Zobrazují se příspěvky se štítkemČechy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČechy. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 5. srpna 2012

Normální život

Dneska to bude taková všehochuť. 

Už měsíc sem Pra-Žanda, takže bych ráda toto období zhodnotila. 
Za měsíc pobytu v Praze:
- Ke mně na ulici přiběh ze zadu týpek a zvednul mi sukni
- Mně a mojí kamarádku Tery pět minut pronásledoval pán na nádraží s tim, že by nás chtěl za pětistovku ... a používal takový slova, že se červenaly i kachle, po kterejch sme před nim utíkaly
- Pán onanoval na zastávce tramvaje, když sem ve čtvrt na dvanáct čekala na spoj domů

Ani jedna z těchto věcí se mi nestala v žádnym městě na světě za posledních 13 měsíců cestování...Nevim co si o tom mám myslet. Poradí někdo? Mám si jako zvykat?


Hákuju

Na druhou stranu mám moc fajn práci. Nakonec jsem nenastoupila do Mitsubishi, jak jsem hlásila původně, ale vzali mě do reklamní agentury. A rovnou do tý největší. Nejsem teda samozřejmě žádnej kreativec, ale prostá account executive, nicméně na vizitce to vypadá dost good. Brífuju, hlídám deadliny launchování a objevuju svět faktur!!! Je tady samozřejmě ten malý morální problémek, a sice, že můj klient je Philip Morris, takže dělám reklamu na cigára. Ale co už.

Na mý práci je nejlepší, že mám na výběr ze tří druhů Jupí šťávy a můžu jí vypít, kolik chci. A mám moc fajn nový kolegyně a zatim mě moc dobře berou. Snažim se vypadat kultivovaně, užívám si svoji sbírku šatečků, co mi poslední rok tlely ve skříni a taky se snažim neříkat moc "vole".

Byla za mnou na návštěvě Marta z Polska. Vzala sem jí a její kamarádku Goshiu na Vítkov a hrozně sem se podivila velikosti koně. A Taky se během Eura ozval Elišce a mně náš společnej kamarád Krystián, co sme ho potkaly v Tokiu. Krystián žije s rodičema v texaským Austinu (přece nenapíšu post, ve kterym bych nezmínila Awolnation...Jsou z Austinu), takže do Evropy moc často nejezdí. Tudíž sme se s ním shledaly opravdu po víc než třech letech. Jeli sme na Křivoklát. Hrad nic moc, ale společnost vybraná.

Dokument
Na doporučení jednoho ze čtenářů, sem se koukla na dokument The Cove, protože dotyčný se mně ptal na můj názor.
Dokument je to spíš v uvozovkách, protože se spíš jedná o film skupinky aktivistů, kteří se snaží odhalit světu dost děsivou pravdu o každodenním brutálním masakru delfínů v jedný malý rybářský vesnici v Japonsku. Problém je, že dokument se dá lehce smíst jako naivní agitka, která vykresluje Japonce jako hnusný vrahy a nedají jim moc šanci k diskusi. Druhej problém je, že svět o děsivý pravdě nechce moc slyšet, takže se vám nakonec udělá smutno víc ze zkorumpovaný politiky a naprosto neschopnejch "organizací", který by se měly podobnejma problémama světa zabývat a aspoň je trochu řešit.
The Cove citově opravdu dost tlačí na pilu, červeně zbarvený moře ze mě rozhodně vymáčklo slzu a nevěřícný kroutění hlavou. Jestli je úplná pravda, co se v dokumentu říká, to opravdu nevím. Četla jsem o tom, že se filmaří snažili uměle vyvolávat v Japoncích agresivitu, aby měli co točit. Na druhou stranu sem toho taky přečetla celkem dost o japonském chování během druhý světový války a jestli si doteď někteří Japonci zachovávaj myšlení chodícíh vygumovanejch mašin s bajonetama a potřebujou si to na někom vybít, klidně bych věřila, že delfini z oný tajemný zátoky jsou pro ně to nejlepší povyražení.
Nejsem proboha žádnej specialista na japonskou kulturu a nehodlám nikomu vštěpovat svoje názory. Ale jedna scéna z dokumentu přesně zapadla do mýho smýšlení o Japoncích.
Štáb po řadě peripetií natočí krvavá jatka na kamery a jdou s tím za jakýmsi japonských odborníkem, jestli si myslí, že je to nehumánní. "Nestranný" doktor se na film s kamennou tváří podívá a pak řekne něco jako:"jak se vám podařilo tyhle záběry získat?". Je samozřejmě znepokojenej tím, že film vůbec existuje, než aby byl šokován jeho obsahem.
Tohle je myslim, pro Japonce typický zůsob myšlení a není to věc, kterou bych na nich měla ráda.
To, co prováděj na těch chudácích delfínech, je tak hrozný, že teď Japonce nebudu mít nejmíň dva týdny ráda!!
Potom totiž Indové přijdou s dokumentem o hovězích jatkách odehrávajících se v ČR...a tentokrát Oscara dostanou oni.
Jarovi děkuju za podoručení.

Na konec ještě malá nálož hudby.

Passion Pitt vydali příjemný album Gossamer. Podle prvního singlu Take a Walk se dalo odhadovat, že to bude super. Jestli ste se mnou na stejný hudební vlně, budete mít z Love is greed stejnou radost jako já.

Kolegyně z M-Collectoru už následující píseň otagovala jako hit letošního léta. Naprosto souhlasim, děkuju za doporučení a shareuju dál. Co když ji totiž ještě neznáte?!? Electric Guest:

A ještě jedno album. Americká kytarová kapela na vzestupu Walk the Moon vydala podle mě dost povedenej eponymní debut. Na ukázku vybírám Next in line. V live klipu není dobře slyšet, jak fajn zvuk maj, takže dávám skladbu tak, jak ji najdete na albu.


Hit Anna Sun už možná znáte:

neděle 17. června 2012

AWOLNATION na Jamrocku

No, nevim, co vám mám vykládat prostě. Znáte přece ten pocit, když jste dvanáctiletá holka a obejmete se se svym americkym idolem z Bravíčka? Never let your fear decide your faith.

Když sem loni naprosto podlehla albu Megalithic Symphony, nespočetněkrát ho s Lozíčkem poslouchala v našem karavanu cestou na nákup do Christchurche a pak si v prosinci posteskla, proč že je Awolnation tak přehlížený, fakt mě nenapadlo, že přijedu do Čech a Jamrock mi je přiveze přímo pod nos (=do Žamberku). Takový dramaturgický vítězství sem dlouho neviděla. Na základě ohlasů ze zahraničí přivízt perspektivní, leč zatim úplně neznámou kapelu, a udělat z ní headlinera, je velkej risk, ale řekla bych, že kdo se octnul ve čtvrtek večer na Jamrocku, ten si po návratu domů zákonitě musel otevřít Piratebay (nenabádám ke stahování, ale sakra, Awolové si nepřivezli cédéčka na prodej). Na druhou stranu musim uznat, že pořadatelé fakt udělali maximum pro jejich zviditelnění. A jejich jméno bylo na plakátech dostatečně velký. 

Sám fakt, že je domácí publikum nezná, nám nijak nevadí,“ říká ředitel festivalu Libor Pavlata a dodává: „Ve světě jsou to skutečné hvězdy a my dobře víme, že naši fanoušci nejsou taková stádní zvířata, jak se nám snaží vsugerovat rádia. Dobrou hudbu prostě poznají.“ To bych teda řekla. S těma hvězdama si ovšem nejsem tak jistá. Pravda, hoši maj za sebou vystoupení na americkym megafestivala Coachelle a ano Sail je hit jako prase a má na YT přes deset milionů views, ale hodnotit Awolnation na základě Sail je dost ošemetný, protože ta skladba stojí na albu dost osamoceně. Ale to vlastně každá, když každá je jinýho žánru. Fanoušci dub-stepu (nebocotoje) budou  každopádně zklamaný. 
Úkol pro mě byl tim pádem jasnej, za každou cenu ukořistit fotku s Aaronem a říct jim, že sem TA! (:D) žandapanda a trochu se s nima pomuckat. 


Přestože už o Awolech píšu poněkolikátý, nepodařilo se mi dát dohromady stohlavej dav, kterej by si zasloužili. Zato sem vyrazila s partou, na kterou se můžu kdykoliv spolehnout a jsou děsně milý, že věřej mýmu úsudku a nechaj se ukecat k poslechu. Všem mým duhovým nohsledům patří veliký dík!
Sestra, Čarodka, Jiří, Pája
Do Žamberku sme dorazili krátce po sedmý a stihli pěkně Blue Effecty. Protože byl čtvrtek a následující den byl pracovní, mohlo tam bejt okolo pár stovek lidí, fakt nic velkýho. Velikost publika byla ale vyvážená jeho milostí. Fakt se mi nestalo, že by kolem mě někdy v první řadě postávali takhle fajn lidi. Podchytit kapelu takhle v zárodku slávy, když ještě pod pódiem nestojej hysterky (ehm ehm) sme si naplánovali skvěle. Dokonce i sekuriťáci byli kamarádský, fotili nás a když sme si ze srandy přinesli do první řady schůdky, nechali nás čtvrt hodiny se poplavit a teprve pak nás poslali k čertu. 


http://www.tumblr.com/tagged/aaron-bruno?before=1336854580
Koncert začal tradičně s People a bylo trochu vidět, že kapela je lehce skeptická k neanglicky mluvícímu publiku. Myslim, že se moc nemluvilo a Aaron si bohužel tentokrát nepřinesl surfový prkno, aby nám ho položil na hlavy a zajezdil si. Ale tak aspoň mi nezničil účes. U All I need nás vyzval, abychom si dali navzájem ruce kolem ramen, při Sail se dobře zařvalo. Už sem si zvykla, že Soul Wars, která je na albu první, je hrozně opomíjená, ale jinak zahráli všechno a navíc naložili dvě skladby, který neznám (a to mám od nich všechny EP a B-sides, takže asi novej matroš). Poslední přídavek byli samozřejmě Knights of Shame o tom, že je rok 2012 a za chvíli z nás všech budou walking dead. Ten kousek je prostě úžasnej a Aaron si v ní sednul za bubny.


