Chudák Simon

Třetí série slavně začala. My sme jí ovšem slavně neviděly v televizi v pondění premiéře, protože pan domácí (o kterém jsem loni psala tak peprně, že sem to nakonec připosraženě smázla), se opět ukázal. Asi se brzo znova podělim o nějaký veselý historky ze života Skotů, páč z tohodle mi už skoro jebe. Ještě že tu mám sestru a internet.

Link The Inbetweeners s.3,ep.1

Slizka´s wedding part TWO (big reunion)

Hey once again in English (probably for the last time-until now I have always depended on the premise that my foreign friends and exboyfriends will be too lazy to use google translator so I could write pretty much anything, mostly the truth). But you know how popular was the album called My version of Eliskas and Adam´s wedding on FB, so I would also like to add some commentary to the artistic pieces which were captured by talented...not me...everybody else. And you are not allowed to laugh at me that I only now discovered how to play with photos in photoshop. Im just fifteen I swear. Friday: Have no idea how come but Elis and Adam are somehow busy, so its up to me and Eliskas older brother Honza to pick up the international jury for the wedding. I´d like to introduce you to the judges. You already know Jamie, Rick and Shin, but hope you understand they were quite useless so we also needed some other people to help Eliska with getting married: Anne-France: czech-french interpreter who can say "chudák Robin, nikdo ho nemá rád" in Czech and translate it to French and English (btw it means, poor Robin, nobody likes him) Robin: Indonesian (if hes actually from Malaysiya and I screwed it up again, Im sorry), who got secretly married few moths ago without telling OR INVITING us. The photographer John MacDonald: Scottish dances teacher. No relative of MacDonalds, the Americans. No hamburgers. Christin: Deutschlander. Well, someone has to eat all those sweets and cakes, right? Marta: Polish mum. The one who could be evil, but can´t because she just doesnt know how... And I hate her, because her legs look so sexy in the pictures. Roman and Ksenia: Hm...maybe all the Russians arent that bad. But they still havent apologized for Ovechkin... Anna: Well someone had to be the sexy party girl. Polish Anna, Roman, Ksenia and John are friends of Adam from Stirling Uni. So, on Friday morning, we woke up at 8(!) and I packed my stuff = nothing + 2L plastic bottle of beer. We cought a train to Prague, but looked like no one would help me with beer. Please dont think I´m an alcoholic, but you have no idea how hard it is to be from Beer Nation and sufer with Sapporo for 800Yen, Tennents for 3,20Pound and Pabst for 2 Dolars...so when I´m back home I cut loose of the lead a bit! Yeah, so of course no one hepled... Robin was the first one to meet at Vaclavske square, so we all crawled and sneaked behind Robins back and surprised him. Shin had seen him on Christmas when he went to Tokyo for few days, but me, Jamie and Rick couldnt believe he was really there. Honestly who would believe that it was truth when we were saying SEE U rather than GOOD BYE in Tokyo to each other! So Robin boasted with his super cool camera and 50 packets of cigarettes in camera bag and we sat off to old town. I played the role of a guide professionaly and told Jamie (no one else cared) about Charles the 4th and Hungry wall. Then Rick decided to buy some souvenirs for his family and girlfriend, but unfortunately he picked the biggest shits they have had in shops and me with J couldn´t but laugh at him so much. We also spent lovely 15 seconds staring at famous Old town clocks and when the amazing show finished, everybody turned their heads to me and asked:"Is that it?!?" At 1p.m. we were supposed to meet Honza´s group consisting of Anne-France, Christin, John, Roman and Ksenia who were late, so my group fondnd a nice pizzeria near the metro station and ate some snack. By that time I drank almost 1,5 L of my beer, cos the only one helping was Robin and I placed the bottle under the table. Thats how I lost it :(( Finally Honza appeared on escalator and we all met again. Back to sightseeing. Bridge and a castle. This time it was even possible to cross Charles bridge, we still managed to lose 3 people tho, so I was running around trying to find Honza, Shin and Anne-France. After AH! and OH! at the castle and cathedral, we bullied Shin a little bit and I chatted to John, Adam´s schoolmate from Stirling, who is going to Australia next month. Jealous... Later that day I brought my group back to my hometown where my mum was waiting with a car and was excited to see Shin again and drove us to our countryhouse where we grabbed all stuff for wedding, and where we all turned ourselfes from dirty smelly gypsys into stunning young ladies and gentlemen in clean clothes. Another roadtrip to Velké Meziříčí, the road was closed so we got lost, but not that much. We arrived one hour late and we noticed it because all international guests and Eliska´s family were already sitting by the table staring at us with hungry eyes. Happy greetings with Martička, who arrived by herself. Then we ate homemade guláš and after that Eliska stood up and delivered an amazing speech. The speech was about the next day´s programe. She disptributed printed sheets with a schedule writen minute by minute, told us not to lose it or she will kill us (me, Jamie and Honza in the back of the table laughed), it took her 10 minutes to explain each point and told us not to lose it, because its very VERY important (me, Jamie and Honza weren´t listening cos we were looking for misspellings and laughed at them), then Eliska said if anyone is late tomorrow or doesn´t know what to do, she would kill him and she told us not to lose it(me, Jamie and Honza were rolling on the table laughing). Then she almost cried with happiness we are there and we clapped hands. Guláš was D.E.licious! Eliska didnt allow us to party that night so we would be fresh next day and we were brought to rented high school dormintory. Sometimes Eliska can be even more scarier than me. Saturday: Girls room was busy since seven a.m. Stockings on (pleaseeee Mr. Harris! Just lip my stockings!), cool dresses, hairdryers and heaps of make up. For those who were terorized by mine and Jamies "Mr. Kazu sent me. He sends premium fantasy", please watch this video, maybe u will understand what we were the whole week laughing at! We would also like to apologize to all of you haha We all tried hard to stick to Eliska´s rules (or we were just scared of her?) and met up in front of the dorm right on time. I proudly drove my mates to Eliskas house and there were mountains of sweets, fruits and stuff for breakfast again. So we all got fat again and because Eliska was at haidresser, we were siting outside in the garden, met Adam and Eliskas local friends and played game called INTUITION. While waiting, Jamie went to the bathroom, so I sat her paper programe on fire. Marta and Christine looked shocked and were probably worried about Jamies life if Eliska finds out. In few moments Eliska and Adam in wedding dress (of course Adam wasnt wearing the same white gown as Eliska)appeared and stole all the attention for themself, which was terrible, cos everybody took 124 photos of them and only 2 photos of me! Lets skip this sad part and move to the castle where we became witnesses of Eliska changing from " Miss OWL" into "Mrs. PUSHED OUT". It was breathtaking, eventho the lady in pink dress who was reading that lame (no offence) poem, was ehm...lame. But that didnt matter as the half of the guests didnt understand Czech anyway... And when Adam and Eliska said YES, I started to tear up. Yes. And again when I had to express my congratulations to the couple. I didn´t want to make any drama so I just murmured something like "you stupid cow, I love you" and cried even more. And went twice for a hug. (from now on I wont write Eliska and Adam, cos its too long and will adress them as Vytlacilovi which is their surname) Then Vytlacilovi were taking kinky wedding pictures in castle gardens, so all the guests were standing around getting druk, because bride´s and groom´s classmates were in charge of pouring shots od vodka and plum alcohol and they were doing their job quite well. Even Shin was happy. Next on programme was the most important thing- the food. Lunch, desert, cake, snack, dinner, second dinner and third dinner. Bride and groom did some crazy czech customs too. For Jakob especially: we really do break a plate and clean it up here in Czechia!!! Or eat a soup when tied together. It was good fun, me and Marta made up perfect plan about getting a ship and sailing to west to undying lands...which Robin and Rick didn´t seem to understand and Eliska´s dad showed us some wine tasting tricks just in case he left too early and we didnt know how to drink wine at 2 in the morning :D Many and many people came that afternoon, we danced, ate, gossiped and ate. Ricardo also pulled out his guitar and played Naive and Wonderwall for the 100th time for us. Later 4 scottish proffesional dancers appeard and showed the crowds how to dance like crazy Scots in kilts. The four profis were John, Eliska, Adam and me wearing short dress and no bra under. When you dance like a Scot...you have to jump a lot...:/ I was so impressed with John´s kilt that I have no idea what others were doing but I suddenly found myself sitting at 3 a.m. with him in the corner telling him boys are stupid and I liked him. Also I remember saying I didnt want everyone to think we made out just because drunk. So we waited for 5 minutes until we made out and despite the fact John is going to CangarooLand for a year, he made me his girlfriend for 14 days. Thats actually the reason I havent been writing lately, we were too busy here in Inverness with going to beaches or mountains. So sorry I can´t write a proper report on that night. At least I still remember how me and Honza were trying to get Robin to bed, which was quite hard, cos he was very bossy and telling Honza and me to go to bed and he wanted to jump out of the window So glad other boys cooperated well next morning considering how crazy their night was. Sunday: Eliska seemd happy after her first night with Adam haha. Eating at hers again, then me, Jamie, Anne-France, Christin and Marta laying in the garden sunbathing. Then water fight which I had nothing to do with as allways. Shin regreted he joined the fight later cos he smelled like disgusting old fish poo. Anne-France found somewhere a Czech languange book for 6 years old and I started to teach her our lovely HCHKRDTN and žščřcjďťň and how to say Rick is stupid and old. And she was doing great! Local outdoor swimming pool with extremely cold vater. We pretended to play some volleyball but the only ones really playing were Adam and Christine, the rest of us were just trying not to be the biggest loser. In the evening we were invited to an outdoor bbq and had the best fun ever: No, really we had! Anne-France together with Jamie can be so loud and annoying. They wouldn´t stop gigling not even for a minute, so I had to join them and I still don´t know how someone can laugh so much at "ITS RAINING MEN". It just doesn´t me any sense O_o We went to bed quite late and woke up few times as people were leaving at different times early morning. So it was very sad to say goodbye to everyone again. Eliska, Adam, Marta, Rick, Anne-France, Robin, Christin, Shin, Honza, Anna, Jamie, John, Roman and Ksenia- it was such a great weekend. Its like a miracle we met so soon after Tokyo and Im happy I became a part of a bunch like this one. See u around the world again and again, nothing will stop us right? We also missed all the friends who couldnt make it to Czech, next time, ehm? Me and Anne-France would also like to say hi to Jakob´s swedish friend Gustav haha. P.S. Im sorry if you read this and dislike it, at least you can see Im the same evil even when writing. Oh and I allways say almost truth :P This is probably my last post in English at least until the next wedding. P.S. Don´t care about misspellings again, I´m too exhausted. Panda I

