středa 14. ledna 2009

Barevná japonská mládež

Dneska uděláme psychologickou sondu, budeme obdivovat krásné Japonce...ale hlavně se pobavíme

"Když se tokijské síly zákona chopily své vyzbroje na rozhánění nepokojů, aby vyhnaly tzv. Takenozoku- vlasaté nimitátory Elvise v rockerském oblečení se slunečními brýlemi- z parku Jojogi, bylo jen otázkou času, kdy tyto skupiny nahradí "kmeny" hrůzu vzbuzujících Lolitek. Po více než 40 letech od zahájení olympijských her roku 1964 je oblast okolo seriózní svatyně Meidži džingú epicentrem příšerné mladé tokijské kultury (pozn. žandy- LOL)a výstavním prostorem pro Zoku, které procházejí závratnými změnami. Během posledních 40 let vidělo Haradžuku gangy žebraček, diskotíkových mimozemšťanů...Zoku, které vznikají jen pro ten jeden den, obvykle tvoří dívky z tokijských i přilehlých ubytoven a kolejí. Cos-play-zoku se každý týden shromažďují na Haradžuku vystrojené ve stylu, který je směsicí sadomasochistické královny upírky s černým taftem a modrou rtěnkou a stylizovaného zpodobnění zdravotní sestry....a jsou hrdé na svou odlišnost...Tyto mladé ženy se tu baví, krášlí a pózují pro fotoaparáty až do soumraku, pak nasednou do vlaků a pomalu se vrací do svého jednotvárného života a fádních obytných bloků v Čibě či Kawasaki." praví můj průvodce

Tak si představte, že ty holky se nějak moc flákaj. Za těch pár měsíců v Tokiu, sme při žádný cestě na Haradžuku nebo přes Haradžuku nezapomněly zajít omrknout slavnej most k parku Jojogi, abysme je konečně viděly! A holky s mašlema na hlavě a sukněma tlustšíma než otevřenej deštník pořád nikde! OK, ty dva trapný pokusy, kdy sme šly i za deště, se nepočítaj...Jo, sice je zima, ale japonská zima je trochu něco jinýho než u nás. Teplota je pořád tak okolo patnácti stupňů, takže je to v pohodě na sukni a člověk by řek, že teď je ta správná doba vylízt ven, hlavně proto, že s příchodem jara tady bude zas nedýchatelno a třicítky. Ale just ne! Japonci maj asi jinak nastavenou teplotní škálu. Jako ano, občas se stane, že u automatů na jízdenky v metru narazíte na holku s dvaceticentimetrovejma podrážkama a šatama s třešněma, jenže to není to pravý cosplay. To je prostě jenom lolitka pradvěpodobně jedoucí domů z nějakýho srazu.

Vlastně bych neměla zapomenout na jeden den hned zkraje po našem příjezdu, kdy se nám poštěstilo aspoň trochu, to když sme zabloudily omylem k Tokyo Dómu a sklaply nám čelisti. Tokyo Dóm je OBŘÍ koncertní hala na Kandě, hned vedle zábavního parku s horskou dráhou procházející nákupním centrem a nám se poštěstilo objevit ho ve chvíli, kdy se odtud vyhrnul dav růžovejch holčiček.

Nepotkaly sme sice cosplayáky, ale kawaii style girls úplně stačily. Jako jediný vysvětlení, proč se stovky holčiček v růžových naducaných sukýnkách srotily, mě napadá, že ten den se tam asi konal koncert Morning Musume nebo nějaký podobný příšernosti :D


Už ste se probrali z bezvědomí?
Kde sme to skončili? Zkrátka... nádherný počasí tady bylo až do listopadu, na předvádění se jak dělaný a ono pořád nic. Když přišel leden, myslely sme, že máme po ptákách, ale stal se nějakej zázrak a minulou sobotu sme je vystopovaly!!!

Přiznám se rovnou, že nejsem vůbec znalec týhle kultury, takže napíšu jenom to, co sem útržkovitě slyšela třeba na přednášce ve škole a to, co sem viděla na vlastní oči.
Takže za prvý, si tady neskutečně užívám FREE HUGS. To si tady nenechám ujít nikdy. Jak jinak taky ocenit lidi, jejichž zábavou není nic než jít na ulici, stát tam pár hodin a nechat se objímat od kolemjdoucích a objímat kolemjdoucí. No, já to teda ocenit umim. Člověk taky potřebuje lidské teplo, že jo. A když sem tak daleko od domova...ale předstauju si při tom třeba Čarodku nebo doktora Coxe:))
Onen víkend se u Jojogi parku konala nějaká akce na darování krve, takže tam proudily neuvěřitelný davy lidí!?! a tom zmatku se na onom slavném mostě zdržovali i Cos-playeři. Cos-Play je zkratka za slova Costume Play a původně to byli lidi, co se převlíkali za svoje oblíbený manga/anime/pc-hry hrdiny. Asi jako kdybych si sedla v kostýmu Lary Croft na most Pavla Wonky v Pardubicích:)) Časem se už někteří neoblíkaj za nic konkrétního, ale vymejšlej vlastní ujetý kombinace a postavy. A nebo sou prostě GOTIK:)