S koncertem sem strašně spokojená, ale jednu vítku teda mám. Když sem se po koncertě drze ptala kapely, co je jako s Jump On My Shoulders, přiznali se mi, že jí měli v setlistu, ale zapomněli na ní. Jump je přitom jedna z mejch nejoblíbenějších a s Jiřím se přem o to, jestli je lepší než Kill Your Heroes (on říká, že ne pf). Vim, že jestli sem vás doteď nepřesvědčila k poslechu Awolnation, už vás asi nepřesvědčim, ale chudáčkovi Jump musim udělat zadostiučinění. Navíc na Awolech oceňuju, že dávaj do klipů i texty pro nás...méně ...prostě pro nás.

Už sem prozradila, že se mi vlastně splnilo, o čem sem snila a sice pokecat si s kapelou. 

Nejen, že po mně na konci koncertu cíleně hodil Aaron paličku (jak zoufale sem asi musela vypadat?!?) kterou chytnul o devět hlav vyšší Jiří za mnou :D, ale dovolili mi, abych na ně  v autogramiádovym stanu chvíli mluvila a pak se s nima vyfotila. Oproti RfP, kde sem neúspěšně lovila The Kooks, je tu viditelná změna k lepšímu. Jiří se navíc ukázal jako kamarád největší a paličku mi následně daroval. Co se týče merchant designu, výběr byl mezi tričkama, vlajkou a náramkem, takže nic moc, ale vybrala sem pro Loze jedno tričko a nechala ho podpísnout (a on mi pak na to napsal thanks for the shirt hunni. did you have fun?) Po  tomhle se Awolnation sbalili a odletěli z Evropy zpátky do Texasu. A já mám doma na památku tyhle dva úlovky:
A prosimvás, můžete se mi tady někdo přiznat, jestli se mi podařilo aspoň z někoho udělat fanouška? Třeba falešně...Víte jak, já to nezjistim. Taky sem happy, že se tu objevila jiná online borka, se kterou můžu nadšení sdílet. A vy ostatní počkejte, jaká megakapela to bude za rok ;)

středa 16. března 2011

Uka, co máš v kabelce

The countdown is on!!!
Čtyři dny do odletu, ježišmarjá.

Tak copak mi to už tři dny leží na zemi:
-Kytky do vlasů od Páji(abych vzbuzovala roztomilost a soucit)
-Mapa NZ a Austrálie od tatíčka
-Mp3 do letadla od matičky a spol.
-Moje boty Meindl, dárek k patnáctym narozeninám, který se mnou vydržely už DESET LET, prošly x krát Slovenský hory, Dolomity, Černou Horu a posloužily i v Kanadě
-Přívěšek ZAKOUSNI OBDIVUJ od Čarodky, geniální a milovanej dárek k narozeninám
-Mezinárodní řidičák, aby mě Lawrenc nechal po Austrálii řídit karavan jůůůůů
-Kudla na zlý lidi a zvířátka od tatíčka
-Brejle za dvě libry, abych vypadala drsně, když to bude třeba
-Čelovka, aby bylo vidět na skalpy (od mamči a Myšáka)
-Pas (Australské turistické a NZ pracovní vízum)
-Průvodce do Austálie a na NZ od tatíčka
-Manikůra, co sem původně rozněžněle koupila ve Skotsku a dala Psovi, kterej řekl na růžovou barvu fůj (ale pořád ji jakž takž chtěl), ale bohužel odjel na Erasmus do Německa a tak je to teď teda moje :)))

+ Kartáček na zuby (začínám se dost zlepšovat. Už nejmíň dvakrát sem si ho vzala na cesty s sebou!!!)

Zvláštní poděkování pro úžasné podporující babičky. Babičky jsou radost!
Cestovní horečka.
V sobotu se můžem naposled vidět v Garáži:)

Co se týče Japonska...
Všichni na to čumíme s otevřenou pusou, ano. Já doufám, že média strašně ale strašně přeháněj, nicméně pravda je, že Shin a Tatsuya zdrhli z Tokia někam dolů (jak tam zas bují ta sopka) a Rick nemá vodu. Nejkrásnější situaci asi má moje ex-spolužačka z Olomouce, Pája, která tenhle rok studuje v Ucunomiji, městě asi sto kiláků nad Tokiem, takže asi necelejch dvě stě kiláků od Fukušimy 1, a všem (důležitejm) je úplně jedno, že je už téměř poslední na koleji a nemá peníze na čtyřnásobně drahou letenku domů. Držim palce.
Ale abych to odlehčila...V den zemětřesení se na Shinově FB objevilo tohle:


Pamatujete, co je to HUB?

Debile milovanej!!! :D :D
Shin strávil celou tu noční paniku v hospodě...Fakt klasik.

Co dál...poslední dva tejdny sem strávila ve Velký Úpě v Krkonoších jako instruktorka snowboardu a úplně sem si to zamilovala. Opálila sem se tak, až je to hanba, poznala partu bezva lidí, vypila pár piv na Skleníku, naučila se dělat vlekařku a hlavně dostala slíbeno, že v roce 2012 mě vezme na rande jeden hot hot božan z Kojčic (to je až u Pelhřimova XD!)
Tak aby to nebylo jak s Johnem, co vydržel plnit svůj slib o Malajsii asi tři měsíce. Budu muset bejt rafinovaná...páč ho jako fakt chci.

S mojí klientkou
Největší radost sem ale stejně měla, když se mi podařilo naučit jezdit šestiletou holandskou holčičku Brigitte.

Díky všem, co se zapojili do nenávistné gigakampaně vůči Silentu :D
Včera sem totálně přišla o iluze, že mi pošlou třeba spoň ty tři litry, co mi vypočítali. Mamčin Myšák a mamka jim volali ještě asi tak pětkrát a ty zmetci pokaždý slíbili, že peníze budou (sice ne mejch šest, ale aspoň něco) a Michálek Myšákovi řek, že tu flashku nepotřebuje a že si ji můžu sežrat (asi ne takhle doslova), ale že peníze budou do 10. na účtu. V pátek jim tam zase zavolal a Michálek povídá, že už je poslal a ať si počkám, než je banka převede. Tak čekám celej víkend a v úterý nic. Tak Myšák s neuvěřitelnou výdrží volal zas, co jako je. Tentokrát to zvedla Janička a povídá, že Míchálek je na WC (jauje!) a že o žádnejch penězích nemůže bejt řeč, protože sem jim neposlala flashku. Tak teď budem psát udání a pošlem jim tam nejen tu hygienu, který se pořád tak báli ("Žaneto, kdyby přišla hygiena, tak řekněte, že kuchař je na měsíc na dovolený!"), nehledě na to, že mě tam vlastně zaměstnali načerno a taky na černo ubytovávaj všechny, co tam pracujou. Hlavně se mi postarejte o to, ať tam nejede někdo z vašich rodin nebo kámošů.

Jo a ještě něco, na fb sem založila stránku, kam budu házet linky na hostely a vůbec takový ty praktický věci o mý cestě necestě. Taky třeba jestli se tu vyskytuje někdo, koho neznám osobně, ale chtěl by vidět nadcházející fotky, budou tam. Woe a Twitter byste ještě nechtěli? Ne.
žanda panda ve světě
Dik lidi

středa 9. března 2011

Hotel Silent

Znáte to, když máte super matroš na blog, ale už ste tu historku vyprávěli tolikrát, že vám začíná lízt krkem...nebo se prostě bojíte, že když jí zveřejníte, stihne vás strašlivá pomsta?

Moc dlouho sem to teda v těch Krkonoších nevydržela, jen co je pravda. Přitom deal zněl krásně: přijeďte hned zítra, potřebujem recepční do hotelu, ubytování a strava zajištěna, prkno s sebou, dáme vám permici na den za stovku.

Protože sem byla ták strašně blbá a 14 dní čekala na slibovanou "maminku ze Sokolova, co mi do Harrachova přiveze smlouvu", mám teď velký kulový, natož snad nějakou smlouvu. Dneska se podělím o zasmáníhodnou příhodu, kterak sem 14 dní zadarmo pracovala v nejjeblejšim českym hoteluv Harrachově. Vzhledem k tomu, že peníze mi už stejně nepošlou a já na ně chtěla bejt hodná aspoň do doby, kdy už to bude jistý, teď vypršela ta moje lhůta. Takže na tvrdo.

VYHNĚTE SE OBLOUKEM HOTELU SILENT V HARRACHOVĚ

První den, kdy sem pracovala, byla sobota. Vzheldem k tomu, že noc předtim sme měli slučák základky po deseti letech (panebože) a spolu se zbývající partou 6 lidí sme jeli nonstop, byla cesta do Krkonoš celkem únavná (=na nádraží sem v šest ráno došla jako zombie, praštila sebou o sedačku ve vlaku a skoro zaspala 3 přestupy).
Pan majitel Michálek mě vesele uvítal a podrbala sem na hřbetu psa. Vzhledem k tomu, že sem tam tak trošku přijela s nečestnými úmysly přivydělat si tam pár tisíc na Zéland, cejtila sem se lehce blbě, ale jakmile se ukázalo, že o pracovním poměru nemůže bejt ani řeč a budu pracovat na dohodu, ani sem nemusela vyloženě lhát.
Práce za 11tisíc na měsíc na recepci, kde sme se měly střídat dvě a s bydlenim zajištěnym, není nic moc, ale na přežití malajskýho pekla by to mohlo bejt fajn, řekla sem si.