Slizka´s wedding part ONE (cottage)

Čeléndž!

Panda, Jamie, Shin, Čarodka, Smíšek and Rick in Nová ves lol
Oi. I wouldnt be really surprised if all of you just gave my blog deep six, cos im terrible. But as just got drunk of 4 beers and excited of a day spent with my sis and our mate Aleš here in Inverness, I will describe you a touching story about one famous wedding in Velké Meziříčí.
Yes, today Im writing in English so my "Tokio bunch" can read this crap im gonna write about them:P Otherwise google translator please. Oh and sorry, not sure how funny I can be when not using my mother tongue, so just try to imagine some jokes while reading.
Well, first I should explain that I needed to find some pipe (trubku), who would substitute me here in Scotland when I go back to Czech for a vacation (that sounds funny). I needed someone awesome, cool and clever...Someone like me. Or at least from my family. I called for Dingo.

Dingo
The bad thing about Inverness is that the town is so damn north and far from civilization that jurney to Manchester takes like 9 hours and theres only one bus a day going there. Now the maths problem: the bus leaves at 7a.m. The planes takes off at 2p.m. Can I make it to the airport? NO.
Ask my sister how she loved the night at Manchester airport haha.

Luckily Im cheeky enough to bother my friends all around Europe and I made it to Leeds (again), where Jamie Lamie picked me at the bus station (this time really) and let me stay over for a night. As her plane was leaving to Czech from Leeds in the morning, we stayed at home and made up very alternative programme. We searched thru her flatmates PS3 games and squeakingly we decided for the most girly game in the whole world- SILENT HILL.
We´ve both seen the movie, so we quite knew what we were going into, but still, when the Pyramid Head guy killed the other guy with 3 meters long knive just in front of us, we were still considering the possiblity of stopping the game and watching Winnie the Pooh. (ehm, the only cool game I´d ever played before was Tomb Raider 2 and I was scared to shit even of the dogs and tigers). But we didnt stop. With eyes widely open, I repeated hundred times: J, you are sooo brave!! while Jamie, in panic, was killing one monster after another. Few moments later we were laughing at pretty everything including mental, bloody, undead and hungry dog at the cemetry.
My dreams that night were lovely.