Co je k tomu vede? Nečetla sem žádný odborný články, ale podle mě je to neuvěřitelně přísnejma pravidlama ve škole. Tyhle školní pravidla se nejvíc týkaj oblíkání. Japonský středoškolačky jsou možná roztomilý, ale představte si, že musíte nějakejch 12 let chodit do školy v sukni i v zimě den co den (pokud ste holka, samozřejmě:)) Nesmíte nosit rozpuštěný vlasy. Když je chcete mít rozpuštěný, ostříhejte si je! K ramenům! Noste ošklivou uniformu, která schová váš sociální statut, což ale ničemu nepomáhá, protože vaše krásná spolužačka v naprosto stejný uniformě vypadá vždycky líp a vám se smějou. Možná vás taky šikanujou. Noste blbou aktovku bez nápadu. Na náušnice zapoměňte. A na makeup (byť jen řasenku) taky. Až do 18 let. Noste školní hranatý boty. Kluci, jestli ste rebelové, tak si na košili rozepněte horní knoflík. Sice budete v maléru, ale všichni vás budou obdivovat. Holky, u pasu si srolujte sukni, ať je aspoň trochu kratší. OK? je tady víkend. Tak kam půjdete?

Na Haradžuku!!!
Partičky teenagerů oblečený jako sweet lolitky a podobně seděj na dekách, povídaj se, nebo jen tak čuměj a naštěstí je většina z nich tak milá že se nechaj normálně fotit.
Při první příležitosti sem teda přiskočila k těm, co vypadali nejmíň nebezpečně a Eliška mě fócla. Tady tahle parta lidí, co, jak sem pochopila z jejich vysvětlení, představují slavnou kapelu Gazette. Tady totiž letí tzv. Vizual Key styl, což znamená, že kdejaká rocková kapela dělá rámus, nosej rádovy punk, maj přerostlý vlasy a hlavní zpěvák k tomu vypadá jako holka.
První obrázek jsou fanoušci a na další vám chci dokázat, že nekecám.

Teď porovnejte. To je kapela Gazette. Trochu sem přece jenom kecala - VŠICHNI vypadaj jako holky.


Dalším skvělým úkazem jsou GANGURO HOLKY. Tu sem zatim potkala jenom jednou, ale sem si jistá, že tenhle druh vyleze na sluníčko až na začátku léta. Ganguro girls jsou slečny, smutný, že nevypadaj jako Evropanky (nebo ehm...Američanky:), ale nevzdaly to a prošly řadou Frankensteinových transformací až vypadaj docela jako my hoky z Čech. Mírně nalíčená, opálená blondýnka v nejnovějších hadříkách a se super postavičkou. Japonky si myslej, že vypadáme takhle.
Upřímně, nedokážu si představit, jak se taková holka dokáže začlenit do společnosti. Asi není moc těžký nasadit si paruku a oblíct růžovo/oranžovou. Ale to umělý opálení přece nemůžou dát dolů a fakt si nemyslim, že to je makeup, protože sou prokazatelně opálený na všech (mnou viditelných) místech :O Ganguro sou prostě extrém, ale někde sem četla, že už moc nejsou v módě.

Až budete mít nutkavou portřebu připadat si jako šereda škaredá, doporučuju udělat si výlet na Šibuju. Gyaru je kapitola sama pro sebe. Mluvim hlavně o prodavačkách z našeho oblíbenýho shopping ráje a-la desetipatrový obchodní centrum 109 (Japonky ho nazývaj maru-kjú). Tyhle slečny jsou až neuvěřitelně krásný, neuměj anglicky, ale jsou milý a rády si povídaj. Nosej umělý řasy, příčesky a pěticentimetrový nehty s tunama flitrů. Pořád sme s Elis koumaly, jak to Japonky zvládaj, bejt pořád tak neuvěřitelně načančaný, vystajlovaný a hlavně mít naprosto dokonalý vlasy (podle jedný šablony, uznávám). Dokud sme neobjevily parukářství v onom obchodnim centru... Gyaru taky nesměj zapomenout na outfity, nad některejma kombinacema zůstává rozum stát. Většinou ale spíš závist. Abych to shrnula, gyaru mě serou. Sou dokonalý a člověk si připadá...nevyvinutý.

Následuje ukázka japonské manikůry. Ne, nebudu dělat zagorku, některý vypadaj krásně. Pokud si teda na nehty nenecháte nalepit Hello Kitty :/

Je ovšem dost sranda vidět prodavačku s takovejma nehtama naťukávat cenu do počítače! A OMG, jak dlouho to vydrží? Den? Dva? Víc???Praktičnost je samozřejmě diskutabilní.

A nakonec, tohle je dokaz na server, kterej se věnuje obyčejný street fashion v Tokiu. Holka na poslední fotce nádherně vystihuje úžasně šílenej japonskej styl oblíkání. Měli byste odvahu?

Možná tomu nebudete věřit, ale další kvanta fotek z magického Haradžuku mostu najdete na...Googlu:))
Koho to navíc zaujalo, vězte, že o japonský módě nevim nic. Na rozdíl od mýho oblíbenýho blogu, kam občas nakouknu. Harajuku.blogspot.com
Tak pac a možná se zas brzo s něčim vytasim

2 komentáře:

Jaroslav řekl(a)...

jeste ze jsem si vsiml na tvym lastku odkazu na tendle blog. jsem si rikal, ze uz si od tebe asi nic neprecetu. a jaka nadilka :) btw. japonska mladez a report z lyzovacky byly asi nej :)

Médea řekl(a)...

Ono se to s nimi táhne už dlouho, ten vzdor způsobený velkou upjatostí společnosti. To samé byli vlastně i kabukimono.
Ale zas je to dobré pro inspiraci.