První dojem byl celkem fajn, hotel sice lehce komunistická hegeš ze 70. let a nazývat to hotelem se skoro-třema-hvězdičkama, je skoro podvod, ale majitela vypadal jako nadšený amatér a tak sem se vždycky nenápadně snažila přispět poznatkama z Kanady a Skotska. Diktovala sem si to na recepci tak dobře, že mi majitel druhej den řek, že si asi vybral provozní (HAHA, to určitě) a o dalších pět dní nato souhlasil, že mi zvýší plat na 13 litrů, páč se ukázalo, že ta druhá, se na recepci až tak moc nevyskytuje (s výjimkou hodiny odpoledne, kdy si sedla k fejsbuku) a já makám od 8 a.m. do 8 nebo 9 p.m. Bylo mi vlídně vysvětleno, že "takhle to na horách chodí", ale slíbil mi teda víc. A ŽE MÁM POČKAT NA MAMINKU ZE SOKOLOVA.

A propos...ta druhá...
Ta druhá, co byla jakoby moje šéfka, byla majitelova přítelkyně Janička. Představte si tu nejhloupější holku ze základky s naprosto nulovou sociální a vlastně jakoukoliv inteligencí a od tohohle člověka máte poslouchat poučky. Jeeezus. Pevně sem proto skousla jazyk a snažila se bejt na tuhle ošklivou a nepříjemnou bečku uctivá. To se většinou projevovalo v tom, že sem se musela dívat na dementní youtube videa a souhlasně přikyvovat, že nahej tlouštík zpívající Rihanu, je fakt funny. První den sem teda převzala recepci i s jejich složitym rezervačnim systémem, což byl cár papíru s tabulkou, kde byly zvýrazňovačema napsaný jména hostů. Chvilku sem tomu nevěřila a bylo mi vysvětleno, že tady předemnou bývala slečna, co je hrozně podvedla, nadělala škody a ukradla jim 200 tisíc. Přízrak téhle slečny Nikoly se nad recepcí vznášel neustále a vysvětloval chaos v účtech, fakturách i rezervacích. To už sem měla zbystřit...
Já se místo toho jala vytvářet (při mé inteligenci) v excelu tabulku rezervací a objednávek, což ejhle umožnilo najednou přesouvat hosty mezi pokojema a zvýšit kapacitu hotelu asi tak třikrát.

Nad vodou mě drželi hosté, co mě milovali a nosili mi čokolády nebo dávali aspoň dýška a já si s nima mohla normálně pokecat. Jo, občas byl někdo naštvanej, že na pokoji nemá televizi (kterejch sme měli asi deset, takže sem každej den běhala po pokojích a přenášela televize jenom proto, aby hosti hotel- a mě- úplně nenenaáviděli). Jak mi slibovali, že budu mít permici za stovku, tak to nakonec bylo tak, že sem měla permici, na kterou sem za stovku mohla jezdit tři hodiny. Jezdit sem nebyla ani jednou, páč sem měla během 14 dnů volno jednou a to za mnou přijel Pes a kámoš MY COOL a jeli sme jinam. Ubytování mě taky štvalo, protože to byla ošklivá místnost, ze který sálal puch od toho, jak tam dlouhý léta někdo vykuřoval a v předsíni byl beton, kterej mi teda první den slíbili přikrejt linem (ehm).
A já si říkala:"už jenom měsíc. Už jenom tři tejdny. Už jenom..."
Aspoň, že mi Michálek na začátku povídá, že tam u mě může kdokoliv bydlet, že je mu to jedno.

Celkem dost alergická sem začala bejt, když mi ve druhym tejdnu začal šéf říkat věci jako"Žaneto, kdyby přišla hygiena, tak kuchař je na měsíc na dovolený!!!" popřípadě "Žaneto, kdyby mě dneska někdo hledal, tak tady nejsem". Blbý bylo, že to druhý mi řek nahlas do vysílačky zrovna ve chvíli, kdy mi u recepce stepoval týpek, co přivez maso a chtěla peníze.
Největší morální problém sem měla, když chodily recenze na hotel a já dostala přikázáno volat do cestovky a prosit je, aby ty negativní recenze mazali. To už sem byla nasraná, protože v těch recenzích nebyla nic než pravda.
Udělala sem rebelku a dovolila si jednu uloupit a uložit. Podívejte se natvrdo na todle svinstvo, o kterym sem předtim díky svá naivitě ani netušila.

Tady je originální verze:
Pobyt v tomto hotelu nám připadal jak návrat do dob ROH,personál v kuchyni-dvě mladá děvčata bez energie,znuděně odnášejí použité nádobi,stoly utřou papirovým ubrouskem,příbory jen doplní na nepoužité ubrousky!Jedna z divek byla ok,druhá bych řekla nafoukaná až drzá-když jsme nejedli večeři, bez okolků natvrdo nám řekla,proč jsme si to tedy brali!!!Odešla do kuchyně a ihned dovedla kuchaře,aby se podíval na lidi,kteří večeři nejedli-nebyli jsme ovšem jediní-někteří to jen rozvrtali.
Nikde nebyl vyvěšen jídelní lístek-nabídka večeří,tudíž jsme ani nemohli vědět,co je na talíři.Takže naše večere byla pouze na zeleninové misce salátu.Výběr večeře z jednoho jídla není dobrá varianta pro každého.
Doporučila bych informaci o přehledu večeří,protože pokud strávíte den na lyžích a pak vám zrovna typ jídla nevyhovuje,je lepší být informován včas a zařídit se,než být zklamán a jít na večeří do jiného hotelu.
Jediné plus bylo milé přivítání na recepci a její personál,milá,příjemná,ochotná slečna,ráda poradila,zařídila a pomohla.Ta si zaslouží pochvalu nejvyšší.
Máme na co vzpomínat a jsme poučeni pro příště.

A tohle je pro srovnání upravená verze:
Personál na recepci příjemný,ochotný,rád poradil a pomohl.Obsluha v jídelně-dvě mladá děvčata bez energie,znuděně odnášely použité nádobí,stoly pouze setřely ubrouskem,na nepoužité ubrousky doplnily příbory.Na foto hotelu je na stolech prostírání,to jsme po celou dobu pobytu neviděli-jen papírové ubrousky,na kterých byl příbor.Informaci o tom co bude na večeři jsme zjistili až u stolu,pokud vám dané jídlo nechutná,máte smůlu nic jiného než zeleninový salát není.Pokud jídlo odmítnete-mladá slečna o vás informuje kuchaře,ihned mu ukáže,že tito lidé jídlo nechtějí-aniž bychom jídlo nějak kritizovali,pouze jsme ho nejedli-nebyli jsme ovšem jediní. Parkování je pod hotelem,v zimním období na neupraveném parkovišti. Tv na pokoji se špatným signálem a pouze ČT1 a cizí televizní stanice.

S timhle jako fuck off!
Jednou z dalších věcí bylo, že mi Janička přikázala psát do knihy hostů jen asi každýho čtvrtýho, aby se z nich nemusely platit daně (!). Woe, tohle už je trochu mimo zákon, ne? MAMINKA ZE SKOLOVA BY UŽ TU MĚLA BEJT KAŽDOU CHVÍLI.
Pak bohužel odjely ty dvě holky, praktikantky z hotelovky a přišla sem o možnost pokecat a zasmát se s jednou z nich, sympatickou Nikolou. Místo nich přijeli jejich dva spolužáci a já kráva s nima šla první večer na pivo a mimo jiné jim řekla o Zélandu...Kdybych věděla, co mi potom ošklivý Pavlík, jehož hlavním hobby, je dělání vyhazovače na své oblíbené diskotéce, provede, asi bych se mu nesnažila poradit s jeho nešťastnou láskou k 25leté mamince, do které se zamiloval, když pozoroval, kterak se opojně svíjí na oné diskotéce.

Ze začátku sme byli kámoši, ten druhej kluk mi přišel hrozně v pohodě, ale postupně, když sem zvysoka kašlala na pozvánky přijít si večer sednout do zahulenýho baru v pátym patře a povídat si s ostatnim personálem o hovně, začali píct s panem majitelem.
Na moje narozeniny přijel MY COOL a dva dny u mě spal a chodil jezdit do Rejdic do parku a taky mě vytáhnul do města na pizzu, protože ten den byl už zase guláš (jako fakt? Během 13 dnů uvařit 4krát guláš?!?). Zrovinka ten večer sem na recepci skončila o hodinu dřív a ve dveřích se minula s MAMINKOU ZE SOKOLOVA.

