Japonskej Silvestr

Ne, žádná párty se nekonala.
Japonci totiž slavěj Vánoce a Novej rok přesně opačně než my.
Jelikož to nejsou křesťani, Vánoce pro ně znamenaj akorát to, že na pár týdnů "ozbobí" město Santama a falešnejma sobama, všem píšou Merí kurisumasu sms a na Štědrej večer se sejdou se svojí polovičkou a daj si navzájem malej dárek nebo čokoládu. No, jak sem to popsala, tak to vypadá spíš na Valentýna...oni v tom přebírání západních zvyklostí maj vůbec trochu bordel:))
Zkrátka Vánoce se tady neřešej.
Až Ošógacu (Nový rok).
To se sejde rodina, pojídají se nudle, jde se pomodlit do chrámu nebo svatyně (první novorční návštěva chrámu se nazývá Hacumóde) a hardcore fandové si počkaj na první východ slunce.

Dva dny!! po Vánocích zmizely z Ikebukura světýlka a nahrdilo je tradiční zdobení- borovice, bambus a nějaký další barevný blbinky. A všichni si to samý vyvěsili na dveře. Moc se mi to líbí.



Šílenství dokonce zachvátilu i hodinu ikebany, takže sem si domů minulej tejdem donesla dvě borovicový větve, píchla k tomu lilie (ty kombinace jsou fakt zvláštní) a nějakej ptačí zob a dělám si v pokojíku parádu. Ale nemůžu vám to ukázat, protože z nějakýho důvodu mi nejde z mobilu poslat mail na net. Hm...a ono to už stejně uschlo:))

Na Silvestra sme s Eliškou neměly nějak extra náladu. Jednak ste všichni zdrhli někam na hory a pak taky proto, že sme ještě v pět odpoledne neměly žádnej plán. Skoro žádnej. Naše hodná paní domácí Jajama-san pro nás přichystala novoroční večeři a svolala nás do společenky v sedm hodin našeho času/jestli-dobře-počítám-9-vašeho. Sešly sme se v hojném počtu a sbaštily novoroční nudle soba. (Jak sem tak jedla, uvědomila sem si, že od tý doby, co sme se vrátili z hor, nejíme nic jinýho). A pustily si k tomu zdejší silvestrovský program. Teď lituju, že sem neudělala fotku jednoho vtipnýho protagonisty, co přišel na podium, zjev jako Will Smith, podebraný kalhoty, kšilta na křivo...no čekaly sme nějakej rap. Potom zabraly v hledišty jeho dojetím plačící babičku a chlapec spustil takovej cajdák, že Lunetici hadr.
Počkat! Tohle sem našla na stránce nějaký studentky z Waseda unverzity. Evidentně je zaujal podobně jako nás.



Během večeře sme toho nakonec snědly o hodně víc, protože tyhle holky
asi nevydržej ani dvě hodiny bez sladkostí, tak toho zase dovalily kvanta, ale stěžovat si asi nebudu:)Pak sme naučily Jamie Strč prst skrz krk, na všechny okolosedící udělaly dojem skrze 333 stříbrných stříkaček a chudákovi Němce Kristine se vysmálu, protože její "jazykolam" o rybářovi, co chytil ryba, byl fakt subeteru (viz. minulá kapitola)
O půl desátý zavolal Kenzo a tak sme se lehce vymluvily, že si ostatní holky v noci najdeme v chrámu a vyrazily do jedný z mála otevřených hospdu-Hub. Logicky nás napadlo, že coby anglická hospoda, bude určitě otevřená. Tam sme si počkali na odpočítávání, bylo to dojemný a od číšníka sem dostala extra konfety zdarma.
A vyrazili sme triskem do chrámu.



Tady začíná ta zajímavější část. Spletí uliček za zpěvu hymny sme došly do svatyně, o který sem si aspoň myslela, že je to Suwa-džindža. Atmosféra byla nádherná, protože s tím, jak sme se přibližovali, bylo čím dál silněji slyšet údery novoročního zvonu. Před svatyní už se srocovali lidi a vystáli sme si menší frontu na pomodlení. A taky sme si mohly sami uhodit na gong takovym...no beranidlem:)Dlouho sme se dohadovali, kolikrát že to ty zvony jsou slyšet. Vzhledem k tomu, že Kenzo je taky Japonec jak koleno, musela sem to zjistit až druhý den na netu. Je to 108krát a věří se, že každej úder z vás vyžene hřích až se tělo úplně očiští od hříchů z minulýho roku. To je podle mě hezčí pověra než naše peklo:)



Hodili sme nějaký drobný a dostali origami v podobě kimona a v něm tři párátka na zuby. Já sem buďto hrozně, ale hrozně mile vypadající šťastná osoba, nebo si lidi myslej, že sem chudá, ale i tady sem dostala jedno origami navíc a teď mám párátek šest!!!
Po odchodu z chrámu sme se zastavili v tamní zahradě, kde hořela vatra a podávalo se další tradiční novoroční jídlo- oseči. bylo to docela dobrý, jenže můj problém byl tem, že kvůli (díky) ohni bylo na to jídlo vidět. V polívce miso tam plavaly takový neidentifikovatelný věci a trochu strach mi naháněla bílá gumová hmota s malejma černejma tečičkama. Jestli si chcete udělat úplně přesnej obrázek, podívejte se na extended verzi Dvou věží, de Eowyn uvaří Aragornovi jídlo. Asi tak nějak:))



Cestou na metro, kam sme vyprovázely Kenza, sme pak mimochodem narazili na opravdovou Suwa svatyni, ale ani tam holky z koleje nebyly a navíc nebyla tak hezká jako naše, tak sme si nedělaly hlavu.
A večer to byl krásnej, trochu se mi zastesklo, mniši předvedli umění hraní na bubny, lidi byli hrozně milí a my s Elis o půl třetí zapadly do postelí.
Tak doufám, že nás všechny čeká fajn rok býka (co to prakticky znamená nevim, ale býci jsou teď všude) a že se se všema hodně brzo potkám na živo a všechno doženem.