In the morning Jay was gone, so I woke up and headed back to Manchester. Oh actually, the one who woke me up was a Pakistan guy from the previous day who told me I was beautiful and he would do my hair in his hair studio next time, so I gave him my number ehm...Gosh, this is so long and I havent even made it to Czech...
Ok so at 5p.m., I got hugged by my Brazilian pal Rick after a year and a half. Oh and Eliska who could hardly miss a moment like this.

Ricardo, Eliska, Jamie, Jitka
It was unbelieveable that he came all the way from Japan just to see me and Eliska (hm, I guess Eliska more). And its really handy to have a sister who studies in Prague and rents an amazing apartment on Vinohradská.
After traditional fried cheese dinner which I made (weird I know), me, Eliska, Rick, Lamie, Eliskas brother Honza (who knows all these people from his visit in Japan) my sisters roommie Jitka, my bff Hermélie and Eva set off to a pub. Svijany beer. All of us except of lame Rick, who manly drinks lame vodka-redbull and lame Eliska who drinks wine, pfff, ordered Svijany. 70p for a beer, people! What a paradise! The beer was obviously fantastic, but unfortunately no one took a video of me and Lamie at 3 in the morning dancing in the rain and running around Prague without shoes and splashing water from paddles at our "sober" friends...

The next morning we did some small sightseeiing around Prague cetre and it was VERY painful for me, cos they are just so slow and tried to teach me how to walk slowly. After two hours of walking slowly, I was quite exhausted and happily sat on a train to my hometown, Pardubice. That time, my only company was J and Rick, who were now for a change superexcited about the fact we were traveling in coupes like in Harry Potter and tried to pretend we were in Hogwarts express.
Then Jamie took some creepy pics of me like a ghost and in Pardubice we jumped in my dads car which took us to his house for a home made pizza and football in the garden. Me and Jamie against Rick and my 5 years old brother who understands like...no English but became Ricks best friend. I wish I could say that boys won:P
Also did a small trip to a castle near us and my dad enlighted the dark history of communism to those two crypto-fascist bourgeois craps (kryptofašistickým buržoazním škvárům). In the evening I showed them my two cousins in a pub, but it was rather one man show of the older one, who is just so hard describeable...Well, theyre both very VERY individal...And me, J and Rick all drank one beer, cos they just couldnt understand we drink beer instead of water here...

Anyway, next day we packed our stuff and had to get from my village to the train station which is 50 minutes briskly walking. It was more complicated with those two. Not that I wasnt pleased that they liked czech countryside, but especially Rick was so happy to see some nature after 2 years in Tokyo, that he had to take a picture of every! stupid duck, tree and a rock we were passing. So 50 minutes turned into two hours and I still felt like I would have to choke them to death any minute. Thexy on the other side couldnt understand why my blood pressure is so high:))
Later we did some compulsory sightseeing around my fabulous metropolis, had a lunch with dad in Pardubice, met my friend Smíšek, did some small shopping for food (bread, onion, classic) and big shopping for alcohol, picked my bff Čarodka in Hradec and settled down at cosy cottage at the bank of a lovely lake in sothern west Bohemia. Just to let u know, the "lake" has 1 meter depth which consists of 50 cm of mud and 50 cm of water. Well, you can still swim...somehow.

Now small test time: who doesnt know who Eliska is?! Right. Eliska and her fiance Adam (who I went to Skye Island last year with) made it to the cottage too and we showed foreigners how we rock in Czech with bonfire, sausages (no marshmallow please!), beer and rum for 50p in our favourite pub. My English speaking friends had a tinny problem with understanding why we call Čarodka when her name is Lucie, which is Lucy, but everyone calls Lucie Lucka and we particularly call har Čarodka, which means Witch. The same with Smíšek, but we just asked them to call him Merry. Or Ondra. Or Andrew...

Oh how I love it there! So many parties we had in that cottage. And annual spring girl-party. So many hours on that smallfoot bridge! Nope, cant even describe how happy I am to have the cottage. Ehm...and its owner Čarodka of course
Dunno how many best friends I have, but this one is numero uno

Ive allways had a dream of buying a disco ball. Dont ask me. I dont know. I hate disco, but disco ball just sounds so cool, u know? So guess what? Eliska passed me a box and when I opened it...Waaaaa. Have no idea what Im gonna use it for, but hell yeah! I am a proud owner of a disco ball!


(TODAY IM GONNA FINNISH THIS POST!!!)
The only sad thing was that Shin´s flight was canceled due to the fog...(interesting that he didnt noticed any mist around the Paris airport and all the other planes were allowed to take off). But u know. Someone with such a big had must be pretty smart, so I navigated him from Prague to Týniště nad Orlicí which is like the biggest shithole in the middle of nowhere:D To mine and all others surprise, he was there the next day! Couldnt believe my eyes, really. And not only he made it all the way there, he also made friends of some random metal-music-fans who gave him heaps of wine. Friendly people.

Eliska and Adam were already gone, but our other friend Jana came on bike for a visit, so we all had another party night. This time we spent day outside, laying in the grass, cahtting or boating. It would be very peaceful afternoon if someone didnt jump into the water from the boat and didt start throwing the black smelly mud into other peoples faces. Wait...it was actually me. Then me, Jamie, Shin, and Smíšek stroke a cruel battle so I couldnt brush my smelly hair for next two days as the mud was all over my head. And there is no shower.

This picture is here just because i think my back looks really sexy here!
Then Ricardo played The Kooks and Oasis for us hundred times and we set off to pub again. This time earlier. We dont remember much, tho still dont get how its possible that no one was hungover next day, considering how much we had drunk! And mixed everything. Shin and Rick, probably happy to see aech other again, got crazy and kept bringing shots of Zelená and Vodka every 10 minutes. Blah.

We didnt demolish Čarodka´s cottage (Jamie and Rick and Shin called it Villa, losers :D) as much as we wanted, but at least were able to leave quite early and spend the rest of the day at beach of a proper lake with more than 1m of water.
In the evening, J and Rick were exhausted of doing nothing and refused to join me and Shin on the way to town for a drink and stayed at home. So I said to myself"ok, Shins here, maybe its not a greatest idea to take him to the most filthy pub in town (my favourite one of course)" and took him to a "posh" bar in a centre. We met two of my friends Petra and Marian (which is not shocking at all, as they practically live there:D) and had some nice chat with them.