A druhej den to přišlo...Já už sem fakt stěží skrejvala opovržení vůči šéfovi, jehož oči se velmi nebezpečně blýskaly a on měl evidentně problém s tim, že mám o hotelu větší přehled než on. Ten den mi přijela rodina, kterou sem neměla ani v počítači ani na mailu ni na nějakym papíře a stálo mě dost stresu najít jim tři pokoje. Všechno sem jakž takž zvládla

"V tomto hotelu jsem strávila víkend a první překvapení,které nás čekalo při příjezdu,bylo,že o nás na recepci vůbec nevěděli,že máme přijet.Takže jsme čekali,až nám najdou 3 volné pokoje. Slečna recepční byla příjemná.omlouvala se a snažila se situaci co nejrychleji vyřešit (...)"

ale namíchnutá sem byla pěkně. Pak přijel pan doktor z Prahy a manželkou.
Tady musim vysvětlit ještě jednu věc. Víc než polovina hostů byla v našem hotelu, protože si přes jakýsi spa.cz koupili wellness (opět chachá) pobyt v našem hotelu s HODINOU PRIVÁTNÍHO SAUNOVÁNÍ ZDARMA, jak to stálo v poukaze. Už sem byla zvyklá se lidem omlouvat, že to máme špatně napsaný, protože ta sauna je moc velká a nemůžeme si dovolit dát je tam samotný, a pokoušela se je nějak udobřit a do tý doby to všichni přijali. Pan doktor ale ne a po právu mi řekl, slečno, nezlobte se, ale zavolejte mi pana vedoucího. To sem taky udělala a nevěřila sem vlastním uším, co následovalo. Michálek se na něj utrhnul a místo, aby jim nabíd nějakou dohodu a omluvu, posměšně se jich ptal jestli věděj, kolik stojí vytopení sauny a podobný píčoviny. Když hosti odvětili, že to ale maj v poukaze, klidně se k nim otočil zády. No jednání toho největšího hovada. To už byl pán vyprovokovanej a začal se hádat. Já tam stála se sklopenejma ušima a TAK STRAŠNĚ SE STYDĚLA. Michálek jim teda řek, že jestli chtěj mít saunu sami pro sebe, tak můžou, ale musej tam přijít od dvou do tří ráno. Hosti to vzdali, protože to, co jim můj šéf říkal, bylo neuvěřitelně absurdní a trapný, že na to neměli.

Pak sem se k němu obrátila a řekla sem mu, že tam končim, protože nemůžu souhlasit s jeho jednánim. On řek ok a já mu řekla, že bych chtěla svoje peníze za těch 14 dní, co sem tam pracovala. On řek ok, ale já mu povídám, že chci přesně tu polovinu z dohodnutýho platu, takže 6 a půl tisíce. On řek, že to platilo předtim. Bylo mi jasný, že s tímhle dementem, kterej lže dodavatelům, hostům a vlastně každýmu do očí, nic nenadělám a udělala sem jedinou rozumnou věc, co mě v tu chvíli napadla DRAG DROP IN ony my flashcard a všechno, co sem jim tam 14 dní zadarmo tvořila v počítači, sem vyhodila do koše.

Nejsem na to pyšná, ale vlastně sem.

Pak se kolem mě sešel celej polokulturní personál a bavili se tim, jak sem oškubaná a zoufalá a bylo už asi sedm večer a já tam nehodlala zůstat ani chvíli a MAMINKA ZE SOKOLOVA PRO MĚ POŘÁD ŽÁDNOU SMLOUVU NEMĚLA. Sedla si a vypočítala mi celkovou pěknou odměnu za moji práci 3200 poté, co odečetla peníze za ubytování (!) a ještě měla tu drzost mi říct, že sem tam pracovala jenom 11 dní. No haluz, hádej se se šmejdem, že jo? Potom ještě Janička přišla s tim, že chybí jeden poukaz na pivní lázeň v hodnotě 1800 Kč. To už sem fakt čuměla, protože sme spolu tři dny předtim řešily, že chybí a ona mi to před svojí matkou řekla jako úplnou novinku. Tak jí říkám, jestli je magor a ať aspoň nelže vlastní matce. Pak sem jim řekla, že když mi nedaj mý peníze, tak zejtra nebudou vedět ani kolik jim má přijet lidí, neb mám všechno u sebe.

Janička: "Jak si to můžeš dovolit?!?"
Já: "Já bych to neudělala, kydyby mi tady pan Michálek neřek, že mi nedá, co mi patří. Přesně sem věděla, jak to tady dopadne a že mě pošlete pryč bez peněz."
Janička: "A jaks to asi mohla vědět, co?!?"
Já: "Tak asi sem tady už dva tejdny a tu vaši úroveň pozoruju..."
Janička: "Ty nemáš co pozorovat!"

Pak se ještě otočila ke svojí matce a pronesla památnou větu:"A vona chce 6 a půl tisíce jo?!? Za čtrnáct dní? Dyť to sem brala já za měsíc!"

Teď už se tomu zase směju, ale povim vám, že sem děkovala osudu, že u mě dole v pokoji seděl MY COOL a čekal s autem, že mě odveze dom. Nohy se mi klepaly páč když sem ze stolu shrálbla hmotnou odpovědnost zatim bez mýho podpisu (tyhle lidi by si mě tam podepsali sami a řekly by, že sem jim čorla dalších 200 litrů jako Nikola přede mnou), tak Janička po mně normálně skočila a začala mi jí rvát z ruky. No cirkus to byl. Taky neopomenul přijít Pavlík s tim, že jedu na Zéland, což majitele rozzuřilo ještě stokrát víc než flashka.
Maminka ze Sokolova mi říkala ať se uklidnim, že mi peníze pošle a já jí říkala, že sem nechtěla aby to takhle dopadlo a že tu flashku k ničemu nepotřebuju a nechci jim uškodit, jenom chci mít od nich pokoj. Pak mi ona podala ruku, řekla, že to s majitelem vyřeší (ona je totiž oficiálně in charge) a řekla mi, že peníze budou. Už mi fakt bylo jedno, jestli mi daj za ty dva tejdny tři tisíce a prostě sem odjela s holou prdelí.

KONEC ZVONEC WOE
P.S. když Michálkovi volal Myšák a snažil se mu domluvit, tak mu Michálek řek, že mě maj natočenou na průmyslovou kameru, jak se chovám jak maniak a kopu do věcí. EH, blbý je, že tam žádná průmyslová kamera nebyla a kdybych fakt do něčeho kopala, tak to bude leda tak on a Janička. Ale tak zas mám trochu úroveň, no ne?
Tak co říkáte? Stálo to za post?
P.P.S. Jak sem měla hacknutej FB, tak to udělal Pavlík, kterej nevěděl, že umim udělal screenshoty a na tu policii klidně i pudu




Sorry za gramatiku, čárky a vůbec, tohle se nedá psát s klidnou hlavou

GangstaPanda

středa 8. září 2010

Slizka´s wedding part TWO (big reunion)

