Nenudíme se

Ahoj všichni o 8 hodin opožděný lidiNějak dlouho sem nic nenapsala.Už sem si tady na to všechno tak zvykla, že si není z čeho dělat srandu...říkáte si. Ne, není tomu tak, třeba každej den, když jdeme do školy a ze školy, můžem se s Eliškou potrhat smíchy z holek na podpatkách (ale vlastně i bez). Nebo když jdeme na poštu zaplatit zdravotní pjištění. Ze strojku u přepážky "Zdravotní pojištění" si vytáhnem lísteček s číslem 108, půl hodiny čekáme než vyříděj jednoho pacienta a když sme na řadě, tak nás pošlou pro lístek 140 k vedlější pepážce "obsílky":))Jinak už sem docela jako rodilá Japonka/Tokijčanka. Dokonce mám i červenobílý šaty se sobama. Včera sme ale už s Eliškou měly dost všeho toho prolejzání obchodů a naplánovaly si den, na kterej budem pěkně dlouho vzpomínat. A právě o něj se s váma chci ze srdce podělit, neb při to vzniklo pár hezkejch fotek a spousta zábavy. Původně sme chtěly vstát brzo a jít do Cukidži, kde je obrovskej rybí trh, ale trochu sme zaspaly, takže v 10 už bylo pozdě. Takže naše mission...quest...thing...začala na Ginze.Ginza (Zlatá ulice). Nejdražší čtvrť v Japonsku. Ulice, kde si koupíte kimono za 300 tisíc kč a kravatu s diamantama. Byly sme tam zatím jenom jednou a to večer, takže sme i tentokrát pořádně valily oči. Když v tom si nás vyhlídla slečna s televizním štábem v čele a jestli s náma můžou udělat rozhovor. trochu sem se lekla, ale pak sem jim profesionálně dovolila se nás dotázat a ona se nás (v anglištině) zeptala, jestli už sme byly na rybím trhu v Cukidži:)))

Situace je asi taková, že tam prý chodí moc cizinců a chovaj se hrozně. Tak sem se jí zeptala v jakym smylu a že prej tam lidi šahaj na ryby. Tak na to sme nesouhlasně s Eliškou pokývaly hlavou a já sem uvedla, že to budou asi Američani, protože Evropani a zvláště Češi by si to rozhodně nedovolili. Načež se Eliška otočila na kameru a suverénně dodala: "And we are beter than Americans!"

Potom sme se imaginárně svezly v novým modelu Nissanu. Sice se v tom nevyznám, ale aspoň sem si zkusila sednou za volant (na levý straně)

Náš hlavní cíl byl ale malý šestipatrový obchůdek s hračkama Hakuhinka Toypark. Tak ne, je to prostě největší hračkářství v Tokiu. To nemá cenu komentovat:

Trochu nás teda ke konci šokovaly zavařovací sklenice s rybičkama vevnitř a žádným propustným místem, odkud by mohly brát kyslík...ale robotičtí psíci nás pak rozveselili

Když sme měly dost, už bylo po poledni aměly sme hlad. Ale na Ginze se člověk moc nenají, takže sme vyrazily směr náš další cíl, jakýsi, na mapě dobře vypadající parčík Hamarikjú onšiteien. Cestou sme háhodou našly shluk mrakodrapů:)
A ještě sme vyfotily párek holubů...no prostě hezký.

Potom už sme našly parčík. Chtěli po nás vstupný, takže sme nejdřív trochu počuměly, ale nakonec vytáhly peněženky a taky to stálo za to! Z parčíku se vyklubal bejvalej šógunův park se vším všudy. I kachním pomníkem
U rybníčku stál stánek s občerstvením, takže sme si v tom nádhernym prosincovym dni sedly na lavičku a pojedly na čerstvém vzuchu s výhledem na čajový pavilon yakisoba nudle.
Okolo chodící lidi se na nás usmívali, ptali se, jestli je to dobré a jeden pán se na nás vytasil s bezvadným "Dobrý den, Praha, Smetana-Vltava, nashledanou" .Matě víc fotek najdete v albu, ostatně ta krása se ani popsat nedá. Tak sme si tak chodily přes ty mostíky, běhaly po kopečcích, koukaly na kus moře (park sousedí s Tokijskou zátokou) a hrály si na pandu v bambusu:.
Nebo na bojovou scénu v listí z Hrdiny. Pak už byla trochu zima, takže sme se po dvou hodinách vydaly domů.

A to sme ani neokusily čaj v čajovým pavilonu na ostrůvku uprostřed vody:((

To nás snad čeká hodně brzo. Oki musim končit, čeká mě Waseda party a zítra dlouhý výlet do Asakusy. Poreportuju příště. Už se mi po vás trochu stýská. Vánoce se blížej, tak mi třeba pošlete čum kartu.

Na konec,pro někoho, koho to trochu zajímá: tohle je link na Finskou píseň od kapely Scandinavian music group, na který tady ujíždím. http://www.youtube.com/watch?v=MXgVev93kq8 Jej, ta je chytlavá! Btw. nemá někdo z vás Fleet foxes? nemůžu stahovat muziku a dost tady trpim.