Friday was a day D for us. Me, Jay, Rick and Shinmaster were supposed to catch a train back to Prague to catch up with the rest of Eliskas international guests and I was pretty stoked to see Anne-France, Robin, Christine and all the others again and move over to Velké Meziříčí for Eliska and Adams DAY D. But right now, I fucking managed to write all this in English and feel like my head is gonna explode, so I have to cut it here. Now its up to u guys if I finnish this in czech or English, so dont let me down and give me some feedback or Ill kill ya all.
U know me.

P.S. special thanks to all three guys who commented last time, I listened to all you recomended music and liked all three albums! I swear! Keep listening to all of them!
P.S.S I dont care about misspellings right now :P Its Sometime around midnight for Gods sake!

Hektická doba před svatbou

Ahoj ahoj.
Doufám, že máte všichni krásný prázdniny a máte taky tak hezký léto.
Sorry že nepíšu.
Sem děsně busy...

Už je tady i Shin. Zejtra jedu pro ostatní. Eliška se bere v sobotu. Taky budu dělat řidiče heč. Dostanu stužku na auto. Pak se bude pár dní střízlivět. A jen co se všichni zase spakujou a odpakujou do svých zemí, bude klid na kvalitní literaturu ála panda

Koně v zelí

Ještě bych ráda podotkla, že před asi dvěma týdny vyšla deska roku 2010. Kdo neslyší v The Suburbs od AF to, co já, je mimoň a blázínek. Arcade Fire for ever!!!!

Tak nějak vás všecky miluju!

O věrnosti...kamarádské

We'll do some wine and fall about
The sun will shine again tomorrow
For all the friends you've ever met
Some you'll love and some forget
Just hold on for tomorrow

Olla Amigos
už sem tady tak dlouho, že už zas jedu domů. Ale jenom na chvíli. A ještě trochu za chvíli.
Se toho pomatenýho Japíka snad nezbavim nebo co...Shinův roční pobyt v Evropě už začíná bejt nějakej dlouhej a taky myslim, že by si měl najít jiný kamarády než Elišku a mě. Fakt. To přece není normální, že je vídám častějc než vlastní rodiče, a co víc, na dost jeblejch místech, kam za sebou musíme navzájem lítat. Ne, upřímně, fakt nepobírám, kam se naše přátelství dostalo, protože naklonit si Japonce tak, že to přátelství myslí upřímně, není vůbec lehký.
Ha! po dlouhých měsících tady na vás mám trochu toho poučování, jak sem to dělávala, když sem vám přibližovala z Tokia tu jejich kultůru.

Takže nejdřív si předvedeme, proč bylo při našem evrpoským smyslu pro humor těžký sblížit se s LuisVuiton kráskama na Gakushuin University (a obecně s náhodnejma Japoncema):


Japonská společnost funguje tak pěkně proto, že se všichni snaží řídit se heslem HEIWA O MAMORU 平和を守る, což znamená zachovat mír, rovnováhu (ve společnosti) a hádání je pro ně nemilá věc. I když si myslej svoje, pro zachování míru vám radši lezou do zadku a lžou do očí:) (omlouvám se za svůj cynický úhel pohledu, ale my si to fakt zažily. Ony stačí třeba už jenom ty neupřímný kamarádský řeči o tom, jak sme super a rozhodně musíme na karaoke a suši, načež nás ty pipinky druhej den ani nepozdraví). Proto mám z naší japonský školy kamarádku jenom jednu (Jošie mimochodem míří za mnou do Inverness). A další partu tří holek, co sem si je pořídila v Šibuja O-East klubu na koncertech Late od the Pier a The Kooks. Všechny sou na last.fm, dvě jsou DJ a na rozdíl od prestižně vzdělaných holek z Gakushuin jsou normální.

Ale já sem dneska nechtěla nadávat. Chtěla sem se pozastavit nad naším trojlístkem a jak mezi nás Shin krásně zapad. I když má ten trotlík kámoše taky úplně všude a Evropu už projezdil a pronavštěvoval skoro celou, s nikym jinym se neviděl čtyřikrát (počítám i Eliščinu svatbu za tři tejdny), takže budu věřit, že nás má rád. Ale že chudák musí přetrpět hodně...

Neboť on je taková křehká dívenka , co si před focením vždycky upravuje vlasy, nejčastějc se mu smějeme a říkáme mu, že je tlustej (na to je citlivej), že má velkou hlavu (to si myslej všichni) a na Japíka až moc velký oči. Protože od podzimu musí začít s job huntem ve svý rodný zemi, a jakmile si najde práci, bude se muset ostříhat a stát se sararímanem, čili workoholikem s kufříčkem, mým oblíbeným hobby je připomínat mu, že má už život za sebou, páč příští dovolenou dostane až v důchodu chacha.(to je strašlivá pravda).
Taky je na rozdíl od Japonců sprostej. Česky. Blbý je, že nám s Elis už dokonce začíná rozumět, když si spolu povídáme. Eliška taky tvrdí, že od tý doby, co byl ve Španělsku, stalkuje Španěly v zahraničí a snaží se s nima povídat, ale oni to vůbec nepobíraj a koukaj na něj legračně. Shin je prostě spěšl a jakmile zmizí zpátky domů, bude nám dost chybět. Žádnej jinej Japonec nám nikdy neřekne přesně to, co si doopravdy myslí, takže si ho musíme moc vážit.


Návštěva v Inverness
Začnu tradičně počasím. Byla středa a už tři dny lilo, takže sem přemejšlela, co tady proboha s nima budu dělat, když:
1)nebydlej u nás, ale v hostelu
2)do hostelu nemůžu já
3)sem jim chtěla ukázat krásy Skotska okolo
Ve čtvrtek naprosto absurdně pršet přestalo a bylo přes 25 stupňů, což je na Skotsko hodně. A začal třídenní šílenej maratón, na jehož konci sem skoro únavou upadla do komatu.
Jakmile sem ve čtvrtek v poledne skončila s prací, popadla sem Jessicu, Catherine, přibrala Bianku a šly sme vítat návštěvu. Prošli sme se po městě, ubytovali je v baťůžkářským hostelu Bazpackers a odpoledne sme strávili na ostrově u řeky, sedíce na dece, dělali piknik, pili Tennents pivo (ew...) a Shin s Eliškou přivezli vlastnoručně dělaný onigiri, což je tradiční japonskej snack do ruky, co vypadá jako trojúhelníkovej bochánek z rýže, převázanej řasou nori a vevnitř směs tuňáka s majonézou. Bylo tam pěkně veselo, protože Donald si přived kamaráda, rybařili sme a všichni potom pošťuchovali exota Shina a děti se snim praly a honily se s nim.

