Jak čtu z prava do leva a černobíle

Ahoj. Poslední dobou si nějak moc hraju na chytrou a dělám, že něco vim o japonský škole nebo módě, takže trochu přehodim výhybku a pochlubim se s něčim jiným.
Ve čtvtek sme poprvé s Eliškou zašly do pořádnýho knihkupectví (teda to není to, čim se chci chlubit...za to bych se spíš měla stydět), aby sme koupily nějaký tištěný dárečky do Čech, a mě mezi regálama napadlo, že by nebylo špatný nechat se jednou strhnout davem a taky si zkusti přečíst aspoň jednou v životě nějakou mangu.

V sobotu sem vyrazila za kamarádama do Ucunomije. To je druhá univerzita, kam můžeme jet studovat my z Palackýho v Olmiku. Tenhle rok tam mám spolužáky Honzu a Péťu. Poněvadž Eliška si zmizla užívat měsíc v Čechách a Skotsku, octla sem se sakra sama a obdržela pozvání od Honzíka. Že prej tam maj čajovou párty. No...byla to skvělá kalba do čtyř ráno. A čaje tam moc nebylo. Přespala sem v bytečku u Petry, kterej byl už tak dost malej, ale ona ho má navíc z půlky zavalenej manga sešitkama a časopisama. Neznám většího profíka na mangu a anime než je ona:))
Takže pointou nejspíš bude, že sem se jí zeptala na radu, a odpoledne sme všichni tři šli na výlet do obchodu a koupila sem si svůj první japonskej komiks.
Jmenuje se Nana a je z roku 2000.
To ale neznamená, že by byl starej, protože, jak sem s hrůzou zjistila, manga většinou vychází na pokračování a takovejch 20 dílů není žádná rarita. Nana zřejmě vychází dodnes, protože těch dílů je fakt hodně.
Ve chvíli, kdy tohle píšu, sem v polovině. To po dvou dnech čtení (a hledání ve slovníku:)) není vůbec špatný. A DOST SE MI TO LÍBÍ. A to sem si vždycky myslela, že sem vůči těmhle věcem imunní. OK, pořád si myslim, že Hallo Kitty není roztomilá a NECHCI penál s ní. A taky, že i když se japonci snaží hrát třeba punk, díky jejich zpěvu to zní jako popíček a nedá se to poslouchat:)) Ale na manze něco je!
čtení mangy v originále už mě lecos naučilo:
1) nespočet obměn slova láska a miluju tě v japonštině
2) polovinu textu zabíraj citoslovce, který přeskakuju, protože v nich mám guláš
3) kreslení japonští kluci sou mazaně sexy
4) myslim, že už chápu, odkud kam se ty rámečky čtou:)

Co sem tak zatim pobrala bylo, že hlavní hrdinka se jmenuje Nana, je jí 17 a chodí s klukem, o kterým neví ani jak se jmenuje a scházej se 4 krát měsíčně v motelu. Tato inteligentní slečna je tudíž hrozně překvapená když jí na třetí stránce dá borec košem a odjede do Tokia. Naně se totálně zhroutí svět (to byla přece úplně jasně láska na celej život:), ale má dobrou kamarádku Džun, která jí podporuje a na stránce 20 už potká blonďáka s brašnou přes rameno. Jakožto s hlavní hrdinkou se s ní nějak nemůžu ztotožnit, protože ona je taková nána:)) Většinu času brečí nebo natahuje. Potom chodí, kalí a řeší milostný trable a kamarádi jí všichni taky ujedou do hlavního města. Ale Nana to nevzdá, tvrdě maká ve videopůjčovně aby si našetřila dost peněz na cestu a život v Tokiu.

Pozor! Přichází zvrat ála M.N.Shyamalan. V průběhu čtení mně tak trochu vrtalo v hlavě, proč má hrdinka na obálce černý krátký vlasy a okovanej obojek klem krku. Protože to mi k Naně (z výše uvedených důvodů) nějak nesedělo. Ono se totiž v polovině komiksu ukázalo, že Nany jsou dvě a podle Wikipedie se jejich příběhy protnou na konci prvního dílu ve vlaku do Tokia. Druhá hrdinka je totiž punkerka, co se tam jede stát slavnou a ty dvě se skamaráděj...a pak...hm, to uvidim až dočtu všech 20 dílů:)

Tak! Pronikla sem do dalšího mystéria. Teď sem konečně drsňák a můžu machrovat na ostatní lidi ve vlaku, až si svůj jedinej sešitek otevřu a budu předstírat plynulý čtení:)
Ono to s tim čtením není zas tak horký. Včera v noci sem někde náhodou našla Nanu v češtině a polovinu si uložila. Takže sem si dneska zpětně projela příběh blonďatý Nany a přesvědčila se, že sem tak 80%(!!!) pochopila správně. Bohužel sem zapomněla, kde to na netu bylo a nemůžu to za Boha najít. A zrovna mi chybí část o punkový Naně, kde se to jenom hemží divnejma slagovýma slovama:)


Schválně si všimněte, jak je chudák Nana pořád nešťastná:)

P.S. Studno a Péťo, díky moc, že ste mně ukázali vaše město a učitele a suši a krásnou červenou svatyni s divokým kameným psíkem.



Takový cenění zubů se snad ani k pandám nehodí. Buďte taky tak happy!