Hey once again in English (probably for the last time-until now I have always depended on the premise that my foreign friends and exboyfriends will be too lazy to use google translator so I could write pretty much anything, mostly the truth). But you know how popular was the album called My version of Eliskas and Adam´s wedding on FB, so I would also like to add some commentary to the artistic pieces which were captured by talented...not me...everybody else. And you are not allowed to laugh at me that I only now discovered how to play with photos in photoshop. Im just fifteen I swear. Friday: Have no idea how come but Elis and Adam are somehow busy, so its up to me and Eliskas older brother Honza to pick up the international jury for the wedding. I´d like to introduce you to the judges. You already know Jamie, Rick and Shin, but hope you understand they were quite useless so we also needed some other people to help Eliska with getting married: Anne-France: czech-french interpreter who can say "chudák Robin, nikdo ho nemá rád" in Czech and translate it to French and English (btw it means, poor Robin, nobody likes him) Robin: Indonesian (if hes actually from Malaysiya and I screwed it up again, Im sorry), who got secretly married few moths ago without telling OR INVITING us. The photographer John MacDonald: Scottish dances teacher. No relative of MacDonalds, the Americans. No hamburgers. Christin: Deutschlander. Well, someone has to eat all those sweets and cakes, right? Marta: Polish mum. The one who could be evil, but can´t because she just doesnt know how... And I hate her, because her legs look so sexy in the pictures. Roman and Ksenia: Hm...maybe all the Russians arent that bad. But they still havent apologized for Ovechkin... Anna: Well someone had to be the sexy party girl. Polish Anna, Roman, Ksenia and John are friends of Adam from Stirling Uni. So, on Friday morning, we woke up at 8(!) and I packed my stuff = nothing + 2L plastic bottle of beer. We cought a train to Prague, but looked like no one would help me with beer. Please dont think I´m an alcoholic, but you have no idea how hard it is to be from Beer Nation and sufer with Sapporo for 800Yen, Tennents for 3,20Pound and Pabst for 2 Dolars...so when I´m back home I cut loose of the lead a bit! Yeah, so of course no one hepled... Robin was the first one to meet at Vaclavske square, so we all crawled and sneaked behind Robins back and surprised him. Shin had seen him on Christmas when he went to Tokyo for few days, but me, Jamie and Rick couldnt believe he was really there. Honestly who would believe that it was truth when we were saying SEE U rather than GOOD BYE in Tokyo to each other! So Robin boasted with his super cool camera and 50 packets of cigarettes in camera bag and we sat off to old town. I played the role of a guide professionaly and told Jamie (no one else cared) about Charles the 4th and Hungry wall. Then Rick decided to buy some souvenirs for his family and girlfriend, but unfortunately he picked the biggest shits they have had in shops and me with J couldn´t but laugh at him so much. We also spent lovely 15 seconds staring at famous Old town clocks and when the amazing show finished, everybody turned their heads to me and asked:"Is that it?!?" At 1p.m. we were supposed to meet Honza´s group consisting of Anne-France, Christin, John, Roman and Ksenia who were late, so my group fondnd a nice pizzeria near the metro station and ate some snack. By that time I drank almost 1,5 L of my beer, cos the only one helping was Robin and I placed the bottle under the table. Thats how I lost it :(( Finally Honza appeared on escalator and we all met again. Back to sightseeing. Bridge and a castle. This time it was even possible to cross Charles bridge, we still managed to lose 3 people tho, so I was running around trying to find Honza, Shin and Anne-France. After AH! and OH! at the castle and cathedral, we bullied Shin a little bit and I chatted to John, Adam´s schoolmate from Stirling, who is going to Australia next month. Jealous... Later that day I brought my group back to my hometown where my mum was waiting with a car and was excited to see Shin again and drove us to our countryhouse where we grabbed all stuff for wedding, and where we all turned ourselfes from dirty smelly gypsys into stunning young ladies and gentlemen in clean clothes. Another roadtrip to Velké Meziříčí, the road was closed so we got lost, but not that much. We arrived one hour late and we noticed it because all international guests and Eliska´s family were already sitting by the table staring at us with hungry eyes. Happy greetings with Martička, who arrived by herself. Then we ate homemade guláš and after that Eliska stood up and delivered an amazing speech. The speech was about the next day´s programe. She disptributed printed sheets with a schedule writen minute by minute, told us not to lose it or she will kill us (me, Jamie and Honza in the back of the table laughed), it took her 10 minutes to explain each point and told us not to lose it, because its very VERY important (me, Jamie and Honza weren´t listening cos we were looking for misspellings and laughed at them), then Eliska said if anyone is late tomorrow or doesn´t know what to do, she would kill him and she told us not to lose it(me, Jamie and Honza were rolling on the table laughing). Then she almost cried with happiness we are there and we clapped hands. Guláš was D.E.licious! Eliska didnt allow us to party that night so we would be fresh next day and we were brought to rented high school dormintory. Sometimes Eliska can be even more scarier than me. Saturday: Girls room was busy since seven a.m. Stockings on (pleaseeee Mr. Harris! Just lip my stockings!), cool dresses, hairdryers and heaps of make up. For those who were terorized by mine and Jamies "Mr. Kazu sent me. He sends premium fantasy", please watch this video, maybe u will understand what we were the whole week laughing at! We would also like to apologize to all of you haha We all tried hard to stick to Eliska´s rules (or we were just scared of her?) and met up in front of the dorm right on time. I proudly drove my mates to Eliskas house and there were mountains of sweets, fruits and stuff for breakfast again. So we all got fat again and because Eliska was at haidresser, we were siting outside in the garden, met Adam and Eliskas local friends and played game called INTUITION. While waiting, Jamie went to the bathroom, so I sat her paper programe on fire. Marta and Christine looked shocked and were probably worried about Jamies life if Eliska finds out. In few moments Eliska and Adam in wedding dress (of course Adam wasnt wearing the same white gown as Eliska)appeared and stole all the attention for themself, which was terrible, cos everybody took 124 photos of them and only 2 photos of me! Lets skip this sad part and move to the castle where we became witnesses of Eliska changing from " Miss OWL" into "Mrs. PUSHED OUT". It was breathtaking, eventho the lady in pink dress who was reading that lame (no offence) poem, was ehm...lame. But that didnt matter as the half of the guests didnt understand Czech anyway... And when Adam and Eliska said YES, I started to tear up. Yes. And again when I had to express my congratulations to the couple. I didn´t want to make any drama so I just murmured something like "you stupid cow, I love you" and cried even more. And went twice for a hug. (from now on I wont write Eliska and Adam, cos its too long and will adress them as Vytlacilovi which is their surname) Then Vytlacilovi were taking kinky wedding pictures in castle gardens, so all the guests were standing around getting druk, because bride´s and groom´s classmates were in charge of pouring shots od vodka and plum alcohol and they were doing their job quite well. Even Shin was happy. Next on programme was the most important thing- the food. Lunch, desert, cake, snack, dinner, second dinner and third dinner. Bride and groom did some crazy czech customs too. For Jakob especially: we really do break a plate and clean it up here in Czechia!!! Or eat a soup when tied together. It was good fun, me and Marta made up perfect plan about getting a ship and sailing to west to undying lands...which Robin and Rick didn´t seem to understand and Eliska´s dad showed us some wine tasting tricks just in case he left too early and we didnt know how to drink wine at 2 in the morning :D Many and many people came that afternoon, we danced, ate, gossiped and ate. Ricardo also pulled out his guitar and played Naive and Wonderwall for the 100th time for us. Later 4 scottish proffesional dancers appeard and showed the crowds how to dance like crazy Scots in kilts. The four profis were John, Eliska, Adam and me wearing short dress and no bra under. When you dance like a Scot...you have to jump a lot...:/ I was so impressed with John´s kilt that I have no idea what others were doing but I suddenly found myself sitting at 3 a.m. with him in the corner telling him boys are stupid and I liked him. Also I remember saying I didnt want everyone to think we made out just because drunk. So we waited for 5 minutes until we made out and despite the fact John is going to CangarooLand for a year, he made me his girlfriend for 14 days. Thats actually the reason I havent been writing lately, we were too busy here in Inverness with going to beaches or mountains. So sorry I can´t write a proper report on that night. At least I still remember how me and Honza were trying to get Robin to bed, which was quite hard, cos he was very bossy and telling Honza and me to go to bed and he wanted to jump out of the window So glad other boys cooperated well next morning considering how crazy their night was. Sunday: Eliska seemd happy after her first night with Adam haha. Eating at hers again, then me, Jamie, Anne-France, Christin and Marta laying in the garden sunbathing. Then water fight which I had nothing to do with as allways. Shin regreted he joined the fight later cos he smelled like disgusting old fish poo. Anne-France found somewhere a Czech languange book for 6 years old and I started to teach her our lovely HCHKRDTN and žščřcjďťň and how to say Rick is stupid and old. And she was doing great! Local outdoor swimming pool with extremely cold vater. We pretended to play some volleyball but the only ones really playing were Adam and Christine, the rest of us were just trying not to be the biggest loser. In the evening we were invited to an outdoor bbq and had the best fun ever: No, really we had! Anne-France together with Jamie can be so loud and annoying. They wouldn´t stop gigling not even for a minute, so I had to join them and I still don´t know how someone can laugh so much at "ITS RAINING MEN". It just doesn´t me any sense O_o We went to bed quite late and woke up few times as people were leaving at different times early morning. So it was very sad to say goodbye to everyone again. Eliska, Adam, Marta, Rick, Anne-France, Robin, Christin, Shin, Honza, Anna, Jamie, John, Roman and Ksenia- it was such a great weekend. Its like a miracle we met so soon after Tokyo and Im happy I became a part of a bunch like this one. See u around the world again and again, nothing will stop us right? We also missed all the friends who couldnt make it to Czech, next time, ehm? Me and Anne-France would also like to say hi to Jakob´s swedish friend Gustav haha. P.S. Im sorry if you read this and dislike it, at least you can see Im the same evil even when writing. Oh and I allways say almost truth :P This is probably my last post in English at least until the next wedding. P.S. Don´t care about misspellings again, I´m too exhausted. Panda I

úterý 24. srpna 2010

Slizka´s wedding part ONE (cottage)

Čeléndž!

Panda, Jamie, Shin, Čarodka, Smíšek and Rick in Nová ves lol
Oi. I wouldnt be really surprised if all of you just gave my blog deep six, cos im terrible. But as just got drunk of 4 beers and excited of a day spent with my sis and our mate Aleš here in Inverness, I will describe you a touching story about one famous wedding in Velké Meziříčí.
Yes, today Im writing in English so my "Tokio bunch" can read this crap im gonna write about them:P Otherwise google translator please. Oh and sorry, not sure how funny I can be when not using my mother tongue, so just try to imagine some jokes while reading.
Well, first I should explain that I needed to find some pipe (trubku), who would substitute me here in Scotland when I go back to Czech for a vacation (that sounds funny). I needed someone awesome, cool and clever...Someone like me. Or at least from my family. I called for Dingo.

Dingo
The bad thing about Inverness is that the town is so damn north and far from civilization that jurney to Manchester takes like 9 hours and theres only one bus a day going there. Now the maths problem: the bus leaves at 7a.m. The planes takes off at 2p.m. Can I make it to the airport? NO.
Ask my sister how she loved the night at Manchester airport haha.

Luckily Im cheeky enough to bother my friends all around Europe and I made it to Leeds (again), where Jamie Lamie picked me at the bus station (this time really) and let me stay over for a night. As her plane was leaving to Czech from Leeds in the morning, we stayed at home and made up very alternative programme. We searched thru her flatmates PS3 games and squeakingly we decided for the most girly game in the whole world- SILENT HILL.
We´ve both seen the movie, so we quite knew what we were going into, but still, when the Pyramid Head guy killed the other guy with 3 meters long knive just in front of us, we were still considering the possiblity of stopping the game and watching Winnie the Pooh. (ehm, the only cool game I´d ever played before was Tomb Raider 2 and I was scared to shit even of the dogs and tigers). But we didnt stop. With eyes widely open, I repeated hundred times: J, you are sooo brave!! while Jamie, in panic, was killing one monster after another. Few moments later we were laughing at pretty everything including mental, bloody, undead and hungry dog at the cemetry.
My dreams that night were lovely.

In the morning Jay was gone, so I woke up and headed back to Manchester. Oh actually, the one who woke me up was a Pakistan guy from the previous day who told me I was beautiful and he would do my hair in his hair studio next time, so I gave him my number ehm...Gosh, this is so long and I havent even made it to Czech...
Ok so at 5p.m., I got hugged by my Brazilian pal Rick after a year and a half. Oh and Eliska who could hardly miss a moment like this.

Ricardo, Eliska, Jamie, Jitka
It was unbelieveable that he came all the way from Japan just to see me and Eliska (hm, I guess Eliska more). And its really handy to have a sister who studies in Prague and rents an amazing apartment on Vinohradská.
After traditional fried cheese dinner which I made (weird I know), me, Eliska, Rick, Lamie, Eliskas brother Honza (who knows all these people from his visit in Japan) my sisters roommie Jitka, my bff Hermélie and Eva set off to a pub. Svijany beer. All of us except of lame Rick, who manly drinks lame vodka-redbull and lame Eliska who drinks wine, pfff, ordered Svijany. 70p for a beer, people! What a paradise! The beer was obviously fantastic, but unfortunately no one took a video of me and Lamie at 3 in the morning dancing in the rain and running around Prague without shoes and splashing water from paddles at our "sober" friends...

