Pojem Lost in Translation nabere 9. a 10. února zcela nový význam.
9.února se ze mě totiž staně dospělák. Bude mi 18... Nee, kecám:) Pes ja zakopenej jinde.
Dneska mi napsala ona blahořečená Petra/Manga-je-má-profese, jestli nechci jet tloumočit. Na rozdíl odě mě maj totiž ještě v Ucunomiji zkouškový a Péťa (která byla už v prváku na o 200% vyšším levelu než my všichni paka dohromady) v tu dobu má nějaký testy a nemůže. Stejně tak Studna. Eliška tu taky není (mimochodem Eliško, stalo se ze mě nespolečenské hikikomori. Tři dny sem nebyla venku a už 4 dny sem nejedla Tebasaki ani Karé-majo kuřecí nugetky!!! Snažim se číst knihu o thrilerech a stejně akorát sedim u počítače...čtu mangu (Sakra!!) a jim pomálu. Uf, aspoň, že to opálení z Montenegra ještě neslezlo.)
No prostě, asi sem se zbláznila, ale já na to tlumočení KÝVLA. Neumim tlumočit. Nikdy sem to nedělala a nevim, jak to vypadá.
No, jednu cool zkušenost teda mám.
Před rokem sem překládala webový stránky do Japonštiny pro jeden nejmenovaný PRVOTŘÍDNÍ hotel
Ti z vás, kdo klikli, si prosím narovnejte spadlou čelist. Tohle je moje tvorba. Ale víte jak. Nejsem člověk, co se nějak rád chlubí, pokud to není zdrojem zábavy. Je mi jasný, že chudák můj kamarád, pro kterýho sem to dělala, se ani trochu nebavil a tímto se mu znova moc omlouvám. Nicméně. V polovině třeťáku mi přišlo, že přeložit několik stránek pro nějakej pražskej hotel by nemělo bejt nic těžkýho a bude to skvělá zkušenost, takže jsem na super nabídku nakonec kývla. Text mi přišel v češtině a já se pomalu začetla a kdybych u toho pila limonádu, určitě bych se zakuckala, páč se ukázalo, že to není Nějakej hotel, ale pětihvězdičkovej hotel s mramorem a mozaikou ve sklepě, kde spal Franz Kafka s Leošem Janáčkem. Teda oni nespali ve sklepě, ale v tom hotelu. Každej v jiným pokoji.
Měsíc (už si to moc nepamatuu) sem se hrozně dřela s překladema, xkrát se chodila radit s našim japonským profesorem a když sem potom odesílala 8(!) přeložených normostran, měla sem celkem dobrej pocit. Po měsíci přišly korekce z Japonska (s tim sem nepočítala).
Tady si udělejte zhruba představu, jak perfektní práci sem odvedla:)Ukázky z poznámek korektorky. Začínám se trochu stydět, ale už sem začala, tak to přece nesmažu. O čem by pak můj blog byl?
"As for double check your guest directories, can you give me English version??
Because I can’t understand few sentence at all.
Who was translated into Japanese?? tři tečky "
nebo:
"Oh okai, you used professional translator. Actually they have some mis-spelling and many funny Japanese sentences.
I can’t stop laughing some sentence. ...atd:))"
Na nějakou dobu sem pak přišla o sebevědomí.
Tak teď už chápete, proč sedim v županu na posteli a koukám tak mimózně? Mám strašnýho nerva:)
Už mi přišly nějaký instrukce. Ta paní je naštěstí strašně milá a dost mě uklidnila, že to určitě zvládnu, ale...
Nějací dva inženýři přijedou na dva dny do Ósaky a budou tam koumat nejnovější trendy v odvětví klimatizace (to je tady v Japonsku NEUVĚŘITELNĚ důležitá věc- to jako fakt fakticky). A potřebujou někoho, kdo jim bude tlumočit z Japonštiny. Ten někdo budu já. Haha. Dostanu slovníček technickej pojmů, jízdenku na Šinkansen (tohle je jupí, protože jinak bych si ho nikdy nemohla dovolit) a pojedu do Ósaky jako velká holka. Sakra! Dyť nemám koženej kufřík na dokumenty:)) Ani žádný dokumenty...Ale budu spát v hotelu.
Tak to vidíte. Budu už úplně dospělá. Ale zapomněla sem dodat, že si tím vydělám na další snowboardovej výlet příští týden...To mi připomíná. Před dvěma měsíci sme po akci v naší oblíbený levný hospodě s řezanym pivem a Waseda Univerzity Students šli jako vždycky pokračovat do parku. Nakoupili sme si nějakej alkohol v kombini a já sem zase lezla po stromě. Když on je ten strom tak skvělej. Bohužel mě tenkrát napadlo vylízt do koruny. Když sem potom lezla dolů, nějak se to zvrtlo a najednou sem visela na větvi a nemohla nahmatat nohou žádnou další. Tak sem se z výšky pěti metrů pustila, že uvidim co bude (ne asi, jasně, že mi došly síly:). Tak sem jela po kmeni a dva metry na zemí mě zázrakem zachytila poslední větev. Měla sem fakt štěstí, protože sem si nic nezlomila, odnesla to akorát odřená ruka a sexy modřina na koleni. Modřina bohužel zmizela, ale já teď na kusu kolena necejtim kůži. Minulej tejden sme s Eliškou udělaly experiment. Zavřela sem oči a ona mi na něj v nečekanou chvíli šáhla. No a já to necejtila. Tak to je jenom taková humorná vsuvka.
Třeba se to nějek vyléčí.
Tak! S tou dospělostí sem si to rozmyslela. Nebudu zatim dospělá:))) Na zdraví!
Žádné komentáře:
Okomentovat