A já skončila omylem ve vodě
Pak sme se opalovali. Všichni kromě Shina, kterýmu byla zima, takže si zapnul mikinu i koženou bundu ke krku. Taky sme pili bahno, který nám dvojčata nutily v plastový lahvi, protože sme nechtěli vypadat vypadat jako strašpytlové (anglicky fearsack, lol). A s Eliškou sme mlely o svatbě a jíkaly a plánovaly.

Cestou zpátky domů sme se stavili na zmrzku v božím Bellfield parku. To samo o sobě tak zajímavý není, ale když ta historka o Elišce zase...No prostě toalety jsou ve stejným přízemním baráčku jako okýnko se zmrzlinout, takže se Elis omluvila, a že hned bude zpátky. Když sme měli zmrzky koupený, usedli sme na lavičku naproti záchodkům a povídali si a čekali. Elis přišla za pět minut zpoza úplně jinýho rohu, uviděla značku ladies, udělala AHA! a šla na záchod. Protože se Shinem známe její smysl pro orientaci dost dobře, úplně nás to složilo.

Večer sme si nakoupili cidery, rum a kolu a svoje miláčky sem dovedla na utajený, ale božský místo. Abyste veděli, na řece Ness se rozkládá velkej park tvořenej několika ostrovama, je to všechno propojený hezkejma mostkama a já je dovedla na úplnej začátek jednoho ostrova, kde je to vybetenovaný to tvaru U, takže se řeka dělí na dvě větve a my seděli na krásnym místě uprostřed a popíjeli.
Eliška tvrdí, že s ní pití nic moc neudělalo, ale pravda je taková, že fotky z onoho večera sou dost zaujímavý a matně si vzpomínám, jak sem zvedala Shina nad hlavu, pak sme se skáceli na kameny, kde sem si lehce přinarazila ruku a Shin se skutálel do rozvodněný řeky, odkud sme ho s Elis tahaly. Cestou domů mně ruka ustrnula v podivný poloze jako pařát a nemohla sem s ní hejbat, což vyvolalo další salvy smíchu. Na místě, kde sme odpoledne seděli s dětma (a kde sem minulej rok plavala s Bohem) sme se rozhodli, že se pudem taky vykoupat, neb Shin prohlásil, že:"when I drink with you guys, it makes me wanna swim". A navíc byl už stejně mokrej. Na to, že voda teče od LochNessu, byla dost teplá.

Ve dvě sem se dostala do postele a usnula spánkem novorozeňat.
Ten trval AŽ! do sedmi, kdy sem musela vstávat a servírovat snídaně. Hned v poledne sem zas vyrazila za těma dvěma, co spali asi tak to jedenácti a ještě se snažili čas setkání usmlouvat na půl jednou, čimž mě dost dožrali a tak sem jim přes skype vynadala a řekla že ani nápad. Nakoupili sme si sendviče a plechovky v Poundlandu a vyrazili k LochNessu neb bylo nádherně (to nádherně si musíte znásobit, protože normálně je tady tak slabejch dvacet, takže slunce a horko je fakt odvaz). Jeli sme taxíkem jako fajnovky. Vesnička, kde se pláž nachází, se jmenuje Dores.

Na pláži bylo pár desítek lidí, ale nikdo se nekoupal natož aby se nějak hardcore opaloval. My sme to s Elis rozsekly a následující tři hodiny pobuřovaly Skoty nahoře bez (neřekla bych, že sou na to zvyklý...), což se nesmí dozvědět Shinova přítelka a naše francouzská kamarádka AF, protože jinak by náma nechala prorůst bambus. bojim bojim

Na cachtání v lochu taky došlo, ale Eliška nebyla nějak vytrénovaná, takže po chvíli plavání lezla ven. Jo. Trochu (víc) sme se se Shinem zasmáli jejím tanga kalhotkám v tělové barvě, který- mokrý- nebyly na těle moc vidět, a strávili ve vodě půl hodiny a snažili se ignorovat ošklivé skotské rowdies, co na nás volali, jestli sme mental.
Čekání na autobus sme si zkrátili pitím horký čokolády v Dores Inn na břehu lochu, lepením si marchmallow na ksichty, houpáním se na dětským hřišti a lepením si psích (?) srajd na boty. Dom sem se dostala v šest a za hodinu už sem jela směnu v pětihvězdném Heathmount hotelu jako BARMANKA. Jo, sem totiž nebezpečně drsná s míchátkama:D Shin s Eliškou přišli posedět asi o půl desátý a museli dvě hodiny počkat než skončim. Lehká únava už. Přesto je vedu do Hootananys hospody. Sekuriťák tvrďácky povídá, že bohužel už nikoho dovnitř nepouštěj, protože je půlnoc. HEZKY HO PROSÍM.

Umím prosit moc hezky. V přízemí hraje skotská kapela, v prvním patře odsmdesátková psychedelická diskotéka, nahoře v louge tři děcka na harmoniku, housle a kytaru. Jedno děcko vypadá obstojně. Zůstáváme tam a Eliška se snaží pořídit mi fotku onoho jinocha. Shin a jeho posedlost Španělama. Po třiceti minutách už na sedačce nesedíme tři, ale asi 9. My, tři Španěláci, dvě Francouzky a Skot. Přestože já tančím jenom na Rihanu a Girls Aloud, jde se i do prvního patra.

Dom se dostávám ve tři ráno a vstávám zase v sedm. U snídaně mám celkem podlitý oči (z ospalosti, skoro nic sme nepili). V poledne doráží dvojka do našeho guesthousu a dělám jim profesionální kafíčko v jídelně.

Sem úplně přírodní blondýna
No a hlavně sobě. Chvilkama poprchává, ale vyrážíme na hrad, kde toho nic moc není a pak do Bellfield parku. Čumění na dece. Nostalgický kecy a dívčí focení obličejů. Shin přichází ze záchodu s golfovejma holema a míčkama. Hrajeme golf a přesto, že sem to projela, terčem posměchu je chudák Eliška, která si to ale vůbec nezaslouží.