The next morning we did some small sightseeiing around Prague cetre and it was VERY painful for me, cos they are just so slow and tried to teach me how to walk slowly. After two hours of walking slowly, I was quite exhausted and happily sat on a train to my hometown, Pardubice. That time, my only company was J and Rick, who were now for a change superexcited about the fact we were traveling in coupes like in Harry Potter and tried to pretend we were in Hogwarts express.
Then Jamie took some creepy pics of me like a ghost and in Pardubice we jumped in my dads car which took us to his house for a home made pizza and football in the garden. Me and Jamie against Rick and my 5 years old brother who understands like...no English but became Ricks best friend. I wish I could say that boys won:P
Also did a small trip to a castle near us and my dad enlighted the dark history of communism to those two crypto-fascist bourgeois craps (kryptofašistickým buržoazním škvárům). In the evening I showed them my two cousins in a pub, but it was rather one man show of the older one, who is just so hard describeable...Well, theyre both very VERY individal...And me, J and Rick all drank one beer, cos they just couldnt understand we drink beer instead of water here...

Anyway, next day we packed our stuff and had to get from my village to the train station which is 50 minutes briskly walking. It was more complicated with those two. Not that I wasnt pleased that they liked czech countryside, but especially Rick was so happy to see some nature after 2 years in Tokyo, that he had to take a picture of every! stupid duck, tree and a rock we were passing. So 50 minutes turned into two hours and I still felt like I would have to choke them to death any minute. Thexy on the other side couldnt understand why my blood pressure is so high:))
Later we did some compulsory sightseeing around my fabulous metropolis, had a lunch with dad in Pardubice, met my friend Smíšek, did some small shopping for food (bread, onion, classic) and big shopping for alcohol, picked my bff Čarodka in Hradec and settled down at cosy cottage at the bank of a lovely lake in sothern west Bohemia. Just to let u know, the "lake" has 1 meter depth which consists of 50 cm of mud and 50 cm of water. Well, you can still swim...somehow.

Now small test time: who doesnt know who Eliska is?! Right. Eliska and her fiance Adam (who I went to Skye Island last year with) made it to the cottage too and we showed foreigners how we rock in Czech with bonfire, sausages (no marshmallow please!), beer and rum for 50p in our favourite pub. My English speaking friends had a tinny problem with understanding why we call Čarodka when her name is Lucie, which is Lucy, but everyone calls Lucie Lucka and we particularly call har Čarodka, which means Witch. The same with Smíšek, but we just asked them to call him Merry. Or Ondra. Or Andrew...

Oh how I love it there! So many parties we had in that cottage. And annual spring girl-party. So many hours on that smallfoot bridge! Nope, cant even describe how happy I am to have the cottage. Ehm...and its owner Čarodka of course
Dunno how many best friends I have, but this one is numero uno

Ive allways had a dream of buying a disco ball. Dont ask me. I dont know. I hate disco, but disco ball just sounds so cool, u know? So guess what? Eliska passed me a box and when I opened it...Waaaaa. Have no idea what Im gonna use it for, but hell yeah! I am a proud owner of a disco ball!


(TODAY IM GONNA FINNISH THIS POST!!!)
The only sad thing was that Shin´s flight was canceled due to the fog...(interesting that he didnt noticed any mist around the Paris airport and all the other planes were allowed to take off). But u know. Someone with such a big had must be pretty smart, so I navigated him from Prague to Týniště nad Orlicí which is like the biggest shithole in the middle of nowhere:D To mine and all others surprise, he was there the next day! Couldnt believe my eyes, really. And not only he made it all the way there, he also made friends of some random metal-music-fans who gave him heaps of wine. Friendly people.

Eliska and Adam were already gone, but our other friend Jana came on bike for a visit, so we all had another party night. This time we spent day outside, laying in the grass, cahtting or boating. It would be very peaceful afternoon if someone didnt jump into the water from the boat and didt start throwing the black smelly mud into other peoples faces. Wait...it was actually me. Then me, Jamie, Shin, and Smíšek stroke a cruel battle so I couldnt brush my smelly hair for next two days as the mud was all over my head. And there is no shower.

This picture is here just because i think my back looks really sexy here!
Then Ricardo played The Kooks and Oasis for us hundred times and we set off to pub again. This time earlier. We dont remember much, tho still dont get how its possible that no one was hungover next day, considering how much we had drunk! And mixed everything. Shin and Rick, probably happy to see aech other again, got crazy and kept bringing shots of Zelená and Vodka every 10 minutes. Blah.

We didnt demolish Čarodka´s cottage (Jamie and Rick and Shin called it Villa, losers :D) as much as we wanted, but at least were able to leave quite early and spend the rest of the day at beach of a proper lake with more than 1m of water.
In the evening, J and Rick were exhausted of doing nothing and refused to join me and Shin on the way to town for a drink and stayed at home. So I said to myself"ok, Shins here, maybe its not a greatest idea to take him to the most filthy pub in town (my favourite one of course)" and took him to a "posh" bar in a centre. We met two of my friends Petra and Marian (which is not shocking at all, as they practically live there:D) and had some nice chat with them.

Friday was a day D for us. Me, Jay, Rick and Shinmaster were supposed to catch a train back to Prague to catch up with the rest of Eliskas international guests and I was pretty stoked to see Anne-France, Robin, Christine and all the others again and move over to Velké Meziříčí for Eliska and Adams DAY D. But right now, I fucking managed to write all this in English and feel like my head is gonna explode, so I have to cut it here. Now its up to u guys if I finnish this in czech or English, so dont let me down and give me some feedback or Ill kill ya all.
U know me.

P.S. special thanks to all three guys who commented last time, I listened to all you recomended music and liked all three albums! I swear! Keep listening to all of them!
P.S.S I dont care about misspellings right now :P Its Sometime around midnight for Gods sake!

čtvrtek 12. srpna 2010

Hektická doba před svatbou

Ahoj ahoj.
Doufám, že máte všichni krásný prázdniny a máte taky tak hezký léto.
Sorry že nepíšu.
Sem děsně busy...

Už je tady i Shin. Zejtra jedu pro ostatní. Eliška se bere v sobotu. Taky budu dělat řidiče heč. Dostanu stužku na auto. Pak se bude pár dní střízlivět. A jen co se všichni zase spakujou a odpakujou do svých zemí, bude klid na kvalitní literaturu ála panda

Koně v zelí

Ještě bych ráda podotkla, že před asi dvěma týdny vyšla deska roku 2010. Kdo neslyší v The Suburbs od AF to, co já, je mimoň a blázínek. Arcade Fire for ever!!!!

Tak nějak vás všecky miluju!

sobota 12. června 2010

O návštěvě Min Young a kde teď sem

There was a time I couldn't see myself growing older
But then I went for a walk when I came back I was so much taller
Maybe try to find something that I could be part of
But I decided to leave, and then I crossed the river
I went coast to coast, and from star to star
But that's how you learn, who you really are


Nebudeme to rozpitvávat, sem v Anglii:))
Konkrétně sedim v bytě Jamieho, kterej i přes děsivej zážitek s nočním plaváním v Loch Nessu, nadále zůstal mým nejlepším kamarádem ze Skotska. Je to zvláštní bejt zase tady, jako by se za ten rok skoro nic nestalo. Všechno při starym. Po emailu od Penelope, ve kterym mi líčila, jak byli na pláži a děcka, nejvíc Šarlotka, prosily rodiče, jestli se k nim nemůžu vrátit, sem přestala hledat na internetu prázdninovou práci v Londýně a sbalila si opět kufr a mapičku:) Jako výplň volnýho času do obhajoby bakalářky je to fakt fajn.

Ale to neznamená, že sem v Londýně nebyla haha!

Čtyři dny před odletem se u mě na návštěvu zastavila dobrá kamarádka, spolubydlící z Tokia, Korejka Min Young, Miňonka (to je přezdívka, co vymyslel Adam). Jak popsat Miňonku?

Ona je takový malý zvířátko, co vypadá děsně nevinně, ale například v Tokiu, když sme se s Elis vydaly na párty na Australský ambasádě (eh, i po letech to zní drsnějc, než to vypadalo), ona byla jediná, kdo se k nám tehdy přidal. Byly sme trošku překvapený, protože přiznejme si, do tý doby sme viděli Korejce tak maximálně dalekohledem. A druhá věc byla, že Miňonka nemluvila anglicky, takže sme byly hned v prvních tejdnech pobytu nucený drnčet japonsky. Naše obavy se rozplynuly, když si dala první pivo a pak o půlnoci hrála kulečník se šedesátiletým Maorem. Od tý doby to bylo jasný, že je jedna z nás (to jako myslim k Jamie, Martě a Christine).
... Jo skončila sem u zvířátka, co si právě našlo zaměstnání v Samsungu a bude pobírat nejvyšší možnej nástupní plat ze všech jejích vrstevníků. Odvrácená strana Koreje je ale taková, že prvních pár let bude pracovat dvanáct hodin tejdně. Myslim, že v Asii by se měli trochu zamyslet a dát si voraz.
Tenhle 150 centimetrovej člověk se na vás furt tiskne, drží vás za ruku, dostává neutišitelný záchvaty smíchu z úplnejch blbostí, vykládá, že je křesťanka, ale do kostela se jí v neděli po kalbách moc nechce a pak se vás klidně ptá na rady o sexu.

