že sem mu prostě úplně fuk. Když sem na něj uhodila, co teda jako, oznámil mi, že to přece byla fun a že každej chceme něco jinýho. Ale nepamatuju se, že by se mě ptal, co chci.
Jistý bylo jenom to, že se hodlal od listopadu nastěhovat do Londýna a zůstat tam pár let, přičemž mi furt opakoval, že se v Londýně přece určitě potkáme, protože je to tak blízko. Já si samo kreslila obrázek, jak na něj půl roku počkám, najdu si v Londýně práci nebo rodinu a...no nevim co sem si představovala.
Pěkně sme se v dobrym rozloučili, já odjela do Čech, on do Kalifornie. Korespondence z mý strany jednou tějdně update o tom, co dělám a vyzvídání, jak se má. Z jeho strany vždycky roztomilý dva řádky. Tak sem to utla, že to nemá cenu a snažila sem se na něj nemyslet. Občas sem to proložila čuměnim na zeď na jeho fotku a utírání nudlí do trička, který mi po něm zbylo.
Pak přišla euforie z MS titulu a při vzpomínce na to, jak sme spolu koukali na hokej v Kanadě a on fandil ČR, sem mu napsala. Ukázalo se totiž, že se vykašlal na hledání práce v Kanadě a přesunuje se v pondělí do Londýna, kam mám o čtyři dny pozdějc přijet na víkend i já. On že teda jo, a „TIXT ME“.
Celá natěšená, že teda přece jenom budem moct bejt kámoši, sem si naplánovala exkluzivní trip.
Pátek: Přílet do Londýna za Skippym a bydlení u něho a jeho spolubydlících Jacka a Rahael.
Sobota: Sightseeing s Hankou „Alice“ Vranou po Londýně. Pivo s Jakem, Kanaďanem, co sem ho před třema rokama nabaliola v Pardubicích na mistrovství světa juniorů v hokeji.
Neděle: Opět s Hankou a její kamarádkou Čiharu. Pivo s Mattem.
Pondělí: Cesta do Derby za Jamiem, ale přes Leicester, kde se na 2 hodinky potkám s Beatles Tomem, Willem a Chrisem. Večer setkání s Jamiem.
Úterý: Stále u Jamieho
Středa: Přesun do blízkýho Nottinghamu za Sarah, naší starou rodinnou kamarádkou.
Čtvrtek: Další přesun don Leedsu za naší oblíbenou Jamie Lamie, Skotkou, co sem si pořídila v Tokiu.
Pátek: Cesta do Inverness za rodinou.
Kromě toho jedna vtipná poznámka: na scénu nastupuje opět Bůh a oznamuje, že se na mě těší a musim na Rock Ness, kde spolu zapaříme na The Strokes...
Jakpak tohle dopadne???
P.S. Je to zajímavé a musim se podělit. Můj blog najdete i pokud do googlu zadáte takové věci jako:
Erotické priváty v okolí Velkého Meziříčí
Maska na spaní panda a podobně...O_o