Autobus jim jede až v sedm, takže k večeru jdeme do Morrisons supermarketu pro jídlo na cestu a cider na večer, protoža až přijedou do Edinburghu, bude všude zavřeno.
V supermarketu sme se stali obětí největší buzerace v historii buzerací. Protože jenom vyprovázim na bus, nemám s sebou peneženku, ale slečna na pokladně chce vidět občanky všech tří, přestože si jablečnej cider (to snad ani není alkohol, panebože) kupujou jenom Eliška se Shinem. Říkám slečně, že je mně dvacet čtyři a že je snad úplně jedno, jestli na ně čekám za rohem nebo jdu do obchodu s nima. Slečna volá ochranku, která mi vysvětluje to jejich dementní pravidlo. No comment, porodnice. Obracim oči v sloup nad IQ toho, kdo to vymyslel a jdeme na kafe. Po 15ti minutách se zvedáme a Shin má v provokativní náladě chuť jít to zkusit znova. Já s Elis jdem teda za roh a Shin se vrací za pár minut se svěma flaškama. To si teda fakt pomohli, no...

Na autobusáku je nádherně. Racci lítaj kolem, povykujou, večení sluníčko svítí přímo na lavičku, kde sedíme a Shin mi strká za krk autobusouvej nafukovací polštářek, protože nemůžu pomalu udržet oči dokořán. Chce se mi hrozně spát, ale ještě přece jenom počkám a zamávám. Objímačka, ale tentokrát není tak dojemná, protože všichni víme, že se za dva tejdny uvidíme znova. A nejen my tři. Eliščina svatba bude velká.


P.S.Den, kdy si Shin ostříhá vlasy, bude tragickej. Beze srandy.

Vyrušení z bláznění

Jakkoliv je můj zásek na Bohovi dlouhodobej, Bůh je nedosažitelnej a je to všechno jenom taková sranda.
Právě sem se slzou v oku málem napsala Mattovi, jak mi chybí. Naštěstí sem se vzpamatovala dřív než sem klikla na čudlík odeslat, takže místo bláznění se mlátim přes ruce a uploaduju muziku.

Ian Curtis se reinkarnoval do velkýho strašidelnýho černocha


A Xavi Baumaxa je napůl Korejec a napůl Němec


(Za tohle video díky Pétě Š.)

tahle je od Rosse


Eliška, Jamie Lamie a Shin v Edinburghu už za tejden!!!
Vidět ty zvířátka takhle často mi už připadá jako vysloveně drzost:D

Další obrovské WTF mého života

Neděle
No tak moment! Kdo říkal, že sem nakonec na RockNessu nebyla :P To mně neznáte, nebo co???
Doteď tomu nevěřim.
Ohledně Festivalu...
Stále je tu ta možnost, že boty odnesu zpátky, koupim lístek a vydám se s deseti librama v kapse za hudbou.Většina lidí, co u nás v guesthousu zůstávala přes víkend, byli návštěnvíci festivalu. Mezi nima dva kluci, na kterejch to bylo vidět už od prvního pohledu. Když sem byla hotová s prací, potkala sem je v hale zrovna když se vraceli z města s holinkama. Tak sem se s nima dala do řeči, jak je to s dopravou a podobně, až sme se dostali k tomu, že Martin tam má bratra a možná mi sežene lístek zadara. Začala sem se radovat a zmateně vymejšlet, kde vezmu holinky, protože mě kluci informovali, že bez nich se tam nedá a že celý Inverness je vykoupený (proto měl Marc dámský holinky z leopardím vzorem haha). Slíbili, že zavolaj bratrovi a přijdou mi říct. Mezitim sem si začala zkoušt boty mejch dětí. Mattheowy byly moc velký, Charlotiny sem nenašla, takže na mě zbyly Donaldovy. Donaldovi je deset a má číslo 3. Já mám anglickou pětku :D
Když sem měla boty naražený (doslova) na nohách, přišli kluci a moc se mi omlouvali, že bratr říká, že to nejde. Nahodila sem smutnej výraz a sklopila ocas.

No a potom ke mně přiběhla Charlotte a ukázala mi náramek, co našla při uklízení v jednom z pokojů. Byla to NEPORUŠENÁ V.I.P. NOVINÁŘSKÁ PÁSKA NA ROCK NESS
...
...
...

Hlavní stage, za ní není vidět Loch Ness

O hodinu pozdějc sem v holinkách číslo tři a dvěma Skotama po boku vystoupila z taxíku a sebevědomě (jenom navenek) ukázala sekuriťákům ruku. Prošla sem bez jakýhokoliv problému dokonce i přes čmuchací psy:)
První dvě hodiny sem teda strávila s mejma novejma kámošema z Glasgow, Martinem a Marcem. Společně sme patriotsky šli hlavně na glasgow kapelu Twin Atlantic, která byla na živo vážně dobrá,



vyhnula sem se lehce ufňukanejm a ne moc zajímavejm The Maccabies a dobře si zaskákala na Dananananaykroyd (kolik těch "na" tam vlastně maj?)



Kluci potom chtěli jít na nějakýho stand-up komika a já si byla pretty sure, že mu nebudu rozumět, takže sem napsala Rossovi a dali sme si sraz u mediků. Vítání nevídaný, Paul s Rossem na mě skočili a pak už nepřestali. Asi měli dost radost a já tim pádem ještě větší. A setkání nebylo vůbec divný! Protože Bůh má zároveň super hudební vkus a věřim mu, nechala sem se s jeho partou dotáhnout na koncert dvou kapel do malýho stanu. Jméno tý první si nepamatuju, ale po seznámení se s Rossovým kamarádem Georgem a jeho kapelou a po pařbě na jejich hudbu, sem se stala groupie kapely The Side. The Side už sem viděla dvakrát a Georgův strhující frontmanskej výkon za klávesama mě prostě nepřestane udivovat.
Jakmile skončili, běželi sme ven na Vampire Weeekend. Jako tu letní atmosféru nemusim vůbec popisovat. Přestalo pršet, vykouklo večerní sluníčko a my sme řvali ej ej ej a kluci mě pořád objímali a skákali po mně a nikdo nemoh zůstat nehybnej.


Tohle video je sice z loňskýho Readingu, ale přesně takhle to vypadalo.

Vampire Weeekend jsou dokonalá festivalová kapela se vším všudy a když je slyšíte naživo, máte chuť dát si piňacoladu a všechny kolem olíbat.
V mezeře sme šli na šleh do ujetýho stánku s kyslíkem. To je tak: posadíte se na barovou stoličku, do nosi si vrazíte trubičku a před sebou máte čtyři bublající skleničky s melouovou, citronovou, jahodovou a pomerančovou vodou (nebo co). No tak to dejcháte a má vás to dostat high, což se ale nestane, takže jenom vypadáte pět minut jako trubky.