Mocinky se mi hodilo, že se zrovna ten den sestra stěhovala do novýho bytu na Vinohradský a rovnou sem se jí tam napakovala. Min Young přijela v neděli v poledne a opět, jako Christine na letišti v Mnichově, se rozbrečela, že mě vidí. Společně sme dotáhly její kufr do „hotelu“ u Václaváku a dojely 60 cm úzkym vejtahem do pofidérního podkrovního bytu plnýho Korejců. Ale všichni byli hrozně milí, takže sem se ani moc nebála nechat ji tam bydlet. Potom následovalo obvyklý kolečko po starý Praze, to asi nemá cenu vysvětlovat.
Večer byl dost zajímavej, protože sme se měly sejít s kamarádkou Hermélkou a Evčou na pivo. Problém, co mě dost děsil, byla jako obvykle Miňončina ostýchavost mluvit anglicky a holek nestoudná drzost nemluvit japonsky nebo korejsky. Dopadlo to tak, že holky si s sebou přivedly ještě jednu kámošku a MinYoung v hostelu posbírala tři korejský studenty, takže poměr byl nakonec 4:4 a mně osobně se mezinárodní večer dost líbil, protože sem na ně mohla zamachrovat, že vim, jak se řekne: dobrý den, miluju tě a boty. (A to vše samozřejmě díky Tata Bojs!) A pak ještě na zdraví, protože to byla jasně první věc, co nás MinYoung naučila v Tokiu. A kabelka, protože je to úplně stejně japonsky.

Druhej den sme se zničily výletem přes Hrad na Petřín a protože sem tam v zrcadlovym bludišti nebyla tak od deseti, a ona je tak dětsky trhlá, blbly sme jako malý (eh, tuhle větu používám dost často:/) a dostávaly slušný záchvaty smíchu ze zrůdičkovejch fotek.

Taky sem vzala Miňonku do Pardubic na přespání, takže se mamka podivila, jakouže roztomilou kamarádku to mám. Já sem jí totiž česky naučila větu: Dobrý den, já jsem kočička Miňonka. Prostě od Korejky to zní tak trochu jinak:) Tradičně sme udělaly fotky na morovym sloupu, který od ní budu muset vyžumrat. Tentokrát teda pršelo, takže deštníky byly nutný. Přišel čas loučení, a druhej den sem měla odlítat do Londýna, takže sem ten den pro jistotu k radosti svý a mojí mamky ztratila peněženku. Ale jenom na dvě hodiny, páč dobrý člověk ještě žije.

Miňonku sem posadila na vlak do Mnichova za Christine (přijela mimochodem z Waršavy od Marty) a dala se do pakování. Jo a taky sem ještě musela přes noc dopsat bakalářku, aby byla hotová než odjedu. Takže dvě hodiny spánku.

Teď následovalo dilema.
Nastínim situaci.
Rozchod s Mattem vypadal tak, že dva dny před mym odjezdem z Kanady nejevil nějak moc známky něčeho jako lítosti, nebo nedej bože smutku! To se přiznám, že od někoho, koho sem měla fakt dost ráda a považovala ho po x letech mýho bytí single za speciálního, trošku zabolelo. Oči sem otevřela, když mi předposlední noc oznámil, ať nechodim, že poslední dobou dost kalil s kámošema a „je unavenej“.
Tak sem začala přemejšlet. O tom, že on sám od sebe za mnou během dvou měsíců vztahu přišel jednou. Že já sem kvůli němu chytala dvakrát až třikrát tejdně noční bus do Invermere. Jak sem mu vařila a nosila mu těstoviny a zmrzlinu, když pracoval 100 metrů ode mě na gondole a zmínil se, že má hlad. Taky, jak sem si na něj vždycky vzpomněla, když sem měla volno a vezla mu na snowboardu na svah muffiny. Potom sem vzpomínala na Whistler a jak mě nechal spát na zemi a já to přešla s tim, že sme oba pohodáři a žádný přehnaný pečování není třeba. A s hrůzou si uvědomila, že to možná nebude proto, že on je pohodář, ale proto, že sem mu prostě úplně fuk. Když sem na něj uhodila, co teda jako, oznámil mi, že to přece byla fun a že každej chceme něco jinýho. Ale nepamatuju se, že by se mě ptal, co chci.
Jistý bylo jenom to, že se hodlal od listopadu nastěhovat do Londýna a zůstat tam pár let, přičemž mi furt opakoval, že se v Londýně přece určitě potkáme, protože je to tak blízko. Já si samo kreslila obrázek, jak na něj půl roku počkám, najdu si v Londýně práci nebo rodinu a...no nevim co sem si představovala.
Pěkně sme se v dobrym rozloučili, já odjela do Čech, on do Kalifornie. Korespondence z mý strany jednou tějdně update o tom, co dělám a vyzvídání, jak se má. Z jeho strany vždycky roztomilý dva řádky. Tak sem to utla, že to nemá cenu a snažila sem se na něj nemyslet. Občas sem to proložila čuměnim na zeď na jeho fotku a utírání nudlí do trička, který mi po něm zbylo.
Pak přišla euforie z MS titulu a při vzpomínce na to, jak sme spolu koukali na hokej v Kanadě a on fandil ČR, sem mu napsala. Ukázalo se totiž, že se vykašlal na hledání práce v Kanadě a přesunuje se v pondělí do Londýna, kam mám o čtyři dny pozdějc přijet na víkend i já. On že teda jo, a „TIXT ME“.

Celá natěšená, že teda přece jenom budem moct bejt kámoši, sem si naplánovala exkluzivní trip.
Pátek: Přílet do Londýna za Skippym a bydlení u něho a jeho spolubydlících Jacka a Rahael.
Sobota: Sightseeing s Hankou „Alice“ Vranou po Londýně. Pivo s Jakem, Kanaďanem, co sem ho před třema rokama nabaliola v Pardubicích na mistrovství světa juniorů v hokeji.
Neděle: Opět s Hankou a její kamarádkou Čiharu. Pivo s Mattem.
Pondělí: Cesta do Derby za Jamiem, ale přes Leicester, kde se na 2 hodinky potkám s Beatles Tomem, Willem a Chrisem. Večer setkání s Jamiem.
Úterý: Stále u Jamieho
Středa: Přesun do blízkýho Nottinghamu za Sarah, naší starou rodinnou kamarádkou.
Čtvrtek: Další přesun don Leedsu za naší oblíbenou Jamie Lamie, Skotkou, co sem si pořídila v Tokiu.
Pátek: Cesta do Inverness za rodinou.
Kromě toho jedna vtipná poznámka: na scénu nastupuje opět Bůh a oznamuje, že se na mě těší a musim na Rock Ness, kde spolu zapaříme na The Strokes...
Jakpak tohle dopadne???

P.S. Je to zajímavé a musim se podělit. Můj blog najdete i pokud do googlu zadáte takové věci jako:
Erotické priváty v okolí Velkého Meziříčí
Maska na spaní panda a podobně...O_o

středa 19. května 2010

Když nemůže Panda do zahraničí, přijede zahraničí za Pandou

A je to tady!

roky snažení a tvrdý dřiny při budování pevných přátelských svazků se zahraničními kolegy začaly nýst svý ovoce a teď si machruju po Pardubicích popřípadě po Praze s delegacema z exotických krajů...Takže je naštěstí o čem psát i v okurkový sezóně.

Část první- Shin a Eliška na pardubickym morovym sloupu


Z Kanady sem přiletěla 13. dubna, tedy den potom, co si to Shin na moje a Eliščino pozvání přihasil do Čech, což znamená, že sme všichni tři měli tu největší kliku na světě, páč jak všichni víme z učebnic dějepisu, ten večer zkolabovala letecká přeprava nad Anglií a pak celou Evropou.

Za předpoklau, že by to snad začalo chrlit popel o den dřív, nastala by veselá situace:
Eliška by byla zaseklá v Edinburgu a nedostala by se na návštěvu domů ze Skotska, kde už 4 měsíce žije (na druhou stranu by tam byla zaseklá s Adamem).
Shin by zůstal v Madridu a chudáček malej by se nemohl po návštěvě Maroka, celýho Španělska, Portugalska, Francie a Malorky podívat na stověžatou matičku.
Já bych byla (už zase) homeless v cizí zemi a živila bych se bagetama na letišti.

Hororový scénář ale nenastal, takže druhej den po mym příjezdu sem jela vyzvednout Elis a Shina (sakra, my pro něj nemáme žádnou ošklivou přezdívku?!? No každopádně slyší na slovo: „hovno!“ a „utrpení“) na pardubický nádraží. Si představte to nadšení ze shledání.

Bylo docela hnusný počasí, ale aspoň nepršelo, takže sem je vzala na náměstí, Zelenou bránu, Třídu Míru (co není žádná Broadway) a na zámku sme trochu poděsili pávy.Nebo se poděsil Shin? Už nevim.
Zajímavý bylo, že Shin vůbec nevěděl, jak se páv řekne japonsky. Oni sou Japíci takoví zvláštní...i když páva znal, tak prostě nevěděl, jak to říct, to se u nás asi nestane, ne? V Bajerovi sme si dali čokoládu a večer byla moje Welcome party, kterou pro mě uspořádala Dynda Pinda, moje báječná setra.
Bohužel byl čtvrtek, takže dost kamarádů nemohlo, ale i tak to bylo bezvadný, neb sme si pronajali starou školu, kde sme mohli hlučet jak je libo a do kolika je libo. A taky pít vlastní sudy:)) Bratránek Zbynda zahrál na fňuknu (rozuměj na harmoniku), přijela spousta lidí z Jůliny, co sem dlouho neviděla, Čarodka nezklamala a přivezla mi zas praštěnej přivítací dárek a Shin vypil všem všechen alkohol. Kdo tam nebyl, věřte mi, že pohled na Japonce držícího v ruce slívku a tancujícího v kroužku na Co ste hasiči je prostě unikátní.

