Ale nechci začínat fňukáním, tak to teď nechme stranou. Ona na to přijde řada.
Minulý týden mi skončila škola.
V úterý sme měly za úkol udělat prezentaci na téma Co mě na Japonsku překvapilo. Psala sem o neskutečně složitém hledání práci po absolvování vejšky. Ostatní holky nadhodily taky pár zajímavejch témat, a protože sem poslení dobou posedávala nad učením a nic nezažila, udělám malý shrnutí.
Takže: Víte jak se mluví o japonském workoholismu? Tak to rozhodně není případ zdejších studentů. Oni maj totiž pořád volno. Nechce se mi to počítat na kalkulačce, ale vůbec bych se nedivila, kdyby mi vyšlo číslo 50, což by bylo procento roku, kdy choděj do školy. Teď je kupříkladu čekaj 2, slovy DVA, měsíce zimních prázdnin, přestože nedávno (srpen a září) absolvovali 2, slovy DVA, měsíce letních prázdin!!! A taky těch 14 dní vánočních a novoročních prázdnin, co byly nedávno. Odečtěte soboty a neděle a možná taky jeden den v týdnu, kdy podle rozvrhu nemaj vyučování, a už to začíná bejt vážně zajímavý. Zmiňovala sem se, že tady maj Den úcty ke stáří? A Den moře? A Den zeleně? Šup sem s ním! A kdyby jeden z těch 15 státních svátků připadl na sobotu nebo neděli, automaticky se posouvá na následující pondělí:) To bude taky asi ten důvod, proč sem měla Ikebanu a Kaligrafii všeho všudy 7krát:((
(tenhle týden sem mimochodem cestou ze školy nevědomě vytrousila tulipán a řepku olejku. Našla sem to na ulici cestou na nákup druhej den)
Naš škola obecně je vzdělávací institut první třídy. Gakushuin Džoši Daigaku je "velmi slavná škola, která tradičně poskytuje vzdělání členkám císařské rodiny". V komplexu nemáme jenom univerzitu, ale i střední školu...
mmt. Asi bych měla napsat něco o japosnkým školním systému...
Takže, ten se nazývá "systém 6-3-3-4". 6 let základky 小学校, 3 nižší střední školy 中学校, další 3 vyšší střední 高校 a pak 4 roky na vejšce 大学. Když máte bohatou a prdlou maminku, chodíte už i do prestižní školky, kam se dělaj ZKOUŠKY!!!
Prvních devět let školy je ještě celkem leháro, ale to, co přijde pak! Vyšší střední není nic jinýho než příprava na přijímačky na univerzitu. Takže sbohem logické myšlení a děti, naučte se nazpaměť, co se do vás vejde. O nic jinýho totiž v životě nejde...Průměrnej středoškolák jde ráno do školy a odpoledne na nějakej ten kroužek. (maminka v domácnosti má pořád dost času a tudíž se velmi zajímá o synkův volný čas). A protože maminka je zodpovědná za budoucnost svýho dítěte, většinou mu život zpříjemní aktivitou zvanou džuku 塾. Čili chilli doučování a příprava na vejšku. Takže průměrnej českej student si v týdnu zajde s lidma ze třídy posedět na pivko, ale japonskej mladík čí mladice si zajde posedět do 10 večer do školy.
No a pak se jim divte, že se v neděli oblíkaj jako blázni:)
A s vejškou ještě teror nekončí. Ve třeťáku jim totiž začíná lovná sezóna. Job Hunting. Šúšoku kacudó 就職活動. Třeťákovi je většinou tak 20 let a už si hledá práci, která je tady, jak je všeobecně známo, na celej život! Takovejhle chudák pak nemůže jet nikam na prázdniny, protože chodí po firmách a jejich dnech otevřených dvěří, sbírá letáky, leští boty staršímu spolužákovi a vyzvídá od něho, která firma je nejlepší, píše si CV a připravuje se na promoci. Výsledky závěrečný zkoušky totiž definitivně rozhodnou o tom, jestli po vás skočí HONDA Tokyo nebo Tatra Kopřivnice (nic proti tatře). Ve druhém případě pak o vás řeknou, že ste rónin,tj. odpadlík a vy se můžete jít zabít, protože peníze, co do vás nacpal taťka a mládí, který vám věnovala mamka, byly zbytečný:D
Ostatně některý děcka ten věčnej tlak nevydržej a zabijou se ještě dřív. Nebo se z nich stanou HIKIKOMORI. Hikikomori je člověk, co se rozhdone, že už nemůže a prostě přestane vycházet ze svýho pokoje. U nás by děcko dostalo trochu nařezáno a druhej den by sedělo v lavici. Ale tady je to uvažování asi zkrátka jiný a děcek, co je tak rodiče nechaj, je dost. Hikikomori pak spí kažej den do 12, hraje na počítači, čte si mangu a mamča mu jednou za týden přijde dovnitř uklidit, popřípadě donese jídlo. To nezní tak špatně, že jo? Ale jak se nehejbete, tak ste potom hrozně tlustý a bílí, páč za váma nejde žádný sluníčko. A takovej život, myslim jako nebejt bronz, trochu sucks...
Než sem udělala tuhle malou odbočku, mluvila sem o naší úžasný škole. Jako nechci ji teda moc pomlouvat, ale, a teď se dostávám k tomu, proč o tom dneska píšu, mě dneska neuvěřitelně dožrali. Chtěla sem konečně začít dělat na bakalářce, tak sem si ráno přivstala, hodila notebook do báglu a že si sednu na celej den do knihovny, vezmu si tu knížku, co nesmim odnášet domů a budu si číst a dělat rovnou poznámky.
Dopadlo to tak, že mi oznámili, že v knihovne!!! nejenže není internet, ale nesou tam ani zástrčky na elekřinu!!! Slečna na mě koukala jako z jara,když sem se jí teda zeptala, co mám jako dělat, když mi knihu nepučej domů a nemaj tam ani počítače. Hlava 22 byla v porovnání s tímhle hadr:)
Tak sem se snažila vzpomenout na něco velmi smutného a pokusila se vyloudit úsměv a tu slečnu nezaškrtit. Nakonec mi poradila, ať si teda tu knihu OKOPÍRUJU. Takže sem tři hodiny v "knihovně" kopírovala blbou knihu o 300 stránkách, utratila 400kč a vzpomínala na Olomouc. Myslim si, že ten inteligent, co zdejší knihovnu vymyslel, je naprosto ukázkový příklad japonský logiky.
Hm...chtěla sem pokračovat, ale zrovna mi přišel mail, ať jdu na pivo. Takže to jdu zapít a až se vrátim, dokončím svůj proud myšlenek:D
P.S. francouzskej rock zní dobře
Žádné komentáře:
Okomentovat