Wow, já sem ale vystajlovaná!

Potom Bůh hrál u stanů na kytaru Mr. Brightside (a mně se zvýšil tep asi padesátkrát) a Paulovi sem se snažila propašovat na svym krku pod vlasama chlast, což se ale nepovedlo, neb sem před sekuriťákem vyměkla a flašku všas zahodila dřív než mě prohmatal.

Humbuk kolem Blondie asi nepochopim, podle mě sou to hrozný limonády a to, že maj cool plakáty neznamená, že je žeru stejně jako Briti.
Pak přišel naprostej vrchol večera The Strokes. Ještě jednou. Dostala sem se zadarmo na Strokes...



Prostě nemám na to to popisovat. Z RockNessu nejsou na netu žádný obstojný videa, tak vybírám ty nejpopisnější live, abyste si to mohli trochu předstvit. Hroznej hroznej hroznej kotel. A řvaní Take it or leave it. na konci. Setlist byl složenej z těch největších vypalovaček, ale nejvíc místa samozřejmě zabraly ty z Is this it, což je vlastně to, co od nich všichni čekaj. Já bych byla úplně nejvíc šťastná kdyby tam někam vtěsnali ještě Ask me anything, ale nedá se nic dělat.

Paul, já, Ross
Můj pocit naprostýho štěstí zakončil ohňostroj na LochNessem, kterej vypuknul hned po skončení koncertu. Tak sem tam tak stála, Paul a Ross mě drželi kolem ramen, koukali sme na nádheru na obloze a bylo hezký bejt zase zpátky...

P.S. Na záchod sem chodila do V.I.P. koupelniček. Tss, ňáký Toitoiky:))
Jo a kdybychj chtěla, tak sem samozřejmě mohla do backstage! Akorát že tam letos nebyl můj budoucí manžel Luke Pritchard, tak to nemělo cenu. Ty woe, moje štěstí všem!

Hnusný fotky ale edukativní zeměpis

Ahoj parto.
Už sem tady ve Skotksu skoro měsíc a přitom sem se v blogování ještě nedostala ani za Derby?! Kadence mých příspěvků překvapuje i mě, ale za chvíli přece jenom převládne šeď všedních dnů a určitě se zas odlmčim. Pokud teda nebudu psát ódy na Boha. Ti, kterejma se nechávám dobrovolneě stalkovat už rok, budou vědět, kdo to je a jakou roli hrál v mým životě vloni. Křesťanům se omlouvám za rouhání, ale on je opravdu božskej. Ale o tom vlastně až pozdějc.

Tak teď ten zeměpis.
Pro začátek sem si připravila malou pomůcku, aby se vám to nepletlo:

Najděte deset rozdílů mezi Jamiem a Jamie

Úterý
V Derby u Jamieho a Johna sem zůstala dva dny. Derby je moc hezký město s příjemnou pěší zónou (ne jako v Pardubicích) a druhou nejvyšší katedrálovou věží v zemi. Ta věž je mimochodem od Jamieho okna vzdálená asi dvacet metrů, takže mu hodiny odbíjej přímo do okna, což je opravdu milý. V Derby žijou hluchý lidi. Fakt. Víc jich na jedný kupě žije už jenom v Londýně. Taky tam maj Toyotu, pro případ, že bych tam chtěla dělat kariéru. To by tak bylo o Derby. Zas sme všichni o něco chytřejší...

Středa
Ve středu pršelo, takže sem klukům vyžehlila košile (aniž bych do nich vypálila díry), uvařila a umyla nádobí a když skočili v práci, oba mě doprovodili na nádraží a Jay (ale já vlastně říkám Jay i Jamie z Leedsu) mě objal a slíbil, že na konci července dorazí domů, do Inverness. V luxusním buse po mně nikdo nechtěl lístek, tak sem si v klídku dojela do vedlejšího Nottinghamu, sídla IndieBoye Robina Hooda

Konkrétně tohodle (ano ano, o kvalitě bbc seriálu se přít nebudeme. Ráda bych si udržela nějaké čtenáře a uznávám, je to hrozná trapárna)
ale samozřejmě sem hned vyhlížela, kde že ho uvidim.

V Nottinghamu sem se po x-letech setkala se Sarah. Je to zvláštní, jak s ní mám spojený skoro celý dětství, přitom Sarah s náma v Čechách strávila necelej jeden rok.
Až do minulýho měsíce sem vlastně ani neznala příběh o tom, jak se absolventka anglický univerzity sbalila a přijela do čerstvě postkomunistický země vyučovat angličtinu a jak se zrovna mým rodičům podařilo ji lohnout všem ostatním pro sebe, když ani pořádně anglicky neuměli. No, nějakym zázrakem se tenkrát stalo, že ačkoliv u nás Sarah nebydlela, stala se členkou naší rodiny a z dětství mám plno fotek ála sedmiletá já, čtyřletá sestra a Sarah na pramenu Labe. Když o tom tak přemejšlim, možná ona byla ten důvd, že mi angličtina nikdy nepřišla jako moc cizí jazyk. Nepamatuju se sice, že bych s ní někdy mluvila anglicky, ale tak nějak bylo přirozený, že s náma byla a že můj nejoblíbenější seriál byl Muzzy goes to Gondoland. Pamatuje si někdo Dereka a papuška Ringa v kosmický raketě? Já doteď skoro každý slovo.
Potom, co se s náma Sarah rozloučila a vrátila se do rodnýho Bristolu, viděla sem jí ještě dvakrát. Hned následující léto sme s Dyndou pindou, mamkou a taťkou odjeli do Londonu. A i když sem byla celkem mrňavá, tak si přesně pamatuju, jaký památky sme viděli, že Tower Bridge zrovna slavil sto let, vybavim si nádraží, kde nás po celodenní cestě busem vysadili a taky nechutnou pomerančovou marmeládu, kterou tam taťka nepochopitelně pořádal (a kterou já teď jedu po tunách). Taky proběhla návštěva Walesu, Bristolu nebo Bathu. A patom sem Sarah znovu viděla v 15ti, když nás přijela navštívit a vzali sme jí na kola na Šumavu.