Druhej den sme se všichni jakž takž zmátořili a odebrali se do svých domovů, my tři si dali na zahradě hermelín (desetkrát za sebou) a vyrazili na roadtrip k Elišce. Čechy bohužel nejsou velký jako Kanada, takže ten roadtrip nebyl moc hustej a na místě sme byli za hodinu a půl. Cestou sem ani jednou nebourala, ani sem naštěstí nesrazila žádnýho jelence. Ve Velkym Meziříčí je to moc hezký a zajímavý a každej vám potvrdí, že největší pamětihodnost je velkej dálniční most přes údolí.

Ten most

A soudě podle fotek s Martou a Šigeruem z minulýho léta, tam Eliška bere každýho. Zajímavý to bylo velmi, akorát se tam bohužel nedalo vylízt na takovou tu konstrukci...My lezeme rádi. A park, na ten nesmim zapomenout, i když ten je spíš pro romantiky a slaboty:D A na velmezkým zámku sme se chvíli pokoušeli škádlit dvoumetrovýho psa, ale pak toho radši nechali, páč se ukázalo, že měl dost dlouhej řetěz.

Kostel na náměstí ve Velkym Meziříčí
Odpolko bylo ve znamení OKONOMIJAKI. (Tenhle blog by vůbec měl bejt celej věnovanej okonomijaki. Proč já ještě píšu o takovejch blbostech jako jsou lidi, když bych mohlam psát recepty?! Nabídka by byla celkem široká: od chleba ve vajíčku přes okonomijaki až k palačinkám s javorovym sirupem. Můžete hlasovat, co by se vám líbilo víc).
Takže sme se jali krájet zelí, slaninku a ňáký další věrmle, Shin to všechno šéfoval a začali sme smažit na pánvičce. Trochu se mi s Eliškou nezdálo, že je to takový chroustavý a když už se to smažilo asi deset minut a pořád se to neprojevovalo jako okonomijaki, tak sem to prozkoumala a zeptala se Shina, jestli do toho dal vůbec vejce, aby to drželo dohromady...Psát vám, co odpověděl, by bylo pod vaši čtenářskou úroveň:))
Elis nádherně prostřela na zemi, dotáhla svoje japonské vybaveníčko a hůlčičky, já smažila a snažila se odhánět Shina od plotny, neb on se pokoutně pokoušel radit Listerovi mistrovi.
Večer, aby toho nebylo málo, sme se vydali poznat Eliščinu partu, takže sem konečně potkala její nejlepší kamarádku (myslim jako doopravdy, ne přes facebook).

"OMG, to je tele", říkám si asi
Suma sumárum: super výlet, kterej se pak trochu protáh, neb Shin neměl jak odletět domů. Celou noc se pečlivě modlil, aby byla Ruzyně zavřená, takže musel (opět chudáček) zůstat o 4 dny dýl.

Potom sem pár dní a tejdnů seděla na zadku (svym) a psala pojednání o věhlasném Šindži Aojamovi, o kterém v Čechách kromě mýho vedoucího bakalářky a mně pravděpodobně nikdo nikdy neslyšel, takže sem teďka fakt odborník!
A Přišel květen a všechno se zazelenalo. A z Kanady přijel na měsíc Pes!

Část druhá: Alex a Pes na pardubickym morovym sloupu
Můj plán do budoucna byl ještě jednou odjet na zimu do Kanady, ale ukázalo se, že vízum už nedostanu. Ale peníze na letenku kamkoliv se hoděj kdykoliv, takže se vyrýsoval plán jet do Skotska. Jenže v tom případě sem musela naspat Alexovi (ne Skippy), kamarádovi z Pana, že musí přijet na návštěvu během pár následujícíhc tejdnů, dokud tu jsem.

Napsala sem mu v úterý večer a Alex přiletěl druhej den z Londýna do Prahy, protože "zrovna neměl co dělat".
Protože přiletěl až někdy o půl jedenáctý v noci, musela sem mu vymyslet, kde přespí, aby se druhej den mohl dostat na vlakáč a s Pejskem přijet za mnou do San Piega. Takže sem volala sestře, která tam má privát, a jestli jí tam můžu šoupnout Australana na jednu noc. Nejdřív se trochu cukala, ale pak pochopila výhody, koupila flašku(y) vína, svolala kámošky a opila ho. A druhej den sem zase čekala na vlakáči a tenrokrát sem po měsíci zřela Anet

Pes si dobarvil dredky a zroztomilovatěl
a po dvou Alexíka. A zase sme juchali v kolečku, že se vidíme.
Pak sem je vzala na oběd ke Zmijím, kde sme Alexovi daly za úkol zapamatovat si co nejvíc druhů českých piv. Pak sme to zas vzali přes náměstí k zámku, ke kostelu, do parku, na Třídu Míru a k "mrakodrapu". Ony ty Pardubky zas tak exciting nejsou...Minule se osvědčil Bajer, takže i tentokrát sem je vzala do naší secesní kavárny a přidala se k nám kamarádka Pája. ( A Pája prohlásila, že Alex je hot. Ale jenom v přítmí).

Na schodech sv. Bartoloměje
Taky sme nasedli do auta a dovezla sem je na Kunětickou horu a cestou začal Alex halekat a ukazovat z okna na hrad a svěřil se nám, že je to jeho první středověkej hrad v životě.

Na večer sme se přesunuli k nám a vydali se pěšky do vedlejší vesnice. Cesta tam proběhla spořádaně, bohužel tam sme si dali čtyři pět piv, mexickou pěst a lidi u stolu vedle nám koupili slivovici, takže cesta domů vypadala asi takhle:

Ausík v TrpišověO_o

Druhej den byl na...Pršelo a program sme měli následující:
10:00 Budíček
11:00 Snídaně
11:30- 14:00 Ranní spánek
14:00 Oběd
15:00-17:30 Odpolední spánek
18:00 Odjezd do Prahy
19:50 Kick-Ass!!!!!!v kině
A propos, Kick-Ass. Nevim jak moc se vám zamlouvá představa jedenáctiletý holčičky s katanou a pistolí, která zločincům vystřeluje mozky z hlavy. Mně hodně. Představte si tu část Kill Bill, kde si Nevěsta podá jakuzáckou Šílenou 88, k tomu Batmana, Matrix a nějakou Apattovou teenage komedii a máte celkej dobrej obrázek o Kick-Ass. Teď čtu komix, tak se mi to líbilo. Sem geek lalala.

Hit Girl Trailer YouTube, povinnost

Anet s sebou vzala kamaráda Lukáše, kterýho si děsně zamiloval Alex (a já vlastně taky). Neurčitá část naší výpravy šla z kina totálně nadšená, jedna nebohá dreda neunesla všechno to násilí a komiks asi číst nebude. Po kině první pivo v Prahe, v hospodě sme Alikovi nalili Ferneta. Já se držim svýho Citruse. Ani sme se nedostali domů, Lukáš nás totiž pozval přespat u něj v bytě "nedaleko" (To tvrdil on, já tvrdim, že chůže 45 minut už JE DALEKO). V sobotu Pes pracoval, takže došlo na nějaký ty památky s Alexem. Nachodili sme toho zase míle, však popis Královské cesty znáte určitě ještě z hodin němčiny nazpaměť. Akorát bych upozornila na lehký nedostatek Karlova mostu o víkendu a sice, že se tam nedá projít. Tak sme to museli vzít obloukem. Alex furt opakoval, jak je tam krásně a že sme hrozně lucky, že máme tak krásný město. Tak sem vysvětlila, že je to jenom naoko a že kopeček zmrzliny za 25 korun je akorát pro blbý turisty. Večer zase hospodaření se Psem a Oldou a koukání na hokej. Alex požil hermelín a málem oslepnul z absinthu. Prohra.

Druhej den gulášm a zoo zadara, neb tam Pes a Olda pracujou. Ale psa se nám nepodařilo najít. Já viděla surikaty, takže i kdyby byly všechny zvířata zalezlý, za surikaty to stálo (moment, zvířata vlastně zalezlý byly). Odpolko zas Staropramen s Lukášem. V pondělí sem musela domů, takže sme se naposledy probudili v Dendiným luxusnim bytě a ja tradá domů. Okatýho ultraroztomilýho Alexe sem ještě poslala na hrad, páč minule byla zavřená katedrála. Ale nevim jestli mě poslech. Snad jo, dokážu bejt vážně hrozivá. Nejhrozivější je když sem k pláči smutná a lidi se mě ptaj, jestli sem nasraná, to je vážně na pytel.
A co se tady vlastně Alex naučil? Moc dobře ví, co znaměná "nečum".

Teď už je Alex doma. Já taky a koumu co dál. Dostala sem zprávu od Min Young (Korejky), že přiletí do Prahy na konci května. Juchů uvidim Miňonku! A POZOR velká novina. Snad se nebudou zlobit, ale tak nějak se stali tradičně součástí tohodle blogu a svatba není jen tak něco. Eliška s Adamem se v srpnu berou. Hlasování jestli jim to vydrží, je zakázáno pod pohrůžkou smrti. Vydrží. Jo a na svatbu se chystají následující: Marta (Pol), Jamie (Skot), Christine (Něm), Tatsuja!!!!!! (Jap), Rick (Braz), Jakob (Swed), snad Shin a další. Bude to bomba!
Trak vy dva, lubim vas mrtě.

Všem ostatnim přeju konečně teplo. Nebo se zas stěhuju do Kanady. Tam sou to tropy.