No a teď sme se teda shledaly po nějakejch devíti letech znova. Sem byla celkem šťastná, že sme se vůbec zkontaktovaly, protože naše rodina je prostě hrozná a na Sářino každoroční vánoční přání sme odpověděli asi tak zhruba...jednou a to asi ještě přehánim:/
Pár faktů o Nottinghamu? Nottingham je dost do kopečku, protože stojí na pískovcový skále. Tam bych se asi vyřádila s Lamie ještě víc než v Edinburgh Dungeons, páč je celý město skrz na skorz podkopaný jeskyněma. Ve středověku tam prosím žili lidi! a zakázaný to je až asi od 18. století. Za druhý světový sloužily jeskyně jako kryty a v jedný jeskyni se nachází údajně nejstarší anglická hospoda Ye Olde Trip To Jerusalem, pojmenovaná tak proto, že se tam údajně scházeli rytíři před křížovejma výpravama. Tu moc doporučuju, protože si i vařej vlastní hooďácký pivo.

U hradu maj sochu Robíka, ale bohužel nevypadá tak, jak mi ho malovali v seriálu... Nějak se s tim srovnám.

Super kvalitní fotografie z mobilu. Úplně jako ty fotky z ostrova Skye od Adama...
Dala sem si třetí curry během dvou dni a Sarah mě vzala k sobě do maličkýho domečku na předměstí, kde sama bydlí a kde mi ukázala fotky z Mordoru, když byla na NZ a bylo toho dost, co si vyprávět při anglickym čaji.

Čtvrtek
Následující ráno mě Sára dovezla na autobusák, abych chytla bus do Leedsu za Jamie Lamie, což už sem tradičně podle zkušenosti, věděla, že to s ní bude největší sranda. A taky že byla. viz SOS z Anglie. Do Leedsu sem dorazila v půl dvanáctý aniž bych tam někdy byla a telefon hluchej. Tak sem prostě popadla kufr a naprosto náhodnym směrem sem se odebrala hledat. Nemůžu za to, že většina mejch kamarádů sou skauti, takže sem samozřejmě náhodou došla přímo do centra města a našla veřejnou knihovnu a uprosila je, aby mě pustili na net. A čas sem využila k zoufalýmu výkřiku na blogu. Když se Jamie probudila z opice (neb v noci prodělala hospodskej maraton), hned mi děvenka moje starostlivá volala. Do telefonu zněla Jamie dost zoufale, neustále se mi omlouvala a ve tři sme se šťatsně setkaly, načež ona trvala na tom, že mi bude tahat kufr. Nechtěla se, aby se cejtila blbě, tak sem ji nechala :D

Cestou přes univerzitní kampus k ní na hrad sme šly okolo obrovský školní kašny obklopený kamerama a rozhodly se, že se v ní musíme v noci rozhodně vykoupat. S Jamie je všechno tak jednoduchý! Řeknu "dem se koupat" a jde se, aniž by o tom sekundu přemejšlela. U Jamie na hradě (nekecám) sme si odložily a Jamie mi věnovala super boží šaty z Tokia, který nechce nosit (protože sou moc krátký) a Elis mi je naštěstí nevyfoukla, když je Jamie před měsícem nabízela jí.
Potom sme se vydaly nakupovat do obchodu, co mi chyběl nejvíc. V TK MAxX najdete všechno. Takže sme z věšáků vybraly ty nejhnusnější a nejdivnější kousky a jaly se zkoušet v kabinkách.

Jo, sakra, a taky bílý šaty sme si zkoušely:/
Protože Jamie je na rozdíl od Elišky ucucávající víno a umešu (ok, v Madridu začala pořádně pít pivo) pivařka, nesměla chybět zastávka v super hospodě uvnitř lodě, co stojí uprostřed města. Hospoda se jmenuje Dry Dock a především interiér je dost stylovej.

Z města sme se vracely s Jamieinejma novejma botičkama a nařasenou sukní a pár promilema, takže shodit šaty a v plavkách skočit do vody, nebylo zas tak těžký. Bylo to trochu studený, ale náš hlavní cíl byl vůbec tam z hecu a na truc kamerám vlízt (Jamie se tam prej chtěla vykoupat od prváku, ale nikdy se k tomu neodhodlala), a plavání nebylo třeba. Potom sme bosý běžely k ní a zasvěceně mudrovaly o tom, jakej je to úlet, že se vidíme takhle často. Kdo by si to tenkrát v Tokiu pomyslel, fakt!
A padly sme.

Pátek nebyl moc zajímavej. Jenom sme vstaly, Jay mi udělala snídani a doprovodila na nádraží. Potom mi bylo divný, že jdeme nějakym zvláštnim směrem, ale nechtěla sem jí urazit, tak sem cupkala za ní. Pak Jamie zjistila, že se ztratila, tak sem jí ukázala, kudy se v jejím vlastním městě dostat na nádraží lol.
Rozloučily sme se (ale ne na dlouho!) a já se sunula dál, přes Manchester do Inverness.

Cesta trvala asi 12 hodin a dorazila sem v deset večer. V inboxu na mě doma čekala zpráva od Boha. Jestli prej dorazim na Rock Ness.

Tak za prvé- vstupenka stála 70 liber na jeden den a já si mohla dovolit jít jenom na neděli.
Za druhé- víme, jak Bůh pěkně slibuje (haha, jako když sme vloni "šli" na Franz Ferdinand a Bloc Party) a pak bodá do zad:)
Na druhou stranu- line-up vidíte sami...

Páč samozřejmě právě meškám Rock for People, docela sem měla chuť jít. Takže mě čekalo důležitý rozhodnutí: Utratit posledních přesně 70 liber za fesťák a nemít vůbec nic, nebo oplakat, že se s Rossem a Paulem nepotkám, koupit si Conversky (protože se mi rozpadaj starý boty) a mít aspoň nějaký peníze v kapse? V sobotu sem šla zjišťovat, kde se daj koupit lístky a napsala Bohovi na mobil, jestli to jako myslí vážně a jestli se tam najdeme. Protože sem tak nějak nehodlala vyrazit si na fesťák sama, aby mě zas podrazil. Odpověď nepřišla, takže vyhrála varianta bé a odnesla sem si domů epesní Conversky za šest stovek jupí. Ross odpověděl večer, že "samozřejmě zlato, nemůžu se dočkat. Dej nám vědět, až dorazíš", takže sem rázem měla chuť se jít zabít.


Pf...docela štreka to byla.

P.S. Letos tu mám spolubydlící z Namibie. Bianca se jmenuje, já jí říkám Bian a k mýmu překvapení není černá. Je super, máme stejnej vkus na filmy. V praxi to znamená, že teď mám skvělý kámoše, u kterejch můžu přespávat, na všech světadílech kromě Antarktidy:))